Ve slavné divadelní hře Járy da Cimrmana „Vizionář“ je jedna humorná scénka, kdy za věštcem budoucnosti panem Hlavsou přijede uhlobaron Ptáček a zeptá se na svou budoucnost. Hlavsa se zamyslí a za chvíli nevesele praví, že vidí uhelný důl pana Ptáčka za čtyřicet let, a že se ten důl jmenuje Petr Bezruč. „Bezruč?“, diví se Ptáček, „ale já přeci nemám v rodině žádného Bezruče?“ – Přemýšlí, že zřejmě důl přejmenuje nebo prodá, prodá nebo přejmenuje, vrtá mu to hlavou, a nenapadá ho, proč by se měl jeho důl najednou za čtyřicet let jmenovat Bezruč. „Třeba vám ho vemou,“ promluví vážně věštec. „Důl?“ směje se Ptáček, „Pane, viděl jste někdy důl? – To je jenom taková díra v zemi – tu vám přeci nemůže nikdo vzít,“ dodá vesele a odchází domů s tím, že svůj důl nejspíš prodá nějakému Bezručovi. Ne že by si svou budoucnost nechtěl připustit – on jí zkrátka vůbec nevěří.
Úvod dlouhý, nýbrž mockrát ověřený. Předpovídat budoucnost je sice těžké, ale mnohem těžší je jí věřit. A přitom se v naší historii už tolikrát opakovala přesně taková situace – blížila se sice katastrofa, ale my jsme jí až do posledního okamžiku vůbec nevěřili.
Tím nechci říct, že by nemělo žádný smysl přemýšlet o budoucnosti, ale je to přeci jen riskantní podnik – protože nakonec se stane většinou něco, co jsme si předtím nedovedli ani představit. Pochopitelně je možné číst noviny, mluvit s lidmi, počítat se vstupem do Evropy a dojít tak ke stejnému názoru na budoucnost jako většina našich obyvatel – za několik let budeme v Evropské Unii, prezidentem bude třeba Zdeněk Svěrák a vládnout bude menšinová vláda ODS na základě opoziční smlouvy s ČSSD, telefonní monopol bude mít místo Telecomu třeba Contactel, zatímco mobilní telefony vyjdou z módy, Karel Gott nám bude zpívat ještě na výstavě Expo 2030, Jiří Hodač odstoupí a Vladimíra Železného možná nakonec zavřou, pokud se včas nestihne přestěhovat na Bahamy. To by byly v podstatě světlé zítřky – taková snadná, vlastně poklidná budoucnost.
Co když to ale bude úplně jinak? Co když se stanou věci, které si dnes nedokážeme představit? – Kupříkladu za několik let budeme v Ruské Unii, prezidentem se stane Jiří Kajínek, vládnout bude hnutí Mladí konzervativci na základě smlouvy s hnutím Jihočeské matky, pojem pevná linka už nebude v našem slovníku a archeologové budou marné pátrat po zbytcích telefonních aparátů, na Karlově náměstí v Praze odkryje Karel Gott vlastní pomník v nadživotní velikosti a Vladimír Železný s Janou Bobošíkovou zprivatizují Českou televizi pod názvem „TV STARA.“
Usmíváte se? Připadá vám to nemožné? – Třeba to bude úplně jinak: prezidentem se stane Karel Gott a na pražském náměstí sv. Jiří odkryje svou sochu v nadživotní velikosti světový rekordman ve skoku ze zamřížovaného okna –Jiří Kajínek.
28. prosinec 2012
20 016×
478 slov
