/odborný výklad/
Klíčová slova: literární tradice, staroslověnština, 12.-13. století, gotika, renesance, baroko, národní obrození, moderní literatura
1. Česká literatura trvá již jedenáct století. Česky psaná sice vzniká až okolo roku 1300, ale staroslověnská, latinská, hebrejská a německá literární tradice zde zakořenila již v devátém století.
2. 1. Roku 863 přichází na Velkou Moravu na žádost knížete Rostislava solunští bratři Cyril a Metoděj. Ti vytvořili umělý liturgický jazyk staroslověnštinu a poměrně složité písmo hlaholici, která byla později zjednodušena na cyrilici. Cyril a Metoděj, kromě svého politického a náboženského působení, položili základy slovanskému písemnictví, jazyku a písmu. Po smrti obou bratrů, v devátém století, byla staroslověnština postupně vytlačována latinou.
2. 2. K úplné převaze latiny nad staroslověnštinou a zároveň k pronikání češtiny dochází ve 12.- 13. století. V latinských biblích se objevují první české věty, tzv. glosy, vpisky a překlady nad textem. Kroniky (Kosmova), písně ( Hospodine pomiluj ny!) a officia – nejstarší dramatická tvorba, patří mezi nejstarší dochované památky české literatury.
2. 3. Vrcholná gotika, spojena s vládou Karla IV., se pro české země stává zlatým věkem. Praha byla jak kulturním, tak vzdělaneckým centrem (1348 založena univerzita) tehdejší Evropy. Tento rozkvět zasáhl i literaturu- vzniká široké spektrum žánrů. Od 13. století roste význam češtiny, latina má však stále velký vliv. Píší se rytířské eposy (Alexandreia), kroniky (Dalimilova), legendy, milostná lyrika a z interludií (zábavné mezihry) se vyvíjí drama. Zlomem pro literaturu byl rok 1468, kdy byla v Plzni vytištěna první kniha- Trojanská kronika. Koncem 14. stol. se začínají prohlubovat rozpory ve společnosti, které přerostou v husitské hnutí.
2. 4. Zatímco v Evropských zemích se člověk a jeho rozum dostává do popředí zájmů, v Čechách se v 2. pol. 15. století a po celé 16. století řeší spory mezi šlechtou a městy, náboženská problematika a boj mezi příslušníky jednotlivých vrstev. Vědecká próza, drama, sonet, balada a jiné žánry, typické pro renesanci, se do Čech dostávají jen okrajově, převážně jako překlady cizích děl. Latinu začíná nahrazovat čeština. Je kladen důraz na srozumitelnost textu pro širokou veřejnost, především v otázkách kritiky společnosti a v náboženských otázkách. V českých zemích se uplatňuje ideologické zaměření literatury- satiry, písně, náboženské traktáty a jiné.
2. 5. Do literárního vývoje zasáhla porážka stavovského povstání na Bílé hoře. Ta zapříčinila vznik dvou větví- jedné domácí, katolické a druhé emigrantské, evangelické.
V české barokní literatuře stále převládá náboženská tématika, chybí žánrová různorodost. Román i příležitostní poezie, které byly spojené s šlechtickým a dvorským prostředím, se zcela vytrácí. Čechy byly v 17. století trojjazyčné, tedy česko- německo-latinské. Kromě upevňování katolicizmu dochází i k germanizaci. Vedle oficiální literatury vzniká folklorní slovesnost, především písně, pohádky a drama. Jsou silně ovlivněny barokními motivy (např. velké kontrasty, symbolika, tajemno), představivostí i výrazovými prostředky. V této lidové tvorbě se později inspirovala novodobá česká lyrika.
2. 6. V 2. pol. 18. stol. dochází v Čechách k národnímu obrození, které souviselo s vytvářením novodobého českého národa a s vlasteneckými tendencemi. Týká se především chudších společenských vrstev- venkovského obyvatelstva a měšťanstva. Literatura byla chápána především užitkově, na úkor své estetické funkce plní úkoly politické, výchovné, naukové a vlastenecké. Do popředí se dostává drama a aktuální básně. Roste význam novinářství a časopisectví. Národní obrození se dělí na tři fáze, během nichž došlo k obnově a upevnění českého jazyka (puristé), národní kultury i vědy.
2. 7. Ne jen rok 1900, ale již desetiletí předcházející, jsou přelomem, který odděluje českou moderní literaturu od literatury doby starší. V 90. letech 19. století nastoupila nová generace, která po dlouhé době vyrovnala krok s Evropou. Literatura v Čechách- poezie, kritika, poté i drama a próza dosahuje úrovně vyspělých literatur.
Průmyslová revoluce, život ve městech, liberální myšlení, to vše dává literatuře znamení, že již není tak potřebná ve službě národu, a odebírá se proto do vlastního světa.
3. Současná literatura má dobré základy, na kterých lze kvalitně stavět, zaznamenávat události i vyjadřovat své pocity a vize pro další generace.
Použitá literatura:
Lehár, J., Stich, A., Janáčková, J., Holý, J.: Česká literatura od počátků k dnešku, Lidové noviny, Praha 1998, 1058 stran
Balajka, B.: Přehledné dějiny literatury /I/ , Fortuna, Praha 1999, 239 stran
2. říjen 2007
4 760×
675 slov
