Historie, vzdělávání a výchova Romů

„Aver tut šaj del godi, aver tut šaj del drom ale manušeš tutar mušines te kerel ča tu korkoro. – Jiný ti může poradit, jiný ti může naznačit cestu, ale člověka ze sebe musíš udělat ty sám.“

Moudrá slova starých Romů

ÚVOD

Problémů, které trápí dnešní společnost, je celá řada. Některé z nich lze vyřešit v krátkodobém časovém horizontu, některé problémy přetrvávají dlouhá léta a je pravděpodobné, že se s nimi budou potýkat i budoucí generace. Mezi dlouhodobé problémy patří začleňování Romů do společnosti.

Když jsem se s tímto problémem setkala poprvé a začala jsem se o něj trochu více zajímat, zaskočilo mě, proč právě na tento dlouhotrvající problém ještě nebyl nalezen „lék“. Po hlubším ponoření se do tématu jsem došla k závěru, že mnohé problémy, týkající se Romů, pramení z jejich neznalosti, nevzdělanosti a způsobu jejich výchovy. Právě tímto problémem se zabývá má ročníková práce zpracovaná na téma historie, vzdělávání a výchova Romů.

Kdo chce pochopit Romy jako národ, jejich hodnoty, morálku a chování měl by, alespoň zevrubně, znát historii Romů, jejíž kořeny sahají velmi hluboko. Historii Romů je věnována první kapitola mé práce. Druhá kapitola je věnována charakteristice romského národa, třetí je o vzdělávání Romů a problémech, které při tomto procesu nastávají, ve čtvrté kapitole, praktické části, nabízím přehled možných řešení nebo alespoň možnosti, jak tento negativní jev ve společnosti minimalizovat či dokonce mu předcházet. Praktická část vychází ze strukturovaného rozhovoru s romskými dětmi z IQ Roma serviu Brno.

Dá se říct, že Romové „dědí“ svůj přístup ke vzdělávání, a proto v mé ročníkové prácí apeluji na důležitost pochopení rodičů romských dětí, jak nutné a nezastupitelné je vzdělávání pro jejich děti. Právě cestu, otevření se školy romským rodičům, v práci vyzdvihuji.

Jako cíl této absolventské práce jsem si stanovila nalezení možných řešení problému vzdělávání a výchova Romů a to společně s osobnostmi, kterých se problém přímé dotýká – romskými dětmi.

Práci jsem zpracovala tak, aby byla studijním materiálem nejen pro sociální pracovníky, ale aby byla čtivá a poutavá i pro širokou veřejnost, která by neměla být k Romům či jiným menšinám lhostejná.

1. HISTORIE ROMŮ

K pochopení Romů, jako národa, je velmi nutné znát jejich historii, jejíž kořeny se podařilo odhalit hlavně díky lingvistice, studiu jazyka. Jazyk Romů je hlavním pramenem k poznání historie Romů.

„Historie Romů je úchvatným, dojemným i děsivým příběhem, který Evropan stěží může číst bez hlubokých pocitů lítosti a viny za své předky – dávné i nedávné.“

1.1. Pravlast Romů a jejich putování do Evropy

Pravlastí Romů je území Indie. Staroindická společnost se na přelomu 2. a 1. tisíciletí před Kristem členila na čtyři stavy. Romové patřili do stavu nejnižšího, kam náleželi lidé tzv. nečistých profesí, jako např. kati, kočovníci, kováři, řemeslníci, kejklíři, byli velmi pohybově a hudebně nadáni a tak se často živili jako tanečníci či muzikanti, v nouzi si „přivydělávali“ žebrotou. Tato monoprofesionálnost vedla k územní migraci. „S rozmnožováním každé příští generace se zvyšoval počet kovářů, muzikantů atd. Kasta se proto rozdělila na dvě i více částí, z nichž pouze jedna zůstávala v dosavadním areálu a zbývající část nebo části se etapovitě stěhovali do sousední vyživovací oblasti s nadějí, že tam bude větší poptávka po kovářské práci, hudební dovednosti atd. V novém areálu se pak celý vývoj opakoval.“

Migrace Romů, postupem času, směřovala za hranice Indie směrem na západ a trvala řadu staletí (3. až 10. st. př.Kr.). První Romové doputovali do Evropy před rokem 1000. Nejpočetnější příchod Romů do Evropy probíhal v několika vlnách v 10. století. Vlny proudily dvěma hlavními směry: na Balkánský poloostrov a druhá přes severoafrické pobřeží do dnešního Španělska. Menší skupiny romského etnika pak ještě dále pokračovaly podél Dunaje do Panonské nížiny.

Díky putování romského národa můžeme nalézt, v dnešní podobě Romského jazyka, slova pocházející ze třinácti jazyků, především z řečtiny.

1.2. Příchod Romů do českých zemí

V českých zemích se Romové poprvé objevili ve 13. století. Způsob jejich obživy byl stejný jako v zemi jejich původu, Indii. Živili se především jako kováři, kotláři, hudebníci. Díky své pověsti tuláků představovali Romové pro místní obyvatelstvo tajemné skupiny lidí. Integrace Romů do české společnosti probíhala až do 16.století velmi příznivě. V době tureckých vpádů byla oceňována jejich zručná zbrojířská práce, v obdobích renesance byli „oceňováni“ za svůj svobodný styl života, svobodou těla i ducha.

V 16. a 17. st. začali být Romové vyháněni ze svých obydlí, jelikož nebyli schopni zařadit se do společnosti a neuznávali ani ekonomickou strukturu obyvatelstva. Dá se říct, že právě v této době byla zaseta první zrnka nesnášenlivosti mezi Romy a původním obyvatelstvem.

V 18. století, za vlády císařovny Marie Terezie, vznikly první pokusy o integraci. Císařovna chtěla vychovat z Romů lidi stejné jako ostatní lidi Evropy, křesťany, užitečné poddané. Prostředkem jí byl zákaz bydlení ve stanech, používání vlastní řeči (povolena byla řeč kraje, ve které se nacházeli), zákaz vlastní samosprávy, vzdání se vlastních cikánských jmen. Tato opatření, tzv. asimilační politika, měla vést k totální převýchově, avšak i k pohřbení svébytné romské kultury.

Na počátku 19. století, po době poněmčování, nastala pro Romy doba větší svobody a ochoty porozumět jejich mentalitě. V této době se vztahy vlády i ostatního obyvatelstva k Romům zlepšovaly, ale přes veškerou snahu zlepšit romskou kulturní i vzdělanostní úroveň, zůstala většina Romů až do první světové války sociálně a vědomostně zaostalá.

Po vzniku Československa se do popředí dostal zájem zlepšit vzdělávání romských dětí. Roku 1926 dokonce vznikla první romská škola v Užhorodě.

Velkou tragédií pro romské obyvatelstvo znamenala doba tzv. holocaustu. Hitlerovy rasistické zákony spočívající nejen v izolaci, ghettu, asimilaci, ale také v totální likvidaci. Čeští a moravští Romové byli za druhé světové války téměř zcela vyhlazeni. Tehdy zahynulo téměř 5000 Romů pocházejících z českých zemí.

Po druhé světové válce roku 1945 bylo v programu obnoveného státu odmítnutí diskriminace a občanů z důvodu rasových a náboženských. Do Čech a na Moravu přicházeli Romové za prací hlavně ze zaostalého Slovenska a Maďarska. Po válce dostali Romové šanci začlenit se do společnosti, avšak až do roku 1989 nebyli považováni za národnost se svou vlastní kulturou. Předpokládalo se, že Romové se sami začlení do společnosti a tak jim nebyl věnován zvláštní přístup. Komunistické Československo pomáhalo Romům především materiálně a finančně, což mělo za následek, že si Romové nezvykli mít odpovědnost sami za sebe ani za své potomky. Tato politika je naučila být závislými na pomoci státu. Většina Romů neuměla se získanými finančními a materiálními prostředky (např. byty) hospodařit, uchylovali se ke kriminální činnosti, nezaměstnanost jim byla vlastní. Všechny tyto negativní jevy se odrazily v přístupu majoritního obyvatelstva Československa k Romům velmi negativně.

Přístup Romů ke vzdělání v dnešní době jistě ovlivnila i doba komunismu, kdy sae romské děti poprvé plošně podrobily povinné školní docházce, a to kontinuálně v dlouhém časovém úseku padesáti let. Tím došlo k prudké nepřirozeně rychlé cestě a vynucené změny postojů Romů k otázce základního vzdělání romských dětí.

Doba po roce 1989, po pádu komunismu, znamenala pro Romy velký zlom v jejich životech. Na jedné straně byli Romové uznáni jako jako národnostní menšina, která má ústavou garantovaná práva (např.: svoboda užívat svého jazyka, pěstovat svou národní kulturu, zakládat organizace k prosazení svých zájmů). Brzy se ukázalo, že Romové nedokáží nabyté svobody a nově vzniklých možností dostatečně využít ku prospěchu svému a ostatních. Na straně druhé došlo k výraznému zhoršení ekonomického a společenského postavení řady Romů. Státní politika v období komunismu zanechala na Romech největší stopu do dnešní doby. Statní politika té doby předpokládala: dojde-li k vyrovnání životní úrovně Romů s průměrnou životní úrovní ostatních, dojde k odstranění jejich odlišnosti. K naplnění tohoto předpokladu vedla opatření jako např.:

• státní politikou řízený a podporovaný rozptyl Romů ze Slovenska do Čech

• rozkládání přirozených romských komunit a jejich rozptal po jednotlivých rodinách

• stěhování venkovského romského obyvastelstva z romských osad do průmyslových aglomerací

• necitlivé administrativní přidělování bytů

• vynucovaná povinnost školní docházky romských dětí

• povinná účast na zdravotní prevenci

2. ROMOVÉ A JEJICH CHARAKTERISTIKY

2.1. Romové v České republice dnes

Romové představují v České republice svébytnou etnickou menšinu, která se od majoritní společnosti odlišuje především svým svébytným životním stylem, kulturou a mentalitou. Romská specifičnost je dána odlišností jejich původu, historickým vývojem a izolovaným postavením v rámci majoritního prostředí, které je obklopuje.

Vložit tabulku z Českého statistického úřadu

V dnešní době začíná u Romských spoluobčanů převažovat měšťácký způsob života. Postupně se rozpadá jejich tradiční hodnotový vzor, ale na druhou stranu nejsou Romové schopni či spíše nejsou ochotni přijmout nový model. Romové hledají cestu k vlastní identitě, ale velkou překážkou je jim především nevzdělanost, izolovanost a odlišný způsob života.

Romové mají dnes v České republice stejná práva jako ostatní. Nabytých práv však nedokáží využít. Byli zbaveni povinnosti pracovat, a tím ztratili velkou část prostředků pro existenci. Dnešní Romové se naučili být závislí na sociálních dávkách, které v nemalé míře zneužívají.

Znovu dochází ke značné izolaci Romské komunity a to nejen společensky, ale i bydlením. Vznikají vcelku uzavřené domovní celky, kde Romové žijí a kde, bohužel, kultura bydlení velmi zaostává za obvyklým standardem.

Mezi největší současné problémy Romů patří:

• Vysoká porodnost

• Nevzdělanost

• Nezaměstnanost

• Kriminalita

• Prostituce

• Nedořešené problémy některých Romů se státním občanstvím ČR

• Problémy Romů v oblasti bydlení

• Malá účinnost již centrálně centrálně neřízené zdravotní prevence

2.2. Tradiční romské společenství

Rodina byla pro Roma jednou z největších hodnot v jeho životě. Nad rodinou už stála „pouze“ rodová skupina (velkorodina), která měla patriarchální charakter. Jednotliví členové velkorodiny hráli v daném společenství role, které byly určeny nepsanými zákony.

Tradiční romská rodina byla početná, avšak velmi soudržná, s vřelým vztahem k dětem a stejně jako velkorodina měla i rodina patriarchální charakter. Žena představovala v rodině osobu, která byla určena k výchově dětí, obstarávání jídla a domácnosti.

Konec kočovného způsobu života a styk s „civilizací“, která měla odlišný hodnotový systém, přinesl negativní jevy jako násilí na dětech, drogová závislost apod. Dnes vztahy mezi členy velkorodiny slábnou.

2.3. Postavení romských dětí v rodině

Díky velkorodině se romské dítě vždy rychle učilo navazovat sociální kontakty. Dítě bylo dospělými respektováno a dítě respektovalo rodinu, kterou mělo v úctě. Výchova dětí se odehrávala prostřednictvím účasti na společenském dění, napodobováním starších. Tento způsob výchovy přetrval až do dnešní doby.

Romské dítě je zvyklé účastnit se rozhodování spolu s ostatními, ale v našem školském systému se vyžaduje spíše pravý opak. Dítě vychované ke společnému životu je pak ve škole značně zmateno.

V romských rodinách se bohužel postupem doby změnilo i lpění na dětech, které bylo dříve velké, ale dnes v dětských domovech nacházíme především romské děti.

2.4. Bydlení

Romové si v minulých letech, při kočovném způsobu života, stavěli stany nebo obývali zařízené vozy, které byly hlavním prostředkem dopravy. Postupem doby jednoduché vozy nahradily maringotky. Pokud bylo nutné někde setrvat delší dobu, stavěli si tzv. zemnice, prostor vykopaný do svahu. Lepší variantou než zemnica byla chatrč. Tyto přístřešky si stavěli na okrajích vesnic či měst.

V současné době Romové obývají především panelové domy, ale přednost dávají domům pavlačovým, které jim nabízejí kolektivní způsob života. Všichni členové rodiny se shromažďují v jedné místnosti, kterou je většinou kuchyň. Romové neumějí příliš dobře využívat vymožeností, která moderní civilizace nabízí. Příčinou byl rychlý přechod z velkorodinných pospolitostí do rozptýleného osídlení.

2.5. Způsob obživy, zaměstnání

V dřívějších dobách byly pro Romy charakteristické kočovné živnosti jako kovářství, kotlářství, brusičství, drátenictví, herectví, tanec a hudba. Ženy si často přivydělávaly vykládáním karet, magií, léčitelstvím. K nejrozšířenějšímu povolání, ve kterémh Romové vynikali, patřilo koňské handlířství a překupnictví.

Po druhé světové válce většina romské populace byla zaměstnána ve stavebnictví, při výkopech a pomocných pracích.

V současnosti můžeme Romy, z hlediska práce, rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří Romové, kteří díky svému vzdělání a kvalifikaci jsou schopni se uchytit na trhu práce a úspěšně se začleňují do společnosti. Druhou skupinu tvoří Romové, bohužel je jich většina, kteří jsou zvyklí žít ze sociálních dávek, podpor či důchodů. Většina Romů trpí nezájmem pracovat, často nechtějí nést zodpovědnost za svoji práci, jsou nespolehliví nebo vyhledávají konflikty se spolupracovníky.

2.6. Nejvyšší a málo uznávané hodnoty Romů

Největším rozdílem mezi majoritní společností a Romy není barva pleti ani identita, ale odlišný způsob myšlení, jiné životní strategie a odlišný hodnotový systém.,

Mezi nejvíce uznávané hodnoty Romů tak jak se postupně vyvinuly patří :

• Soudružnost velkorodiny

• Láska v rodině

• Úcta ke starším členům rodiny

• Peníze

• Fyzická síla

• Dodržet slovo

• Touha vyniknout

• Pohostinnost

• Hudba, tanec

• Sexuální život

Mezi málo uznávané hodnoty patří:

• Romský jazyk (mnozí rodiče přestali na své děti mluvit romsky)

• Psané slovo

• Vzdělání ( vědecké nebo teoretické poznatky)

2.7. Povahové zvláštnosti Romů

Pro Romy jsou typické tyto povahové vlastnosti:

• Slabá vůle

• Malá vytrvalost a trpělivost

• Nespolehlivost

• Stálý pocit ohrožení

• Nesamostatnost

• Neschopnost abstraktního myšlení

• Komplex méněcennosti

• Psychická labilita

• Mimořádná citlivost vůči nespravedlnosti

3. VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ ROMSKÝCH DĚTÍ

Právo na vzdělání je jedním ze základních práv, odepření tohoto práva může ovlivnit dosáhnutí práv ostatních (občanská a politická práva jako svoboda projevu či sdružování se). Vzdělání upevňuje kulturní identitu a přenáší je z generace na generaci. Proto je právo na vzdělání, zejména pro menšiny, velmi důležité, včetně práva užívat vlastní jazyk.

Úspěšná integrace Romů s majoritním obyvatelstvem je dlouhodobý proces, který je vázán především na výchovu a vzdělávání romských dětí. Školní vzdělanost však stojí v hodnotovém žebříčku Romů hluboko pod touhou získat peníze nebo hmotné statky.

„Podmínkou zvýšení vzdělanostní úrovně romského etnïka je akceptování etnických, sociálních a kulturních odlišností ve výchovně vzdělávacím procesu. Zdá se být obtížné umísťovat ve školách děti, aniž by byly postupně integroványdo společnosti, ve které se cítí naprostými cizinci.“

Povinná školní docházka platila pro romské děti už za první republiky, ale pro absenci dětí ve škole nebyli rodiče jakkoli stíháni. Pokud děti do školy docházely, jejich práce byla stejně brána za bezvýslednou, nikam nevedoucí. Po roce 1948, doba asimilace Romů do společnosti, se absence ve škole přestala tolerovat. Sankcí za nedodržení této povinnosti byla finanční pokuta, policejní zákroky nebo v nejhorším případě odebrání dětí do výchovných ústavů. Ovšem ani taková opatření Romy ke vzdělání nepřinutila. Před rokem 1989 vznikaly tzv. spádové školy. Na okrajových částech měst vznikala romská ghetta, romské děti chodili do okolních škol (spádové školy), a protože jich byla ve třídě většina, problém převahy Romů ve třídách se vyřešil jednoduše: část romských dětí byla přeřazena do zvláštních škol.

V dnešní době víme, že je nutné, aby sami Romové pochopily jak potřebné je vzdělání a sami se snažili svou situaci zlepšit.

3.1. Vztah romských rodičů ke škole

Vztah romských rodičů ke vzdělání má své historické kořeny. Dříve bylo vzdělávání zajišťováno výhradně rodinou. Děvčata se učila od svých matek a synové od svých otců. Řemesla, znalosti, zkušenosti, způsob obživy byly předávány z generaci na generaci a Romové nikdy nevyhledávali pomoc majoritní společnosti při procesu vzdělávání. Výchova v romské rodině je charakteristická svou emocionalitou a zároveň neschopností rodičů učit děti něčemu více než je nezbytně nutné.

Romští rodiče na jedné straně počítají s tím, že škola se o jejich děti postará a přebere za ni plnou zodpovědnost, a na druhou stranu se rodiče často domnívají, že škola stejně děti nic nenaučí. Tento demotivující přístup rodičů ke škole se pak negativně odrazí i na přístupu romských dětí ke vzdělání. Demotivaci Romů ke vzdělání často způsobuje následná diskriminace při přijímání do práce nebo pocit, že škola jim dítě „odcizí“.

„Jde o budování vztahu mezi školou a celou místní romskou komunitou. Již při zápisu je třeba věnovat romským rodičům vlídnou, trpělivou, ujišťující pozornost, a poté udržovat kontakt po celou dobu školní docházky dítěte.“

Stěžejní je, aby sami rodiče pochopili význam vzdělání svých dětí a vedli je k tomu. Pokud rodiče budou přesvědčeni o nezastupitelném postavení školy v životě jejich dětí a pokud dojde k nalezení vzájemného pochopení a úcty všech zúčastněných stran (rodičů, dětí a učitelů), změní se pak také vztah Romů ke škole.

3.2. Vztah romského dítěte ke škole

Vztah romského dítěte ke škole je do značné míry stejný jako vztah jeho rodičů. Ve škole často dochází ke vzájemné nedůvěře mezi žákem a učitelem na základě vzájemných předsudků z nevědomostí.

Příčin, proč romské děti ve škole zaostávají, je bohužel více:

• Jazyk – odlišnost vyučovacího jazyka od jejich mateřštiny. Romské děti neovládají obecnou češtinu, ovládají pouze tzv. romský etnolekt češtiny (čeština romských rodičů, kterou se naučili oni sami většinou jen odposlechem).

• Absence předškolní přípravy – jen málo romských dětí navštěvuje mateřské školy. Do školy tak přicházejí pouze se zkušenostmi ze života v rodině.

• Nevyhovující bydlení a životospráva – nedostatek času a prostoru na domácí přípravu, nezvyk na pevný denní režim

• Malá motivace ze strany rodičů – většina „cikánských“ dětí není schopna ve škole prospívat, protože rodina neposkytuje stimulující výchovné prostředí.

• Odmítavý postoj spolužáků k jeho národu (posmívaní, diskriminace, rasismus)

• Odlišné životní cíle a morální hodnoty

• Kolektivismus Romů – romské dítě není v rodině vedeno k samostatnosti, ve výchově se klade důraz na to, že sám nejsi nic

• Nedostatečná ambicióznost

• Nerozvinutá jemná motorika, neznalost psaní a kreslení

• Neochota rodičů pořídit dětem základní školní potřeby

• Nedostatečná připravenost učitelů pro práci s minoritami

Romští rodiče, kteří často absolvovali zvláštní školy, svým dětem se školou zásadně nepomáhají. Výchova dětí v romské rodině není sama o sobě dobrou přípravou pro školní práci. Romské děti postrádají knížky, omalovánky, skládačky apod.

Řada romských dětí zbytečně nastupuje do zvláštních škol, jelikož mnohdy ani rozdíl mezi „normální“ a zvláštní školou nevidí nebo , a není to řídký jev, rodiče samotní se domáhají toho, aby dítě nastoupilo do zvláštní školy s představou, že tam to bude mít jednodušší a oni budou mít méně starostí.

Ještě v roce 2004 romské děti tvořily 70% žáků zvláštních škol. Toto procento klesá, díky pedagogicko psychologickým poradnám, kterými problémové děti prochází před vstupem do Základní školy. Za úspěch lze považovat, když romské dítě nastoupí do „normální“ základní školy.

„V prvních ročnících základní školy bývají romské děti vůči učitelům milé až přítulné, poddajné a ochotné, rády se učí. Přibližně v pátém ročníku však často dochází ke zlomu, který někdy učitelé nazývají „volání krve“: zhorší se prospěch dítě začne být vzpurné, ztrácí zájem o školu. Poslední léta ve škole jsou pak někdy pro romské děti i pro jejich učitele skutečnou trýzní: svými neúspěchy frustrovaní a ponižovaní Romové opakují ročníky, nudí se, chovají se výbojně k učitelům a často agresivně ke spolužákům.“

Romské děti řadíme do tzv. skupiny dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami, což je dle školského zákona „osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.“ Romské děti patří, ve většině případů, do skupiny osob se sociálním znevýhodněním, což se dle školského zákona, mimo jiné, rozumí rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy. „Děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.“

Problém vzdělávání romských dětí je nutné brát jako problém celospolečenský, který je třeba řešit.

4. MOŽNÁ ŘEŠENÍ PROBLÉMU VZDĚLÁVÁNÍ A VÝCHOVY ROMŮ – PRAKTICKÁ ČÁST

V praktické části se věnuji nalézaním řešení problému týkajícího se vzdělávání Romů. Řešení hledám přímo s lidmi, kterých se problém týká: s romskými dětmi.

4.1. Cílová skupina

Cílovou skupinou jsou romské děti ve věku od třinácti do dvacetišesti let, klienti IQ Roma servis.

4.2. Místo sběru informací

Místem sběru informací je IQ Roma servis, Hybešova 41, Brno, kde jsem měla možnost vykonávat dlouhodobou praxi. DOPLNIT!

Proč chodí romské děti do IQ Roma servisu:

Vyhodnocení rozhovorů: na otázku proč tráví romské děti svůj volný čas právě v klubu IQ Roma servis nejčastěji odpovídali, že už zde mají svoje kamarády, což je velmi pozitivní jev, jelikož se setkávají již v klubech a nikoli ne na ulici.

4.3. Způsob sběru informací

Jako způsob sběru informací, jsem si vybrala strukturovaný rozhovor viz. příloha 1, který jsem provedla s celkem 26 klienty IQ Roma servisu. Často jsem se setkala s problémem, že děti nevěděli, na co se je vlastně ptám a bylo zapotřebí delšího vysvětlování. Nicméně mohu říci, že všechny rozhovory proběhly ve velmi přátelském duchu a romské děti byly velice otevřené.

4.4. Vyhodnocení rozhovorů

4.4.1. Mateřská škola, předškolní příprava

Jen malé procento romských dětí prochází mateřskou školou nebo absolvuje předškolní výchovu. Důležitost předškolního vzdělávání je dána nutností dovést dítě k tomu, aby v průběhu docházky do mateřské školy získalo věku přiměřenou fyzickou, psychickou i sociální zdatnost. Děti se rozvíjejí především na základě praktické zkušenosti, přímými zážitky a prožitky, učí se komunikovat s vrstevníky, navazují přátelské vztahy, osvojují si základní hygienické návyky, volí a nesou si následky svého jednání. Pro romské děti je důležitost mateřské školky také dána naučením se komunikaci v nemateřském jazyce a komunikací s nerómskými dětmi.

„Předškolní vzdělávání podporuje rozvoj osobnosti dítěte předškolního věku, podílí se na jeho zdravém citovém, rozumovém a tělesném rozvoji a na osvojení základních pravidel chování, základních životních hodnot a mezilidských vztahů. Předškolní vzdělávání vytváří základní předpoklady pro pokračování ve vzdělávání. Předškolní vzdělávaní napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělávání a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se speciálními vzdělávacími potřebami.“

Možným řešením absence romských dětí na předškolním vzdělávání je zřízení tzv. přípravných tříd. Úkolem přípravných ročníků, je připravit děti k bezproblémovému nástupu do povinného vzdělávacího procesu počínajícím první třídou základní školy. Přípravné třídy jsou v České republice zřizovány řediteli základních nebo mateřských škol od roku 1995 a nezapočítávají se do povinné školní docházky

Jaká byla docházka do mateřských škol dotazovaných:

Vyhodnocení rozhovorů na téma msteřská škola: zjistilas jsem, že jen velmi mslé procento dětí nasvštěvovalo matrřskou školu a to hlavně z důvodu péče o své mladší sourozence. Většina dětí by se však nebránila předškolní přípravě, hlavně z důvodu naučení se českému jazyku.

4.4.2. Osoby, které mohou pomoci romským dětem ve škole

Vyhodnocení rozhovorů: Romské děti často říkají, že ve třídě postrádají NĚKOHO, kdo jim pomůže při nesnázích, když na ně učitel nemá čas, když něčemu nerozumí, NĚKOHO, kdo jim bude blíž než učitel, NĚJAKÉHO dospělého kamaráda. Takovou funkci by mohl zastoupit romský asistent nebo školní psycholog.

4.4.2.1. Práce romského asistenta

Nástup do školy může romskému dítěti velmi usnadnit funkce asistenta učitele, dříve nazývána romský asistent, která může být zřízena na jakékoli základní či mateřské škole, která vzdělává romské děti.

Posláním asistenta učitele je pomoc při komunikaci a adaptaci žáka na školní prostředí, spolupracuje s učiteli při výuce, komunikuje s rodiči žáků, organizuje volnočasové aktivity, kontroluje přípravu dětí na vyučování a spolu s učitelem sestavuje individuální vzdělávací plán pro dítě. Důležitá je spolupráce asistenta s rodiči žáků, protože pokud se škola otevře rodičům a sami romští rodiče pochopí, že ve škole nejsou děti zbytečně a vše, co se naučí, je potřebné pro jejich budoucí život, budou děti pozitivně motivovat k docházce do školy a možná jim sami začnou s přípravou do školy pomáhat. Spolupráce asistent rodič může probíhat například:

• účastí na třídních schůzkách

• návštěvami v rodině (komunitě), ovšem pouze se souhlasem rodiny (komunity)

• rozvíjením spolupráce s romskými komunitami

Asistent učitele, který má pomáhat s romskými dětmi by měl znát alespoň v malé míře romský jazyk a jeho strukturu. Není na škodu pokud asistent je sám Rom, protože pak je do třídy vnesen prvek romské kultury a je přínosem i pro neromské učitele.

Kdy a za jakých podmínek může být na škole ustanovena funkce asistenta učitele podrobně řešil, až do roku 2004, Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ke zřizování přípravných tříd pro děti se sociálním znevýhodněním a k ustanovením funkce vychovatele – asistenta učitele č.j.25 484/2000-22. Dnes najdeme ustanovení týkající se asistentů učitelů přímo v zákoně č.561/2004 Sb., o předškolním základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání

4.4.2.2. Práce školního psychologa

S prací školního psychologa se můžeme v České republice setkat již od roku 1990 čím dál častěji. Česká legislativa funkci školního psychologa dodnes nedořešila, a tak jediným dokumentem, který popisuje kvalifikaci a doporučuje rámcovou náplň práce je Metodický list k poskytování poradenských služeb na školách a školských zařízeních č.j. 13 409/98-24. Ředitelé škol zaměstnávají školní psychology nejčastěji jako pedagogické pracovníky.

Práce školního psychologa zahrnuje aktivity spojené s pedagogickým sborem, žáky a rodiči žáků, kterým poskytuje služby:

• poradenské – konzultace například při volbě zaměstnání nebo při výukových problémech

• diagnostické – u předškolních dětí zjišťuje jejich schopnosti, pomocí anket a dotazníků zjišťuje klima třídy atd.

• terapeutické – individuální práce se žákem nebo třídou, snaha zmírnit potíže

Práce školního psychologa začíná být na školách rozšířená. Je potřebné, aby funkce školního psychologa byla zřízena na všech školách, stala se samozřejmostí a také aby samotnými žáky byla bez ostychu využívána. Pokud se vytvoří otevřený a důvěrný vztah mezi školním psychologem a jeho klienty, řada problémů dětí bude zachycena a řešena včas.

4.4. Změny v organizaci školy

Úkolem školy je umožnit a usnadnit dětem plnohodnotné vzdělání na školách běžného typu. K tomu, aby škola těchto cílů dosáhla může využít nejen výše uvedených funkcí, ale může také:

• snížit počet žáků ve třídě

Ideální počet žáků ve třídě dle romských dětí:

Vyhodnocení rozhovorů: Většina romských dětí se přiklání ke snížeční počtu žáků ve třídě a to hlavně z důvodu pocitu, že pokud bude ve třídě méně žáků najdou si s učitelem navzájem k sobě cestu.

• využívat služeb sociálního pracovníka,

• využití pedagogicko – psychologických poraden,

• část výuky vést v mateřském jazyce dětí (kontrola zda dítě probíranou školní látku v nemateřském jazyce pochopilo),

Vyhodnocení rozhovorů: romské děti si často stěžují, že nerozumí vykládané látce kvůli neznalosti českého jazyka, proto by bylo velmi potřebné, vést část výuky v jejich mateřském jazyce.

• získávat pedagogy s romistickým vzděláním,

• zlepšovat informovanost pedagogických pracovníků škol o Romech.

4.4.5. Osobnost učitele

Vztah neromských učitelů k romských dětem je zásadně ovlivněn znalostí učitele o romském etniku. Je potřeba, aby učitel v prvních ročnících byl k romským dětem velmi citlivý a všímavý. V počátcích, kdy se vytváří vztah dítě x učitel, je zapotřebí, aby učitel rozpoznal psychiku a osobnost romského dítěte a byl tak schopen včas vytvořit individuální vzdělávací plán, jímž by se předešlo komplikacím, s kterými se romské děti ve škole potýkají. Jelikož se nezřídka stává, že romské dítě je ve škole neúspěšné, je potřeba, aby učitel v žákovi probudil motivaci, a to například vyzdvižením jeho úspěchů (většinou v hudební výchově), častým chválením. Učitel by si měl nenásilným způsobem získat důvěru dětí.

Učitel by měl vést žáky k respektování názoru, vzájemnému naslouchání a porozumění druhých. Jako vítaný nadstandard je učitelova znalost (alespoň minimální) romského jazyka a jeho návštěvy v rodinách dětí.

Jak si romské děti představují ideálního učitele:

Vyhodnocení rozhovorů: zjistila jsem, že romské děti hledají v osobě učitele kamaráda, který se bude snažit pomoci, bude hezký, milý a přijemný.

4.4.6. Volnočasové aktivity

Volný čas romských dětí bývá většinou velmi neorganizovaný. Příčinou je podceňování aktivní činnosti dítěte a zanedbanost jeho zájmů a zálib. Nejvíce času tráví romské děti pasivně sledováním televize, potulováním po ulicích a barech. Tento způsob trávení volného času však nepřináší nic pozitivního, právě naopak je potlačena integrace Romů do společnosti a nepřináší žádné motivující prvky.

Jak již bylo zmíněno výše, romské děti jsou velmi hudebně a pohybově nadány. V posledních letech vzniklo mnoho komunitních center a center volného času, kde mohou Romové svůj talent využít a zdokonalovat a také mohou využít různých zájmových kroužků, sportovních aktivit apod. Činnost těchto center vede ke snížení kriminality, zlepšení komunikace s majoritní společností a zvýšení motivace dětí. V těchto centrech nezřídka působí dobrovolníci, kteří pomáhají romským dětem s přípravou do školy, psychologové, sociální poradci. Význam center je nezastupitelný.

Co znamená pro romské děti volný čas:

Vyhodnocení rozhovorů: romské děti tráví svůj volný čas nejraději venku, s kama rády nebo v klubu. Pozitivní skutečnost je, že klientů v romských klubech přibývá.

Jak řešit nebo alespoň minimalizovat problémy vzdělávání Romů řeší už i dnešní legislativa .

Dnešní legislativa dovoluje základním školám:

• Otevřít přípravnou třídu pro děti ze sociokulturně nevyhovujícího prostředí, jejíž součástí může být mateřská škola

• Působení asistenta učitele ve škole

• Sestavit rámcový vzdělávací program, který bude splňovat individuální potřeby dítěte

ZÁVĚR

V práci jsem Vám nabídla pohlédnout do historie Romů, popis tohoto svébytného národa a jejich problémů, které ve většině případů pramení z jejich nevzdělanosti. Dále jsem se zabývala konkrétně problémem vzdělávání Romů, kde a proč tento problém vzniká a nabídla jsem možnosti jeho řešení.

Jak řešit problémy, které vznikají při vzdělávání Romů už dnes víme. Mnohé z nich řeší i česká legislativa, avšak nejdůležitější je a bude jak k tomuto problému bude přistupovat majoritní společnost a hlavně jaký bude přístup rodičů romských dětí ke vzdělávání.

Romské žáky je třeba brát za osobnosti, které vyžaduji individuální přístup a pomoc, při procesu vzdělávání. Předělat!

Seznam použité literatury:

Knihy:

[1] Balabánová, J. a kol, Romové v České republice. Praha, Sociopress 1999.
[2] Davidová, E., Romano Drom - Cesty Romů. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 1995.
[3] Malá, H., Výchova, vzdělávání a biologický vývoj cikánských dětí a mládeže v ČSR. Praha, Univerzita Karlova 1984
[4] Nečas, C., Romové v České republice včera a dnes. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta pedagogická 1993
[5] Říčan, P., S Romy žít budeme – jde o to jak. Praha, Portál 1998
[6] Zákon č.561/2004 Sb., o předškolním základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
[7] Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a změně některých zákonů
Časopisy:
[1] Balvín, J., Z historie Romů v českých zemích. Listy, 1996, č.2, str.86-90

Příloha 1

Rozhovor

Chodíš do školy rád/a?

Myslíš si, že je škola potřebná?

Baví Tě dozvídat se něco nového?

Jaké předměty ve škole Tě baví?

Rozumíš vždy ve škole vykládané látce?

Máš se kde poradit, když máš problém porozumět učivu?

Jaký počet žáků ve třídě je dle Tvého názoru ideální?

Jaký by měl být ideální učitel?

Chodí tví rodiče na třídní schůzky?

Učí se s tebou rodiče?