Proces socializace – hledání místa ve spol., období soc. přizpůsobení, zvládání pravidel chování, dlouhodobý a složitý proces - každý jedinec v průběhu socializačního procesu musí:
1/ porozumět dané společnosti (kultuře)
2/ internalizovat = přijmout za svůj určitý soubor hodnot, které daná společnost sdílí,
přijmout takové normy chování, jaké daná spol. vyžaduje
3/ ovládnout základní způsoby chování v typických sociálních situacích – zvládnutí rolí
funkce socializace – zajišťování kontinuity společnosti – duchovní i materiální hodnoty předávány
dalším generacím
- vytvoření a upevňování kulturních tradic- do další generace jen ty kvalitní
- formování stability společenského uspořádání na základě hodnotového a normativního konsensu
Socializační proces jedince probíhá v určitém sociálním útvaru.
a) Lokální seskupení a útvary
komunity- menší společenské celky, v tradičních společnostech, pevně spojené spol. zájmem
(obstarání obživy, obrana), rodina, kmen + dnes náboženské sekty, protestní či alternativní hnutí
sousedství- tato instituce v krizi (paneláky- lidé se navzájem ani neznají)
obyvatelstvo určité země či města, populace, veřejnost
sociální agregáty – sdružení lidí na základě prostoru , na základě fyzické blízkosti v určitém čase, např.: náhodné shluky lidí, čekající např. na přechodu na zelenou
- dav – zvláštní typ agregátu
- skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu
( Francouzský sociolog G. Le Bon- teorie davového chování = potlačení až ztráta vlastní individuality, výrazná převaha primitivních instinktů a emocionality nad racionalitou, ztráta rozumové kontroly a morální odpovědnosti.)
- davy sociálně strukturované – posluchačstvo
- plánovaný expresivní dav (vyjadřuje určité emoce, ale jen společensky schváleným způsobem projevu, např.: povolená manifestace, disco)
- náhodné davy – divácké davy (kolem nějaké mimořádné události)
- panické davy
- znepříjemňující davy (fronty, nastupování do busu)
- nezákonné davy – aktivní expresivní davy ( lynčující, loupící ... dav)
- amorální davy (opilecké,větší skupiny toxikomanů)
b) Sociální skupiny
nutnost existence přímé interakce:
- členové skupiny ve vzájemném kontaktu ( další znaky spojující členy skupiny:)
- existence komunikační sítě
- výkon společné činnosti
- existence sociálního vztahu
- společný cíl – často definuje skupinu
- diferenciace rolí a pozic – vertikální (struktura nadřízenosti a podřízenosti, diferenciace autority)
- horizontální (dělba práce uvnitř skupiny, každý člen dostává v rámci
úkolové struktury skupiny svou sociální roli – např.: skupinový šašek)
Sociální role = odzkoušený a funkční vzorec chování v určité pozici nebo situaci, jenž odráží očekávání ostatních členů skupiny
- normativní a hodnotový systém skupiny (normy formální x neformální, vnější či vnitřní)
- systém pozitivních i negativních sankcí (k posilování norem, odměny x tresty)
- vědomí příslušnosti ke skupině (a skupinové odlišnosti) – vlastní identita skupiny (hodnoty, kultura..)
klasifikace soc. skupin:
1) podle velikosti – malé = 3 až 30 osob, členové se navzájem znají,jejich komunikace má osobní mnohdy intimní ráz (rodina, malý pracovní kolektiv) -velké skupiny = např. národ
2) podle stability – skupiny přechodné (návštěvníci divadla) a stálé (rodina)
3) způsobu vzniku a fungování- formální = vznik ofic. cestou, pevný řád, funkční zařazení jedinců, vztahy mezi členy formálního charakteru (vojenská služba) neformální= vznikají spontánně, neformální a neoficiální vztahy mezi členy
4) skupiny členské a cizí
5) skupiny primární a sekundární – primární- v ní socializace začíná, rozhodující vliv na rozvoj jedince; skupiny malé, s intimními vztahy a osobním kontaktem, základním motivem uspokojení ze vztahů a činností, člověk se v primární skupině angažuje celou svou osobností (rodina, herní společenství, sousedství) - sekundární –všechny skupiny, které nejsou primární
c) Instituce a organizace
Instituce- spíše organizující a řídící složka určitých sociálních systémů než konkrétní seskupení lidí
- obecně používané způsoby jednání, praktiky uspokojování potřeb reálných i fiktivních (rituály, svátky), představují specificky lidský způsob, jak zajistit přežití a reprodukci
- nejvýznamnější instituce – manželství, rodina, soukromé vlastnictví a stát
Organizace – produktem spojení lidí za účelem výkonu společné činnosti
- konkrétní, strukturovaný a ohraničený útvar, vymezený i naplněný soc. vztahy
Základní znaky organizací:
- jednoznačná orientace na realizaci cíle
- diferenciace pozic a přítomnost vztahů řízení
- budování vlastní identity (image na veřejnosti), vytváření a rozvoj specifické organizační kultury
Byrokracie- sociologicky chápána jako určitá skupina lidí, která uskutečňuje vládu a správu
- politologicky jako vrstva vládnoucích úředníků
26. listopad 2007
9 865×
604 slov
