Sociologie jako věda

Sociologie

z řeckého societas = společnost, logos = věda
= věda, která se snaží podat celkový obraz společnosti, její strukturu a zákonitosti jejího vývoje
zkoumá společenské jevy a vztahy
Émile DURKHEIM a Max WEBER – nejznámější vymezení sociologického předmětu
- É. Durkheim - definoval sociologii jako vědu o soc. faktech:
  - jsou vůči člověku vnější
  - působí na člověka nátlakem
  - = sociologický realismus - soc. fakta jsou reálné skutečnosti nezávislé na lidském vědomí
- M. Weber - sociologie je věda o sociálním jednání:
  - je to smysluplné jednání, obvykle zaměřené na určitý cíl
  - je orientované na druhé lidi
  - = sociologický nominalismus

Vývoj sociologie jako vědy

protosociologie
- do poloviny 19. století
- sociologické otázky řeší jiné vědy
August Comte
- francouzský pozitivistický filozof (pozitivní filozofie se zabývá tím, co skutečně existuje a je prospěšné = pozitivní pro lidi)
- založil sociologii jako samostatnou vědu v 50. letech 19. století, vyčlenil ji z filozofie, dějepisu, práva, náboženství (nyní čerpá i z psychologie, ekonomiky…)
sociální statika – zabývá se současným stavem společnosti
sociální dynamika – zabývá se vývojem společnosti

Struktura vědy

mikrosociologie – vztah člověka ke společnosti, malé sociální skupiny
makrosociologie – obecné otázky

Základní obory

sociální dynamika – vývoj společnosti v závislosti na čase
sociální statika – struktura a fungování společnosti v jednom daném období (často současnost)

1. Období akademické (= klasické období sociologie, období velkých osobností)

velké univerzity se začínají zabývat sociologií – výsledky čerpají zejména z historie
pouze teoretická věda, nezabývá se konkrétním výzkumem
paradigma (= hlavní téma, kterým se daná věda v určité době zabývá): příčina vývoje ve společnosti
Karl Marx - dílo Kapitál – podrobná analýza společnosti; snaha zjistit, proč se společnost vyvíjí; cíl – vytvoření společnosti bez sociálních rozdílů (= beztřídní společnost), nerovnost způsobena ekonomickými faktory… jinak nereálné myšlenky
Emile Durkheim - společnost je ovlivňována sociálními faktory (náboženství, rozvrstvení lidí, dělba práce, zdraví, vzdělanost, věk…), cíl – vytvoření sociálního konsenzu (dohody) týkajícího se společenských norem (měli by být stejné pro všechny)
Vilfredo Pareto - společenské elity (=výběr těch nejlepších ze skupiny, mocenské postavení), u politických elit dochází v průběhu moci k deformacím politické ideologie
Max Weber - vývoj společnosti je způsoben etikou (Anglie se rozvíjí dopředu, vliv náboženství na etiku)
Georg Simmel - moderní faktory (peníze, móda, dělba práce, rozdíly mezi městy a venkovem, kultura…)
→ vývoj společnosti ovlivňuje mnoho faktorů, které se navzájem podmiňují a ovlivňují

2. Období empirických výzkumů

20. léta 20. století - konec 2. světové války (hospodářská krize)
empirie = ověřitelná zkušenost
ve společnosti se objevují nové problémy (nezaměstnanost, sebevraždy, kriminalita, alkoholismus…) → sociologie se začíná věnovat výzkumu patologických jevů a později i běžných sociálních problémů (např. rozdíly mezi venkovem a městem) → přestává být pouze akademická věda
trend zaměření od makrosociologie k mikrosociologie

3. 50. a 60. léta 20. století

shromáždění výsledků výzkumů
dva proudy:
- konfliktualistická teorie - společnost je rozdělena do skupin, které mají protichůdné (= antagonistické) názory → konflikt → vítězství jedné skupiny (názoru), která řídí ostatní (např. Marxova teorie)
- konsensuální teorie – problém, který nastane, se musí řešit dohodou všech vrstev, vývoj pokračuje až po sociálním konsensu (= dohodě) – strukturální funkcionalismus

4. Soudobá sociologie

od přelomu 60. a 70. let do dneška
paradigma - mikrosociologie (jak se člověk včleňuje do společnosti od narození, v jakém je postavení a jak ho může změnit)
výzkumy se zabývají pomocí lidem začlenit se do společnosti
dva proudy:
- objektivistické paradigma – sociální danosti jsou objektivně dané -abychom se nedostali do konfliktu, musíme je poznat a splňovat (např. školní docházka, daně)
- interpretativní paradigma – objektivní danosti existují, ale záleží na tom, jak si je člověk vyloží (jak je pochopí)
úkolem narozeného člověka je začlenit se tak, aby nepřicházel do konfliktu
oba proudy vychází ze sociální danosti (vládní systém, kultura, rodina, doba, vzdělání…)

5. Česká sociologie

nijak výrazně nezasáhla do světové sociologie
T. G. Masaryk – zakladatel české sociologie (studoval a později vyučoval sociologii
Edvard Beneš – studoval sociologii
další představitelé: Josef Král (pozitivismus), Arnošt Bláha (funkcionalismus)…
po r. 1948 se sociologie přestala u nás vyučovat kvůli přicházejícímu komunismu
v 60. letech se oživuje a vyučuje, vzniká Československá sociologická společnost
po r. 1968 opět se nesmí vyučovat, pouze Marxistická sociologie
po r. 1989 opět plnohodnotná věda

Sociologie + jiné společensko-vědní disciplíny

+ filozofie - společná orientace na člověka a podmínky jeho života
+ historie - celé společenské dění probíhá v historickém kontextu
+ ekonomie - ekonomický život je podstatnou složkou spol. života
+ psychologie - psychologické potíže mají často sociální souvislost
+ antropologie - obě vědy se zabývají kulturou a společenskými institucemi
+ politologie
+ ekologie - ekologické problémy se v současné době stávají zásadními společenskými problémy

Metody sociologického výzkumu

Kvantitativní výzkum

přímé pozorování - zaměřené a dobře plánované vnímání vybraných jevů, vše se pečlivě a systematicky zaznamenává
rozhovor - informace jsou získávány v přímé interakci s respondentem
dotazník - respondent odpovídá písemně na otázky v tištěném formuláři
analýza dokumentů - analýza jakýchkoli dokumentů nevytvořených za účelem výzkumu (psané dokumenty i jiné materiální stopy lidského chování)

Kvalitativní výzkum

zúčastněné pozorování - výzkumník se podílí na každodenním životě lidí
analýza osobních dokumentů - respondentova výpověď o vlastním životě nebo úvaha o určité události nebo problému (autobiografie, deníky, dopisy apod.)
nestandardizovaná rozhovor - rozhovor mezi respondentem a tazatelem, pro který je stanoven velmi obecný plán

Makrosociologie

Stratifikační teorie

Stratus = vrstva
zabývá se rozvrstvením společnosti

Teorie tříd - Marx, Engels
- antagonistické vztahy (kapitálové, dělníci) → vede k třídnímu boji
Teorie elit - Mill a Spenser
- elita má moc a řídí společnost
- masa = zbytek, který se nechá vést
Moderní strat. teorie:
1. kastovní model - kasty jsou naprosto oddělené → soc. diference mezi vrstvami obrovská
  - nemožné povýšit (pokud se vezmou z různých vrstev → exkomunikace)
  - př. Indie
  - kasty - vyjádřené i oblečením, příslušnost ke kastě dědičná
2. hierarchický model - úzká skupina lidí má moc; se snižováním společenském žebříčku klesá podíl na moci
  - velká sociální distance
  - monarchie, totalita, středověká společnost
3. nivelizovaný model - minimální rozdíly mezi skupinami
  - nejmenší soc. distanc
  - ideál komunismu,
  - sociální státy
4. diferencovaný model - nejvíce střední vrstvy; velká skupina má moc, ale i velká část moc nemá
  - ČR a moderní demokratické státy

příslušnost k dané pozici je dána statusovými symboly
příslušnost ke skupině ovlivňuje socializace – soc. prostor (startovní podmínky), kulturou spol.
společnost funguje podle řádu, který je dán normami (kodifikované, zvykové, etické)
v procesu socializace se seznamujeme s normami (zvykové normy odlišné, kodifikované stejné)

→ přijmutí / odmítnutí → dodržování / nedodržování → při nedodržování nastávají problémy → pokud normy přestávají platit (nejsou funkční) → anomická společnost – nedodržuje normy, protože neví jaké → deviace – porušování norem; soc. patologie – porušování zákonných norem