Trest smrti

Trest smrti: je nemorální a zbytečný

Po přečtení úvahy V. Bělohradského: Papežovy smažené brambůrky aneb Triumf struktur, jsem se zamyslela zejména nad jednou částí, cituji:
Když se papež odvážil napadnout centrální hodnotu USA - trest smrti, Geraldine Ferraro, vyznání katolického a potenciální kandidátka na prezidentský úřad, ho hned okřikla: “já, jako jiní kolegové demokratické strany, souhlasíme s trestem smrti…katolická církev v USA je v krizi, …tento papež je konzervativní, nedrží krok s mládeží.. Barva pleti a země původu budoucího papeže nebudou hrát žádnou roli, pokud bude respektovat ultrakonzervativní principy církevní hierarchie.”
Týden po papežově návštěvě byl ve státu Oklahoma popraven devětadvacetiletý Sean Sellers, který se svého zločinu dopustil, když mu bylo šestnáct let, pod vlivem drog a mentální poruchy. Nejdříve zpíval velmi hlasitě žalmy “Ó Pane, přicházím k Tobě”, pak řekl katovi “Gerry jdeme na to”a dostal “lethal injection”. Proti popravě člověka, který se svého zločinu dopustil jako nezletilý, vystoupila i Irka Mary Robinson, dnes ve funkci komisaře OSN pro lidská práva. Ano, zločin šestnáctiletého chlapce je zločinem celé společnosti, všichni jsou vinni, ale může to velmoc č. 1 připustit? My, američtí katolíci! “USA jsou dnes jediná světová velmoc, nevím, zda je to pro svět dobré” - řekl papež v Mexiku.
Nikdy jsem otázkou trestu smrti nějak zvlášť nezaobírala a tak už bylo na čase utvořit si svůj vlastní názor. Na doporučení a pro inspiraci jsem se podívala na stránky A. Stroehleina a našla odměnu (i když jen „v číslech“).

TREST SMRTI
„..., přestože Evropa už od trestu smrti z valné části ustoupila, ještě mnoho států na světě jej uplatňuje. Výjimkou nejsou ani Spojené státy americké. Zvláštností USA je skutečnost, že nezávislé právní normy jednotlivých států dovolují i k této záležitosti přistupovat dle vlastního uvážení. A tak se z celkem padesáti států dnes uplatňuje trest smrti v osmatřiceti. Ústavně byl na celém území zakázán jenom jednou, a to na pouhé čtyři roky (mezi 29. červnem 1972 a 2. červencem 1976). Kromě USA je možnost uložit trest smrti zakotvena v právních řádech dalších devadesáti zemí z celkového počtu sto devadesáti pěti zemí světa. Šedesát tři země nedovolují uložit tento trest za žádný zločin. Šestnáct zemí umožňuje uložit trest smrti pouze ve velmi výjimečných případech - například za válečné zločiny. Dvacet pět zemí světa trest smrti sice nezrušilo de iure, avšak de facto jej neuplatňuje - trest smrti v nich nebyl udělen nejméně deset let. Nejvíce trestů smrti za rok bylo uloženo v Číně v roce 1997, tehdy bylo vykonáno 1644 rozsudků. Druhé místo v počtu trestů vykonaných za rok náleží Íránu (143 popravy). Následuje Saúdská Arábie se 122 tresty a již zmiňované USA se 74 vykonanými rozsudky za rok. Jen tyto čtyři země provádějí více než osmdesát procent všech rozsudků. USA se řadí rovněž k zemím, které dovolují odsoudit k trestu smrti osoby neplnoleté. Ve dvaceti státech USA je možné tento trest uložit pachateli, který překročil šestnáct let věku. V dalších čtyřech státech je hranicí věk sedmnácti let. Vedle USA může být neplnoletý pachatel odsouzen k trestu smrti už jen v Saúdské Arábii, Íránu, Nigérii, Pákistánu a v Jemenu. „

(Andrew Stroehlein: Trest smrti v číslech)

S fakty v ruce se už uvažuje lépe. A tak jsem došla k názoru, že:
trest smrti je tak barbarský, nemorální a neúčinný. Je deprimující, že v něj lidé věří. Morální aspekty této otázky by měly být relativně jasné, i když staré přikázání "Nezabiješ" je přece jenom trochu zjednodušené. Každý má například právo na sebeobranu, je-li on sám nebo jeho rodina v přímém ohrožení. V situaci přímého ohrožení může být extrémní násilí jediným způsobem, jak ochránit vlastní život a život své rodiny. Pokud je důsledkem sebeobrany smrt, takové zabití bývá morálně ospravedlnitelné.
Ale když je odsouzený zločinec už za mřížemi, takovéto ospravedlnění zmizí, protože už nevzniká přímé ohrožení života. Bez ohledu na to, jak hrůzné zločiny ten člověk spáchal, bez ohledu na to, jaké zlo jiným způsobil, o přímé ohrožení života už nejde a argumentu o sebeobraně nelze použít. Neexistuje ani potřeba, ani morální ospravedlnění usmrtit vězněného zločince.
Na trest smrti se váží další vážné problémy. Nejvýznamnějším z nich je, že státu poskytuje trest smrti příliš mnoho moci: moc nad životem a smrtí lidí.

Trest smrti také předpokládá, že je soudnictví neomylné. Nezvratitelnost trestu smrti předpokládá, že je soudní proces vždy bez chyby. Kdyby například později vyšly najevo nové důkazy, v jejichž důsledku by byla zjevná odsouzencova nevina, ani odvolání, ani zrušení rozsudku by mu moc nepomohlo, kdyby už byl v hrobě.
Mnozí lidé namítnou, že někteří zločinci páchají tak strašlivé trestné činy, že to trest smrti ospravedlňuje. Hlubší analýza však ukazuje, že je tato logika pochybená. Chováte se vůči svým bližním slušně a s respektem nikoliv proto, že jsou oni slušní a že si zaslouží respektu, ale proto, že jste vy slušní a zasloužíte si respektu.
I ti lidé, které zanechávají tyto morální argumenty chladnými, by měli uznat alespoň jednu věc: trest smrti nemá požadovaný účinek. Trest smrti nevede k poklesu zločinnosti. V některých amerických státech, kde byl znovu zaveden trest smrti, došlo k vzrůstu zločinnosti, v jiných k jejímu poklesu. V jiných státech, které v témže období trest smrti nezavedly, byla situace stejná: v některých z nich zločinnost stoupla, v jiných poklesla. Trest smrti nijak neovlivňuje míru zločinnosti. Z praktického hlediska neřeší nic.
Americká zkušenost s trestem smrti v posledních letech je ostudná a trapná. Sám stát Texas zaujímá ve světových statistikách státem zavražděných osob místo hned za Íránem a Irákem. Navzdory tomu, že někteří texasští činitelé se tím chlubí, není to žádná velká čest. Také je dobře zdokumentováno a široce známo, že mnoho obětí trestu smrti ve Spojených státech patří mezi vážně duševně choré lidi. Kromě toho hraje určitou roli i prvek rasismu: daleko větší počet černochů končí v Americe na popravišti, zatímco u bělochů je daleko pravděpodobnější, že dostanou za srovnatelný zločin doživotí.
Existují všechna tato morální břemena, a přesto se nedá prokázat, že trest smrti snižuje zločinnost. Může lidem připadat jako jednoduché řešení, ale ve skutečnosti to není ani jednoduché, ani to není řešení.
Podpora morálně neobhajitelného a prakticky nesmyslného trestu smrti v dnešní společnosti není na místě ani v USA ani nikde jinde na světě.

Historie trestu smrti

Trest smrti byl v minulosti značně rozšířeným a dá se s trochou nadsázky říci, že i populárním trestem, bez ohledu na náboženství, geografickou polohu nebo vnitřní uspořádání daného státu. V souvislosti s uvedenými koncepcemi účelu trestu smrti vyplývá, že trestu smrti je používáno tam, kde převládá koncepce odplaty a odstrašení. Trest smrti znali a také využívaly jak staří Řekové a Římané, tak také Mayové.
V Evropě po nástupu křesťanství, by se dala předpokládat snaha o potlačení tohoto trestu, opak však byl pravdou. Již sám o sobě brutální trest byl v evropských křesťanských státech v období od 12. do 18. století doveden k dokonalosti, když z počátku zejména za "trestné činy" směřující proti církvi byly prováděny tresty smrti obzvlášť bestiálním způsobem (upálení zaživa, rozčtvrcení, nabodnutí na kůl).
Výkon trestu smrti takovýmto zrůdným způsobem, byl prováděn zejména proto, aby bylo obyvatelstvo zastrašeno a odrazeno od podobného počínání.
Až od 19. století docházelo k omezování trestu smrti v podstatě pouze na trestné činy vraždy, nebo na trestné činy spáchané v době vyjímečného stavu nebo války. Postupně docházelo k jeho omezování. Výkon trestu smrti byl také výrazně humánnější, pokud se dá o humánnosti tohoto trestu mluvit.
Výrazný zlom ve vývoji trestu smrti nastal ve druhé světové válce, hlavně po vzniku OSN a v souvislosti s formulací dohod o lidských právech . Přistoupení k jednotlivých dohodám o lidských právech, členské státy omezovaly, případně úplně rušily trest smrti. V současnosti byl v Evropě trest smrti ve většině zemí zrušen nebo mimořádně omezen na trestné činy vojenské za válečného stavu, přičemž však již není dlouhou dobu vykonáván (Španělsko, Švýcarsko), nebo zůstává za nejzávažnější trestné činy (vražda), ale také není již značnou dobu vykonáván (Řecko, Belgie). Trest smrti je naopak stále běžných v rozvojových státech Afriky, Asie a Jižní Ameriky, ale i v demokratických, vyspělých státech (Japonsko, USA). V případě USA se ovšem nedá o trestu smrti mluvit absolutně. Každý stát v rámci USA má totiž vlastní jurisdikci. V roce 1990 neexistoval trest smrti v 15 z 51 států, v dalším 23 státech sice trest smrti existuje, avšak od roku 1976 nebyl uplatněn. Trest smrti je tedy v USA vykonáván ve 13 státech.

Argumenty pro a proti

Ekonomický - zastánci trestu smrti tvrdí, že poprava odsouzeného je pro ekonomiku státu podstatně výhodnější, než jeho doživotní pobyt ve vězení.
Jistě zajímavý argument, nicméně stačí skutečnost, že je o něco ekonomicky výhodnější k tomu, aby byl člověk připraven o život?
Ochrana společnosti - zastánci tvrdí, že poprava je nezbytná, aby se odsouzenému zabránilo v dalších útocích proti společnosti.
Stejného cíle, to jest ochrany společnosti lze dosáhnout i výkonem trestu ve vězení, přičemž je zde možná náprava odsouzeného".
Odstrašení - argument, že trest smrti brání pachateli v opětovném páchání trestné činnosti a zároveň odrazuje od trestných činů i ostatní.
Odstrašením bylo a je jím motivováno mnoho soudních rozhodnutí. Osobně považuji argument o odstrašení za nepřijatelnější na podporu absolutního trestu. Výzkumy však neprokázaly, zda-li by se zavedením a výkonem trestu smrti snížil počet nejzávažnějších trestných činů.
Veřejné mínění - zastánci trestu smrti se opírají o tvrzení, že většina společnosti je pro trest smrti a proto je správné, aby existoval.
Toto tvrzení je velmi tendenční a zavádějící. Zastánci trestu smrti většinou opírají své výzkumy veřejného mínění o výzkumy, ke kterým došlo bezprostředně po spáchání nějakého brutálního činu. Tedy v době, kdy většinu veřejnosti ovládají spíše emoce než rozum. V době kdy se situace zklidní i veřejnost se staví trestu smrti opačně.
Neodvolatelnost - nejpádnějším argumentem odpůrců trestu smrti. Poukazují na fakt, že tento trest je jako jediný, který může být uložen, po jeho vykonání nerevidovatelný.
Nelze nežli souhlasit s tímto argumentem. Podle oficiálních statistik v USA jsou tři vězňové z deseti, kteří byli odsouzeni k trestu smrti a čekali na vykonání trestu v "cele smrti" osvobozeni, protože se prokázala jejich nevina a každý desátý popravený byl později prohlášen za nevinného, nebo alespoň byla jeho vina zpochybněna.
(článek z časopisu 100+1; 12/99; Emil Záruba)

Z těchto předložených argumentů a jejich stručného hodnocení přinejmenším vyplývá, že trest smrti není tak účinným řešením, které by mělo vést ke snížení kriminality, a že neustále diskuse o znovuzavedení trestu smrti jsou pouhé výkřiky do tmy.