O výstavbě jaderné elektrárny v lokalitě Temelín bylo rozhodnuto po expertním výběru staveniště pro 4 bloky VVER 1000 v roce 1980. V roce 1982 byl uzavřen kontrakt na dodávku sovětského technického projektu. Tento projekt zahrnoval reaktorovnu, budovu aktivních a pomocných provozů a budovy dieselgenerátorových stanic. Úvodní projekt 1. a 2. bloku byl generálním projektantem Energoprojektem (EGP) Praha zpracován v roce 1985, stavební povolení bylo vydáno v listopadu 1986. Vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v únoru 1987, přičemž přípravné práce byly zahájeny na staveništi již v roce 1983.
Po listopadu 1989 došlo v nových politických a především ekonomických podmínkách k přehodnocení potřeby výkonu 4000 MW v České republice. Vláda ČR svým usnesením č. 103/93 z března 1993 rozhodla o dostavbě JE Temelín v rozsahu dvou bloků. Původní termíny dokončení jednotlivých bloků vycházely z průběžné doby výstavby unifikovaného bloku 60 měsíců. Vzhledem k dodavatelským problémům a ke změnám v politické a následně i hospodářské oblasti po roce 1989 byly termíny několikrát upraveny.
Již před rokem 1990 byl původní sovětský projekt vylepšován československými odborníky. Projekt celé sekundární části byl zpracován EGP Praha. V oblasti komponent a stavebních konstrukcí byla přijata opatření, která vedla k aplikaci norem ISO 9000.
Jaderná elektrárna Temelín byla projektována a postavena tak, aby byla odolná vůči účinkům, které mohou způsobit nepříznivé vnější jevy:
O výstavbě jaderné elektrárny Temelín bylo rozhodnuto v roce 1980 v rámci programu rozvoje československé energetiky. Ten ambiciózně předpokládal výstavbu čtyř jaderných elektráren s tlakovodními reaktory VVER 1000. Tři měly stát na území České republiky a jedna na území Slovenska. Jako první a jediná se v roce 1986 začala stavět jaderná elektrárna Temelín se čtyřmi jadernými bloky. Rozhodnutí o snížení počtu budovaných bloků ze čtyř na dva učinila v roce 1990 federální vláda Československé republiky. Po rozdělení Československa na Českou republiku a Slovensko se česká vláda znovu zabývala výstavbou JE Temelín v březnu 1993 a její dostavbu definitivně schválila. Investorem stavby jaderné elektrárny Temelín je elektrárenská společnost ČEZ, a.s., která úspěšně provozuje již 15 let čtyři reaktory VVER 440/213 v Dukovanech. Z tohoto faktu vyplývá i zásadní rozdíl mezi rozhodováním o dostavbě jaderné elektrárny Temelín a rozhodování Rakouska o jaderné elektrárně Zwentedorf. Rakousko rozhodovalo o své první jaderné elektrárně a rozhodovalo tudíž o tom, zda bude, nebo nebude využívat jadernou energetiku. Česká republika však již 15 let jadernou energii úspěšně využívá. České vlády tak v případě Temelína rozhodovaly pouze o tom, zda Česká republika bude provozovat čtyři nebo šest jaderných reaktorů, protože čtyři reaktory VVER v JE Dukovany byly uvedeny do provozu v letech 1985 až 1988.
Jaderná elektrárna Temelín je vybavena dvěma reaktory VVER 1000, které představují třetí generaci tlakovodních reaktorů vyvinutých v Sovětském svazu na základě nejpoužívanějších tlkaovodních reaktorů (PWR) firmy Westinghouse. USA mají s reaktory PWR nejvíce zkušeností a jsou vzorem pro většinu západních reaktorů.
Jaderná elektrárna Temelín se skládá ze dvou hlavních výrobních bloků. Jádrem každého z nich je reaktor VVER 1000 o tepelném výkonu 3 000 MWt, na který jsou napojeny čtyři hlavní cirkulační (chladicí) smyčky, každá s jedním parogenerátorem. Pára vyrobená ve čtyřech parogenerátorech je vedena do turbíny, která spolu s generátorem tvoří turbosoustrojí o elektrickém výkonu 1000 MWe.
Univerzálnost principů, na jejichž základě tlakovodní reaktory pracují, jsou příčinnou toho, že tlakovodní reaktory různých výrobců a elektrárny jimi vybavené si jsou velmi podobné, ať je jejich koncepce ruská nebo západní. Platí to i pro reaktor VVER 1000, který je po vzoru západních elektráren vybaven i mohutnou hermetickou ochrannou obálkou tzv. kontejnmentem. Kontejnment chrání reaktor a zařízení primárního okruhu před vnějšími vlivy a naopak okolí elektrárny před následky případné havárie a šíření radioaktivity do životního prostředí.
Všechny nejdůležitější součásti jaderné elektrárny Temelín vyrobily a vyrábějí české firmy, např. reaktorovou nádobu Škoda Plzeň, a.s., nebo parogenerátory firma Vítkovice, a.s. Kvalitu výrobků těchto firem dosvědčují i certifikáty mezinárodních kontrolních institucí, na jejichž základě mohou tyto a další české firmy vyrábět součásti jaderných zařízení pro západní jaderné elektrárny.
Skutečnost, že jaderné elektrárny se staví řadu let, vede v celém světě k vylepšování a změnám původních projektů jaderných elektráren podle aktuálního stavu vědy a techniky. Tento princip byl uplatněn i při výstavbě Jaderné elektrárny Temelín.
Změny vyplynuly z detailních hodnocení projektu jaderné elektrárny Temelín, která provedli čeští a zahraniční odborníci především z Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. Rozsáhlý audit provedený americkou firmou NUS Haliburton pak potvrdil, že aktualizovaný projekt Jaderné elektrárny Temelín je z hlediska bezpečnosti na úrovni světových standardů.
Dvěmi nejvýznamnějšími změnami byla modernizace řídicího a kontrolního systému a aktivní zóny reaktoru. Nový projekt aktivní zóny umožňuje vyšší využití jaderného paliva a lepší regulaci výkonu reaktoru. Ve výběrovém řízení na dodávku těchto systémů zvítězila americká firma Westinghouse.
Řídící a kontrolní systém navržený pro jadernou elektrárnu Temelín představuje to nejmodernější, co v současné době existuje. Firma Westinghouse jej instalovala také v britské jaderné elektrárně Sizewell B, uvedené do provozu v lednu roku 1995. Sizewell B se i díky tomuto systému označuje za jednu z nejbezpečnějších jaderných elektráren na světě
Místo pro výstavbu JE Temelín bylo vybráno v roce 1980. Areál o rozloze 143 hektarů se nalézá zhruba 2 km jihovýchodně od obce Temelín. Nejbližším městem je Týn nad Vltavou se zhruba 8.600 obyvateli (5 km severně od elektrárny). Největším městem v širším okolí lokality jsou České Budějovice se 100.000 (25 km jižním směrem). V pásmu do 10 km kolem elektrárny žilo podle sčítání lidu v roce 1991 přes 12 tisíc osob, ve vzdálenosti do 20 km téměř 53 tisíc osob a v třicetikilometrovém okruhu více než 255 tisíc osob.
V souladu s českými právními předpisy stanovil Státní úřad pro jadernou bezpečnost zónu havarijního plánování jako kruh o poloměru 13 km kolem reaktoru prvního bloku elektrárny. Zóna byla stanovena na základě modelových výpočtů a vymezuje území, v němž jsou připravována ochranná opatření pro případ radiační havárie.
Z geologického pohledu je elektrárnu umístěna na jedné z nejstarších a seismicky nejstabilnějších součástí tzv. Českého masívu.
Na základě vyhodnocení parametrů území podle legislativních a odborných kritérií byla pro umístění JE vybrána lokalita Temelín. Staveniště se nachází v pahorkatině v nadmořské výšce 510 m n.m. Do vzdálenosti 10 km od lokality se nevyskytují žádné výrazné výškové body. Směrem severozápadním se rozprostírá rozsáhlý komplex lesů. Také přilehlé území, které se nachází na obou březích přehradní nádrže Hněvkovice na řece Vltavě cca 5 km východně od lokality, je převážně zalesněno. Elektrárna je vzdálena 45 - 50 km od státních hranic s Rakouskem a se SRN.
Oblast do 10 km od JE Temelín se využívá převážně zemědělsky a pro lesní hospodářství. Z celkové katastrální výměry 10km oblasti (31 415 ha) zaujímá zemědělsky využívaná plocha přibližně 17 tisíc ha (tj. 54 %). Pěstované plodiny jsou hlavně obilí a brambory.
Skladba rybí fauny v rybnících, které se nacházejí v okolí uvedené lokality, je daná komerčním hlediskem. Určují ji rybáři typem vsádky. Obvykle ji z 90 % tvoří vsádka kapra. Zbývajících 10 % tvoří vedlejší druhy ryb, jako amur, tolstolobik, candát, štika, lín, plotice, okoun, úhoř aj. Rybářství v tekoucích vodách (hlavně ve Vltavě) se provozuje pouze formou sportovního rybaření, zařízení na chov ryb v 10km pásmu kolem JE nejsou. Zarybňování se provádí na základě pokynů ministerstva zemědělství, kdy základním hlediskem je zachování rovnováhy v lokalitě. Řeka Vltava v oblasti sousedící s JE Temelín je mimopstruhové pásmo. Žijí zde všechny druhy ryb, které se v České republice vyskytují. Je jedním z nejatraktivnějších revírů v České republice pro výskyt dravých ryb (candát, štika, sumec). Jak ukazují měření z provozovaných jaderných elektráren na světě, nebude využívání půdy a vody v okolí provozem elektrárny nikterak znemožňováno a omezováno. V okolí JE jsou také chráněná území, která spadají pod správu referátu životního prostředí Okresního úřadu v Českých Budějovicích. Tato území nejsou výstavbou elektrárny nijak nepříznivě ovlivněna a nepříznivé vlivy se neočekávají ani během provozu elektrárny.
Největší přírodní rezervací ve sledované oblasti je Radomilická mokřina (leží jihozápadním směrem ve vzdálenosti 10 km od JE Temelín, má rozlohu 47 ha), kde se vyskytují vzácné a chráněné rostlinné druhy (např. hrachor bahenní). Nedaleko Albrechtic nad Vltavou se nachází přírodní rezervace Malý a Velký Kamýk (leží severozápadním směrem ve vzdálenosti 9 km od JE Temelín, má rozlohu 29 ha), kterou tvoří komplex smíšených porostů bučin. Soustava 11 malých rybníků, nazývaná přírodní památka Zelendárky (leží severoseverozápadním směrem ve vzdálenosti 10 km od JE Temelín, má rozlohu 31 ha), je specifická zachovalými porosty ostřic a rákosin i velkou hustotou a různorodostí ptačích populací. V okolí lokality JE Temelín provádí Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích analýzu výchozího stavu zemědělské činnosti
Hustota průmyslových objektů je v jižních Čechách značně nižší než na ostatním území České republiky. Blízké okolí JE má jednoznačně zemědělský charakter a jsou zde jen malé průmyslové závody. V desetikilometrové vzdálenosti od JE se nacházejí pouze vlastní objekty elektrárny, v obci Temelín jsou sklady průmyslových podniků (chemikálie) a v městě Týn nad Vltavou jsou menší průmyslové podniky. V širším okolí JE (nad 10 km) v obci Mydlovary (11,5 km) jsou zařízení, ve kterých se skladuje amoniak a pesticidy. Další průmyslové objekty většího významu jsou v okrese České Budějovice a nacházejí se již ve větších vzdálenostech. Podle informací Okresního úřadu v Českých Budějovicích se nepočítá ve výhledu do roku 2020 s rozvojem průmyslové činnosti v desetikilometrové oblasti kolem JE. Hospodářský rozvoj širší oblasti je a i nadále bude posilován výstavbou a následným provozem elektrárny
Specifická znalost meteorologické situace v okolí jaderné elektrárny je nutná pro stanovení dopadů provozu chladicích věží a pro posouzení šíření radioaktivních látek v případě havárie. Proto byla a je jejímu poznání věnována zvláštní pozornost.
Okolí jaderné elektrárny leží v atlanticko-kontinentální oblasti mírného klimatického pásma severní polokoule. V průběhu roku se zde střídají vzduchové hmoty oceánského a kontinentálního původu, což je spojeno s častým přechodem atmosférických front (v průměru bývá 125 front ročně). V oblasti převládají meteorologické situace určené frontami jdoucími od západu, v menší míře pak od severu. Specifická meteorologická měření pro lokalitu JE se začala provádět již v době výstavby meteorologické observatoře. Observatoř je ve vzdálenosti 3 km severozápadně od JE za obcí Temelín. Měření začalo v dubnu 1988 a od ledna 1989 se provádí spojité pozorování.
Provoz elektrárny je především spojen s řekou Vltavou, ze které elektrárna odebírá technologickou vodu a současně do ní vypouští odpadní vody. Řeka Vltava tvoří hlavní osu české říční soustavy. Již dříve na ní byla vybudována řada vodních nádrží tvořících tzv. Vltavskou kaskádu, která ochraňuje okolí Vltavy před zátopami a má hydroenergetické využití. Významným přínosem nádrží kaskády je také vyrovnání minimálních průtoků. Pro potřeby JE Temelín byla kaskáda doplněna o vodní nádrž Hněvkovice, ze které se provádí odběry technologické vody a o vodní dílo Kořensko, které je využíváno pro promísení odpadních vod vypouštěných z JE s vodou ve Vltavě.
Z provedených průzkumů vyplynulo, že v okolí JE Temelín jsou dva oběhové systémy podzemních vod, tj. hlubší, který se nachází v hloubce větší než 100 m, je charakterizován velmi pomalu se pohybující podzemní vodou holocenního stáří (cca 10 000 let), a mělký oběhový systém, který se nachází v hloubkách menších než 100 m, je charakterizován pomalým oběhem podzemních vod a je doplňován přímo srážkami.
Vodní dílo Hněvkovice bylo vybudováno v letech 1986 - 1991. Nachází se ve vzdálenosti 5 km od Týna nad Vltavou proti proudu řeky. Tvoří hlavní část zásobovací soustavy JE technologickou vodou. Vytváří nárazový prostor pro zvýšení průtoku v případě potřeby z nádrže Lipno, která se nachází ve vzdálenosti 120 km proti proudu řeky Vltavy; kapacita nádrže Lipno je 252 mil. m3. Vlastní odběr vody je zajišťován čerpací stanicí (průměrné povolené množství 1,625 m3), která se nachází v bezprostřední blízkosti hráze na levém břehu. Chemické složení odebírané vody z Vltavy je dlouhodobě sledováno a bylo podstatně vylepšeno zprovozněním velkých čistíren odpadních vod v Českém Krumlově a v Českých Budějovicích.
Zásobníky chladicí vody jsou tvořeny především vodojemem o kapacitě 2 x 15 tisíc m3. Vystačí na 5 hodin normálního provozu a při havarijním provozu s doplňováním pouze okruhu technické vody na dobu cca 5 dní.
Vodní dílo Kořensko se nachází 2 km pod ústím řeky Lužnice do Vltavy. Hlavní funkce vodního díla jsou:
Území České republiky patří mezi území, která jsou značně geologicky prozkoumaná a v souvislosti s JE bylo provedeno další podrobné hodnocení geologické situace, a to až do vzdálenosti 30 km od JE. Původní geologické průzkumné práce z 80. let byly v letech 1991 - 1994 doplněny dalšími pracemi, které doporučila MAAE
Geologické podloží okolí lokality JE tvoří jednak jihočeská větev moldanubika a jednak jihočeské pánve. Obě jednotky patří do Českého masívu, který byl vytvořen koncem paleozoika (prvohor) v závěrečné fázi variského horotvorného cyklu. Nejrozšířenějšími horninami jsou zde ruly, žuly a křemeny. Staveniště elektrárny má skalní podklad, hlavní objekty elektrárny jsou umístěny na homogenním bloku o rozměrech větších než 500 x 500 m. Z geomechanického pohledu má podloží elektrárny dostatečnou únosnost pro stavby a zařízení JE
Seismické hodnocení bylo provedeno pro celou zájmovou oblast JE, která je určena kružnicí o středu na elektrárně a o poloměru 300 km. Největší část zájmové oblasti je na území Českého masívu, na jihu a jihovýchodě zasahuje do alpsko-karpatské oblasti. Moldanubikum, na kterém leží jaderná elektrárna, je nejstarší a nejpevnější částí Českého masívu. Výše seismického rizika je určena alpskými zemětřeseními. Ze seismologických analýz vyplývá, že nejsou známy žádné případy místních tektonických otřesů. Pro obec Temelín dokonce ani neexistují žádné zprávy o pozorovaných účincích alpských zemětřesení, při kterých byly pozorovány nejvyšší hodnoty intenzit v jižních Čechách.
Budova reaktoru se skládá ze dvou hlavních částí:
V obestavbě se nacházejí prostorově oddělené bloková a nouzová dozorna a pomocné systémy primárního okruhu.
Nejdůležitější částí jaderného reaktoru je aktivní zóna, kde při řetězové štěpné reakci vzniká tepelná energie. Aktivní zóna, stejně jako ostatní vnitřní části reaktoru, je uložena ve válcové tlakové nádobě o průměru 4,5 metru a výšce 11 metrů. Tlaková nádoba váží 320 tun, je vyrobena ze speciální uhlíkové oceli a tloušťka jejích stěn je 193 mm. Vnitřní povrch tlakové nádoby je navíc opatřen jeden centimetr silnou výstelkou ze speciální nerezové oceli.Aktivní zóna, která se nachází ve spodní části tlakové nádoby, je tvořena 163 palivovými kazetami s jaderným palivem. Jedna palivová kazeta má formu čtyři a půl metru dlouhého šestibokého hranolu, který obsahuje stejně dlouhé duté palivové proutky. Uvnitř proutků se nachází vlastní palivo - tablety oxidu uraničitého. V horní části reaktoru nad aktivní zónou jsou umístěny svazkové řídicí tyče, tzv. klastry. Díky tomu, že materiál klastrů pohlcuje neutrony, lze jimi regulovat výkon reaktoru. Vysunováním klastrů z aktivní zóny či jejich spouštěním do reaktoru se urychluje, resp. zpomaluje až zastavuje štěpná reakce. V případě, že by se fyzikální parametry uvnitř reaktoru výrazně změnily a dosáhly limitních hodnot, řídicí tyče se nezávisle na činnosti obsluhy uvolňují a vlastní vahou padají do aktivní zóny. Tím je štěpná řetězová reakce okamžitě zastavena. Za běžného provozu se výkon reaktoru také reguluje změnou koncentrace kyseliny borité, jež se přidává do chladicí vody protékající reaktorem. Bór, stejně jako materiál klastrů, pohlcuje neutrony.Chladicí voda proudí do reaktoru čtyřmi nátrubky o průměru 85 cm, obtéká palivové proutky, ochlazuje je a zároveň se od nich ohřívá. Reaktor opouští opět čtyřmi nátrubky a je vedena do parogenerátoru.Tlaková nádoba reaktoru je uzavřena víkem, které spolu s pouzdry pohonů klastrů, vývody měření a dalšími zařízeními jsou součástí tzv. horního bloku reaktoru. Vysvětlivky: 1 - pohon svazkové řídicí tyče 2 - víko tlakové nádoby reaktoru 3 - vývody vnitroreaktorového měření 4 - ochranná trubka svazkové řídicí tyče 5 - tlaková nádoba reaktoru 6 - palivové kazety 7 - plášť aktivní zóny Modré šipky ukazují na nátrubky, kterými do reaktoru proudí studená voda. Ta prochází na dno reaktoru, odtud stoupá vzhůru do aktivní zóny, kde odebírá teplo uvolněné z palivových článků a výstupními nátrubky reaktor opouští (červené šipky).
Celkový pohled do reaktorového sálu - zdola vidíme blok ochranných trub (jedna ze součástí horní části reaktoru), za ním horní okraj tlakové nádoby (na který bude později horní část reaktoru připevněna) a zcela nahoře zavážecí stroj (žlutá konstrukce).
Jednou z nejnáročnějších a nejpreciznějších operací při budování reaktoru bylo umístění tlakové nádoby do šachty reaktoru
Po vztyčení tlakové nádoby do svislého směru následovalo opatrné spouštění do šachty reaktoru.
Zavážení prvního skutečného palivového článku do temelínského reaktoru: silnější tyč vlevo je teleskopická manipulační tyč zavážecího stroje, v jejímž nitru se palivový článek nachází
Kontejnment tvoří jednu z bezpečnostních bariér JE, a to jak ve vztahu k životnímu prostředí, tak ve vztahu k technologickým zařízením. Tvoří hranici hermetické zóny. V kontejnmentu jsou umístěny nejdůležitější části jaderné elektrárny - celý primární okruh a další bezpečnostní a pomocná zařízení. Kontejnment JE Temelín je projektován a postaven v souladu s příslušnými předpisy z hlediska pevnosti a těsnosti.
Mohutná železobetonová konstrukce kontejnmentu je stavba vysoká 56 metrů. Skládá se z válce a kulového vrchlíku. Stěny válce jsou silné 1,2 metru, konstrukce kopule je pouze o deset centimetrů slabší. Vnitřní průměr kontejnmentu je 45 metrů.
Pro případ ztráty hlavního i rezervního elektrického napájení vlastní spotřeby elektrárny, je elektrárna vybavena nouzovými zdroji elektrické energie. Tyto zdroje jsou schopny elektricky napájet systémy, které jsou důležité z hlediska jaderné bezpečnosti. Každý výrobní blok má tři dieselgenerátory, které jsou umístěné ve dvou nezávislých stavebních objektech. Každý dieselgenerátor je součástí jednoho ze tří zálohovaných (3 x 100 %) a nezávislých bezpečnostních systémů. Každý je schopen vytvořit podmínky pro bezpečné odstavení reaktoru, dochlazení a pro jeho udržení v bezpečném podkritickém stavu. Pro elektrické napájení systémů, které souvisí s jadernou bezpečností a dalších důležitých systémů, slouží další dva navzájem zálohované systémy. Jejich součástí jsou dva dieselgenerátory, které jsou společné pro oba výrobní bloky.
V mezistrojovně je umístěn zejména systém napájecí vody, který zabezpečuje dodávku napájecí vody do parogenerátorů. Jsou zde umístěna turbonapájecí čerpadla a pomocná napájecí čerpadla, která jsou používaná při najíždění bloku, při jeho odstavování a udržování v horké rezervě a také pro potřebu dalších zařízení. Mezistrojovna přímo přechází ve strojovnu a je umístěna mezi budovou reaktoru a strojovnou
Ve strojovně se nachází hlavní zařízení sekundárního okruhu. Nejdůležitějším zařízením je turbogenerátor 1000 MW, který se skládá z parní turbíny, elektrického generátoru, budiče a pomocného budiče. Parní turbína je tvořena jedním vysokotlakým a třemi nízkotlakými díly. Po obou stranách turbíny jsou umístěny horizontální separátory - přihříváky páry. Pod každý nízkotlakým dílem turbíny je umístěn kondenzátor. K dalším důležitým systémům sekundárního okruhu patří systém kondenzace a regenerace.
V budově ústřední elektrické dozorny se nachází pracoviště směnového inženýra, ústřední elektrická dozorna a informační systém elektrárny. Směnový inženýr řídí provoz elektrárny prostřednictvím směnového personálu, a to především personálu blokových dozoren, které jsou umístěny v reaktorovnách. Z ústřední elektrické dozorny je řízen a kontrolován také provoz elektrozařízení vlastní spotřeby a provoz uzlu rezervního napájení obou hlavních výrobních bloků. Pro potřeby směnového inženýra je z ní zprostředkován styk elektrárny s energetickým dispečinkem a s dalšími pracovišti.
Aktivní zóna reaktoru:
Aktivní zónu reaktoru o výšce 3530 mm a průměru 3160 mm tvoří celkem 163 palivových souborů a 61 regulačních tyčí (klastrů). Palivové soubory jsou uspořádány v hexagonální mříži. Každý palivový soubor sestává z 312 palivových proutků, 18 vodicích trubek a z jedné centrální měřicí trubky. Aktivní zóna je umístěna v tlakové nádobě reaktoru.
Palivové soubory, vyrobené firmou Westinghouse, jsou v aktivní zóně umístěny v přesně stanovených pozicích. V celé vsázce je 92 tun paliva, které je tvořeno mírně obohaceným uranem 235. Při výměně paliva se ročně vyjme z aktivní zóny asi 1/4 palivových souborů.
Parogenerátor
Ve čtyřech parogenerátorech vzniká pára pro pohon turbogenerátoru. Má tlak 6,3 MPa a teplotu 278,5 °C. Parní generátor je horizontální válcový výměník, dlouhý 14,8 m s vnějším průměrem v rozmezí 4,2 - 4,5 m. Parogenerátory jsou vyrobeny z nízkolegované konstrukční oceli. Teplosměnné trubky jsou vyrobeny z chromniklové korozivzdorné oceli. Parogenerátory pro JE Temelín vyrobila firma VÍTKOVICE, a.s.
Schematický podélný řez parogenerátorem
1. Sběrač páry 5. Sekundární víko
2. Parní kolektor 6. Studený primární kolektor
3. Teplosměnné trubky 7. Horký primární kolektor
4. Potrubí rozvodu napájecí vody
Hlavní cirkulační čerpadla
Hlavní cirkulační čerpadla, rozmístěná po jednom na každé ze čtyř cirkulačních smyček, zabezpečují cirkulaci chladiva primárního okruhu, které odvádí teplo z reaktoru do parogenerátoru. Jsou použita vertikální odstředivá jednostupňová čerpadla, která jsou umístěná na studených větvích cirkulačních smyček primárního okruhu. Čerpadla jsou vysoká 11,9 m, jejich příkon za nominálního provozu je 5,1 MW. Průtok jedním čerpadlem při nominálních parametrech činí 21.200 m3/h. Bezporuchový provoz čerpadel zabezpečují pomocné okruhy (olejové hospodářství, těsnicí voda, autonomní okruh chlazení a oplach koncového stupně ucpávek).
Kompenzace objemu:
Systém kompenzace objemu vyrovnává objemové a tlakové změny v chladivu primárního okruhu. Hlavní částí systému je kompenzátor objemu neoddělitelně připojený k primárnímu okruhu. Ze dvou třetin je zaplněn chladivem primárního okruhu a z jedné třetiny parou. Tlak v primárním okruhu je určován tlakem páry v horní části kompenzátoru objemu. Při poklesu tlaku v primárním okruhu se zapínají elektroohříváky ve spodní části kompenzátoru objemu. Tím se zvětší objem páry v horní části kompenzátoru objemu a v důsledku toho i tlak v primárním okruhu. Při vzrůstu tlaku v primárním okruhu nad stanovenou hladinu je do činnosti uveden sprchový systém v horní části kompenzátoru. Jeho provozem se zmenší objem páry v parní části kompenzátoru a následně se sníží tlak v primárním okruhu. Pokud by sprchový systém nezajistil potřebné snížení tlaku v primárním okruhu, došlo by k otevření odlehčovacího ventilu a popřípadě i pojistných ventilů. Přes tyto ventily se pára přepouští do barbotážní nádrže, kde kondenzuje a při delším otevření pojistných ventilů přechází do záchytných bazénů v hermeticky uzavřených prostorách.
Bezpečnostní systém:
Systémy, které jsou určeny k plnění bezpečnostních funkcí v jaderné elektrárně jsou označeny jako systémy důležité z hlediska jaderné bezpečnosti. Tyto systémy jsou podle své funkce a významu pro jadernou bezpečnost obecně rozdělovány na bezpečnostní systémy a systémy související s jadernou bezpečností. Do této kategorie patří ochranné, výkonné a podpůrné systémy. Zahrnují přístrojové vybavení pro monitorování bezpečnostně důležitých veličin a stavů jaderné elektrárny a pro automatické spouštění výkonných bezpečnostních systémů, tj. takových systémů, které na základě signálů od ochranných systémů zajišťují plnění příslušných bezpečnostních funkcí. Podpůrné systémy zajišťují funkce ochranných a výkonných systémů (zajištění elektrického napájení, chlazení a pod.).
Systém odvodu zbytkového tepla:
Zbytkové teplo, které vzniká po odstavení reaktoru, je odváděno pomocí parogenerátorů tak jako při normálním provozu a při poklesu teploty pod 150 °C pak pomocí výměníků nízkotlakého havarijního systému do okruhu chladicí technické vody důležité. V případě, že dojde k náhlému odstavení reaktoru v důsledku úniku chladiva z primárního okruhu, zajišťují odvod zbytkového tepla havarijní chladicí systémy, které se spouštějí automaticky. Tyto systémy jsou zálohované (3x100 %) a pokrývají účinky všech projektem definovaných havárií. Elektrické napájení těchto systémů je zajištěno v každém okamžiku ze systémů zajištěného napájení (dieselgenerátorů).
Systémy čištění chladiva primárního okruhu
Systémy jsou určeny k čištění chladiva primárního okruhu. Čištěním jsou z chladiva odstraňovány korozní a štěpné produkty s cílem snížit celkovou aktivitu chladiva.
Systémy chladicí vody
Spolehlivý a bezpečný provoz jaderné elektrárny závisí rovněž na spolehlivém zásobování chladicí vodou. Vnější chladicí okruhy jsou zásobovány vodou, která je čerpaná z Vltavy. Voda se přivádí do zásobních vodojemů na JE a odtud je část vody odváděna do chemické úpravny vody (demineralizační linka) k výrobě demivody, která se používá v primárním a sekundárním okruhu, druhá část je odváděna do úpravny chladicí vody a potom do chladicích systémů JE. Vnější chladicí okruhy se dělí na okruh chladicí cirkulační vody a na okruhy technické vody.
Systém cirkulační vody
Jde o uzavřený okruh mezi kondenzátory a chladicími věžemi s nucenou cirkulací vody, která je zajišťována pomocí čerpadel (jde o tzv. terciální chladicí okruh). Cirkulační chladicí okruh slouží ke kondenzaci páry z turbíny. Teplá cirkulační voda je chlazena ve čtyřech chladicích věžích typu Itterson s přirozeným tahem vzduchu. Chladicí účinek věže s přirozeným tahem vzduchu spočívá v tom, že proud vzduchu způsobuje odpar části chladicí vody a tím odvádí tepelnou energii této vody do atmosféry. Množství odpařené vody závisí na meteorologických poměrech (teplota a vlhkost ovzduší. Odparem se zvyšuje koncentrace rozpuštěných nečistot, které jsou obsaženy v chladicí vodě cirkulačního okruhu. Aby nedocházelo k usazování těchto nečistot v systému cirkulační vody, odpouští se část vody z okruhu (tzv. odluhy) kontinuálně do Vltavy.
Systémy na zpracování radioaktivních odpadů
Při provozu jaderné elektrárny vznikají radioaktivní odpady pevné, kapalné a plynné. Účelem systémů na zpracování pevných a kapalných radioaktivních odpadů je upravit tyto odpady do takové formy, která splňuje podmínky pro dlouhodobé uložení v úložišti radioaktivních odpadů a zabraňuje jejich úniku do životního prostředí. Dále při provozu elektrárny vzniká vysokoaktivní vyhořelé palivo. Zacházení s vyhořelým palivem vyžaduje zvláštní pozornost a je popsáno v kapitole 9.
Pevné radioaktivní odpady
Většina pevných provozních odpadů patří mezi nízko, případně středně aktivní odpady. Jsou to například vzduchotechnické filtry, drobný odpad ze sběrných míst (papír a hadry) a odpad vzniklý při opravách a údržbě (kovy, izolační a těsnicí materiály). Tento odpad je podle potřeby fragmentován, a následně po nízkotlakém lisování uzavírán do 200 litrových sudů, a případně po vysokotlakém lisování uzavírán do 300 litrových sudů. Sudy se ukládají do regionálního úložiště v JE Dukovany. Předpokládá se, že ročně vznikne asi 350 sudů
Kapalné radioaktivní odpady
Všechny technologické a odpadní vody z kontrolovaného pásma jsou podle povahy a obsahu radioaktivních látek jímány odděleně a následně čištěny:
Plynné radioaktivní odpady
Největší část těchto odpadů vzniká z primárního okruhu a je odváděna odplyňováním přes čisticí filtry do ventilačního komína. Menší část plynných odpadů také vzniká uvolněním z kapalných odpadů. V budově aktivních pomocných provozů vzniká plynný odpad v odparkách. Plyny jsou odváděny do systému speciální vzduchotechniky, kde jsou filtrovány a zadržovány v absorpčních kolonách (filtry jsou pak zneškodňovány jako pevný radioaktivní odpad) proto, aby poklesla jejich aktivita na stanovenou mez. Ventilačními komíny, které jsou na budově reaktorovny a na budově aktivních pomocných provozů, jsou potom řízeně a kontrolovaně v ředěném a podlimitním stavu vypouštěny do ovzduší. Veškeré výpusti jsou trvale komplexně monitorovány a průběžně hodnoceny s cílem zabránit překročení stanovených limitů.
Principiální schéma havarijních systémů
Legenda:
1. Reaktor 12. Vysokotlaké havarijní vstřikové čerpadlo (3x100 %)
2. Parogenerátor 13. Vysokotlaké havarijní doplňovací čerpadlo (3x100 %)
3. Hlavní cirkulační čerpadlo 14. Čerpadlo technické vody důležité (3x100 %)
4. Hydroakumulátory 15. Přepouštěcí stanice do atmosféry
5. Zásobní nádrž koncentrátu bóru 16. Pojišťovací ventil parogenerátorů
6. Nízkotlaké havarijní doplňovací čerpadlo 17. Bazény rozstřiku technické vody důležité
7. Chladič systému normálního a havarijního dochlazování (3x100 %) 18. Turbonapájecí čerpadla (3x50 %)
8. Sprchové čerpadlo (3x100 %) 19. Pomocná elektronapájecí čerpadla
9. Havarijní sprchový systém 20. Havarijní doplňovací čerpadla
10. Nádrž havarijní zásoby H3BO3 21. Nádrž demineralizované vody
11. Ochranná obálka
Působení JE na klimatické poměry
Odpadní teplo a voda působí na klimatické, popř. meteorologické podmínky v okolí JE. Množství odpadního tepla je závislé na výkonu elektrárny. Tepelný výkon jednoho bloku JE Temelín je 3000 MW a na elektrickou energii se přemění 981 MW. Při provozu dvou bloků přejde přes chladicí věže do atmosféry ve formě odpadního tepla v průměru 4000 MW.
Ovlivnění Vltavy
Na základě běžné praxe bylo při hodnocení kapalných výpustí do Vltavy sledováno tepelné znečištění a obsah vypouštěného fosforu. Obavy, že vypouštěný fosfor významně zvýší eutrofizaci vodní nádrže Orlík a tím následně zhorší upravitelnost vody pro vodárenské účely, se nepotvrdily
Teplota vody ve Vltavě se v Kořensku zvýší o 0,1 - 0,55 °C, což je nižší než meziroční změna teplot. Vstupní údaje pro tyto modely byly získány pomocí podhladinových měřičů, které automaticky zaznamenávaly potřebné ukazatele (teplotu, tlak, rychlost, směr proudu apod.). Z analýzy naměřených a vypočtených výsledků vyplynulo, že tepelné znečištění řeky Vltavy vlivem provozu JE Temelín bude zanedbatelné.
Hluk a vibraceAnalýza možných zdrojů hluku a vibrací ukázala, že elektrárna není zdrojem nadměrného hluku a vibrací. Požadavky všech hygienických předpisů na ochranu proti hluku jsou bezpečně dodrženy. Ani při provozu se neočekávají neúměrně zvýšené hodnoty hluku. Analýzy i měření rovněž ukázaly, že elektrárna nepůsobí ani při stavbě ani při provozu vibrace, které by mohly ovlivňovat její okolí.
Spalovací zařízeníZátěž lokality emisemi obvyklých škodlivin z jaderné elektrárny je nepatrná. Je zde pouze pomocná plynová kotelna, která je vybavena 5 parními kotly, které spalují zemní plyn. Spaliny jsou odváděny do tří ocelových komínů. Po zahájení provozu obou bloků bude trvalý provoz plynové kotelny ukončen a kotelna bude ponechána jako záložní zdroj.
Bezpečnost
Zásady bezpečnosti
Neustále se zdokonalujícím technickým provedením a mnohostrannými bezpečnostními opatřeními patří v současné době jaderné elektrárny k nejbezpečnějším technickým zařízením.
I přes tato opatření však nelze zcela vyloučit vznik poruch za provozu. Proto byla u jaderných elektráren vyvinuta zvláštní bezpečnostní zařízení, která chrání jak obyvatele v okolí elektrárny, tak personál elektrárny před škodlivými účinky radioaktivního záření. Platné právní předpisy a velmi přísné povolovací řízení jsou zárukou vysokého standardu bezpečného provozu JE Temelín.
Provedené analýzy ukázaly, že pravděpodobnost vzniku poruchy reaktoru a z toho vyplývajícího ohrožení provozu jsou nesrovnatelně nižší než rizika, kterým je člověk vystaven v každodenním životě a která běžně přijímá. Tohoto stavu je docíleno důslednými bezpečnostními opatřeními a vynakládáním nemalých prostředků na zajištění jakosti.
Inherentní bezpečnost
Pojmem inherentní bezpečnost se rozumí specifická vlastnost technických zařízení, která je daná fyzikálními zákony a vlastnostmi, tj. nikoli lidskými opatřeními. U tlakovodního reaktoru je daná fyzikálními vlastnostmi uranu a vody, které se podílejí na procesu jaderného štěpení.
Vnitřní havarijní plán
Vnitřní havarijní plán je zpracován pro případ radiační havárie provozovatelem jaderné elektrárny na základě příslušných ustanovení atomového zákona a v souladu s vyhláškou SÚJB č. 219/1997 Sb. a dalších navazujících předpisů a směrnic. Ve vnitřním havarijním plánu je popsáno zabezpečení základních povinností provozovatele JE z hlediska zajištění vnitřní havarijní připravenosti a zabezpečení ochrany zaměstnanců a dalších osob v areálu JE v případech velmi vážných mimořádných událostí a zejména v případě vzniku radiační havárie.
Vnější havarijní plán
V souladu se zákonem č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a dalších opatřeních s tím souvisejících a s atomovým zákonem zpracovává vnější havarijní plán Okresní úřad České Budějovice na základě podkladů předaných provozovatelem JE. Vnější havarijní plán je zpracováván pro zónu havarijního plánování. Velikost zóny havarijního plánování byla pro JE Temelín stanovena rozhodnutím SÚJB č. 311/97 Sb. z 5. srpna 1997. Zahrnuje oblast vymezenou kružnicí s poloměrem 13 km a se středem v geometrickém středu kontejnmentu prvního výrobního bloku. Tato zóna byla stanovena na základě analýz scénářů radiologických dopadů nadprojektových havárií, jejichž pravděpodobnost výskytu je větší než 10-7.
Schematické znázornění zóny havarijního plánování JE Temelín
Havarijní podpůrná střediska
Havarijní podpůrná střediska vně JE TemelínStřediska jsou čtyři:· Vnější havarijní podpůrné středisko zabezpečuje monitorování radiační situace v okolí JE a předávání výsledků radiačního monitorování okresní havarijní komisi, která koordinuje činnosti a Národnímu krizovému koordinačnímu centru. · Havarijní informační středisko zabezpečuje předávání informací sdělovacím prostředkům a veřejnosti. · Logistické podpůrné středisko zabezpečuje vnější logistickou podporu všem ostatním havarijním podpůrným střediskům. · Národní krizové koordinační centrum, tj. havarijní podpůrné středisko SÚJB, které zabezpečuje koordinaci činnosti všech složek radiačního monitorování, nezávislé hodnocení bezpečnostního stavu havarovaného bloku a vypracování návrhů doporučení na zajištění ochrany obyvatelstva. Systém varování obyvatelstvaSystém varování obyvatelstva zabezpečí včasné varování obyvatelstva v případě mimořádných událostí, které by mohly vést k úniku radioaktivních látek do životního prostředí.Systém varování obyvatelstva v případě JE Temelín je zajištěn pomocí národního systému varování, tj. s využitím elektronických sirén, které jsou centrálně ovládány pomocí radiového technického PAGINGU. Sirény je možné spouštět buď z regionálního dispečinku Civilní ochrany (CO) v Českých Budějovicích nebo přímo z pracoviště směnového inženýra jaderné elektrárny. V případě, že dojde k výpadku národního systému varování, je možné sirény spustit manuálně po předchozím vyrozumění příslušných obecních úřadů.Systém vyrozumění vnějších orgánů a organizacíSystém vyrozumění na JE Temelín zabezpečuje včasné vyrozumění odpovědných pracovníků, osob, orgánů a organizací, které se podílejí na zabezpečení havarijní připravenosti JE a na aktivaci a realizaci vnějšího havarijního plánu.Pro vyrozumění organizací, které zabezpečují vnější havarijní připravenost JE Temelín, se používá systém PAGING, systém OPERATOR, radiových sítí, pronajatých telefonních linek a dálnopis. Vyrozumění je vždy provedeno na dispečerské pracoviště příslušné složky integrovaného záchranného systému. Schéma systému varování obyvatelstva
Stavby, systémy a komponenty, které jsou nezbytné pro udržení elektrárny v bezpečném stavu, jsou projektovány, konstruovány, montovány a provozovány tak, aby odolaly jak všem přírodním jevům předpokládaným v dané lokalitě, tak jevům vyvolaným lidskou činností. Možné přírodní jevy v dané lokalitě jsou blesk, vichřice, záplavy, zemětřesení, extrémní teploty a extrémní srážky. Jevy vyvolané lidskou činností jsou pád letadla na objekty elektrárny, tlakové vlny od explozí nebo vliv třetích osob.
Ochrana před zemětřesením
Analýza zemětřesného rizika ve sledované lokalitě byla uvedena již dříve (v kapitole 2.8). Hodnota zrychlení maximálního výpočtového zemětřesení (tj. zemětřesení, při kterém je ještě možno elektrárnu bezpečně odstavit) je 0,1 g (98,1 cm/s2). Tato hodnota byla uplatněna při projektování a při konstrukci staveb a zařízení, které jsou nutné pro zajištění bezpečného odstavení reaktoru, odvodu zbytkového tepla reaktoru a pro zamezení úniku radioaktivních látek (řadíme je do 1. kategorie seismické odolnosti).
Ochrana před zátopami a nepříznivými meteorologickými jevy
Analýzy provedené pro zátopy vylučují výskyt zátopy v lokalitě JE (výškový rozdíl hladiny vody v řece Vltavě a úrovně nadmořské výšky JE Temelín je dostatečný). Nepříznivé meteorologické podmínky, jako jsou vichřice, srážky a extrémní teploty, byly vzaty v úvahu při projektování i při výstavbě objektů JE.
Ochrana před tlakovými vlnami od výbuchů
V blízkosti elektrárny prochází tranzitní plynovod. Protože nelze vyloučit havárii spojenou s explozí plynů, bylo při projektování staveb a zařízení jaderné elektrárny, zařazených do 1. kategorie seismické odolnosti, vzato v úvahu zatížení vyvolané největší možnou tlakovou vlnou.
Ochrana před účinky vyvolanými pádem letadla
Popis letecké dopravy v lokalitě JE je uveden v kapitole 2.4.2. Výpočty je prokázáno, že elektrárna je chráněna proti účinkům vyvolaným pádem letadla. Hodnocení účinků bylo prováděno podle metodik Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO). Výsledky výpočtů ukázaly, že při pádu letadla nedojde k nepřípustnému poškození systémů primárního okruhu, protože konstrukce stavebních částí důležitých pro jadernou bezpečnost je dostatečně odolná proti možným účinkům, které jsou vyvolány pádem letadla. Analýzy také ukázaly, že zálohované systémy pro chlazení aktivní zóny reaktoru ve spojení s jejich různou prostorovou lokalizací a stavební ochranou zajišťují, že i při případném pádu letadla zůstanou v činnosti systémy důležité pro odstavení a dochlazení reaktoru. Také havarijní zdroje energie jsou prostorově diverzifikovány a jsou chráněny stavebními konstrukcemi.
Ochrana proti vlivu třetích osob
Projekt jaderné elektrárny počítá i s ochranou proti vlivu třetích osob. Bezpečnostní systémy jsou zálohovány a prostorově různě lokalizovány a stejným způsobem je zajištěno i jejich napájení. Jako doplněk k technickému zabezpečení je používán technický, organizační a režimový systém opatření, který zamezí nepřípustnému vlivu třetích osob.
Skladování a uložení vyhořelého paliva, středně a nízkoaktivního odpadu
Aktivní zóna reaktoru VVER 1000 obsahuje 163 palivových souborů. Firma Westinghouse dodává palivo na čtyřletou kampaň. Každý rok se tedy vymění 41 - 42 palivových souborů.
Kapacita bazénu vyhořelého paliva je 680 míst pro palivové soubory a 25 míst pro hermetická pouzdra. Vyhořelé palivo je tedy možné v bazénu skladovat po dobu deseti let. Vyhořelé palivové soubory, které se vyjmou z reaktoru, se uloží do bazénu vyhořelého paliva pod dostatečnou vrstvu vody, která slouží jako:
Toto zbytkové teplo je přes vložený okruh chla-zení předáváno do chladicích bazénů technické vody důležité.Po vymírací době, po kterou jsou palivové soubory uloženy v bazénu vyhořelého paliva, se tyto soubory převezou v transportním kontejneru do meziskladu vyhořelého paliva. Tam jsou bezpečně uloženy až do přepracování nebo do konečného uložení.Zodpovědnost za nakládání s vyhořelým palivem nese dle § 24 atomového zákona držitel povolení, tj. provozovatel jaderné elektrárny. Jak je uvedeno v odstavci 5.1. v případě, že vyhořelé palivo je vyhlášeno za odpad právním úkonem, za jeho konečné uložení, které je technicky i finančně dosti náročné, nese zodpovědnost Správa úložišť radioaktivních odpadů (dále jen SÚRAO). Je to státní organizace, která je zřízena Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR v souladu s atomovým zákonem od 1. července 1997. Jedním z nejdůležitějších úkolů této instituce je shromáždit finanční prostředky na zajištění bezpečného uložení radioaktivních odpadů, a to jak těch, které již vznikly, tak i těch, které budou vyprodukovány v budoucnosti. Břemeno v podobě starosti o tyto odpady tak nebude ležet na budoucích generacích. SÚRAO garantuje kontinuitu v zacházení s radioaktivním odpadem. Jeho úkolem je také převzít správu úložišť nízko a středněaktivních odpadů.Česká vláda v březnu 1997 rozhodla, že nejlepší variantou pro skladování vyhořelého jaderného paliva v naší republice je výstavba suchých meziskladů v areálech JE Dukovany a Temelín. Podle bilančních výpočtů bude potřeba v Temelíně mezisklad až po roce 2010.Původně se počítalo s tím, že v roce 2005 bude úložiště středně a nízkoaktivního odpadu v JE Dukovany rozšířeno. Vzhledem k možným způsobům minimalizace objemu odpadů (superlisování a bitumenace) a úspor-nějšího ukládání sudů do jímek nebude zamýšlené rozšíření nutné. Bilanční výpočty ukazují, že kapacita úložiště bude dostatečná na dobu plánovaného provozu obou jaderných elektráren, tj. Dukovan i Temelína.Pokračují práce na projektu hlubinného ukládání vyhořelého paliva. Konečné úložiště by mělo být vybudováno v období 2030 - 2040. V případě potřeby by se vyhořelé palivo mohlo v kontejnerech ukládat do prostoru vybudovaného v neporušené skalní formaci, která je geologicky, seismicky a hydrogeologicky stabilní. V nedávné době se ČR zapojila mezi státy, které se zabývají výzkumem transmutace vyhořelého paliva, která je základem vyvíjené technologie na likvidaci izotopů s dlouhým poločasem rozpadu.
Vyřazení elektrárny z provozu
V roce 1995 bylo dokončeno zpracování studie "Vyřazování JE Temelín z provozu", kterou pro JE Temelín zpracovala projektová organizace EGP Praha, a.s. Studie zvažuje 3 varianty vyřazování:
· varianta 1 - vyřazení do III. stupně, tj. odstranění jaderné elektrárny s následným uvolněním lokality,
· varianta 2 - vyřazení do II. stupně, tj. konzervace jaderné elektrárny s částečnou demontáží zařízení a zachováním omezeného dozoru (ochranné uložení) a časově odloženou definitivní likvidací,
· varianta 3 - vyřazení do I. stupně, tj. konzervace jaderné elektrárny se zachováním dozoru a časově odloženou definitivní likvidací.
Studie obsahuje podrobné vyhodnocení každé varianty z mnoha aspektů a v závěru srovnává jednotlivé varianty. Výsledkem srovnání je pořadí, které je uvedeno v tabulce.
Pořadí Varianta
1 2
2 3
3 1
Studie prokázala technickou, bezpečnostní i ekonomickou přijatelnost konečného vyřazení JE po ukončení provozu. Konkrétní postup bude vázán na zákony, které budou platit v době, kdy se řešení stane aktuální. V jejich rámci bude připravena projektová dokumentace, která bude zohledňovat technický vývoj v oblasti vyřazování i skutečný stav elektrárny.
25. červen 2008
10 948×
6438 slov
Vodní dílo Kořensko se nachází 2 km pod ústím řeky Lužnice do Vltavy. Hlavní funkce vodního díla jsou:
udržovat stálou hladinu a tak omezit kumulaci znečištění v řece v prostoru Týna nad Vltavou, které působí kolísání hladiny vodní nádrže Orlík,
zajišťovat promísení odpadních vod z JE s vodou Vltavy,
provoz malé vodní elektrárny.
Tohle je hloupost. V Týně nad Vltavou žádné znečištění Vltavy díky kolísání hladiny Orlíku neexistovalo. Jak a kde se mísí tzv. odpadní voda z Temelína s vodou ve Vltavě? Nepřitéká náhodou ,,odpadní" voda
z JETE někde až daleko pod hrází Kořenska?