Co to vlastně je motor? Pro většinu lidí taková ta krabice pod kapotou, která ´´žere´´ benzín většinou až moc a pohání auto, ale typů motorů je hodně. Jako základní dělení by jsme mohly použít spalovací a elektrické. Spalovací motory jsou motory které jezdí pomocí pístu, který otáčí klikovou hřídelí, co je píst asi víte a klikovou hřídel bych přiblížil ke kličce která otáčí píst pohybem nahoru a dolů a píst pohybu docílí vznícením paliva. Ty se dají dělit na čtyř a dvoudobé – čtyřdobé jsou motory se čtyřmi události na jedno otočení klikovou hřídelí, každý píst zde má dva ventily sací a výfukový. Sací vpustí směs paliva se vzduchem a výfukový odvádí výpary hoření. Při stlačení a výbuchu směsi jsou ventily uzavřené. Jejich otevření ve správné době zajišťuje takzvaná vačková hřídel, toť jest tyč s dvěma výstupky na jeden píst poháněná motorem přes ozubený řemen nebo královskou hřídelí a to tak že ventil má jakousi pacičku na této hřídeli a když se pod ní dostane výstupek posune jí nahoru a tím uvolní ventil. Jenom pro upřesnění, 1otáčka motoru = 1 vystřídání dob a to teda znamená že celý koloběh proběhne několika tisíckrát za minutu. Ke své funkci potřebuje:
- vzduchové sání – potrubí vedoucí vzduch od filtru do motoru
- výfukové potrubí- odvádí odpad z motoru
- palivové potrubí-přivádí palivo do motoru
- svíčku - jakoby tyčka která pomocí elektrického proudu způsobí zážeh v pístu.
Pak jsou elektromotory a to je motor který si můžete představit jako takový váleček, ze kterého vychází hřídel. Elektromotory v základu dělíme ho na uhlíkové a střídavé. Uhlíkový je motor co má ve vnitřním plášti silný magnet a uprostřed ´´kotvu´´ to je válec s několika řadami navinutého měděného drátku bez izolací. Obecně platí čím méně navinutí tohoto drátu (obmotání kolem kotvy) tím více otáček. Proud se přivádí na uhlíky, to si představme jako kostičky které se dotýkají kotvy v místě zvaném kolektor a otáčí kotvou – možnost dosáhnutí až 60 000 otáček za minutu.
Střídavý je typ motoru kde vynutí je na plášti, nikoli na kotvě a nepotřebuje uhlíky, jejich práci zastává senzorový kabel který udává jakým směrem se má motor točit a jak moc atd. i zde se dosahuje vysokých otáček, jen se používá jiná hodnota vyjádření, například 7.800 otáček na volt. Oba typy motorů používáme na modelech aut v měřítku 1:10 na závodech v uzavřených halách a tratích s kobercovým povrchem.
No, teď bych přešel k původnímu tématu a to jsou dvoudobé, vzduchem chlazené motory se žhavící svíčkou, RB 7 WSIII. Jde o motor, který dosahuje přes 45.000 otáček za minutu. Pro vaši představu, normální motor auta má otáček asi jen 6.000 za minutu. Motory, o kterých píšu mají sílu asi 2,5 HP. Tělo motoru je z lehké slitiny se žebry pro delší dobu ohřevu a tak lepší chlazení, není zde použita palivová pumpa jak ou klasického motoru ale čerpání paliva do palivového potrubí zde zajištuje tlak v nádrži způsobený tlakovací hadičkou která začíná v přepážce výfuku a částí výfukových plynů tlakuje nádrž, zajímavé využití nepotřebných zplodin co? Ale to není jediný způsob tak třeba u čtyřdobých motoru se výfuk používá k tlakování turbomotorů, to je motor se zařízením zvaným turbo, to dělá to že při svém umístění těsně za začátek výfuku nechává přes lopatky turbíny procházet plyny a turbína tak tlačí přes sání vzduchu více vzduchu, hoření je kvalitnější a cílený výkon je lepší a to je také pointa tuningu, třeba turbem, ale to už moc odbočuji od tématu. Další součástí je svíčka, v těchto modelech je použita svíčka samožhavná, je rozdílná tím, že žhavý ne el. Proudem ale teplotou vlastní při spalování, proud je zde potřeba jen na nastartování, pak již ne, nastartování probíhá tzv. žhavítkem, to se přiloží na svíčku ta se ohřeje a zažehne motor, ten ale musí být nějak roztočen zde se používá tzv. start box jde o krabici s elektromotorem napojeným na třecí kolo a bateriemi, auto na něj s motorem položíte, přiloložíte žhavýtko a zapnete el motor ten rostočí setrvačník, to je ocelový disk před motorem napojený na klikovou hřídel a jeho roztočením dojde k roztočení pístu a následnému nastartování motoru. Další část motoru je píst a jeho pístní válec ve kterém se píst pohybuje, skládají se z hliníku, mosazi, oceli a chromu, sou neuvěřitelně odolné jak teplotně tak námahově k pístu připadá ještě ojnice, to je tyčka spojující klikovou hřídel s pístem a zaručující otáčením klikové hřídele pístem, je z pochromované oceli. Kliková hřídel se je také ocelová a zajištuje předání práce pístu ( pohyb nahoru a dolu)
Do otočení, můžeme si jí představit jako tyčku procházející celím motorem, umístěnou na každé straně v ložisku a vycházející z motoru, mimo motor je na ní umístěn již zmíněný setrvačník a spojka. Zde je použitá odstředívá spojka, vypadá asi tak že na setrvačníku jsou umístěny tři tyčky na nich na každé pružinka tak pevná že by jste jí nikdo z vás neroztách a pacička spojky při. Nárustu otáček pacička odstředivou silou roztáhne pružinku a ta se přitlačí na ´´zvoneček´´ to je bubínek nasazený přes ložiska na klikové hřídeli který má pod sebou pacičky spojky a bubínek je osazen ozubením které má dosedat na ozubené kolo které pohání auto, na část klikové hřídele usazené v motoru se dá dostat sundáním zadní vzduchotěsného víka.míchání paliva se vzduchem zde nezajišťuje ventyl a vačková hřídel ,ale karburátor který má z jedné strany páku jehly zabalenou v gumové duté pružině která do motoru pouští víc nebo míň paliva a z druhé strany přívod paliva od nádrže palivovou hadičkou, který je regulován šroubovatelnou jehlou to je něco jako kohoutek a tím se nastavuje chudost paliva to ovládá jestli do motoru pude míň nebo víc paliva. Z vrchu najdeme vzduchové potrubí vedoucí k vzduchovému filtru uvnitř karburátoru najdeme ´´difuzér´´ to má za úkol míchat palivo se vzduchem. Motory váží 370gramů a normální pracovní teplota je 120 až 150 stupňů celsia, minimální je 80 stupňů a maximální je 180 stupňu, níská teplota může způsobit ´´chcípnutí´´ motoru moc vysoká spálení motoru, nebo teda né přímo motoru ale rozpuštění různých gumových těsnění nebo poškození ložisek atd.
18. leden 2008
4 996×
1007 slov
