Technologické vlastosti materiálu se zjišťují podle některých ukazatelů, důležitých pro posouzení vhodnosti materiálu pro určitý způsob technologického zpracování. Tyto ukazatele nelze vyjádřit v přesně definovaných základních veličinách,majících fyzikální význam. K zajištění porovnatelnosti a reprodukovatelnosti výsledků zkoušek je nutno dodržovat jednotné podmínky, které stanový obvykle norma. Z hlediska praxe jsou tyto zkoušky velmi důležité. Na technologické vlastnosti působí velké množství vlivů. Například zdánlivě jednoduchá tvárnost materiálu, tj. zpracování kováním, válcováním, lisováním, težením apod., závisí ve velké míře nejen na zpracovávaném materiálu, ale i na teplotě při níž se tváření děje, na způsobu tváření aj.
Je to vlastnost, kterou musí mít materiál určený ke kování, válcování, lisování apod. Tvárný materiál si zachová tvar daný působením vnějších mechanických sil, a to i po jejich zániku. Tvárnost se zjišťuje různými zkouškami buď za studena nebo za tepla.
Svařitelnost je schopnost vytvořit ze dvou částí nerozebíratelný celek některým způsobem tavného,tlakového nebo jiného svařování. Na svařitelnost kovů ma vliv svařovaný i přídavný kov, technologcký způsob,přidavný materiál, množství tepla přivedeného do svaru, vzniklá napětí ve svaru, chemické pochody ve svarovém kovu a mnoho dalších. Svařitelnost se zkouší mmnoha způsoby.
Jedná se o označení pro soubor vlastností nutných k vytvoření dobrého odlitku. Na slévatelnost má vliv tepelná vodivost, délková a objemová roztažnost, teplota tání a tuhnutí, viskozita, průběh tuhnutí a jiné vlastnosti slévaného kovu nebo slitiny, ale také technologický postup, vlastnosti formy do níž je tekutý kov odléván, např: její tepelná vodivost, její teplota apod. Praktická zkouška tekutosti (zabíhavosti) se dělá v zaformované spirálové drážce zkušební formy tak, že kov (slitina) se nalévá do formy tak dlouho až je vtok formy plný. Po vychladnutí se odlitek vyjme z formy a zjistí se kam až kov v drážce zatekl. Proměřením rozměrů odlitku a rozměru modelu se zjistí smrštění.
Je označení pro chování materiálu při obrábění řeznými nástroji (soustružení,frézování,vrtání apod.). Obvykle závisí na tvrdosti a houževnatosti materiálu. Obrobitelnost se posuzuje nejen podle mechanických vlastností materiálu, ale i podle snadnosti oddělování třísky, podle chování třísky k materiálu nástroje (ulpívání třísky na nástroj, tvoření nárustku na nástroji apod.) a podle řezného odporu. Obrobitelnost se zkouší normalizovanými nástroji při různých rychlostech a konstantních řezných podmínkách.
Opotřebení je nežádoucí oddělování částeček materiálu, k němuž dochází na povrchu součástí strojů a přístrojů, nářadí, nástrojů apod. působením vnějších sil. Tento jev znamená stálé ubývání materiálu a vynucuje si občasnou opravu nevo i výměnu opotřebovaných součástí. Opotřebení je nejčastěji způsobeno třením mezi tuhými tělesy, ve značné míře však i třením mezi tuhou látkou a kapalinou. Zkoušky se dělají podle různých metod na speciálních zkušebních strojích a přizpůsobují se podmínkám provozu.
Pauzik
28. prosinec 2012
20 963×
435 slov