Základní vlastnosti technických materiálů

Kovy a jejich slitini mají různé vlastnosti, které jsou dány předevím jejich chemickým složením a strukturou. Pro posouzení použitelnosti kovů v technické praxi je obvyklé dělení vlastnosti na: fyzikální, mechanické, chemické a technologické.

Některé vlastnosti kovů (zejména fyzikální) lze zhruba předvídat z postavení příslušného prvku v periodické soustavě. U slitin lze soudit na změnu základních vlastností v závislosti na chemickém složení z jejich rovnovážného diagramu. Stálé zvyšování výkonu strojů a snižování jejich hmotností klade vysoké požadavky na jakost hutního materiálu. Se zvyšováním nároků na materiál je nerozlučně spjato i jeho zkoušení. Zkoušky slouží nejen výrobcům materiálu ke kontrole jakosti výrobku, ale jsou důležité i pro odběratele, kteří se musí přesvědčit byl-li jim skutečně dodán požadovaný materiál. Existuje mnoho druhů zkoušek materiálu. Každá má svoje použití a informuje o chování materiálu za daných podmínek. K nejdůležitějším patří zkoušky mechanické. Zjištuje se pevnost materiálu při různém způsobu zatížení (statická zkouška tahem, rázové zkoušky, zkoušky únavy apod.).

Výsledky mechanických zkoušek jsou důležitým podkladem pro výpočet pevností konstrukcí. Mechanické zkoušky se provádějí na vzorcích odříznutích ze zkoušeného výrobku. Předpokládá se, že výrobek má stejné vlastnosti jako zkušební vzorek, to však nemusí vždy platit. Ve výrobcích mohou být různé vnitřní nebo povrchové vady (trhliny,dutiny atd..), které mohou značně snížit celkovou pevnost výrobku a přitom vůbec neovlivní zkušební vzorek. Ke zjišťování těchto vad se používá zkoušek nedestruktivních, tj. zkoušek bez porušení zkoušeného materiálu. Mezi nedestruktivní zkoušky patří např: prozařování materiálu rentgenovými paprsky nebo paprsky gama, zkoušení ultrazvukem, magnetickými metodami atd.

Zvláštní skupinu tvoří zkoušky technologické. Neslouží přímo ke zjišťování pevnosti, ale napodobují výrobní postup a umožňují posoudit, je-li materiál vhodný pro určitý druh zpracování. Do této skupiny zkoušek patří např: zkoušky tvárnosti za tepla a za studena, zkoušky svařitelnosti, zkoušky trubek apod.