Antonín Dvořák

8.9.1841 – 1.5.1904

Antonín Dvořák se narodil v Nelahozevsi. Byl nejstarším z osmi děti místního řezníka a hostinského Františka Dvořáka. Jako nejstarší musel otci pomáhat živit rodinu. Malý Antonín měl hudební nadání, a proto ho otec začal učit hrát na housle, aby s ním mohl hrát ve vesnické kapele. Tak si totiž otec přivydělával. Antonín hrál na housle i v kostele, a tak poznal i jiný druh hudby.

V té době se u nás mluvilo německy. Aby se Antonín německy naučil, poslal ho otec do Zlonic k učiteli Liehmanovi. Ale učitel byl také hudebníkem, a tak se víc než němčině věnovali hudbě. To se tatínkovi moc nelíbilo, a tak poslal Antonína do České Kamenice. Ale i tady se jeho učitel věnoval hudbě a ani tady se Antonín němčině příliš nenaučil. Nakonec ho otec vzal domů a zdálo se, že z Antonína bude řezníka jako jeho otec.
Ale zlonický učitel Liehman nakonec tatínka přemluvil, aby poslal syna do Prahy na studia. S penězi pomohl strýc Zdeněk a Antonín začal studovat na varhanické škole. Při studiu si Dvořák přivydělával kondicemi. (To znamená, že chodil do rodin učit děti.) Učil i v rodině zlatníka Čermáka jeho dvě dcery. Do jedné z nich, Josefíny, se zamiloval. Ale ta se provdala za hraběte Kounice a Dvořák ( v té době mu bylo 24 let) se oženil s její sestrou Annou.

Aby se mohl věnovat skládání hudby, opustil místo v orchestru Prozatímního divadla a stal se varhaníkem v kostele sv. Vojtěcha. V té době mu zemřely dvě z jeho dětí a Dvořák složil pro svou nešťastnou ženu mistrovské dílo na středověký text „Stabat mater“. Slovy „Stabat mater dolorosa“ (přeloženo „Stála matka bolestiplná“) začíná tento latinský text popisující žal panny Marie nad smrtí jejího syna Ježíše Krista. V umění (ať hudebním, malířském či literárním) se název „Stabat mater“ používá pro dílo zobrazující truchlící Marii.

Když bylo Dvořákovi 37 let, v Berlíně vydali jeho zpěvní dueta „Moravské dvojzpěvy“ a první řadu „Slovanských tanců“. Kritici i veřejnost byli zcela uchváceni a jméno „Dvorak“ letělo v Berlíně od úst k ústům. Od té doby jeho sláva po celém světě rostla. Dvořák dostával čestné doktoráty, stal se rektorem na pražské konzervatoři. Když mu bylo 51 let odjel do Ameriky, aby tam vyučoval na konzervatoři. Zde ho okouzlila nádherná příroda. Viděl zbytky zubožených indiánů a uslyšel černošské písně. To vše ho inspirovalo k složení symfonie „Z nového světa“. Po třech letech se z Ameriky vrátil. Znovu pracoval na konzervatoři. Na motivy pohádek složil opery „Čert a Káča“, „Rusalka“ a „Armida“.

Zemřel zcela nečekaně 1. května 1904.

Málokterý český skladatel se musel prodírat tak svízelnými překážkami jako on. Ovšem málokterý dosáhl tak vysokého uznání ve světovém měřítku. Po této stránce je Dvořákova historie ojedinělá.

(Podle statě Václava Holzknechta z knihy Přemožitelé času)