Baroko

Baroko je uměleckokulturní směr, který vládl v Evropě v letech 1600 a 1750. Vznikl v Itálii. Slovem baroko se označuje i toto období.

Původ názvu

Pravděpodobně výraz baroko pochází z portugalštiny. Již počátkem 16. století se používal název pro perly nepravidelného tvaru perles barogues.Ve logice se tak označovalo vše nabubřelé, nesprávné a směšné. Obecně se říká např.: Že každý stavební sloh prodělává svůj barok, což znamená stárnutí projevujícího se bohatostí a zprohýbaností tvarů.

Rozšíření a hlavní rysy

Baroko se rozšířilo do celé Evropy v průběhu 17. a 18. století. Proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Z Itálie, poté i z Německa, Rakouska, Francie a Nizozemí vyšla většina tvůrčích podnětů. Cílem stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou je vytvoření jednotného společného účinku. Iluzionistickou se stává malba. V architektuře předstírá plastické prvky – malba napodobených stavebních prvků (klenby, žebra, pilastry) je v architektuře používána ke zvýšení působivosti, plastika nechce vystupovat jako ojedinělé umělecké dílo, ale podřizuje se celku a doplňuje malbu (drapérie). Ornamentální štukatura se významně uplatňuje. Asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům a efektivním perspektivám (využitím souhry architektury a malby) dává obecně baroko přednost.

Barokní kázání

Květnatou mluvou se vyznačuje barokní kázání. Opakování (repetitio) a hromadění epitet, symbolů a emblémy, alegorie a metafor jsou nejčastějšími stylovými prostředky. Ponejvíce morální učení zprostředkovávají bajky a pohádky. Krom toho se užívá přirovnání a pořekadel. Mnoho kazatelů užívá řečových obrazů, které se odvolávají nejen na bibli, ale též na antická díla.

Z kázání se na konci 16. století stává určitý hromadný sdělovací prostředek, který může s pomocí vynalezeného knihtisku ovlivňovat veřejné mínění. Kazatelův záměr se také mění. K teologickému poselství se v kázání druží také poselství politické. Církve tohoto potenciálu kázání využívali; katolická církev zavedla pro kněze závazek kázat jako povinnost na Tridentském koncilu. Spektrum témat bylo velmi široké.