Dějiny typografie ve vlastním slova smyslu začínají, když Johannes Gutenberg v roce 1444 vynalezl knihtisk. V tomto období nadcházejícího novověku došlo ke vzniku dvou základních forem latinského písma, a to písma humanistického a novogotického.
Novogotické písmo bylo odvozeno ze středověkého gotického písma. Od 16. století se v německých písemnostech konstituovaly tři základní druhy novogotického písma: kreslené novogotické písmo neboli fraktura (Frakturschrift; resp. ranější kurzíva fraktury švabach), zběžnější novogotické polokurzívní písmo neboli kanzlei (Kanzleischrift) a novogotické kurzívní písmo neboli kurent (Kurrentschrift), který vyhovoval potřebě rychlého psaní a čitelnosti a stal se druhem základním. V českých písemnostech používání novogotického písma přetrvalo přibližně do poloviny 19. století, v německy psaných až do roku 1941, kdy bylo úředně zavedeno humanistické písmo.
V době zrodu humanistického písma považovali humanisté psaní antických děl novogotickým písmem za barbarství. V roce 1465 Konrad Sweynheim a Arnold Pannartz vydali Ciceronův spis De oratore antikvou (Antiqua, anglicky Roman). Tím začíná v typografii renesance (anglicky Old style), která vydržela až do počátku 18. století.
Antikva nebyla původně používána pro církevní a právnická díla, ale rozšířila se všude, kromě Německa. Od roku 1501 Aldus Manutius produkoval masové a laciné edice knih v kurzívě. Jeho produkce byla 4× větší než bylo obvyklé, čímž skončilo období prvotisků. Kolem roku 1540 ustalo období experimentů s písmy a kolem roku 1550 přestala být kurzíva standardním písmem a začala mít pouze vyznačovací funkci.
Novým obdobím v typografii je baroko (anglicky Transitional, 1722 – 1763), de facto tedy rokoko. Vyznačuje se větším kontrastem mezi tenkými a tlustými tahy. Byl následován klasicismem (anglicky Modern types, 1788 – 1820), který ještě zvýšil kontrast mezi tenkými a tlustými liniemi. Písmo je užší a sklon je přímější. Pak započal úpadek (1820 – 1888). Obnova započala v 90. letech 19. století soukromými tisky a byla dokonána, když bylo nově vyryto písmo Caslon pro časopis The Imprint. 20. století je eklektické; těží z renesance, baroka i klasicismu.
Slavní typografové
· Nicolas Jenson (1420 – 1480) byl původem Francouz, tiskař v Benátkách. Edicí Ciceronových Epistolae ad Brutum (1470) obnovil antikvu do dnešní podoby.
· Claude Garamond (1499 – 1561) byl francouzský typograf. Jeho písma byla od roku 1531 do roku 1680 vzorem.
· William Caslon (1692 – 1766) byl anglický písmolijec. Svá písma vytvořil v 20. letech 18. století.
· John Baskerville (1706 – 1775) byl tiskař v Birminghamu.
· Pierre Didot
· Giambattista Bodoni (1740 – 1813) byl italský typograf. Své slavné písmo vytvořil v roce 1790.
· Frederic William Goudy (1865 – 1947) byl americký tiskař. Jeho nejslavnějším písmem je Goudy Old Style.
· William Addison Dwiggins (1880 – 1956) byl žákem Goudyho. Vytvořil pro Linotype tato písma: Caledonia, Electra, Eldorado a Metro.
· (Arthur) Eric (Rowton) Gill (1882 – 1940) byl anglický tiskař. Nejslavnější je jeho Gill Sans Serif (1927).
· Stanley Morison (1889 – 1967) byl anglický tiskař Monotype Corporation. Autor písem Bembo, Bell a Times New Roman (1932).
· Hermann Zapf je autor písem Palatino a Optima.
· Matthew Carter (* 1937) je autorem písem Verdana, Georgia a Tahoma.
· Vincent Connare je autor písem Trebuchet a Comic Sans.
28. prosinec 2012
6 390×
484 slov
