Divadlo Járy Cimrmana

Že má národ nového velikána, a že se jmenuje Jára Cimrman, se národ dozvěděl z rozhlasu. Bylo to přesně 23. 12. 1966. Pořad se jmenoval „Nealkoholická vinárna U pavouka“. Autory byli Jiří Šebánek a Zdeněk Svěrák, režírovala jej Helena Philippová. Stálými hosty tu byli Dr. Evžen Hedvábný (vl. jm. Karel Velebný) a ing. Artuš Lefler (vl. jm. Oldřich Unger). Pořad byl založen na mystifikaci a pseudovědeckosti, samozřejmě ve službách humoru.

Původcem myšlenky založit divadlo byl Jiří Šebánek. Na myšlenku přišel v restauraci, do které pronikaly ozvěny z vedlejší místnosti, kde bylo baráčnické divadlo. Často kladenou otázkou bývá, proč je DJC vyloženě pánským divadlem. Vysvětlení jsou dvě. To první: prof. Vondruška přivedl do souboru vdanou dívku, která se všem členům divadla nesmírně líbila. Zároveň odpadly problémy s prezencí na zkouškách, účast byla 100%, zkoušky probíhaly téměř nepřetržitě. Vznikly zvláštní formy zkoušení, s individuálnějším přístupem: zkoušel herec – herečka, 2 herci – herečka, režisér – herečka, 2 režiséři – herečka a její kamarádka atd. Hru se nepodařilo přivést k premiéře. Doc. Weigel přišel s nápadem, zda by nebylo lepší angažovat herečku, která by se netěšila tak široké oblibě, v ideálním případě, která by se nelíbila vůbec nikomu. Dokonce takovou herečku znal, přivedl ji mezi nás. Byla to jeho sestra, ale nikomu z herců se do hraní nechtělo.
Druhým vysvětlením je to, že mužům chybí místo, kam by se v sobotu uchylovali, jako jejich „dědové, když se v sobotu umyli, navoněli a vydali se hrát kuželky“. Mělo vzniknout místo respektované ženami, pánské divadlo. I této teorie byl tvůrcem Jiří Šebánek. Ten se také 29. 10. 1966 s nápadem svěřil Miloni Čepelkovi, Ladislavu Smoljakovi a Zdeňku Svěrákovi. Bylo také rozhodnuto, že ke spolupráci budou přizváni K. Velebný, O. Unger a H. Philippová, která se později velmi zasloužila o založení divadla – sehnala větší část finančních prostředků a pány Šebánka a Svěráka dotlačila ke konečným krokům. Stála i u založení divadel Semafor či divadla Na zábradlí.
Aby byl výsledek schůze konkrétnější, zavázali se Šebánek a Svěrák , že do konce roku napíší každý jednu jednoaktovou hru.
Na 19. 6. 1967 bylo H. Philippovou dohodnuto předváděcí představení pro Státní divadelní studio (SDS), zda k němu bude moct být divadlo přiřazeno.Začala se zkoušet první hra – AKT (od Zdeňka Svěráka). Zajímavostí také je, že semináře před hrami vznikly spíše z nutnosti než z plánovitého uvedení na scéně. Při premiéře před SDS měly být totiž uvedeny 2 aktovky, ale Domácí zabíjačka ještě nebyla dokončena. Východiskem bylo zavedení semináře o géniovi v jedné polovině večera a představení sehrané týmiž odborníky v polovině druhé.
Druhá sezóna (1968 – 9) je v mnoha směrech zlomová. Herci mají na repertoáru 3 představení a zkoušejí další – Hospodu na mýtince. Nová hra má premiéru 17. 4. 1969, tedy v den, kdy Dubčeka vystřídal Husák. DJC prožívá ale také svoji vnitřní krizi. Zatímco navenek je v přísluní zájmu obecenstva, osobní a umělecké neshody vedou k tomu, že dva z jeho zakládajících členů – Jiří Šebánek a Helena Philippová – s koncem druhé sezóny divadlo opouštějí. Autonehoda pak z jeviště vyřazuje i Karla Velebného.
S operetou HOSPODA NA MÝTINCE přicházejí do divadla další osoby – skladatel Jan Klusák a dirigent Pavel Vondruška. Svou hereckou příležitost získává i první kulisák Petr Brukner. V této operetě se také poprvé představil Jaroslav Vozáb, v civilu překladatel „ze všech jazyků do všech jazyků“. Svou první velkou roli také získává Miloň Čepelka, dnes jedna z hlavních opor divadla. Hospodou na mýtince také začíná spolupráce Svěráka a Smoljaka na hrách. Je to také první hra, která byla hrána i jeden než v Praze. Všude byla přijata vřele, jen ve Františkových Lázních čekali diváci klasickou operetu a divadlo muselo velmi narychlo odjet.
Pro třetí divadelní sezónu (1969 – 70) byla sepsána hra VRAŽDA V SALÓNNÍM COUPÉ. Nápad představit Cimrmana jako kriminalistu vznikla v hlavě grafika Jaroslava Weigla. Za odměnu dostal roli továrníka Bierhanzla. I on se stal stálicí DJC, dovoluji se říct, že se jedná o nejlepší postavu celého ansáblu. On dal také podobu všem plakátům, programům, …
Roku 1971 měla premiéru hra NĚMÝ BOBEŠ. Je top hra vymykající se z ostatních svojí stavbou. Seminář se totiž proplétá se samotnou hrou a herci – odborníci komentují jednotlivé scény okamžitě.
Roku 1973 mělo premiéru představení CIMRMAN V ŘÍŠI HUDBY. O rok později (17. 10. 1974) mělo premiéru představení DLOUHÝ, ŠIROKÝ A KRÁTKOZRAKÝ. Zajímavostí je také to, že roku 1976 nastupuje do divadla Jiří Menzel jako herec, který však po několika letech odchází. V tuto sezónu vzniká na požadavek Pražského kulturního střediska hra, která by byla aktuální – VIZIONÁŘ a POSEL SVĚTLA. K premiéře došlo 20.4.1977. Dobré je také zmínit část kolektivu techniků, kteří touto dobou působí v DJC. Byl to např. Jan Kašpar, Václav Kotek, Jan Hraběta či Geňa Rumlena.
Sezóna 78 / 79 nezačíná šťastně – Oldřich Unger emigruje do Kalifornie a další z herců – František Petiška dostal srdeční infarkt. Role obou herců, i Jana Klusáka okamžitě přebírá již zmiňovaný osvětlovač Jan Hraběta, který se již nadobro stává hercem.
Další hra – původním názvem Herberk – čekala na své schválení 2 roky. Konečně 12.11.1981 byla hra předvedena schvalovací komisi. Musí však být přejmenována – na Lijavec, tovaryši s onucemi se musí říkat vandrovník, trestnice na Borech musí být nahrazena jinou, nejlépe rakouskou, zde Salzburgem.
Roku 1983 je do divadla přijat nový člen, Bořivoj Penc. Bude hrát roli náčelníka v chystaném Dobytí severního pólu. Alternovat s ním bude Jan Kašpar, někdější kulisák. Také Genadij Rumlena a Václav Kotek již dávno nejsou kulisáky a hrají ve všech rolích. V. Kotek je navíc ředitelem DJC. DOBYTÍ SEVERNÍHO PÓLU má premiéru 17. 10. 1985 v Brně.
Roku 1988 (3.4.) umírá Jaroslav Vozáb. Okamžitě po jeho pohřbu spadne ze stromu Jan Kašpar a ochrne na obě dolní končetiny. Začíná hrát tzv. sedací role. V chystané hře BLANÍK je již role Smyla Fleka z Nohavic psána přímo pro něj. Tato hra má premiéru 16.5.1990. Sezóna 1994 / 95 je zahájena již 11. hrou – ZÁSKOKem (27.3.1994).
30. výročí DJC je oslavováno další novou hrou. Ta se jmenuje ŠVESTKA (4.10. 1997). Nejnovější hrou, sepsanou k 35. Výročí je hra AFRIKA (4.10.2002). Nad každou minutou představení strávili Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak hodinu a půl čistého času.

CiDr. Kamil Švec;
ksvec@volny.cz