Impresionismus

Zrodil se krátce před rokem 1870 a usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů a impresí. Název vznikl z Monetova snad nejznámějšího díla Impression, soleil levant (Dojem, vycházející slunce). Nejdůležitější je nyní používání světla, které převažuje nad ostatními malířskými prvky. Cílem tvorby malířů se stala především příroda ve svých jasných, čistých barvách a prchavá atmosféra určitého časového okamžiku.

Claude Monet byl nejvýraznější osobností této avantgardy. Pouze dlouhé soustředěné pozorování jeho děl může poskytnout správnou představu o tom, co všechno jeho malba znamená. Jedno z jeho prvních výjimečných děl jsou Ženy v Zahradě, což je díky přímému slunečnímu světlu neobyčejně zářivá malba. Hodně cestoval, ale pak se vrátil zpět do Francie a usadil se na březích Seiny v Argenteuil. Často pracoval přímo na řece v bárce proměněné v plovoucí ateliér. Nejlepší obraz, který zde namaloval jsou Regaty v Argenteuil – je to obraz namalovaný bez použití černé barvy a Monetovi se zde podařilo vynikajícím způsobem zachytit pohyb nebe a vody ve chvíli, kdy je na spadnutí déšť. Na první společnou výstavu zaslal Monet dvanáct obrazů, z nichž jeden se jmenoval Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce). Dílo upoutalo pozornost a soudilo se oněm, že je příliš odvážné. Novinář Leroy si tropil posměch ze slova impression, ale malíři jej přijali za své. Do konce svého života žil Monet v Giverny, odkud pocházejí jeho obrazy zpodobující různé varianty průčelí katedrály v Rouenu, v nichž dokázal zachytit proměny barevných tónů a světla v různých denních dobách - Rouenská katedrála, hnědá harmonie. Ve stáří vedl umělec osamělý život v odloučení od světa. V díle Lekníny, které Monet koncem svého života věnoval státu, dosáhl impresionismus svého plného rozvoje.

Dráha Piera Augusta Renoira je stejně významná jako Monetova, na rozdíl od ní se však nerozvíjela v jediném směru. Začínal malováním porcelánu, vějířů a závěsů. Prvního úspěchu se dočkal s obrazem Lise se slunečníkem a následující obrazy svědčí o mimořádné jistotě, s níž zachycoval proměny atmosféry. Jeho umění začalo dosahovat uznání a tehdy maloval střídavě krajiny a portréty, nejlepší díla jsou např. Houpačka, Moulin de la Galette (obraz plný oslnivého světla a pohybu) a Akt ozářený sluncem. Renoirovo dílo se dostalo do tzv. „suchého“období – začal se odklánět od impresionistické techniky a vrátil se k přísné kresbě a obrysu, což je vidět v obraze Koupající se ženy. Jeho přirozená povaha však později opět převážila. Ke konci života trpěl těžkým revmatismem, a proto odjížděl na jih většinou do Cagnes, kde maloval krajiny a akty. Revmatismus se mu stále zhoršoval, a aby mohl malovat, museli mu nakonec přivazovat štětce ke zchromlým prstům. V této době namaloval obraz Krajina u Mentonu. Nakonec zemřel v Cagnes.

Edgar Degas nepoužíval techniky impresionistů, aby mohl lépe kreslit postavy se svými stíny a liniemi. Byl přímo posedlý lidskou postavou ve všech pozicích. Kreslil hlavně tanečnice, např. Baletní škola a Konec arabesky.
Další významní malíři byli např.: Camille Pissarro, který maloval pohledy na Paříž, např. obraz Pont-Royal a Louvre. Nebo krajinář Alfred Sisley a jeho obrazy Ohyb řeky Loing a Cesta u Louvecienes.
Co se týče sochařství: August Rodin byl největší francouzský sochař 19. století.