Kubismus

cubus – krychle
zakladatel kubismu – Pablo Picasso – obraz Avignonské slečny (černošské výjevy)
nejčasnější náměty – postavy, zátiší (sklenice, láhve, dýmky, kytary…)
rysy – geometrické tvary, základ postavy, realita je zobrazována geometrickými tvary, rozklad na jednotlivé části a dávání do jedné plochy, zobrazovali svět, jak ho cítili než svět reálný – syntetický svět – do obrazů vlepovali noviny, dřevo – koláže

Světoví představitelé:
Paul Cezoune – Hráči karet (přímá kompozice)
Pablo Picasso – Raněný pták (pastelová barva), autoportrét (ve Veletržním paláci), Guernica – způsob vyjádření hrůzy – reakce na zničení jeho rodné vesnice
Georges Bague – Kytara a klarinet, Černý stolek

Český kubismus
- vrchol – před 1. světovou válkou – do kubistických forem vložili čeští umělci své obavy, bolesti, předtuchy, později i válečné zážitky, ale také nové vize a naděje

Kubismus byl v Praze pochopen v takové šíři, jako nikde jinde. Obrazy doplňují židle, hodiny, zrcadla, kalamáře, lampy. Kubismus ovlivnil i scénografii, typografii, plakáty, jako nezvyklý a zcela originální stavební styl se projevil hlavně v architektuře.
Největší počet kubistických staveb připadá na čtvrť Vyšehrad, kde Josef Chochol postavil tři kubistické domy.
První kubistický dům – Dům u Černé Matky Boží na rohu Celetné ulice a Ovocného trhu – postavil Josef Gočár v letech 1911-12. Jednalo se o dům obchodní, v prvním patře bývala kavárna s unikátním kubistickým interiérem. Nyní se zde nachází výstava českého kubismu a české moderny.

Čeští představitelé (z výstavy):

Předválečné:
OTTO GUTFREUND – sochař,
- socha – Úzkost, Milenci – hranaté sochy
JOSEF ČAPEK – Chudá žena, Kolovrátkář – použity kostky, obdélníky, kola, výrazné barvy
JOSEF GOČÁR – nábytek – židle, křesla, stolky – hranaté, působí těžce, neútulně
EMIL FILLA – zátiší (Zátiší s dopisem)
VÁCLAV ŠPÁLA – používal hodně výrazné barvy – Koupání, Pradleny

VLASTIMIL HOFMAN – obličeje kreslené pouze černou barvou – Námořník, Autoportrét, Slepý hoch
ANTONÍN PROCHÁZKA – zátiší – Zátiší s láhví, Zátiší s ubrouskem II. a III.

Po 1. světové válce:
MAX ŠVABINSKÝ – Ela v klobouku – dívka s chlupatou šálou
ANTONÍN HUDEČEK – Podzim
EMIL FILLA – Dítě u lesa – nepřirozené (modré dítě u kříže)
JOSEF VÁCHAL – Vzývači ďábla – nejzajímavější obraz z výstavy. Rám je černě potřený a je do něho vyřezáno pokračování obrazu – působí to strašidelně.
OTAKAR NEJEDLÝ – Ples masek – hodně barevné

2. sv. válka:
JAN SMETANA – U mostu na Štvanici – ostré, hodně nebe
ALÉN DIVIŠ – Berent, vrah z Montmarku – jako namalované na vězeňské zdi
VÁCLAV TIKAL – Lidice – poušť s podmořskými sochami – smutné, osamocené

Poválečné:
VĚRA NOVÁKOVÁ – Na konci světa – dvě děti jdou pustinou – osamocené, smutné, depresivní. Nad nimi anděl a v povzdálí náhrobní kámen pro lidstvo

Moderna:
ZBYŠEK LION – Amora – hodně barevné, nehezké

V moderně bylo hodně soch, koláží.