Kubismus

- Jde o umělecký směr počátku 20. století, kdy Špatněl PABLO PICASSO a Francouz GEORGES BRAQUE dospěli k jednomu z nejpodivuhodnějších uměleckých objevů

- Jejich přičiněním přijalo malířství takovou podobu, že rozhořčené pobouření nad „mazanicemi expresionistů a fauvistů“ rázem opadlo

- Tento objev byl označen pojmem KUBISMUS

- Jméno mu dal v roce 1908 jeden umělecký kritik, jemuž se obrazy malíře G Braqua zdáli jakoby sestavěny z malých krychliček – „kubusů“

- Název se stejně jako tolikrát předtím ujal. Hanlivé označení „kubismus“ se stalo označením nového uměleckého směru

- Možná, že právě v tomto směru platí věta G Barquea: „v umění platí jen to, co nelze vysvětlit.“

- Kubismus se dá vysvětlit na jednoduchém pokusu:

= člověk si postaví hrnek s čaje,kávou, nebo čímkoli jiným přesně proti úrovni očí a nakreslí ho

= pak se podívá na šálek ještě jednou. Tentokrát seshora a nakreslí ho znovu. Vznikne tak jedna nebo dvě soustředné kružnice. A nyní oba pohledy spojí dohromady

= kdyby se přidala ještě kresba z podhledu, byl by výsledný obraz ještě složitější a to nemluvím o proměnách podob hrnku při různých osvětleních

= pokud by pak šálek na pár dnů schoval a za čas se jej pokusil nakreslit nebo namalovat zpaměti, hrnek by dostal zase jinou podobu. Byl by jednodušší a určitě odlišný od původní kresbu. Novou podobu mu dává paměť, jakou si dotyčný člověk o něm během doby udělá

- mnohdy lze stěží rozeznat jednotlivé předměty, které obraz tvoří

- Picasso a Braqua opustili tradici zobrazování předmětu z jednoho místa, na němž by stáli bez hnutí celé hodiny. Předmět, který chtěli malovat, rozložili docela prostě do mnoha drobných geometrických ploch, které získali jeho nahlížením z mnoha různých stran, míst a úhlů, ale i v různém čase a třeba i pod dojmem různých názorů, dojmů a představ

- Kubističtí malíři tedy nejprve předmět „rozbili“ na kousky a pak ho znovu poskládali. Obohatili tak jeho vidění o celou škálu rozmanitých pohledů, ale i o prvek uplývání času, v němž se mohl měnit nejen předmět sám, ale představy tvůrců

- Barva byla pro kubisty dlouho něčím druhořadým. Užívali hlavně neutrálních tónů šedé, černé a hnědé

- I kubismus měl svou historii vývoje:

- Po fázi analytické = rozkladné, v níž byly tvary předmětů zkoumány ze všech stran, následovalo období syntetické = spojovací. Zde již předmět nebyl rozkouskován na nekonečné množství částí a tvary se jakoby vraceli do sebe. Napodobovali sice viditelný svět, ale byli daleko uvolněnější a bohatší o předchozí zkušenost. Místo drobných plošek užívali kubisté v této fázi velké plochy (i trojúhelníky, obdélníky a polokruhy) z nichž konstruovali i tvary předmětů denního života: dýmek, láhví, hudebních nástrojů …

- Někdy se i přímo do obrazu vlepovali a zabudovávali kousky skutečného světa : ústřižky novin, tapet, textil, krabičky od zápalek, písek … poprvé použil v obraze kousek malířského plátna v roce 1912 Picasso

- Další kubistický vynález je koláž – z francouz. collage = lepit

- Kubistické obrazy nepřestávají lidi vzrušovat, rozčilovat a popuzovat dodnes zneklidňují je svou obtížností, špatnou pochopitelností.

- Říká se, že kubismus zničil umění. To ale není pravda. Kubističtí umělci pouze popírali představu, že svět je jednoduchý a jednoznačný a že je ho možné tak zobrazovat. Odmítali zobrazovat skutečnost tak, jak se napovrch jevila lidskému oku.

- Kubisté nikdy netvořili jednotnou skupinu a tvořit přestali na počátku 1. světové války

Hlavní představitelé :

- Pablo Picasso - rané obrazy = figurální : - Akrobat s koulí

- Rodina akrobatů = valérová malba

- pozdější díla: - Avignonské slečny

- Beznaděj

- Sochařův ateliér

- Plačící žena

- Emil Filla = Chropyňský rodák, výstava v zámku

- Vlastní podobizna

- Žena v křesle

- Zátiší na stole