Narodil se 12. ledna 1901 ve Wasseralfingenu nedaleko Stuttgartu. Z počátku žil na malé farmě. Když mu bylo 18 let, žil stále tamtéž, ale studoval v sousedním městě. Když zjistil, že nemá talent na malování a kreslení, tak se rozhodl skoro všechno fotografovat.. Ve Stuttgartu studoval Akademii hudby s představou, že se stane zpěvákem. S velkým úspěchem studoval drama, ale to ho nějak nenaplňovalo.
Setkal se Rudolfem von Labanem, který ho uvedl do světa tance, který byl pro něho do té doby neznámý. Tanec ho celého změnil.
Založil si vlastní skupinu – Ballets Jooss, zaujímal významné postavení v dobovém tanečním dění a to nejen v Německu. Byl jeden z těch tvůrců, kteří syntetizovali nově vytvořené postupy a postoje výrazového tance, transformovali je a propojili s paralelním vývojem klasického tance do již zcela profesionální umělecké podoby. Jooss, žák a spolupracovník Rudolfa von Labana, vyžil od něj přijatých podnětů (analýzy pohybu v jeho prostorových a energetických strukturách) jako základu vlastní choreografické metody a jako ideální model scénického tanečního tvaru proklamoval vytvoření tzv. tanečního divadla, které mělo syntetizovat myšlení nového tance s dědictvím klasického baletu. Jooss měl v poválečném tanečním dění patrně největší vliv nejen na mladou německou taneční generaci, a to jak v rovině taneční techniky a pohybového jazyka, ale i v rovině choreografické – zejména na půdě Folkwang Schule v Essenu, kde byla jeho žačkou i mimo jiné Pina Bausch. Joossův soubor přijel do Prahy již z anglické emigrace, kam odešel krátce po převzetí moci v Německu nacisty. Důvodem k odchodu byl odmítavý postoj k tomu, co nacionální socialismus uznával jako žádoucí, ale také fakt, že řada umělců ze souboru měla židovský původ.
Choreografie, která Joossovi zajistila světovou slávu nesla název Zelený stůl (hudba F. Cohen, 1932). V této choreografii je dobře vidět jeho dobový postoj. Stylizovaný tanec smrti (představitel – Rudolf Pescht) se středověkou inspirací byl časově konkretizován úvodní a závěrečnou scénou planě diskutujících politiků v „psích dečkách“ kolem zeleného „biliárového“ stolu. Zelený stůl k sobě poutal největší část kritické pozornosti, vybízel k pokusům o interpretaci tanečního sdělení, o vlastní výklad tanečních scénických obrazů. Jako jedna z nemnoha choreografií meziválečné doby existuje i v současných rekonstrukcích. Je to expresionistický pohled na válku.
Další Joossovy choreografie: Balada (hudba – John Colman na motivy francouzských lidových písní, 1935), Pavana na smrt infantky (hudba - Maurice Ravel, 1929), Ples ve staré Vídni (hudba – Joseph Lanner, 1932), Velkoměsto (obraz současného světa, hudba Alexander Tansman, 1932), Marnotratný syn (mnohokrát zpracovaný příběh, který Jooss aktualizoval jako obraz zhoubnosti touhy po moci, hudba F.Cohen, 1933).
Když jeho soubor hostoval v Praze – v Městském divadle na Královských Vinohradech (1937), tak patřil k předním tanečním skupinám výrazového tance.
Ani čeští taneční tvůrci nezůstali neteční k jeho podnětům. O vlivu Joossova choreografického stylu se např. hovořilo v souvislosti s tvorbou Saši Machova z konce 30. let.
Kurt Jooss zemřel roku 1979. Se svým souborem procestoval mnoho amerických i evropských měst. Po válce se vrátil do Německa. Jeho balety Velkoměsto, Pandora a jiné měly vliv na rozvinutí psychologických témat v baletech. Měl dvě dcery. Starší Anna se rozhodla být tanečnicí a dodnes se snaží uchovat otcův odkaz. O jedenáct let mladší Kristina se věnuje architektuře. V jeho souboru byla i - matka dnes již slavného choreografa Matse Eka.
28. prosinec 2012
3 433×
532 slov
