Postimpresionismus

– V pol. 80. let 19.st ve francouzském malířství vznikají tendence kriticky reagující na impresionismus.
– Tyto tendence projevující se v dílo Georgese Seurata, Paula Gauguina, Vincenta van Gogha, Henri de Toulouse – Lautreca, Paula Cézanna a Celníka Henriho Rousseaua nazýváme souhrnně postimpresionismus = opozičnost a protikladnost impresionismus. Nejde o snahu zachytit co nejvěrněji přírodu v tradičním pojetí světla a stínu, malíř zde přímo zapojuje svou tvůrčí osobnost a do obrazu tak včleňuje své niterní prožitky a pocity v závislosti na pronikání do hloubky přírody.
– 1884 založena společnost nezávislých umělců – každoročně pořádali Salon nezávislých
1886 poslední výstava impresionistů
v Salonu nezávislých vystavovali novoimpresionisté a Celníka Rousseaua
Vincenta van Gogh přijel do Paříže
Paula Gauguina pobýval poprvé v Pont – Avenu
Jean Moréas publikoval Manifest Symbolismu
– Některé společné znaky postimpresionismus
1) mimo naivního umění Celníka Rousseaua vznikly tito směry jako reakce na impresionismus.
2) hledali pevnější a trvalejší základ pro svou tvorbu než zrakový dojem (např.: představa, idea, symbol )
3) místo na instinkt a intuici se klade důraz na metodu, umělecká tvorba je spojena s teoriemi a manifesty
4) umění se staví do opozice proti společnosti a její vládnoucí vrstvě
5) přes vzájemné rozpory jsou postimpresionisté spojeni vlivem a společnými motivy; tendence postimpresionistú vytváří doplňující se celek zahrnující senzualismus, spiritualismus, racionalismus i iracionalismus.

Vincent van Gogh
Narodil se 30. 3. 1953 v Zundert u Bredy (Holandsko).
Zemřel 29. 7. 1890 v Auvers blízko Paříže.
Holandský malíř syn protestantského faráře, nejblíže si byl se svým o 4 roky mladším bratrem Theem, který ho finančně podporoval.
V letech 1869-76 pracoval v Goupilově uměleckém obchodu v Paříži a Londýně.Po 1. milostném zklamání, ke kterému došlo v Londýně začal hledat smysl života a přiklonil se k náboženství. Po neúspěšných pokusech studovat teologii pracoval v Boringu, zde se staral o chudé a pomáhal jim.Studoval díla starých vlámských mistrů – P. P. Rubens. 1880 byl propuštěn z církve.
1882 – 3 se učil u malíře Antona Mauva v Haagu. Žil zde s prostitutkou a po tom,co ho opustila se v letetech 1883 – 5 vrátil k rodině do Nuenen - hl. dílem z této doby jsou Jedlíci brambor.
1885 – 6 pobýval v Antverpách , kreslil námořníky a studoval japonský dřevoryt – jeho kolorit se začal vymaňovat z tmavých barev
1886 – 88 žil v Paříži a v obchodě,který vedl jeho bratr Theo se setkal s díly novoimpresionistů, ale více inklinoval k P. Gauguinovi a E. Bernardovi.
1888 v Arles za podpory Thea vybudoval svůj ateliér tzv. žlutý dům ½ roku zde spolupracoval s P. Gauguinem – v záchvatu si uřízl pravé ucho a pobýval v nemocnici.
1889 léčil se v ústavu v St. Rémy a v době zdraví namaloval Cestu s cypřiší později se pod dohledem dr. Gacheta usadil v Auvers u Paříže – poslední období, kdy tvořil obrazy naplněné vnitřním neklidem např. Obilné pole s havrany.
27. 7. se postřeli revolverem 29. 7. 1890 žemřel v náruči bratra Thea.
Za svého života prodal 1. obraz – Červené vinice u Arles.
O jeho životě víme hl. díky korespondenci s Theem.
Patří k 1. expresionistům v moderním malířství. Jeho tvůrčí období trvalo asi 6.let, celkem namaloval 850 obrazů – nejvíce od r.1889. Jeho dílo se někdy úzce spojuje s tvorbou psychopatů a i když jeho nemoc na něj měla vliv mohl malovat jen v období relativního zdraví.
Některé dílo: Jedlíci brambor Ložnice v Arles
Cesta s cypřiší Slunečnice
Most v Arles Vlastní podobizna
Žlutý dům Zelené žito
(Plující lodě Žena sušící si krk,Arléské Dámy – ukázka)

Paul Cézanne
(1838, Aix-en-Provence - 1906, Aix-en-Provence)
Paul Cézanne se setkal s Pissarem a Monetem v Academie Suisse, kde společně studovali umění. Nenáviděn Degasem, odmítnut Salonem,ale byl obdivován svými kolegy impresionisty a srdečně mezi ně přijat.
Své obrazy maloval základními barvami - jemnou fialovou, odstíny modré, žluté, zelené a šedé. Cézannovo zjednodušení přírody do geometrických tvarů a jeho ničím neomezené užití barev později inspirovalo kubismus a fauvismus.

Paul Gauguin
* 7.6. 1848 v Paříži
+ 8.5. 1903 v Tichomoří
Francouzský malíř, grafik a řezbář.
Dostal se do Paříže a pracoval jako burzovní makléř. Malování se začal věnovat jako koníčku až po 35. roce, když byl finančně zajištěný. Jeho dílo se skládá z figurálních kompozicí s náměty ze života prostých bretaňských lidí, krajiny Pont- Aven a zejména obrazů, dřevěných plastik a reliéfů s motivy z Martiniku a Tahiti.Snažil se obohatit moderní západní umění příkladem primitivní kultury.
Symbolismus barev a barevných ploch – forma toho, že malba nenapodobuje skutečnost.
Svým dílem ovlivnil nejen příslušníky pontavenské školy a skupinu Nabis, ale celé umělecké hnutí kolem roku 1900, vyšla z něj secese, která rozvinula dekorativní stránku jeho umění.

Ovlivněn byl především impresionismem, C. Pissarrem a japonskými tisky. Ve své tvorbě opustil impresionistický zájem o proměny atmosféry a negoval malbu barevnou skvrnou, kterou nahradil pevnou obrysovou linií a rytmizovanými plochami barvy redukované na několik tónů. Ovlivnil umělecké směry 20. století, především fauvismus a expresionismus.

Na rozdíl od klidného a systematického Seurata sdílel Paul Gauguin van Goghovo přesvědčení, že malba by se měla snažit vyjadřovat vnitřní pocity. Rovněž sdílel jeho tvorbu po dokonalejším světě, ačkoliv jeho hledání jej zavedlo dále do světa se zcela odlišnou kulturou.

Gauguinova záliba ve všem barevném a exotickém mohla mít kořeny v jeho dětství stráveném v Peru. Ovšem v prvních letech dospělosti získal jeho život zcela obyčejný ráz. Po určité době prožité v řadách francouzského obchodního loďstva se stal Gauguin obchodníkem s cennými papíry. Oženil se, měl pět dětí a posléze se přestěhoval do hezkého předměstského domu poblíž Paříže. Jakmile dosáhl věku 35 let obchodního úspěchu a finančně se zajistil, rozhodl se, že se začne věnovat malování jako koníčku. Brzy zjistil, že tímto způsobem neuživí rodinu, svého pokusu se vzdal a v roce 1886 se přestěhoval do umělecké kolonie Pont- Aven v Bretani. Přitahoval ho primitivní, ale vroucí náboženský život, který tam našel. Ve svém díle „Vidění po kázání „ se pokusil vyjádřit neviditelný svět duchů a démonů. V té době se nadobro rozloučil s impresionismem, neboť barvy nenanášel na plátno po malých ploškách či v krouživých pohybech, nýbrž v širokých plochách.

Gauguinova láska k privitivismu a hledání přirozenějšího a opravdovějšího způsobu života jej nakonec dovedly za hranice své vlasti- Posledních dvanáct let svého života rozdělil mezi dlouhé pobyty na Tahity a Marquesách a krátká období strávená v Paříži. Ostrovy v Pacifiku mu poskytovaly spoustu inspirace. Jedním z nejcharakterističtějších rysů jeho obrazů vytvřených na Tahity je používání ploché kompozice podobné frýzu, což naznačuje, že byl Gauguin pravděpodobně ovlivněn egyptským uměním.
Dílo:
Alyscamps A zlato jejich těl
Te retioa Arearea
Žlutý Kristus Nafea faa ipoipo
Dvě tahitské ženy Vlastní podobizna v klobouku
Te tamari no atua, narození Krista, syna božího
Pohled na Seinu s Jenkým mostem
Never more Vairumati
Vidění po kázání