Renesance

Slova renesance použil nejprve G. Vasari a mínil jím obrození antického umění.Renesance se rodí jako nový životní styl na přelomu 14. a 15. st. V Evropě. Název pochází z latinského re-nascor a znamená volně přeložen znovuzrození. Renesance je znovuzrozením antiky. Jejím ústředním motivem, oproti končícímu středověku, je člověk. Renesance vychází a čerpá z antiky, přejímá antický ideál člověka i světa, člověka chápe jako svobodnou, nezávislou a plnohodnotnou bytost snaží se o obnovení přírodních hodnot a obrací svou pozornost k tomuto světu.

Renesance vzniká v době převratných objevů a změn hospodářských i společenských. Role církve se pomalu začíná měnit, důraz na hodnotu individua a pozemského života vede k zesvětštění společnosti. Zámořské objevy a vynálezy, ať už dovezené nebo nově objevené, stejně jako nové názory a objevy (např. astronomické) se projevují v umění i v běžném životě. Na literaturu měl z vynálezů asi největší přímý dopad vynález knihtisku Johannem Gutenbergem.

V Itálii se renesance zrodila. Měla tu silný ohlas a mnoho renesančních umělců a autorů pochází právě z Itálie. Nejznámější jsou asi sochař Michelangelo Buonarroti, jehož David je symbolem svobody, Leonardo da Vinci, který byl zářným příkladem všestranného "renesančního člověka" - byl umělcem(maloval asi nejznámější obraz všech dob - Monu Lisu) teoretikem, vynálezcem a myslitelem, Raffael Santi, malíř, či Tizian, portrétista.V renesanci byl poprvé definován obraz jako plošný průřez optickým kuželem, jehož vrchol leží v oku diváka . Renesanční realismus v malířství se opíral o vědeckou teorii, hledal ideální lidský typ, který by ztělesňoval představu dokonalého člověka, v němž by se harmonicky spojovala tělesná krása s duševní ušlechtilostí.přičemž vycházel z napodobování typů soudobé společnosti. Snahou renesančního malíře bylo podat lidské tělo, nejlépe nahé, v plnosti jeho plastické modelace, v přirozených postojích a pohybech, v živé mimice a gestikulaci, ve skutečném prostředí architektonickém nebo krajinném. Hlavním cílem vývoje raně renesančního malířství bylo dosáhnout suverénního zvládnutí a dokonalého podání lidského těla ve všech pohybech a z nejrůznějších pohledů. Malíři vrcholné renesance se pak po zvládnutí této základní úlohy zaměřili na přesvědčivé vyjádření duševních stavů a hnutí, smyslových a emotivních hodnot, aniž porušovali renesanční uměřenost, harmonii těla a duše. Ale nejen umění bylo doménou Itálie, i v oblasti vědy se objevily nejdříve názory později rozvíjené i v jiných oblastech Evropy -Galilea Galilei nebo Giordana Bruna, na nějž později navázal Mikuláš Koperník a Jan Kepler.Co se týká literatury, i tu Itálie držela primát: Lodovico Ariosto, Francesco Petrarca, Dante Alighieri a Giovanni Boccaccio patří k typickým renesančním spisovatelům, kteří svou tvorbou ovlivňovali pak další

Česká renesance nebyla tak výrazná jako světová - nebyly tu vhodné společenské ani ekonomické podmínky. Oproti italskému byla samozřejmě také opožděná, ale také kratší.Byla vystřídán o to silnějším a delším obdobím baroka.