Umělecké směry a představitelé

IMPRESIONISMUS - umělecký směr, vznikl ve francouzském malířství v 70. letech 19. stol.
- usiloval o zachycení okamžitých smyslových vjemů, dojmů, pocitů
- pojmenování odvozeno z názvu Monetova obrazu (Impression, soleil levant –Dojem, východ slunce)
- typické znaky – uvolněný rukopis, osamostatnění barevné skvrny a prosvětlení palety
- další významní představitelé - C. Pissarro, A. Sisley, v menší míře A. Renoir, E. Degas, P. Cézanne
divadlo - impresionismus se projevil v inscenacích básnických a lyrických her
- impresionismus ovlivnil jak scénografii, tak dramaturgii
- významní dramatici - P. Fort, M. Maeterlinck, A. Schnitzler, W. B. Yeats
hudba - nové hudební prostředky (uvolnění harmonie, využití barevných možností nástrojů) -
- tvůrce hudebního impresionismu : C. Debussy, M. Ravel, A. Roussel, M. de Falla, A. N. Skrjabin,
O. Respighi, v české hudbě V. Novák a J. Suk
literatura - posílení lyričnosti, uvolnění kompozičních schémat v dramatu a románu, orientací na intimní a přírodní tematiku, náznakovostí vyjadřování, zesílením smyslových asociací a vnímavostí pro odstíny zvuků, emocí a nálad v poezii, hudebností verše.
- představitelé impresionismu P. Verlaine ve Francii, H. von Hofmannsthal, R. Dehmel v Německu, K. D. Balmont v Rusku, v české poezii zejména A. Sova, K. Hlaváček a prozaici P. Bourget, A. Gide, J. K. Huysmans, A. P. Čechov aj, v české próze V. Mrštík a R. Svobodová, F. Šrámek.

SYMBOLISMUS - básnické a umělecké hnutí 1885 – 1910, vzniklé ve Francii.
- typické znaky : výrazová znakovost díla, důraz na úlohu subjektivní obraznosti
literatura – symbolismus usiloval o vytvoření umění, které by pronikalo k podstatě skutečnosti
- symbolismus rozvinul básnickou obraznost a kladl důraz na hudebnost poezie; do poezie uvedl volný verš.
- nejvýznamnějším představitelé symbolismu - S. Mallarmé, v české poezii O. Březina
a dramatik M. Maeterlinck
výtvarné umění - symbolismus usiloval o vyjádření emocí a duchovních představ, skutečnost vnějšího světa byla chápána jako látka pro výtvarné podobenství vnitřního smyslu
- zakladatelé symbolismu : G. Moreau, O. Redon, P. de Chavannes, A. Rodin, P. Gauguin, J. Ensor A. Böcklin, v českých zemích L. Šaloun, S. Sucharda, F. Bílek, J. Preisler, V. Preissig

SECESE - umělecký sloh kolem roku 1900 (Anglie), usilující o nový umělecký výraz
- projevuje se jak v umění, tak v módě a životním stylu
- významní představité : W. Morris, malíř A. Muchy
výtvarné umění : charakteristické znaky : plošná stylizace rostlinných motivů (vegetativní ornament), lineárnost a plošnost zobrazení, osobitá barevnost a asymetričnost.
- typický motiv : vlnící se křivka (pulsování života)
- výrazně se uplatnila i v malířství a v grafice, v sochařství, v knižní kultuře i v architektuře.
- významní představitelé: malíři G. Klimt, A. Mucha, M. Klinger, M. Vrubel, J. Preisler, V. Preissig, skupina Nabis, sochaři L. Escaler, F. Bílek, architekti V. Horta, A. Gaudí, J. M. Olbricht, O. Wagner
literatura - typická byla obliba přírodní a exotické tematiky a tematiky smrti, lyrizace epických a dramatických žánrů, objevovaly se neobvyklé výrazy, někdy převzaté z cizích jazyků nebo z filozofie a odborné terminologie, např. v dílech O. Březiny, A. Sovy, K. Hlaváčka

DEKADENCE – myšlenkový a umělecký směr konce 19. stol., centrem dekadence se stala Paříž
- vycházející z filozofie A. Schopenhauera a F. Nietzscheho
- v roce 1884 vyšel román Na ruby (J. K. Huysmans), považovaný za “bibli dekadence”. Svou dobu
považovali dekadenti za úpadkovou, obraceli se do minulosti a lidské psychiky.
- ve výtvarném umění : F. Rops, J. Dalue, A. V. Beardsley, J. Ensor, O. Redon
- literatura : Rops-Mallarmé. V Čechách centrum kolem Moderní revue (J. Karásek ze Lvovic, A.
Procházka, K. Hlaváček),
- z dekadence vyrůstaly samostatné umělecké a literární směry konce 19. stol. – symbolismus, impresionismus, expresionismus, novoromantismus, prerafaelismus, lartpourlartismus.

EXPRESIONISMUS
literatura - evropský umělecký směr vyvíjející se od 80. let 19. stol. do 30. let 20. stol. jako protiklad naturalismu a impresionismu
- je zaměřen na vyjádření individuálních prožitků, dostatečně silných, aby se mohly stát pravdivou realitou, velkým impulsem k rozvoji expresionismu byla deziluze 1. světové války a sociální konflikty
hudba - směr z počátku 20. stol., rozvíjený zejm. německými a rakouskými skladateli (A. Schönberg, A. Berg, A. Webern, E. Křenek, P. Hindemith, dále A. N. Skrjabin, B. Bartók, v Československu A. Hába).
výtvarné umění - umělecký směr či hnutí
- charakteristika : zaměření na vnitřní psychické stavy, vyjadřuje se barevnou a tvarovou deformací
- první vlna expresionismu koncem 19. stol. (E. Munch, J. Ensor)

FUTURISMUS - literární a výtvarný umělecký směr 1. čtvrtiny 20. stol.
- futuro, tj. budoucnost
- v roce 1910 publikovali G. Balla, U. Boccioni, C. Carrá, G. Severini několik manifestů o malířství ,
- futurismus programově neguje dosavadní estetické konvence a literární formy (zvláště v poezii),
oslavuje dynamiku technického světa a industriální společnost
- nejvýrazněji se futurismus projevil v Itálii a v Rusku po 1. světové válce.

KUBISMUS
výtvarné umění umělecký směr založený kolem roku 1910 v Paříži P. Picassem a G. Braquem.
- charakteristika : opuštění perspektivního zobrazování prostoru, zdůraznění základních geometrických tvarů objektů, předměty redukovány na elementární geometrické tvary, omezen kolorit na několik odstínů hnědi a šedi, došlo k rozbití předmětu na jeho části tím, že tyto části ve skutečnosti nazírané z různých úhlů jsou zobrazeny najednou a vedle sebe v ploše obrazu
- umělci nenapodobovali viděné, vytvářeli věci podle vlastních zákonů obrazové skladby, kubismus pod vlivem P. Picassa a G. Braqua rozvíjen a v českých zemích Skupinou výtvarných umělců (malíři B. Kubišta, E. Filla, sochař O. Gutfreund, architekti P. Janák, J. Gočár, J. Chochol).
- silně zapůsobil na výtvarnou avantgardu před 1. světovou válkou i po ní, nabyl charakteru uměleckého slohu (malířství, sochařství, architektura, umělecké řemeslo);
literatura - ve francouzské poezii na zač. 20. stol.
- představitelé : M. Jacob, G. Apollinaire, P. Reverdy, J. Cocteau- chápali básnické umění jako poetickou hru, neobvyklým spojováním různorodých detailů reality odhalovali novou skutečnost, volnou asociací představ směřovali k postižení “nadskutečna”, důraz kladli také na typografickou úpravu básní =Kaligramy