imprese

19.století bylo věkem krajinářství, které tehdy zaujalo rovnocenné místo vedle vládnoucího figurálního obrazu. Bohužel i tak byla krajinomalba podrobena antropocentrismu. Základy k vyzdvižení krajinomalby se formovaly už-dá se říct- u Roussea, spolu s Julesem Dupte,Narcissem Diazem, Jeanem Francoisem Millerem a dalšími barbizonštími mistry.(podle vesnice Barbizon kam se někteří z nich odebrali do Fontainebleauského lesa a tam se rozvíjením své tvorby snažili krajinomalbu vymanit ze zajetí akademismu. Snad ani oni sami nedoufali, že jednou budou stát na základech nového směru) A právě ti připravili půdu pro Monetovo stěžejního dílo.

Impresionismus plně ovládl francouzské umění v sedmdesátých letech 19. století a to díky Monetovu velmi známém obrazu „Impression,soil levant“ česky Dojem,vycházející slunce, který byl poprvé vystaven v roce 1872 ( nyní vystaven v Musée Marmottan) při výstavě mladých umělců,kteří chtěli představit svůj způsob práce v plenéru. Louis Leroy se ale o vystoupení těchto umělců vyjádři poněkud skepticky a výsměšně. Použil slovo imprese pro hanlivé označení umělců-impresionisti. Kdo z nás by ale tohle slovo nepoužil, kdyby nebyl na tak vyjímečný a „jiný“ obraz připraven.

I přes počáteční kritiku, vznikl fenomén mezi uměleckými směry, který byl postaven na barevné skvrně, která se stává nejdůležitějším vyjadřovacím prostředku společně s malířovo zaměření především na zachycení okamžiku světla a zářivostí přírody, proměnami atmosféry v různých denních i ročních období a volným tahům štětce. Proto byla malba v plenéru nezbytností pro impresionisty. Mělo to i přínos pro malbu jako takovou. Díky pozorování denního světla v jeho proměnách přišli na to, že pod tímto vlivem předměty mění jevovou podstatu. Barvy se působení světlem rozkládají a tudíž černá barva a šedé valéry vymizely z pláten. Lokální barvy díky spektrálnímu rozložení též nahradily skvrny, které kladením v určitém sledu způsobily subjektivní zrakový dojem celistvosti. Tohle je myslím zásadní zlom na kterém se opravdu dá stavět a rozvíjet do nejrůznějších rovin. To se také stalo začátkem 20. století. Najednou se vynořilo hned několik různých směrů. Málokdo si však uvědomuje, že právě impresionismus, je ten, který vybojoval volnost v tvorbě.

Impresionismus tedy na jedné straně pokročil k reálnějšímu vyjádření přírody pomocí barev a zostřil vnímání diváka ve smyslovém vnímání, ale bohužel (?) na úkor plastické modelace a kresebné konstrukce, která byla potlačena. Dalo by se říct, že právě to byla příčina odklonění některých výtvarníků od imprese a vytvářeli v osmdesátých letech 19.století v její opozici na ní různé směry postimpresionismu jako reakci.

Impresionisté utvořili skupinu umělců, kteří se jako jejich předchůdci scházeli po barech a kavárnách. A to i básníci, spisovatelé a jiní příznivci nového umění. Tím utvořili jakousi komunitu.

Impresionismus není ale pouze záležitostí v oblasti malby ( u nás Antonín Slavíček ) a sochařství (v něm vynikal zas především Auguste Rodin ) ale i v hudbě ( Claude Debussy, Vítězslav Novák ), literatuře ( Émile Zola, Fráňa Šrámek ). v architektuře tomu bylo jinak .Tam vládl historismus.

Stručně k historickému vývoji impresionismu v Čechách. K němu koncem 19. století směřovalo několik malířů. Například výše uvedený Antonín Slavíček, který nebyl ovlivněn čistě jen impresí, ale do značné části symbolismem, stejně tak jako Max Švabinský.Tito dva byli na pohraní impresionistických možností v rámci jejích metod ( vyjádření osudů lidí,jejich citových rozpoložení a nálady krajiny ).

Salon odmítnutých – Reakce impresionistických mistrů podpořena samotným císařem, které zamítnuté obrazy sám prohlídl na cenzuru roku 1863, kdy porota odmítla vystavit v Salonu (založeny roku 1667) více než tři pětiny obrazů.

Císař zřídil jejich výstavu pro veřejnost v Palaisde Industrie.

Něco o nejvýznamnějších malířích impresionismu. Jak už jsem zmínila na začátku, jedním ze zakladatelů byl beze sporu Claudie Monet

IMPRESIONISMUS V MALÍŘSTVÍ

Claude Monet žil v letech 1840-1926.Narodil se v Paříži,studoval v Le Havru, kde se seznámil s Eugénem Boudinem (1824-1898 ), který získal Moneta pro krajinomalbu. Jak sám prohlásil „Jen Boudinovi vděčím za to, že jsem se stal malířem“.

Na jeho radu změnil i studium a roku 1859 odešel zpět do Paříže studovat Academie Suisses kde potkal Camilla Pissara. Následovala vojenská služba v Alžíru, kde ho stejně jako Delacroixe tamější příroda velice inspirovala. Zásadní bylo i ovlivnění holandského „předimpresionisty“ Bertholda Jongkinda, který pro plenér používal akvarel.Jogkingovu schopnost „imprese“ oceňovala i tehdejší kritika.

V listopadu 1862 studoval v ateliéru u Charlesa Gleyra, kde navázal blízké přátelství s Renoirem a Syslem.

V březnu roku 1863 uspořádal výstavu v Galerii Marinett, kde mezi obrazy byly i patrně proslulý Koncert v zahradě Tuilerií ( jen změť červení, modří, žlutí…) a Snídaně v trávě vystavená v Salonu odmítnutých téhož roku v květnu společně s Jogkindem ,Pissarem Cézanem a Whistlerem.

Kolem roku 1866 vznikly výjimečné obrazy postav v krajině (například Ženy v zahradě) z pobytu ve Ville-d´Avry.

Rok 1869 byl obohacen společným dílem Renoira s Monetem o díla ostrova La Grenouillére ( Renoirův obraz je dnes ve stockholmském museu a Monetovo v New Yourku-metropolitní museum ).

Na začátku let 90. se Monet ponořil do tvorby séríí Rouenských katedrál, jezírek s lekníny, Londýnských parlamentů, zahrad a zátok, které znamenají nejdůslednější domyšlení zásad impresionismu. Tehdy se konečně dočkal uznání „Lekníny jsou důstojným závěrem tvorby zakladatele impresionismu“ (Ivo Krsek)

Pierre-Auguste Renoir – (1841-1919) Narozen 25.února v Limoges. Měl výrazný zájem o figurální malířství a o malbu nahého ženského těla. Od čistého impresionismu Moneta se lišil tím, že si ponechal černou barvu jako základní.

Sudoval též u švýcara Charlesa Gleyra, který mu často vytýkal, že maluje jen pro zábavu.( což by se asi pak nedalo malovat, kdyby nás to nebavilo ).

Prvním Renoirovo zachovaným dílem z této doby je Podobizna Renoirovy babičky z roku 1856, který namaloval v sotva šestnácti letech. O deset let později se jeho zájem už přesunul na figuru a snažil se ji zakomponovat do krajiny či kavárenského prostředí. Výborně se mu tohle povedlo v obraze z roku 1866 Kabaret u matky Anthonyové, který vyniká nenuceností familiárnosti.

Čím byl ale nejznámější, jsou náměty koupání, ke kterým se kognitivně dopracoval počátkem 70.let obrazem pod vlivem Moneta Koupající se ženy se psem. Tento obraz se dá považovat za předzvěst nadcházejícího tvůrčího období.

Válka s Německem ale postihala všechny malíře, kteří byli nuceni se rozptýlit po Evropě. Renoir nevyužil protekce a spolu s Bazillem narukoval.

Další díla, která stojí za zmínku- Snídaně veslařů,(Washington Gallery) Dívka ve slamáku (E.C.Vogelova sbírka) atd.Renoir namaloval kolem čtyř tisíc děl, a proto není možno se v tak krátkém referátu rozepisovat.

Chtěla bych ještě v krátkost i

Paula Cézanna (1839 - Aix-en Provance ), který se více méně řadil spíše k oné reakci na impresionismus. I když to byl vrstevník obou výše uvedených umělců, řadil se k poimpresionistům, kde byl klíčovou postavou, a otvíral novou epochu. Autor mnoha zátiší s ovocem, krajin, podobizen svých známých, příbuzných v osobitém stylu.

Camille Pissaro ( 1830-1903 ) hlavní organizátor a jediný účastník všech impresionistických výstav. Začátky jeho tvorby byly pod vlivem Couberta a Corota, později měli větší vliv Constabl a Turner . Zapsal se do dějin umění především pohledy na pařížské bulváry. Kdybych srovnala jeho díla s Monetem, bylo by vidět, že jeho barevnost není tolik výrazná – působí tlumeněji. Zřejmě to byl důvod, že se v osmdesátých letech přiklonil spíše k neoimpresionistům. Příkladem uvádím obrazy : Bulvár Montmartre, nebo Červené střechy

Další : Alfred Sissley, Edgar Degas, Berthe Morisott, Mary Cassatt, Fréderic Bazille, Edouart Manet, Antonín Chittussi, Paul Gaugin, Gustave Caillebotte, Jean – Baptiste Guillaumin.

IMPRESIONISMUS V SOCHAŘSTVÍ

Jak se zdá, nedalo se zde umění tolik prosadit tak přímo jako v malířství, zřejmě asi proto, že plastická tvorba se nemůže odpoutat od tvaru věcí. Řešením bylo vymyslet metodu tvorby tak, aby jako v malbě bylo prioritní světlo. Výsledkem bylo rozbrázdění povrchu sochy prohlubněmi drobnými, nebo podle potřeby hlubšími rýhami. Tak byla vyvolávána hra světel a stínů. Dalo by se říci, že pro tuto metodu by se spíše hodil výstižnější název impresivní realismus. Za tvůrce tohoto pojetí sochařství by se dal označit …

Auguste Rodin ( 1840 – 1917 ) Původní profesí štukatér. V druhé polovině sedmdesátých let nastoupil jako vůdce sochařů proti akademismu. Roku 1875 vytvořil svou první velkou sochu ovlivněnou Donatellem a Michalengalem s názvem Kovový věk a jde o mužský akt. Tato socha vyvolala velmi živé diskuze v Salonu roku 1877. V roce 1880 vystavil v Salonu soch sv. Jana Křtitele, při jehož t tvorbě už předem počítal se světlem.

Myslím si, že Impresionismus byla adekvátní reakce na strohé umění, kde byla především neustále touha po dokonalosti. Pro 2. polovinu 19. století, byl tento směr ,dá se říci, nevyhnutelný, a snad i nutný pro další vývoj. Vezmeme li v úvahu tolik rozcestí v umění po impresionismu, je to brána k modernímu umění, která pobízí k novým nápadům a k sebereflexi. I když se to zpočátku nezdálo, nakonec pohlížíme na impresi jako na zcela jasný kognitivní směr. A troufnu si říci-dost možná to je tím ,že jsem k impresionismu velmi nakloněna- že některé přírodní motivy nejdou jinak vystihnout.