Aboriginalové

Takzvané moderní dějiny Austrálie začínají počátkem 17. století s prvními zprávami evropských mořeplavců o nové zemi na jihu (odtud latinský název Australia). Tato nová země je nejprve použita jako nejspíš největší věznice na světě, kam jsou vyváženi zločince a jiní odsouzenci, než je shledána jako obyvatelná a stává se z ní kolonie britské koruny. Je jaksi jedno, že už je po staletí obydlená, je jedno, že je vlastně ukradena původním obyvatelů. O to se nikdo nezajímá. Evropané jsou ekonomicky vyspělejší a silově mocnější, než zdánlivě primitivní a snadno se poddávající domorodci. Začíná konflikt, který se v Austrálii táhne až do dnešních dnů.

Kdyby se o to Evropané zajímali, zjistili by, že existují dvě skupiny domorodců. Jedna kterou potkávají na ulicích a druhá, kterou pravděpodobně nikdy nepotkají. Jedna, která se nachází na rozhraní dvou světů, tápe, ale nedokáže najít své místo a druhá, která žije tradičním životem daleko od vlivu svých bílých spoluobčanů. Jedna, která už ztratila schopnosti a zapomněla hodnoty své kultury a druhá, která si tyto hodnoty chrání, protože ví, že bílý člověk by je ve svém tažení za rozšíření jediného správného způsobu života bez respektu převálcoval silou.

Život aboriginalů byl po staletí založen na nedestruktivním soužití s přírodou, od které si brali jen tolik co potřebovali a zpět dávali vše co nepotřebovali. Vždy když něco přírodě vzali, až už pro svou obživu, zábavu, či čistý zájem, poděkovali jí za to a pokud to bylo možné, po použití ji zase vše vrátili. Věřili, že jejich životy nejsou náhodné, ale každá bytost, ba i rostlina, má své poslání, po jehož splnění opustí své dočasné tělo a nalezne si tělo nové. Systém dosti blízký koloběhu znovuzrození v buddhismu nebo hinduismu. Dnes stále ještě žijí Austrálci, kteří tyto tradice udržují, ale s velkou pravděpodobností mezi ně nepatří ti, co už nahlédli do bílého světa, zjistili že mu nerozumí a on nerozumí jim, ale nebyli dostatečně silní, aby se od něj dokázali odpoutat a uvědomit si svou přirozenost a své místo pod slunci. Mezi tyto opravdové Austrálce ale není moc šancí se dostat. Nedůvěřují bílím. Právem. Nedůvěřují těm, kteří je po staletí přesvědčovali, že jejich kultura je primitivní a zavrženíhodná, čímž zcela podlomili identitu a hrdost většiny domorodců na svůj původ. Dnes už i bílí Australané zjišťují, že domorodá kultura není primitivní, ale jen hodně odlišná. Zatím sice jen v rovině komerční využitelnosti, protože svět začíná fascinující kulturu Austrálců pomalu objevovat. Snad je to předzvěst pochopení hlubšího smyslu. V minulosti byli tito původní obyvatelé značně omezováni. Žili mimo kulturu. Byli jim odebírány děti a dávány na převýchovu do bílých australských rodin. Důsledkem toho byla dlouhodobá frustrace, která se projevila např. zvýšeným výskytu alkoholismu.

Aboriginalové jsou původními obyvateli australského kontinentu. Výzkumy ukazují, že do Austrálie přišli před 20 - 50 tisíci lety z východní Asie (různé prameny uvádějí opravdu až takovéto rozmezí). (Již 20 tisíc let před nimi sem připluli jiní lidé, podle všeho podstatně robustnějších postav, kteří však zřejmě nebyli předchůdci aboriginalů.) Postupně osídlili celý kontinent. Byli rozdrobeni do stovek kmenů (odhaduje se 600 - 700), každý se svým jazykem (nebo alespon nářečím) Náleží k australské zeměpisné rase. Tato rasa je zřejmě odnoží drávidských národů jižní Indie a jsou typově blízcí Veddům ze Šrí Lanky. Její příslušníci mají tmavou barvu kůže a vlasy od kudrnatých až po mírně vlnité. Měří od 1, 47- 1,83 m. I když hladina moře byla v době jejich příchodu nižší a existovali početné pozemní mosty, museli alespon část cesty urazit na člunech a přivézt s sebou divokého psa dingo. Domorodci žili v malých skupinách. Lišili se způsobem života, ale všichni byli lovci a sběrači. Jedna větev aboriginalů se přeplavila asi před 23000 lety přes Bassův průliv do Tasmánie, ještě než hladina moře stoupla. Poslední tasmánský domorodec zemřel v roce 1876. Až do roku 1967 nebyli domorodci považování za australské občany a nebyli uváděni ani v celonárodním sčítání lidu. Většina diskriminačních zákonů však již byla zrušena. Domorodci mají volební právo a podléhají stejným zákonům jako ostatní občané. Vedou se však stálé spory o jejich nároku na půdu po předcích. V pouštích Rudého středu a Západní Austrálie se nachází většina půdy navrácené domorodcům. Nám se může zdát, že tím australské vlády Austrálcům prokázaly medvědí službu. Opak je pravdou: odlehlé oblasti jsou pro domorodce přirozeným útočištěm a někde v těchto nekonečných končinách putují pouští praví Austrálci. V roce 1985 jim bylo vráceno posvátné skalní místo Uluru (Ayers Rock). Aboriginalové věří, že v této skále žijí bohové, kteří se sem uchýlili v před koncem tzv. Doby snů- tj. před 50000 lety.

Když je Evropané objevili, žili na úrovni doby kamenné. Neobdělávali půdu ani nechovali dobytek. Jediným domácím zvířetem, kterého aboriginalové používali k lovu, byl pes dingo. Lovili nejčastěji pomocí dřevěných oštěpů s kamenným hrotem nebo s hrotem z tvrdého dřeva. A nezapomeňme ani na proslulé bumerangy. Ty existují v mnoha variantách - k lovu se nejčastěji používala jejich „nevracející se varianta". (Někdo možná namítne: co to je za bumerang, když se nevrací? Nezbývá však, než se smířit s holou pravdou - ne každý bumerang se vrací.) Ta měla při zásahu zvířete přerazit jeho nohy nebo páteř. Mimochodem - existuje i takzvaný křížový bumerang - dvě plochá dřeva svázaná do kříže. Ten se také nevrací, ale zato se po dopadu na zem odráží a hodí se tak např. k lovu pádících pštrosů.

Dalším aboriginalským vynálezem je bezesporu didžeridu. Podle některých pramenů je tento hudební nástroj známý asi 40000 let. V podstatě je to část eukalyptového kmene, jehož střed vyhlodali termiti. Technika používána při hře se nazývá cirkulární dech. Jde v podstatě o nepřetržitý výdech.