Africký světadíl se rozkládá na západní i východní polokouli a po obou stranách rovník. Na jižní polokouli se nalézá plná třetina afrického kontinentu. Afrika je se svými 30319000 km2 druhým největším kontinentem, jemuž náleží více než pětina pevniny. Z celkového počtu obyvatelstva světa žije v Africe něco přes 10%, takže průměrná hustota zalidnění nepřesahuje 16 obyvatel na km2. Afrika zůstala dlouho neznámou pevninou pro svou nepřístupnost, tropické klima, pralesy, pustiny a jiné obtíže.
Afrika má kompaktní ráz nevelkou horizontální a vertikální členitostí. Evropu odděluje od Afriky Středozemní moře na severu spojené Gibraltarským průlivem (širokým asi 14 km) s Atlanským oceánem. Významnějšími zálivy jsou zde jen Velká a Malá Syrta při libyjském a tuniském pobřeží, kde leží největší africký ostrov ve Středomoří Džerba. Jediné suchozemské spojení má Afrika s Asií 120 km širokou Suezskou šíjí. Za vlastní kontinentální rozmezí se pokládá Suezský průplav, otevřený již v r. 1869. Za Suezským zálivem dělí africké pobřeží od Arabského poloostrova. Za širokým Mosambickým průlivem se rozkládá Madagaskar (587 tis. km2), čtvrtý největší ostrov světa. Oceánské ostrovy Seychely, Komory, Maskarény a další jsou většinou sopečného původu.
Africký štít, tvořený krystalickými horninami převážně prahorního stáří, patří k nejstarším a nejstabilnějším geologickým útvarům na Zemi. Pokládá se za zbytek staré gondwanské pevniny. Asi v jedné třetině kontinentu na jihu a východě vystupují staré horniny štítu (Jihoafrický štít) na povrch. Vnitrozemské poruchy daly vznik množství hrástí a příkopových propadlin, doprovázených často vulkanickou činností. Nejmohutnější je soustava Východoafrického příkopu s řadou tektonických zlomů a sopek, místy dosud aktivních.
Povrch Afriky je možno zhruba rozdělit na tři základní oblasti: oblast Atlasu, oblast tabulových plošin, vrchovin, rovin a pánví a oblast východoafrických vysočin.
Atlas patří k soustavě třetihorních alpinských pohoří. Přes svoji délku téměř 2 000 km zaujímá jen malou část na severozápadě kontinentu.
V plošinaté části Afriky je daleko nejrozlehlejší pustinná oblast Saharsko-súdánské tabule, která zahrnuje všechny typy pouští. Vynikají mezi nimi poušť Sahara, téměř 9 mil. km2 rozlehlá, s typickými tvary pouštního větrání. Uprostřed ní vystupují vysoká pohoří Ahaggar (3 005 m) a Tibesti (Emi Koussi 3 415 m). Na odkrytých saharských horninách se tvoří skalní pouště (hamady), na štěrcích ergy, suchá řečiště jen s občasnými toky po vzácných deštích vádí. Nejsušší je Libyjská poušť, kde se vádí nevyvinuly ani ve vlhčím pleistocénu. Na jih od Čadské pánve se rozkládá ještě rozsáhlejší deprese Koňské pánve na více než 3 mil. km2. Rozlehlá pánev Kalahari se rozkládá na jih od plošiny Lunda-Katanga. Hřebeny Kapských hor (2 326 m) vyplňují nejjižnější část kontinentu. Oblast východoafrických vysočin je geomorfologicky nejpestřejší. Původní náhorní plošina budovaná krystalickými horninami, zvláště žulami, je hluboce tektonicky rozrušena zejména složitou soustavou příkopových propadlin. Ty vznikly od mladších třetihor a byly doprovázeny četnými sopečnými výbuchy a výlety. Západní systém vyplněný zčásti jezery Malawi, Tanganika a dalšími přečnívají sopečné masivy Virunga a Ruwenzori s malými vrcholovými ledovci na rovníku. Střední systém příkopových propadlin pokračuje od Assalské prolákliny a Etiopského příkopu k jihu, riftovým údolím až k jezeru Malawi. Oba systémy uzavírají významnou Jezerní plošinu s Viktoriiným jezerem,které je největší v Africe. Bohatě tektonicky členěná a v mladších třetihorách přemodelovaná Etiopská vysočina je od ostatních pohoří Somálského poloostrova oddělena Etiopským příkopem.
Většina afrických řek je charakteristická nepravidelnými odtokovými poměry i tvary říční sítě. Vodní režim ovlivňují zejména rozdíly mezi srážkovými úhrny tropických oblastí a suchými pouštěmi. Více než třetina Afriky odevzdává své vody atlantskému oceánu. Kongo, druhá na vodu nejbohatší řeka světa s 41 400 m3 / sec. Niger na svém rozsáhlém povodí a 4 160 km dlouhém toku sbírá vody mnohem méně, poněvadž jeho střední tok zasahuje hluboko do suché saharské oblasti. Veletokem pobřeží Indického oceánu je především mocná Zambezi s proslulými Viktoriinými vodopády (až 130 m vysokými) a mohutnými vodními díly
Jediný africký veletok, který odevzdává své vody Středozemnímu moři je Nil. S Kagerou je to druhý nejdelší tok světa
Při své poloze při rovníku a obou obratnících je Afrika nejteplejším světadílem. Základní klimatické rozdíly jsou podmíněny změnami v poměrech tlaku vzducu nad pevninou a sousedními oceány. Menší vliv mají i horopisné poměry a cirkulace mořských proudů kolem pobřeží. V podstatě můžeme rozlišit čtyři základní klimatické zóny s místními rozdíly zejména v hornatých oblastech. Rovníkové pásmo Koňské pánve a pobřežních oblastí Guinejského zálivu je pravou tropickou zónou s horkým a vlhkým podnebím po celýrok. Druhou základní oblastí je pásmo tropických dešťů monzumového typu s horkým a vlhkým létem, nestejně dlouhým a výrazným obdobímsucha v zimní polovině roku. Rozkládá se po obou stranách rovníkového pásma. Třetí oblastí tropických pasátů se vyznačuje extrémně suchým a horkým podnebím s nedostatečnými srážkami při velkém výparu a nejteplejšími místy kontinentu. Patří sem rozsáhlé území Sahary i vyprahlé pouště Kalahari a Namibie v jížní části světadílu. Posledním pásmem je oblast subtropického podnebí, která zasahuje jen malé území na severu a jihu Afriky.
Regionální rozdělení Afriky je dosud silně poznamenáno koloniálními poměry, které dosud přetrvávají i v jejím politickogeografickém rozčlenění. Hranice statů ve velké většině nejsou vedeny v souladu s přírodními an národnostními či hospodářskými poměry. Do severní Afriky počítáme většinu arabských zemí od Maroka a Mauretánie až po Egypt, který zasahuje Sinajským poloostrovem už do Asie. V nevelké vzdálenosti za obydlenými pobřežními a horskými kraji s větším množstvím srážek se šíří saharská poušť. Území vět šiny severoafrických států je proto velmi rozsáhlé, ale v průměru jen málo osídlené. Nesourodou oblast východní Afriky vytvářejí země v prostoru horního a středního nilského povodí, Etiopie, Somálského poloostrova i jezerních plošin a příkopových propadlin Keni, Ugandy a Tanzanie. Její severní část je obydlena hamitsko-semitskými národy. Největší množství zemí od Senegalu, Gambie, Guineje, Mali až po Čad, Nigérii a Zair v Koňské pánvi zahrnujeme do oblasti západní a střední Afriky. Většina z nich se rozkláda v tropickém vlhkém území při pobřeží Guinelského zálivu, ale náleží sem i jížní čast Sahary a rozsáhlé prostory savan. Jížní Afrika pak tvoří země s rozdílnými přírodními i sociálními poměry od Angoly, Zambie a Mosambiku až po Jihoafrickou republiku, která jako ekonomicky nejsilnější mocnost na jihu Afriky se v celé této oblasti snaží uplatnit svůj vliv. Řadíme sem i ostrov Madagaskar a další ostrovy a souostroví Indického oceánu v jeho širokém okolí.
8. listopad 2007
6 119×
1015 slov
