Afrika je druhým největším světadílem. Její rozloha i s přilehlými ostrovy je 30,3 mil. km. a má 800 mil. obyvatel, je však i zemí s nejrychleji rostoucím počtem obyvatel. Afriku řadíme mezi nejteplejší světadíl. Podle barvy jejího obyvatelstva získala přídavné jméno černá. Mezi další nej Afriky patří – 2. nejvyšší světadíl. Průměrná nadmořská výška kontinentu je 750 m. Od Evropy je Afrika oddělena Gibralatarským průlivem, s Asií souvisí Suezskou šíjí, ve které byl v letech 1859 – 69 vybudován Suezský průplav, který nyní tyto dva světadíly od sebe odděluje. Afriku omývá ze západu Atlantický oceán a z východu Indický, na severu pak Středozemní moře.
Afrika má ze všech světadílů nejmenší členitost pobřeží.Významným zálivem je jen otevřený Guinejský záliv na západním pobřeží, nejvýznamnější zálivy na severním pobřeží jsou Velká Syrta a Malá Syrta ve Středozemním moři.
V Indickém oceánu leží největší ostrov Madagaskar s rozlohou 586 tis.km. V Mosambickém průlivu se nachází souostroví Komory (s dosud aktivní sopečnou činností) a východně od Madagaskaru leží skupina sopečných ostrovů Maskarény.V Atlantickém oceánu leží největší a světově známé Kanárské ostrovy (s činnými sopkami) a Kapverdské ostrovy.
Afrika má malou vertikální členitost, převládají náhorní plošiny a rozsáhlé pánve, ze kterých vystupují horské masívy. Základní části horstev se dělí do tří částí:
Tektonickými pohyby (v třetihorách) vznikly ve východní Africe příkopové propadliny, které v dnešní době z větší části vyplňují jezera, a sopečné kužele. Největší horou Afriky je vyhaslá sopka Kilimandžáro ( 5895 m ).Ve východní části se rozkládají i rozsáhlé lávové plošiny, z nichž největší je Etiopská vysočina. V centrální Africe je rozlehlá Konžská pánev, v jižní Africe spadají příkře do Indického oceánu Dračí hory.
Mezi další významný geografický pojem, který charakterizuje povrch Afriky, je poušť. Ve středu Afriky můžeme naleznout deštné pralesy, které postupně směrem k jihu nebo severu přecházejí v savany, stepi, polopouště až v pouště – na severu Afriky se rozkládá největší poušť světa Sahara (s rozlohou 8 mil.km), na jihu např. polopouštní plošina Kalahari a poušť Namib. Savany, stepi, polopouště a pouště jsou pro Afriku typické, zabírají více jak 2/3 celého kontinentu a dále se šíří. Jižní okraj Sahary lemuje Sahel (z arabštiny, znamená okraj, břeh, až 400 km široký), pás polopouští a poušťnatějících savan.
Pro svoji velkou vodnost jsou africké řeky významným zdrojem vodní energie, ale četné vodopády a peřeje omezují jejich splavnost. Třetina území Afriky tvoří bezodtokovou oblast. Nejvýznamnějšími řekami jsou: Nil, Niger, Kongo, Zambezi. Nil je druhou nejdelší řekou světa (cca 6000 km), ale má malou vodnatost. Niger je hospodářsky velmi významná řeka, která ústí do Guinejského zálivu.Vodnatostí druhá největší řeka světa je Kongo. Na jihovýchodě je nejvýznamnější řekou Zambezi, která ústí do Indického oceánu.
Nejvýznamnější jezera leží ve východní Africe, jsou značně hluboká, protože vyplňují, již zmiňované příkopové propadliny vzniklé tektonickými pohyby. Největším je Viktoriino jezero (rozloha 68 000 km, leží v 1134 m nad mořem, je hluboké 85 m a má mnoho ostrovů). Druhým nejhlubším jezerem po Bajkalu je Tanganika (34 000 km, hloubka do 1435 m), značně hluboké je i jezero Malawi (30 800 km, hloubka až 706 m). Na jižním okraji Sahary leží mělké, bezodtoké Čadské jezero, které vysychá.
V Africe jsou klimatické podmínky a vegetační poměry závislé především na zeměpisné poloze. Převážná část leží v tropickém pásu, jen jižní a severní pobřeží leží v pásu subtropickém. Rozložení Afriky po obou stranách rovníku vytváří zrcadlově se opakující šířková pásma podnebí, půd a vegetace. V tropickém pásu v oblasti rovníku se nacházejí celoroční vlhké a horké podnebí vnitřních tropů. Charakteristické jsou minimální denní i sezónní teplotní výkyvy a srážky, které se ve formě prudkých lijáků pravidelně denně opakují (dopoledne výpar, odpoledne déšť). Vegetaci v této části tropické oblasti tvoří deštné pralesy, které pokrývají pobřeží Guinejského zálivu a celou Konžskou pánev. Na sever a na jih od rovníkové oblasti se vytváří podnebí vnějších tropů s obdobím dešťů a sucha. V oblasti obratníků jsou teplotní rozdíly extrémní a skoro neprší. Důsledkem je výrazná šířková pásmovitost.Deštné pralesy přecházejí v savany, stepi, polopouště a pouště.
Pro subtropický pás na pobřeží Středozemního moře jsou charakteristická suchá léta a zimní srážky.
Afrika je společně s Asií pokládána za kolébku lidstva. Uvádí se, že pozůstatkem lidských ras (kromě populací tří velkých ras, tvořící současné lidstvo) jsou např. Negrilové – trpasličí populace Pygmejů (výška do 150 cm), žijících v pralesní oblasti centrální Afriky, a Sámové (Křováci), kteří žijí rozptýleně v polopouštních a pouštních oblastech jižní Afriky.
Geograficky je rasové složení obyvatelstva (a jeho kultura) značně odlišné. V severní části kontinentu převládají Arabové a Barbeři, kteří patří ke středomořské větvi europoidní rasy, na jih od Sahary převládá černošské obyvatelstvo (odtud vznikl název pro toto území Černá Afrika) , které je negroidní větví ekvatoriální rasy.
Nepříznivé přírodní poměry dlouho ztěžovaly pronikání Evropanů z pobřeží do nitra afrického kontinentu. Teprve až roku 1488 obeplul B. Diaz nejjižnější cíp Afriky mys Dobré naděje. První, kdo ve středomořské oblasti zakládali osady, byli Féničané, Řekové a Římané. Arabové pronikali do Afriky po pobřeží Rudého moře a podél Nilu.
Až 19. století bývá spojováno s dobrodružným objevováním vnitrozemského kontinentu. Hlavním důvodem tohoto pronikání byl obchod s otroky a získání nového uzemí, které obsahuje nerostné bohatství. Postupně docházelo ke vzniku koloniálních říší. Koloniální země byly: Francie (západní a centrální Afrika), Velká Británie (východní a jižní část), Portugalsko, Španělsko, Belgie, Itálie a Německo i Holandsko. K rozpadu koloniálních mocností došlo až v 60. a 70. letech 20. století.
I v Africe, zvláště v důsledku nízké vzdělanosti, je problémem překonání tradice mnoha dětných rodin. Důsledkem extrémně vysoké porodnosti- zvláště v subsaharské Africe- je současný přirozený přírůstek obyvatelstva 3%.
Nekontrolovatelný populační růst komplikuje rozvoj hospodářství a vyhrocuje sociální situaci. Z Afriky pochází polovina všech uprchlíků současného světa. Obrovským problémem je široký výskyt četných chorob (Spavá nemoc, AIDS, Malárie, Úplavice aj.).
Velmi rozdílné přírodní podmínky (a tím i hospodářské možnosti) výrazně ovlivňují rozmístění obyvatelstva. Velmi husté zalidnění je jen v oblastech, kde jsou dobré podmínky pro zemědělství. Nejhustěji osídlené jsou delty a dolní toky řek. V okolí řeky Nil je hustota zalidnění 1000 obyv./km, zatímco v pouštích nebo deštných pralesech je hustota zalidnění pouze 1-2 obyv./km.
Velkým problémem je i migrace negramotných (nebo méně vzdělaných) lidí z venkova do měst za vidinou snazšího života.Výsledkem je vysoký růst urbanizace (v některých afrických státech již žije v hlavním městě více než polovina obyvatel příslušného státu).
Zvláštnosti ekonomického vývoje, úloha a postavení ve světovém hospodářství
Strukturou, úrovní a rozmístěním hospodářství patří Afrika do rozvojového světa, do skupiny jih. Jediným africkým státem skupiny Sever je Jihoafrická republika (JAR). Přesto, že má Afrika dostatek přírodních zdrojů a nadbytek pracovní síly, má řadu negativních prvenství v sociální a hospodářské sféře. Vliv na to mají dřívější vládnoucí režimy a s nimi spojené dnešní nepokoje i rostoucí procento nakažených lidí virem HIV (zejména muži produktivního věku).
Hospodářství afrických států (kromě JAR) je jednostranně zaměřeno na těžbu, produkci a export surovin a jedné nebo několika vývozních plodin. Hlavními jádrovými oblastmi jsou údolí a delta Nilu, pobřeží Středozemního moře a Guinejského zálivu, měďný pás Zairu a Zambie i JAR. Žádná z těchto oblastí nemá světový význam.
Jednoduché plantážní zemědělství většiny afrických států (kromě JAR) způsobuje jejich hospodářskou závislost na pohybu cen příslušné komodity na světových trzích, pohyb cen je však ovlivňován také i přírodními podmínkami v produkčních oblastech. Na plantážích se přednostně pěstuje ta plodina, která má v dané oblasti nejlepší předpoklady, nezáleže na vyčerpání půdy. Výjimkou jsou jen farmy, které mají zahraniční kapitál. Obrovským problémem je i trvalý úbytek zemědělské půdy. Hlavní příčinou jsou nevhodné zásahy člověka do krajiny. Lidé přetěžují půdu svými nadměrnými požadavky- chov příliš velkého počtu zvířat na chudých pastvinách (Sahel), extrémní těžba surovina stromů, důsledek žďáření. Některé oblasti Afriky často pustoší roje kobylek (Sarančata).
Pro zemědělství v Africe jsou nejvhodnějšími oblastmi delty a dolní toky řek plus pobřežní oblasti.
ROSTLINNÁ VÝROBA má v rámci Afriky rozhodující postavení. Výrobní struktura závisí zvláště na chodu a množství srážek.
V tropickém pásu v oblasti rovníku jsou původním pokryvem deštné pralesy, ve kterých dochází k těžení vzácného dřeva. V řídce osídlených oblastech se pěstuje rýže, batáty, luštěniny, sóji, citrusů a banánů. Na plantážích se na export pěstují především kakaovník a palma kokosová a olejná. Ve sklizni kakaa zaujímá Afrika vedoucí postavení v celém světě (80% světového objemu). Významnými exportními plodinami jsou i kaučukovník a koření.
Na sever a na jih od rovníkové oblasti je v období sucha produkce možná jen oři umělém zavlažování. Např. v oázách se využívá podzemní vody. Pěstuje se zde hlavně rýže, kukuřice, pšenice, luštěniny, sója, datle aj.. Pro export se na plantážích pěstuje především podzemnice olejná a kávovník. Afrika je světovým producentem podzemnice olejné a kávy. Mezi další exportní plodiny patří kakaovník, čajovník, cukrová třtina, bavlník, jutovník a datlovník.
V subtropické oblasti dominují kromě již zmiňovaných plodin i hrozny. Pro export se navíc pěstují fíky a hrozny.
Specifickými exportními produkty pro severní Afriku jsou kůra korkového dubu a esparto.
ŽIVOČIŠNÁ VÝROBA má druhořadé postavení. V Africe je nedostatek obživy pro lidi, natož pro zvířata. Druhým problémem je náboženství (Islám apod.). Africké savany a stepi jsou ideálními pastvinami. Paradoxně ale nemohou být pro chov dostatečně využívány. Dochází zde ke střetům mezi ochránci divoké přírody a pastevci. Dalším problémem je moucha tse-tse, která je přenašečkou spavé nemoci. Islámské náboženství zakazuje konzum prasat, proto se nechovají. Krávy se chovají pro mléko jenom zřídka. Chovají se zde jenom kozy, ovce a drůbež. V extrémních podmínkách se chovají velbloudi. Při dolních tocích řeka jejich deltách je významný sladkovodní rybolov, lov mořských živočichů má jen místní význam.
Přesto, že má Afrika obrovské zdroje surovin a nadbytek levné pracovní síly, je kromě JAR průmysl rozvinut nedostatečně. Je zaměřen převážně na těžbu surovin, zpracování zemědělských produktů, produkci textilního a kožedělného průmyslu. Příčinou nedostatečného průmyslového rozvoje je především nízká úroveň vzdělanosti obyvatelstva, nedostatečná dopravní síť a hlavně nedostatek kapitálu.
Významnou částí exportu řady afrických států jsou produkty těžebního půmyslu.Nejvice ropy a zemního plynu produkují Libye, Alžírsko a Nigérie. Světově významnou těžbu měděné rudy mají Zambie, Zair a Zimbabwe (tzv. měděný pás),uranové rudy, zlata, fosfátů, které se těží zvláště v Maroku a Tunisu.Obrovské zásoby a významnou těžbu železné rudy mají Libérie a Mauretánie.
Vyspělý zpracovatelský průmysl je v podstatě soustředěn jen v Jihoafrické republice a částečně i v tzv. měděném pásmu v Zairu, Zambii a Zimbabwe.
Severní Afrika jinak označovaná jako Islámská. Tvoří ji především Arabové a Muslimové a zahrnuje jednu třetiny kontinentu. Soustřeďuje čtvrtinu populace.Zahrnuje pět států tzv. Maghribu (arabského západu) a dvě nilské země Egypt a Súdán.
Převážnou část tohoto území zaujímá Sahara. Je velice suchá a život v ní je umožněn jen v oázách, kde je dostupná podzemní voda. Krajinný ráz je velmi pestrý. Např. v Egyptě jsou vidět i hory o výšce kolem 3000 m. S lomem světla v různě teplých vrstvách vzduchu souvisí vznik faty morgány. V oázách se pěstují datlové palmy, fíkovníky, obiloviny a zelenina.
Pouště a polopouště zabírají skoro 90% území. V poušti se už odedávna dobývala sůl a dnes se zde těží i ropa. Díky ropě se zde rozšířila komunikační siť. Lidé žijí převážně na zbylých 10% území.Je zde velká natalita, největší v Libyi. Každé hlavní město má svoji univerzitu.
V přístavních městech hlavně na Nilu se rozšířil spotřební a potravinářský průmysl. Většina zemí dnes zpracovává ropu a má alespoň jednoduchý kovoprůmysl. Ropa se těží v: Libyi, Egyptě a Alžírsku. Fosfáty se těží především v západním Maroku. Na Sahaře, v Atlasu i na Sinaji je rozšířen kočovný a polokočovný chov ovcí a velbloudů.
Jinak označována jako černá. Vymezení: na severu Sahara, na západě a na jihu Atlantik, na východě Čadská kotlina. Z 15 západoafrických států je nejlidnatější Nigérie. Většina států je mladých, jen Libérie vznikla už v roce 1847.
V oblasti nepřevažují vysoké plošiny, při pobřeží jsou nížiny. Klimatické pásy se liší množstvím srážek. Na severu poušť přecházející v Sahel, pak v savanu a nakonec v tropické lesy. V celé oblasti půdy snadno podléhají erozi. Je zde obsažena pestrá fauna kopytníků, opic, ptáků a hadů. Jen vzácně se zde vyskytují lvi a sloni. Mezi nepříjemný hmyz patří mouchy tse-tse a termiti. Nalezneme tu i velké nerostného bohatství např. ropa, zlato a diamanty. Obyvatelstvem jsou převážně černoši.Výjimkou je jen sever regionu. Populační přírůstek je veliký. Rodiny mívají 6-7 dětí. 80% zdejšího obyvatelstva pracuje v zemědělství. Převažují zde malá města, ale ty se velice rychle rozrůstají. Západní Afrika je největším dodavatelem kakaa na světě.Další významnou plodinou jsou palmová jádra a olej, banány. Města mají rozvinutý především potravinářský, spotřební a těžební průmysl. Pod levnou vlajkou Libérie je zaregistrováno největší obchodní loďstvo světa. Hospodářsky nejslabší jsou vnitřní státy. Přímořské země můžeme rozdělit na exportéry tropických plodin a dřevin, a na dodavatele minerálních surovin. Největším vývozcem ropy je Nigérie.
Centrální Afrika se rozkládá mezi obratníkem Raka a 13 stupněm jižní šířky. Patří k ní obvykle 5 států. Vymezení: Sahara, severní polopouště a savany (Čadská pánev), které sahají až na jih. Východní hranici tvoří systém příkopových propadlin. Střed tvoří Konžská pánev, která se skládá z velkého množství bažin. Největším státem je Zair, je v něm polovina všech obyvatel z celého regionu. Tímto státem protéká i 2. vodnatostí největší řeka na světě Kongo (Zair), která je zdrojem vodní energie. Směrem od rovníků se prodlužují oblasti s obdobími sucha a mají na to vliv i pasáty. V oblasti převažuje černošské obyvatelstvo. Urbanizace se teprve dostává do svého vrcholného stádia. Hlavním odvětvím průmyslu je těžba vzácných stromů např. eben. Kromě stromů se zde pěstují i banány, cukrová třtina, káva, kakao, kaučuk. V savanách je omezenější sortiment: bavlník, arašídy, tabák ad. Hospodářský rozvoj souvisí s těžbou rud. Rudné země: Zair, Kamerun a Kongo. Ropu v této oblasti těží Angola a Gabon.
Jiným názvem Vysoká Afrika. Řadíme k ní 11 zemí. Největší je Etiopie, je nejlidnatější zemí tohoto regionu. Je zde spousta národních parků, které jsou navštěvovány turisty. Žije zde nejvíce postižených lidí s AIDS. Oblast se skládá z náhorní plošiny, kterou rozrušila soustava příkopových propadlin (jezero Malawi). Ve starých horninách Afrického štítu jsou ložiska rud, diamantů a jiných surovin. Je zde i největší jezero Afriky Viktoriino. Převládají zde savany a řídké tropické porosty. Nalezneme zde i deštné pralesy. Tato oblast je bohatá i na množství zvířat např. antilopy, zebry, sloni, žirafy, nosorožci ad. Život těchto zvířat ohrožují pytláci.Boj proti jejich působení, není vždy úspěšný. Postavení VA na mezinárodních trzích je slabé. Jen Zambie (vývozce mědi) a Tanzanie (vývoz hřebíčku a sisalu). Všude převažuje rostlinná výroba. Pěstují se banány, kukuřice, rýže, manoik, batáty, proso ad. Živočišná výroba se vyskytuje pouze tam, kde není moucha tse-tse. V tzv. měděném pásu v Zambii se vyrábí několik tisíc tun mědi. Rudy obsahují též kobalt, zinek, olovo, kadmium, stříbro, zlato a germanium. Vznikl zde zpracovatelský průmysl- ropný, strojírenský a potravinářský.
Tvoří ji 11 států, z nich 4 jsou ostrovní. V regionu je jediná africká země s rozvinutou tržní ekonomikou- Jihoafrická republika. Se starými horninami, které tvoří základ Jihoafrického štítu, jsou spjata nesmírně bohatá ložiska nejrůznějších nerostů. Významné oblasti: poušť Kalahary, Namib, Dračí hory, řeka Zambezi (zdroj vodní energie) ad. Převážná část moderního výrobního potencialu je soustřeďována na území JAR. Ve zbylých oblastech převažuje zemědělství a těžební průmysl. V Namibii se těží diamanty, uranové, měděné, olověné, niklové a jiné rudu, v Zimbabwe zejména zlato, chromity, niklové a měděné rudy, v Mosambiku rudy vzácných i drahých kovů atd.
Jihoafrická republika proslula svou politikou apartheidu (= oddělování). Tato politika rozdělila obyvatelstvo na černochy, bělochy a míšence.Určovala, kde a jak smí kdo žít, co může dělat apod. OSN tuto politiku neschvaluje a říká o ni, že páchá zločin proti lidstvu. Celá situace se změnila po volbách v roce 1994, kdy volby vyhrál 1. černošský president Nelson Mandely. V zemi dochází k častým nepokojům.
JAR leží v jižním cípu Afriky a její střed leží na náhorní plošině s průměrnou nadmořskou výškou 1 200 m. Jih a jihovýchod této plošiny se zvedá k tzv. Velkému srázu, stupňovitě klesajícímu k pobřeží. Podnebí JAR je tropické i subtropické. U pobřeží Atlantiku se nachází poušť Namib. JAR je vyspělá průmyslově zemědělská země. Těží se zde bezmála všechny důležité suroviny. Zemědělství plně kryje potřeby obyvatelstva. Witwatersrand je nejvýznamnější průmyslovou oblastí celé Afriky. Jeho střediskem se stalo město Johannesburg. Zlato tvoří 40-50% hodnoty exportu JAR.
10. únor 2008
29 020×
2711 slov