Aljaška

Po objevu Aljašky dánským mořeplavcem VISTUSEM BERINGEM, který byl ve službách ruského cara, se Rusové dozvěděli o velkém množství ryb, tuleňů a dalších zvířat na tomto území. Rusové nezaháleli a po deseti letech skoro dokonale vylovili celé kolonie zvířat.

V roce 1876 koupili Aljašku Američané za cenu 5 centů za hektar. Mnoho lidí považovalo tento obchod za špatný. Aljašku nazývali „vycucaným pomerančem“. Ovšem zjistily, že se mýlili, a tak znovu začaly obrovské výlovy velryb, lososů a jiných zvířat. Na přelomu 20. Století začala proslulá zlatá horečka.

Po 2. svět. válce nastalo mohutné vojenské zabezpečování Aljašky. Aljašku se zbytkem Spojených států spojila 2 540 km dlouhá silnice, nazývaná ALKAN. Roku 1959 se stala Aljaška 49. Státem USA.

V roce 1954 postihla Aljašku velká katastrofa - zemětřesení o síle 8,6 Richterovy stupnice. Toto bylo nejsilnější zemětřesení, které kdy postihlo Severní Ameriku. Zemětřesení zničilo centrum ANCHAREGE (budoucího největšího města), celý VALDEZ, LEWARD, přístav CORDOVU a mnohé další osady.

V roce 1968 byla objevena bohatá ložiska ropy. 1270 km dlouhý ropovod byl uveden do provozu. Protínal Aljašku do Severu k přístavu VALDEZ. Ropa přinesla bohatství.

Aljaščané měli v úmyslu změnit své hlavní město JENAU za jiné město, ale po zjištění sumu, na kterou by je výstavba nového města přišla se rozhodli hlavní město nezměnit.

Největším městem a centrem Aljašky je ANCHARAGE. Žije zde více než 50 % obyvatel státu, což činí asi 243 000. Je pozoruhodné, že jednu čtvrtinu z nich tvoří vysloužilí vojáci. Ancharage má vše co k modernímu americkému městu patří. Mraky aut, ohromné supermarkety, vysokou kriminalitu a samozřejmě také McDonald´s. Nejkrásnější jsou ale panoráma hor kolem města. Díky okolním horám je zde příjemné podnebí - v létě 14 0C a v zimě -11 0C. Vzrůstající město vlastní ohromné kongresové centrum, různá sportoviště, knihovny a muzea.

Domorodci tvoří asi 15 % obyv. Domorodou menšinu zastupují - ANLETI, ESKYMÁCI, ATHABASKOVÉ, kteří jsou příbuzní APAČU a NAVHU, dále TLINGIKOVÉ, HAINOVÉ atd. Díky ruské invazi lovců jich zbyla jen hrstka. Evropané sem přicházeli hlavně z Norska, Švédska a Finska.