Amazonie

Oblast rozprostírající se okolo nejdelší a nejmohutnější řeky na světě – Amazonky. Povodí řeky měří téměř 7 180 000 km2 + přilehlé oblasti tropických deštných pralesů (ukázka č.1 – oblast Amazonie). Někdy se Amazonce také říká „Tepna života v zelených plících Země“. Tropický deštný prales, který téměř celou oblast Amazonie pokrývá, je jedním z nejvýznamnějších kyslíkových zdrojů planety Země a zároveň největší na Zemi. V současnosti to však se světovými deštnými pralesy nevypadá vůbec nadějně. Vlivem těžby dřeva, pěstováním hovězího dobytka, báňským průmyslem, erozí půdy a stavěním nových komunikací se radikálně zmenšuje oblast deštných pralesů na světě (ukázka č.2 – ničení pralesů).
Podle celého přírodního komplexu Amazonie jsou taktéž pojmenovány některé federativní či jiné administrativní celky ve státech Brazílie, Venezuela a Peru. Z hlediska reliéfu můžeme do této oblasti započítat západní část jihoamerických Kordillér – And, Amazonskou nížinu, jih Guayanské vysočiny a brazilskou vysočinu. Hlavní dominantou je samozřejmě řeka Amazonka, kterou na konci června roku 1999 změřila osmičlenná skupina Čechů. Jako hlavní pramen určili říčku Carhuasantu. Celková délka je tedy 7 062 km a pramen je přesně určen zeměpisnými souřadnicemi 71°40´36´´ západní délky a 15°30´49´´ jižní šířky (ukázka č.3 – pramen Amazonky, resp. Carhuasanty). Stejně tak je úchvatný průtok „královny řek“: u města Santarén na SV Brazílie je 175 000 m3/s.
Celá Amazonie je protkána množstvím národních parků a chráněných krajinných oblastí. Mezi nejdůležitější NP patří NP Amazonia, NP Rio Jau, NP Amacayacu, a taky zde zasahuje jeden z největších parků na světě Parima – Tapirapecó (34 200 km2). Za CHKO můžeme jmenovat třeba CHKO Pacaya Samiria. Ale stejně zde zbývá spousta nádherných přírodních scenérií, které rozhodně stojí za povšimnutí a vyhlášení za chráněnou oblast…
Dešťové srážky, jejichž množství překračuje 2000 mm ročně, poskytují rostlinstvu po celý rok optimální podmínky k růstu. Oblasti záplav v době rozvodnění Amazonky zasahují až stovky kilometrů do okolní krajiny. Místní fauna a flóra se masám vody skvěle přizpůsobila. Tak například hmyz klade před záplavami do země vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvu teprve tehdy, když se vody Amazonky vrátí zpět do původního koryta. Dochází zde tedy k významné regresi ve vývoji nejen u nejprimitivnějších organismů. Panuje zde velmi vysoká vlhkost vzduchu, která znesnadňuje dýchání. Zvířata, žijící v této oblasti, k nimž patří tapíři, kajmani a vodní hadi, mají své pevné místo v mýtech Indiánů.
Ono vůbec s obyvatelstvem to tu není nějak přelidněné. Zpravidla se jedná o tzv.nestálé obyvatele, kteří jsou tvořeni vědci, výzkumníky a turisty. Původní obyvatelstvo se objevuje pouze výjimečně. Mezi nejzajímavější kmeny v této oblasti patří bezpochyby kmen Ačuárů. Ti jsou též hanlivě nazýváni jako „lovci lebek z Amazonie“. Obývají především pramennou oblast řeky Apurímac (ukázka č.4 – indiáni). Staví si primitivní příbytky (ukázka č.5 – obydlí). Jmenuje se JEA a pro tropické klima má svérázný architektonický styl. Je postaveno tak, že teplý vzduch vychází ven listy ve střeše a čerstvý proudí dovnitř. Patří do jazykové skupiny Jivaro – právě tyto nechvalně proslulé lidojedy navštívili před půl stoletím jako jedni z prvních odvážlivců Hanzelka se Zikmundem. Samozřejmě, díky klimatu a velkému množství hmyzu a jiných parazitujících organismů se zde vyskytuje spousta nemocí. Indiáni neznají klasická léčiva, ale používají různé odvary z listů a jiné přírodní zdroje, hraničící s homeopatií. Zajímavostí je přesně vymezená dílčí čára mezi muži a ženami. Obě pohlaví mají rozděleny části domu a také se individuálně starají o přidělené úkoly, které jsou už léta konstantní pro dané pohlaví. Rovněž se zde daří mýtům, které si původní obyvatelé předávají z generace na generaci. Patří k nim například vyprávění o Botovi. Sladkovodní delfín Boto se podle pověsti často objevuje v elegantních šatech na vesnických slavnostech a zve dívky k tanci. Méně přátelskou bytostí je skřítek Curupira, který má chodidla obrácená špičkami dozadu. Vypráví se, že svými stopami zavedl do záhuby již mnoho lidí, putujících pralesem.
Bohužel, už i tuto oblast obklopuje turismus. A není to jenom turistický ruch, který devastuje krajinu (viz. výše). Lidé zde nerespektují základní a přirozené kultury indiánů. Dalším problémem je integrace Indiánů. Indiáni čelí nutnosti integrace ve světle mnohdy protichůdných přání, jako je přístup k formálnímu vzdělání versus ztráta vlastní kultury, přání mít lepší zboží versus závislost na peněžním systému. Kultura je dynamický proces, kde přizpůsobivost amazonského muže znamená schopnost předejít vyhynutí. Integrace je tedy neodvratná. Otázkou je, jakou formou proběhne.

Zbylé ukázky, popřípadě články či zdroje.

Zdroje: Magazín Koktejl, číslo 9; ročník IX.
Magazín Koktejl, číslo 5; ročník IX.
Série kartografických a faktografických map z edice ATLAS