OBSAH
Úvod
Úvodem bych chtěl v krátkosti připomenout, o čem tato práce pojednává. Napsal
jsem práci o Amazonii, tak často zmiňovaným pojmem když se hovoří o krásné
přírodě, o spoustě živočichů, o přírodních scenériích, o Indiánech, o největší řece
světa, o největším pralese na Zemi…Ale zároveň také o „Plících Matky Zěmě“, o
jejich ničení a následcích pro další generace. Také to slyšíme v souvislosti s lidskou
bezohledností a pyšnost. Udělejte si obrázek a potažmo také názor sami.
Amazonka
Oblast rozprostírající se okolo nejdelší a nejmohutnější řeky na světě - Amazonky. Povodí řeky měří téměř 7 180 000 km2 + přilehlé oblasti tropických deštných pralesů.
Někdy se Amazonce také říká "Tepna života v zelených plících Země". Amazonka, portugalsky Rio Amazonas - největší veletok světa, průtok 63 000 - 280 000 m3/s, průměrně asi 170 000 m3/s, do světového oceánu ročně přivádí asi 15 % celkového přítoku z pevniny. Největší povodí světa, 7 050 000 km2, tj. asi 40 % rozlohy Jižní Ameriky. Nejdelší řeka na Zemi, 7 025 km, s pramenným úsekem Apurímac, Ucayali. Pramení na jihu Peru v Peruánských Alpách, vytéká z ledovce Uacra jako Rio Santiago, dále Apurimac (na dolním toku též nazýván Rio Ene a Rio Tambo), soutokem s Urubambou vzniká Ucayali a po jejím soutoku s Maranónem začíná Rio Amazonas. Pro úsek Amazonky až po Rio Negro se v Brazílii užívá název Rio Solimoes. Šířka řečiště po soutoku Maranónu a Ucayali 1,5 km, v Iquitos 1,8 km, na hranicích Peru a Brazílie 2,8 km, na středním toku 5 - 10 km, v Óbidos se zužuje na 1,8 km při hloubce přes 100 m, před ostrovem Marajó má šíři 25 km a v říční deltě 250 - 300 km. Od soutoku s řekou Rio Negro překonává po ústí (1 300 km) výškový rozdíl 26 m, tj. sklon 2 cm na 1 km. Průměrná rychlost proudění na dolním toku 0,75 m/s, průměrná hloubka 30 - 50 m, maximální pres 70 m. Celkem 17 přítoků je delších než 1 500 km, Madeira, Rio Negro, Tocantins a Xingu patří mezi 15 nejvodnatějších řek světa. Hladina kolísá během roku o 7,5 m v peruánském městě Iquitos, o 7 - 13 m v Manausu a o 6 - 8 m na dolním toku. V době povodní se Amazonka rozlévá do široké údolní nivy (várzea), vytváří rozsáhlá jezera podél toku (igapó), na občasně zaplavovaných plochách (campos) ukládá úrodné náplavy. Pravé přítoky mají maximální průtoky v létě na jižní polokouli, levé v létě na severní polokouli. Řeky v povodí Amazonky se rozlišují podle barvy. Tzv. řeky s černou vodou (água preta), např. Rio Negro, se vyskytují na půdách s vysokým obsahem kyseliny křemičité, která rozpouští složky humusu. Tzv. řeky s bílou vodou (água branca) jsou zakalené žlutými jílovitými zvětralinami, bohatými na živiny, které toky odnášejí z And a ukládají je podél břehu (Rio Solimoes, Purus, Juruá a Madeira). Tzv. čisté řeky, např. Tapajós a Xingu, mají vodu bílou a za to neprůhlednou a jsou chudé na živiny, mají žlutozelené až olivově zelené zabarvení a oproti řekám s bílou vodou jsou velmi průhledné. Přílivový příboj (pororoca) dosahuje v ústí výšky 4 - 5 m a je zřetelný ještě v Óbidos, 800 km od ústí. V povodí Amazonky je asi 50 000 km vodních cest. Pro námořní lodě (do 5 000 t) je splavná do Manausu, pro lodě s ponorem do 4 m až do Nauty (Peru) na soutoku Maranónu s Ucayali (4 300 km). První splul Amazonku 1541 - 42 Francisco de Orellana z území Ekvádoru přes Rio Coca, Rio Napo a hlavní tok až po ústí. Na konci června roku 1999 byla změřena osmičlennou skupinu Čechů. Jako hlavní pramen určili říčku Carhuasantu. Celková délka je tedy 7 062 km a pramen je přesně určen zeměpisnými souřadnicemi 71°40´36´´ západní délky a 15°30´49´´ jižní šířky. Stejně tak je úchvatný průtok "královny řek": u města Santarén na SV Brazílie je 175 000 m3/s.
Amazonie obecně
Podle celého přírodního komplexu Amazonie jsou taktéž pojmenovány některé federativní či jiné administrativní celky ve státech Brazílie, Venezuela a Peru. Z hlediska reliéfu můžeme do této oblasti započítat západní část jihoamerických Kordillér - And, Amazonskou nížinu, jih Guayanské vysočiny a brazilskou vysočinu.
Celá Amazonie je protkána množstvím národních parků a chráněných krajinných oblastí. Mezi nejduležitější NP patří NP Amazonia, NP Rio Jau, NP Amacayacu, a taky zde zasahuje jeden z největších parků na světě Parima - Tapirapecó (34 200 km2). Za CHKO můžeme jmenovat třeba CHKO Pacaya Samiria. Ale stejně zde zbývá spousta nádherných přírodních scenérií, které rozhodně stojí za povšimnutí a vyhlášení za chráněnou oblast.
Dešťové srážky, jejichž množství překračuje 2000 mm ročně, poskytují rostlinstvu po celý rok optimální podmínky k růstu. Oblasti záplav v době rozvodnění Amazonky zasahují až stovky kilometrů do okolní krajiny. Místní fauna a flóra se masám vody skvěle přizpůsobila. Tak například hmyz klade před záplavami do země vajíčka, ze kterých se vylíhnou larvy teprve tehdy, když se vody Amazonky vrátí zpět do původního koryta. Dochází zde tedy k významné regresi ve vývoji nejen u nejprimitivnějších organismů. Panuje zde velmi vysoká vlhkost vzduchu, která znesnadňuje dýchání. Zvířata, žijící v této oblasti, k nimž patří tapíři, kajmani a vodní hadi, mají své pevné místo v mýtech Indiánů.
Ono vůbec s obyvatelstvem to tu není nějak přelidněné. Zpravidla se jedná o tzv.nestálé obyvatele, kteří jsou tvořeni vědci, výzkumníky a turisty. Původní obyvatelstvo se objevuje pouze výjimečně. Mezi nejzajímavější kmeny v této oblasti patří bezpochyby kmen Acuáru. Ti jsou též hanlivě nazýváni jako "lovci lebek z Amazonie". Obývají především pramennou oblast řeky Apurímac. Staví si primitivní příbytky. Jmenuje se JEA a pro tropické klima má svérázný architektonický styl. Je postaveno tak, že teplý vzduch vychází ven listy ve střeše a čerstvý proudí dovnitř. Patří do jazykové skupiny Jivaro - právě tyto nechvalně proslulé lidojedy navštívili před půl stoletím jako jedni z prvních odvážlivců Hanzelka se Zikmundem. Samozřejmě, díky klimatu a velkému množství hmyzu a jiných parazitujících organismu se zde vyskytuje spousta nemocí. Indiáni neznají klasická léčiva, ale používají různé odvary z listu a jiné přírodní zdroje, hraničící s homeopatií. Zajímavostí je přesně vymezená dílčí čára mezi muži a ženami. Obě pohlaví mají rozděleny části domu a také se individuálně starají o přidělené úkoly, které jsou už léta konstantní pro dané pohlaví. Rovněž se zde daří mýtům, které si původní obyvatelé předávají z generace na generaci. Patří k nim například vyprávění o Botovi. Sladkovodní delfín Boto se podle pověsti často objevuje v elegantních šatech na vesnických slavnostech a zve dívky k tanci. Méně přátelskou bytostí je skřítek00, který má chodidla obrácená špičkami dozadu. Vypráví se, že svými stopami zavedl do záhuby již mnoho lidí, putujících pralesem.
Bohužel, už i tuto oblast obklopuje turismus. A není to jenom turistický ruch, který devastuje krajinu. Lidé zde nerespektují základní a přirozené kultury indiánů. Dalším problémem je integrace Indiánů. Indiáni čelí nutnosti integrace ve světle mnohdy protichůdných přání, jako je přístup k formálnímu vzdělání versus ztráta vlastní kultury, přání mít lepší zboží versus závislost na peněžním systému. Kultura je dynamický proces, kde přizpůsobivost amazonského muže znamená schopnost předejít vyhynutí. Integrace je tedy neodvratná. Otázkou je, jakou formou proběhne.
Tropický deštný prales
Tropický deštný prales, který téměř celou oblast okolí Amazonky - Amazonie pokrývá, je jedním z nejvýznamnějších kyslíkových zdrojů planety Země a zároveň největší na Zemi. V současnosti to však se světovými deštnými pralesy nevypadá vůbec nadějně. Vlivem těžby dřeva, pěstováním hovězího dobytka, bánským průmyslem, erozí půdy a stavením nových komunikací se radikálně zmenšuje oblast deštných pralesů na světě.
Je to velmi starý ekosystém, který uchovává nejúspěšnější druhy po stovky miliónů let. Ačkoli se teorie vysvětlující biodiverzitu liší, je odhadováno, že v pralesech žije 50-90% druhů všech forem života. Z toho je 10% popsáno a 1% prozkoumáno. Tento ekosystém je velice krásný, velice stabilní a hraje klíčovou roli v globálním klimatu. Dlouhodobě by mohl být i velice prospěšný.
Co víc můžeme vzít životu, než jeho krásu a rozmanitost?
Genetická informace 1 živočicha odpovídá 16 vydáním Encyklopedie Britannica.
Přestože o tomto ekosystému téměř nic nevíme, používáme tuto znalostní část k výrobě 25% (čtvrtiny) všech léků. Známý příklad je barvínek madagaskarský, kterým je úspěšně léčena dětská leukémie u 80% nemocných, dříve tato nemoc jasná a neodvratná smrt. Mimo antikoncepce, léků proti bolestem a jiným se objevují druhy nadějné pro léčení rakoviny a AIDS.
Naše potrava je složena z 20 základních druhů rostlin, v pralese je jedlých přibližně 35 tisíc druhů. Z mnoha 'nej', které se mezi nimi dají najít například ty, které by mohly růst i na pouštích nebo ze kterých by se dělaly cukrovinky, po kterých se netloustne.
Biomasa tropických pralesů váže čtvrtinu uhlíku celé biosféry, podílí se výrazně na vstřebávání CO2, který vzniká dýcháním a spalováním (auta, elektrárny, továrny). Skleníkový efekt by mohl být výrazně snížen (až na polovinu) jejich vysazováním, ne ničením.
Tropické pralesy mají však velkou hodnotu samy o sobě, svou majestátností působí na každého. Kdo prales jednou navštíví a objeví jeho kouzlo, nebude se moci už s klidným svědomím podílet na jeho zničení. Pralesy tak skrývají velké možnosti pro rozumnou míru turistiky.
Pralesy jsou v neposlední řadě také domovem pro tisíce původních obyvatel, indiánů, kteří uměli žít s harmonickým souladem pralesa. Dnes jsou vyháněni a civilizováni v nemocné žebráky. Jejich kultury jsou unikátní a hodnotné samy o sobě, s ní zanikají mj. i znalosti stovek druhů léčivých rostlin. Co více můžeme vzít člověku, než jeho domov a zdraví?
Ničení a následky ničení
Pralesy nabízejí bohatství, o kterém se nám dnes ani nezdá. Jednu z nových oblastí využití je kosmetika, která dnes rozšiřuje sortiment z pralesních zdrojů. ( Také byl v Americe objeven strom, který produkuje tekutinu tak podobnou naftě, že je možné ji rovnou nalévat do auta.)
V roce 1950 byla jejich celková rozloha 12 mil. km2 (a pokrývaly 12% povrchu Země. Při současném hospodaření, polovina z dnešního rozsahu bude zničena okolo roku 2020 a do poloviny příštího století téměř vymizí.
Bude vyhubena asi čtvrtina všech živočišných a rostlinných druhů.
Zbudou jen rezervace a poškozené úseky.
Odhady tempa ničení se pohybují okolo 40-60 ha/minutu (1 fotbalové hřiště/sekundu), 110-300 tis. km2 0což je asi 1-2% z jejich rozlohy ročně. Tomu odpovídá úbytek 50 až 140 druhů života denně.
Vykácené plochy se postupně přeměňují na plantáže, pastviny a pouště.
Tempo ničení se zrychluje. Tento problém je tímto tempem ničení posunut mezi nejdůležitější a nejnaléhavější.
Ptáte se PROČ? Bezprostředních důvodů je mnoho a je těžké vybrat ty nejzávažnější. V pozadí všech se však skrývá bezohledná sobecká touha po blahobytu, umocněná neznalostí. Tuto bezohlednost jsme si deklarovali jako naše lidská práva a svobody, jako suverenitu národů a právo na seberealizaci. Naše právní a politické pravidla ničení pralesů umožňují.
* Vypalování pralesů za účelem získávání zemědělské půdy je mezi faktory ničení na prvním místě. Státy, na jejichž území se pralesy nachází, patří k nejchudším a nejzadluženějším na světě. Nová půda představuje naději na obživu pro milióny hladovějících lidí. Pro zemědělské účely je využívají i bohaté státy, protože je taková produkce levnější.
Typický příkladem je Brazílie, kde v bídě, špíně a hladu žije 140 mil. bezzemků. Za pomoci Světové banky se r. 1984 dostavila dálnice doprostřed pralesa, po které se tito lide přesunovali ze špinavých periferií velkoměst do nedotčeného ráje. ("Země bez lidí pro lidi bez země!") Stromy bez hlubokých kořenů pováleli buldozery a spalováním vytvořili r. 1988 na několik týdnů pozemské peklo bez Slunce. Rančeři a farmáři nevěděli, že bez stromů půda vyschne a vítr ji odvane, a tak museli po několika letech jít dál. Na pastvinách se pěstuje hovězí mj. pro fu McDonalds. Výsledek: domorodci přišli o vše, prales byl zničen, osadníci zůstali chudí. Takovéto hospodaření však bylo i nevýnosné a tak ho vládá dotovala během 11 let více než 1 mld US$, což je největší dotace na ekologickou katastrofu v historii, bez ekonomického přínosu. Zástupce brazilského ministra pro živ. prostředí Enio Cordeiro: "Nemůžeme přestat s rozvojem...","musíme každý rok zajistit množství pracovních míst..","Toto není Disneyland pro potěšení těch, kteří by si přáli, aby prales zůstal zachován." Z brazilských plantáží se vyváží soja, tropické ovoce (banány, pomeranče, jablka), káva aj.
V Peru prales neúspěšně bojuje s pěstiteli kokainu. V Thajsku se pěstuje energetický maniok, na kterém tloustnou evropská prasata, krávy a drůbež.
* Těžba dřeva je na druhém místě. Dříve šlo o palivové dříví do metalurgického průmyslu. Dnes je to komerčně využitelné dřevo. Tuto těžbu mají pod palcem japonské koncerny s nadnárodní působností (hlavně Mitsubishi), které spotřebují pouze 2-10% dřeva (ostatní zhnije a znečistí řeky), protože ostatní mají buď vady nebo nejsou poptávané. Z tohoto dřeva se dělá překlížka, nábytek, parkety, dveře, okna, ale i formy na beton, dopravní přepravky a tyčky na jídlo na 1 použití! Protože je to levnější. Poté co tyto společnosti zdecimovaly blízké pralesy v JV Asii začaly tento rok pokukovat po brazilských zbytcích.
Na konzumaci tropického dřeva se podílela a podílí i Česká republika, zejména představuje cílovou stanici pro západoafrické stromy.
* Vodní elektrárny.2 V Brazílii se plánuje postavit na území pralesa 70 vodních elektráren. Inženýry neodradil ani následující případ: při stavbě jedné z elektr. (Balbina) došlo k utopení zvěře, z vody ční suché stromy, a je to nejméně efektivní vodní dílo na světě (oproti předpokladům 50% výkonnost). Plní se bahnem a turbíny korodují v kyselé vodě.
* Těžba a zpracování nerostných surovin, lesnické velkoprojekty a přesidlovací programy jsou další významné faktory.
Přestože došlo k částečným změnám k lepšímu, celkové tempo ničení se zvyšuje. Brazílie přestala dotovat kácení pralesů, Světová banka se začala zajímat o ekologické dopady svých půjček, rozběhly se lokální projekty na lepší hospodaření a výzkum pralesů, mj. za pomoci WWF. Přesto na celém světě zatím neexistuje síla, která by toto ničení zastavila, protože problematika přesahuje zájmy i možnosti jednotlivých národních států. Chudý jih nic nezmůže, pokud nezačne bohatý sever. Přitom svoje pralesy kácí i Kanada. Zkuste říci nejvlivnějším voličům na Zemi - obyvatelům USA, aby se vzdali automobilů, kterými se USA podílejí 18% na skleníkovém efektu; automobil je symbol jejich osobní svobody. Zákony rozvojových zemí na ochranu jsou bezzubé, nadnárodní dřevařské korporace rychle korumpují vlády a skupují práva na další a další zbytky pralesů. Tyto koncerny bohužel nelze výrazně ohrozit tím, že přestaneme kupovat produkty dceřinných firem:
Politické pozadí je určeno právem národů na sebeurčení a národní suverenitou. V době, kdy představitelé současných států dospívali a tvořili si žebříček hodnot byl v módě průmyslový rozvoj. Rozvojové země jsou velmi zadlužené a při splácení půjček je první na řadě tropický prales. Chudé rozvojové země se chtějí také rozvíjet. Vše dle vzoru vyspělých zemí. Když při budování průmyslu Anglie pokácela většinu svých lesů a kolem roku 1900 umíralo tisíce dělníků Manchesteru a Londýna na nemoci dýchací soustavy, proč by nemohly "rozvíjet" svoje pralesy stejným způsobem? Jen proto, že druhé takové už nenarostou?
Škody v pralesích
FLORA FAUNA
Rok Území zničené na Zemi Poč. vyhubených druhů v mil.
1950 3% 0,2
2020 6% 0,8
9,00% 1
Závěr
Touto prací jsem chtěl upozornit, na to, že průmysl tudíž moc a peníze sice ještě světu vládne, ale přijde doba kdy budou všichni litovat. Litovat toho, co zničili kvůli penězům. Protože co by byl svět bez přírody?! A myslíte, že se toho nedožijete? Nechme tady dětem našich dětí aspoň něco pěkného. Třeba oni konečně pochopí že příroda a její udržování je důležitější než cokoli jiného!
Také se zkuste zamyslet nad drobnostmi, které jsou základy pro škody nedozírných následků! Co děláte vy pro přírodu..?
19. duben 2008
7 883×
2549 slov
,,loil kvbniuk bvukji bviik