Amazonka

Osnova:
I.Úvod:Proč jsem si vybrala Amazonku
II.Stať: 1.)Délka Amazonky
2.)Řeka Amazonka
a)Ústí a přítoky
b)Objevení
c)Soutok
d)Geologický vývoj
e)Život v řece
3.)Amazonský prales
4.)Indiáni
5.)Využití Amazonky – státy
a)Kolumbie
b)Ekvádor
c) Brazílie
III.Závěr:Ohrožení a ochrana

Proč jsem si vybrala Amazonku:
Amazonka je jedna z nejkrásnějších a nejpozoruhodnějších řek světa.je to jakási dálnice vedoucí deštným pralesem.Skýtá mnoho zajímavých a pozoruhodných úkazů.Včetně mnoha druhů živočichů a rostlin okolo sebe.

Délka Amazonky:
V některé literatuře je za největší řeku světa považován Nil v Africe.Jiné prameny(a je jich více) udávají jako nejdelší řeku právě Amazonku.
Amazonce se portugalsky říká Rio Amazonas.Od Brazilských hranic po Rio Negro se nazývá Solimoes.Délka Amazonky je od svého pramene v Peruánských Andách po deltu v nejsevernějším cípu Brazílie přibližně 7025 km.V jiných knihách se udává délka přibližně okolo 6570 km. Tvoří také největší povodí s řekou Tocantins 7170 000 km 2. Střední průtok = 220 000 m3/ s(Max.280 000,min.72 000 m3/s).Největší delta – 100 000 km2 ,
1450 km spodního toku dosahuje v průměru hloubky 90m.
Řeka Amazonka:
Amazonka je největší řekou světa a protéká největší nížinou na Zemi – Amazonská nížina,která měří přibližně 5 000 000 km2 ,mezi Andami a Atlantským oceánem a mezi Guyanskou a Brazilskou vysočinou.

Ústí a přítoky:
Při ústí řeky se vylévá do moře jedna pětina veškerého průtoku světových řek a slaná mořská voda je silným proudem zatlačena až do vzdálenosti 160 km od břehu.Díky rovinatému povrchu své pánve zadržuje Amazonka v kterékoli době dvě třetiny říční vody celého světa.Ústí je široké přibližně 320 km.Je tvořeno malými ostrovy a jeden z ostrovů je veliký jako Švýcarsko. U ústí do moře oslazuje mořskou vodu do vzdálenosti 400 km.Kdyby levý břeh Amazonky při ústí probíhal Londýnem, tak druhý pravý břeh by byl někde blízko Paříže! V období,kdy je největší stav vody,chrlí tato řeka do Atlantského oceánu 198 000 m3 vody za sekundu.V složité síti řek,které Amazonku zásobují vodou je nejméně sedmnáct přítoků větších než-li Rýn. Vtéká do ní více než 200 velkých řek a asi 15 000 menších říček.Amazonka je dostatečně hluboká na to, aby se po ní mohly plavit námořní lodě až do Manausu, vzdáleného 1690 km od Atlantiku.Celková splavnost je 4300 km.

Objevení:
Amazonku objevil v roce 1499 španělský námořník Vincent Yanez Pinzón, který doprovázel Kolumba při jeho velkých cestách.Pinzón zjistil,když se plavil dál od pobřeží,že proplouvá sladkou vodou.Obrátil tedy loď směrem ke břehu,aby ho prozkoumal,a zakotvil v ústí obrovské řeky. V roce 1541 jiná výprava vedená Španělem Franciskem de Orlleanou plula proti proudu řeky a přivezla zprávu o střetnutí se skupinou Indiánů, jejichž nejhroznějšími bojovníky byly vysoké,nahé,dlouhovlasé ženy s bílou pletí. Proto prý byla řeka pojmenována podle starověkých amazonských válečnic Amazonek. Ony podle pověstí neměly pravé prso, aby se jim lépe a přesněji střílelo z luků.Řeka se také krátce jmenovala Rio Orellana.V roce 1637 byla vyslána proti proudu řeky portugalská expedice Pedra Teixeira. Pokud byl Orlleana první, kdo se plavil po proudu Amazonky, potom Teixeira tuto cestu uskutečnil jako první v opačném směru tedy po proudu.

Soutok:
Jednou z nejzajímavějších vlastností Amazonky je to,že vody jejích přítoků mají zřetelně odlišné zbarvení.Skutečný pramen Amazonky leží v Peruánských Andách ve výšce 5240 metrů a má na začátku bílou až špinavě žlutou barvu. Tento pramen objevili čeští badatelé!!!! Všechny přítoky Amazonky které protékají Andami, mají podobné zbarvení, protože unášejí bílo-žlutou půdu.Některé přítoky vytékající ze severovýchodní Brazílie a Venezuely, stejně jako několik přítoků od jihu, jsou výrazně černé. Ve skutečnosti jsou tyto řeky poměrně čisté, ale jejich vodu barví železo. Skalnaté dno řeky totiž tvoří staré horniny a vody neunášejí uvolněnou půdu. Mohutné Rio Negro patří k přítokům s černou vodou a jeho vody lze rozeznat ještě ve vzdálenosti 80 km pod soutokem s Amazonkou.
K soutoku řek Amazonky a Rio Negro, nazývaném také jako svatba řek, dochází u města Manaus v centrální Brazílii. Rio Negro, pramení v Kolumbii se mísí s nahnědlou vodou Amazonky A rozplývá se v ní.Řece se tu říká Solimoes.

Geologický vývoj:
Na kontinentech se zpravidla vytváří říční síť tak, že jednotlivé řeky směřují paprsčitě do všech směrů, jak je vidět například v Asii. Na severoamerickém a jihoamerickém kontinentu jsou však odlišné podmínky. Pevninské kry Severní Ameriky a Jižní Ameriky jsou pozvolna tlačeny směrem k západu, kde se přesouvají přes sousední kru tvořící dno Tichého oceánu. Pozvolný pohyb ker přes Tichý oceán vyzvedl obrovská pásma Skalnatých hor a And. Tato pohoří ořezávají západní pobřeží obou Amerik a nutí řeky téci do moří na východě. Amazonská pánev je ohraničena také na severu a na jihu. Vysočiny ve Venezuele a Guyaně vytvářejí obrovský polokruh na severu a staré tvrdé horniny planiny Mato Grosso se zvedají na jihu Brazílie. Za této geologické situace zůstává jedinou oblastí, kudy může odtékat voda z celé obrovské části
Kontinentu, právě ta sníženina, kterou využívá Amazonka. Navíc ke vzniku obrovského přírodního povodí přispívají i mimořádně vydatné dešťové srážky typické pro Jižní Ameriku. Vnitrozemí jiných kontinentů pokrývají rozsáhlé pouště, avšak amazonská pánev leží na výhodné zeměpisné šířce příznivé pro vydatné rovníkové deště. Jak je tedy vidět, v případě Amazonky se zkombinovaly dvě příznivé okolnosti:největší říční povodí na světě a vlhké klima. Tak vznikla KRÁLOVNA ŘEK.

Život v řece:
V řece žije mnoho druhů vodních živočichů.Například je zde více než 500 typů sumečků. Hrůzostrašné historky vyprávějí o tom, jak byly děti napadeny jejich obrovskými jedinci.Ve skutečností jsou děti vynikající rybáři, kteří loví i velké sumečky.Loví je indiánští chlapci mnoha způsoby.Ale to až později.Dále zde žijí také Delfínovci Amazonští. Jsou to příbuzní mořských delfínů. Stejně jako oni se orientují podle sonaru.Delfín vydává zvuky,jejichž ultrazvukové vlny se odrážejí jako tenisový míček od zdi. Překážky, na které tyto vlny narazí, mu umožňují určit jeho polohu. Delfínovci jsou také mrštnější než mořští delfíni. Obratně kličkují mezi kmeny zatopeného lesa. Indiánské legendy praví, že Delfínovci přicházejí někdy tancovat se ženami z vesnice. Berou na sebe lidskou podobu a nosí klobouk, aby zakryli dýchací otvory.Každým rokem oblast amazonského pralesa velká jako Rakousko je v období záplav zatopená. V zatopeném pralese je nutno se přizpůsobit. Je tak vidět ryby plavoucí v korunách stromů a kraby procházející se po větvích. Ryby podobající se ptákům si někdy přisvojují i jejich vlastnosti a činnosti: ryba Colossoma nigripinnis se živí ovocem a bobulemi. Tyto ryby se podílejí i na životě v pralese, protože roznášejí semena. Žijí zde i největší leguáni na světě. Mohou dosáhnout délky až 1,8 m a vážit 13 kg. Tyto ještěrky žijí na stromech, ale v případě nebezpečí se mohou skrýt pod vodou, kde zadržují dech a zůstávají nehybné. Žije zde více než 2000 druhů ryb. Například pestré tetry,skaláry smrtelně nebezpeční rejnoci a električtí úhoři. Jiné ryby například tanbaqi se živý ořechy, které spadly do vody, ale jiné druhy jsou velice dravé. Arapaima, největší sladkovodní ryba na světě bývá dlouhá až tři metry a váží 200 kg. Nejznámější jsou pirani – Serrasalmus natteri. Ty sice dorůstají maximálně třiceti centimetrů, ale loví v hejnech a mají zuby jako žiletky, jimiž velkého, pomalu se pohybujícího savce, zvláště zvíře raněné nebo staré, dokážou během několika málo minut ohlodat až na kostru. Toto chování je navzdory všem pověstem u piraň něčím výjimečným, protože se živý hlavně rybami, které si ještě doplňují semeny a plody.Asi největším predátorem amazonské pánve je kajman černý, který měří až 4,6 metru a někdy napadne i člověka. Obvykle jsou ale jeho kořistí vodní savci, jako jsou kapustňáci, a lesní zvířata jako jsou tapíři a kapybary, které uchvátí z vody, když se jdou napít.

Amazonský prales:
Deštné pralesy rostou obvykle v tropických oblastech blízko rovníku. Mohutné deště dávají zemi takovou vláhu, že tyto lesy jsou mimořádně husté. Amazonský deštný prales, největší na světě, zabírá plochu větší než celá Evropa. Měří sedm milionů čtverečních kilometrů a táhne se od spodních svahů And až k atlantskému pobřeží Brazílie. Brazilský prales má zásadní význam pro ekologii a zdraví Země a všeho, co na ní žije. Jeho stromy pohlcují kysličník uhličitý, tedy plyn skleníkového efektu, který značně poškozuje zemské klima. Jeho celkové oteplování a tání ledu v polárních oblastech může způsobit rozsáhlé záplavy. Stromy též vylučují kyslík, nezbytný pro život lidí i zvířat. Některé stromy v deštném pralese dorůstají do extrémních výšek, i nad šedesát metrů.
V 19.století začali přírodovědci konečně prozkoumávat řeky i okolní deštný les. V letech 1848 až 1859 objevil britský přírodovědec Henry Bates tisíce druhů hmyzu, které do té doby entomologové vůbec neznaly, a botanik Richard Spruce nasbíral 7000 exemplářů nových rostlinných druhů. Současná věda dokázala, že v Amazonii žije více než 100 000 druhů savců, plazů a ptáků a kromě toho ještě nejméně dalších 270 000 druhů brouků. Těmto závratným číslům zřejmě zdaleka ještě není konec. Předpokládá se, že několik dalších milionů druhů na své objevení teprve čeká. Exotické amazonské živočichy lze nejlépe pozorovat z vody od okraje řeky. Na březích loví pestří ledňáčkové, volavky a ibisové, v korunách stromů se ořechy a ovocem živí papoušci a tukani, dokud neuletí před opicemi, které se honí ve větvích. Nečekané šplouchnutí způsobil leguán, který spadl z větve. Nachází se zde více opic a netopýrů, než kdekoliv jinde. A což teprve obrovské morče o velikosti 1,2 metrů s plovacími blanami – kapybara, která plave v řece jako kachna! Anakonda, nejdelší a nejširší had na světě umí také plavat ve vodě. Prales se všude ozývá pískotem, křiky a skřeky. V korunách stromů mezi větvemi, listy a liánami se nacházejí nejrůznější barevní tvorové. Velký pavouk kráčí jako chlupatý tank po palmovém listu. Lenochodi pohybující se vzhůru nohama sledují dění kolem sebe. Jsou zavěšeni hlavou dolů a klidně žvýkají listy, zatímco opice skákají ze stromu na strom. Ovoce nebo listy, které spadají na zem, se stávají okamžitě potravou hmyzu, bakterií nebo hub. Strávením všeho, co spadne, vyrábějí tyto miniaturní články pralesního řetězce důležité prvky k jeho rozvoji, tj. dusík a fosfor, které obohacují stromy a půdu. Všechny živé organismy, i mikroskopické, se podílejí na vytváření pralesa a života v něm. V Amazonii, kde úrodná vrstva půdy velmi slabá, neslouží kořeny stromů pouze k jejich výživě, ale také k hloubení prostoru pro stromy. Kořeny se tlačí na volný vzduch, široce se rozprostírají a zkoumají půdu. Vytvářejí přitom i podpěry pro stromy. Díky nesmírné druhové rozmanitostí rostlin i živočichů je amazonský deštný les nejbohatším přírodním zdrojem na světě. Na ploše pouhého půl hektaru lesa se vyskytuje asi 60 druhů stromů, což je patnáctkrát víc než v lesích mírného pásu. Vegetace je tak hustá, že na jediném hektaru je asi 900 tun rostlinné hmoty. Tropický les ale přitom vůbec není neproniknutelný. V jeho nitru je při zemi poměrně málo podrostu, protože sem listový baldachýn nepropouští dost světla nezbytného k růstu. Ovšem jakmile nějaký lesní velikán padne, vegetace se okamžitě rozbují – životní cyklus tohoto dávného a houževnatého ekosystému pokračuje. Do Amazonského pralesa pronikl také známý přírodovědec Jacques Yves Cousteau.
Indiáni:
Předkové indiánů žili v oblasti Amazonky nebo v srdci džungle více než deset tisíc let.
Před 500 lety kvetla podél Amazonky a jejich větších přítoků řada indiánských osad. Tarumové a Omaguaové na políčcích hnojených úrodným bahnem ze záplav sklízeli bohatou úrodu kukuřice, manioku a divoké rýže. A řeky jim poskytovaly hojnost ryb a želv. Postupně, ale příslušníci téměř všech kmenů zemřeli v otroctví nebo podlehli násilí a nemocem, které jsem zavlekli otrokáři i noví osadníci.
Dnes přežívají v Amazonii jen kmeny, které vždy žily hluboko v pralese a dál od hlavních řek. Tak jako jejich předci jsou i tito zbylí indiáni i dnes hlavně kočovníci – na nekvalitní půdě si načas vymýtí políčka, ale hlavním zdrojem obživy je jim lov a rybolov. Mají rozsáhlé znalosti o tom co jim tropický les může poskytnout – Tiryové například užívají přes 300 léčivých rostlin. Od nepaměti jim bylo jejich prostředí hokynářstvím, lékárnou i železářstvím. Není zde třeba peněz, ale za to je nutno znát mnohá tajemství, aby bylo možné přežít. Obchod s nasbíraným ovocem a semeny po celé délce toku a výroba talířů splétaných z listů jsou každodenní činností Ashaninců.
Ashanincové nabízejí návštěvníkům tradiční nápoj zvaný Masato. Při jeho výrobě ženy a děti žvýkají maniok, který vyplivují do hrnce a míchají se smldnicem, čímž dosahují růžové barvy. Děti ho pijí čerstvý, ale dospělí ho nechávají 2-3 dny kvasit jako pivo.
Amazonští indiáni věří, že ve stromech a řekách žijí duchové, kteří jsou tam proto, aby dobré lidi chránili a zlé trestali.
Amazonských indiánů je dnes asi 100 000, ale pořád ještě existuje nejméně 150 jazykově odlišených kmenů, které, jako např. Kmen Krahó ze severovýchodní Brazílie, chrání národní nadace pro indiány. I ti však bojují o přežití, protože změny probíhající v Amazonii jsou stále rychlejší. Koncem 20. století představuje Amazonie vážný ekologický a politický problém i pro lidi, pro něž byla ještě nedávno jen romantickým symbolem tropické divočiny.
Ochránci přírody jsou stále víc znepokojeni tím, jakému útoku musí největší deštný les na světě čelit. Plenění se nejnápadněji projevuje při kácení lesa. Povrchové doly vyžadují stále rychlejší mýcení lesa a svou daň si berou i zemědělství, ropný průzkum a výstavba vodních elektráren. Farmáři vypalují obrovské plochy tropické vegetace aby získali půdu pro pěstování plodin a chov dobytka. To má zhoubný vliv na nejpřístupnější místa, tedy oblasti podél velkých řek.
Indiáni se domnívají, že pokud se budou podobat zvířeti, mohou získat některé jeho vlastnosti. Podle výkladu jiných zvyků určité nalíčení může lidem přinést štěstí při rybolovu nebo v boji. Yanomanové si pomalovávají celé tělo. Ornamenty jsou výrazem agresivity tohoto bojovného kmene, který bojuje za svou nezávislost a pokojný život.
Tetování a líčení jsou formou kódovaného jazyka. Každý kmen má také svůj mluvený jazyk. Je zajímavé, že často se dva sousední kmeny nemohou dohovořit, protože si nerozumějí.

Využití Amazonky – státy
Kolumbie:
Kolumbie se nachází na severozápadě Jižní Ameriky. Jméno dostala podle Kryštofa Kolumba, mořeplavce a objevitele Ameriky. Tato krásná země má rozsáhle přírodní zdroje a také bohaté dědictví z koloniálních dob, ale zároveň trpí velkými vnitropolitickými problémy.
Pestré klimatické a půdní podmínky umožňují pěstování širokého sortimentu plodin od plantýnů, banánů, cukrové třtiny, rýže a kasavy v nížinách, po brambory a kukuřice ve středohorských plochách. Proslulá káva zajišťuje necelých 20 % exportu, ale přibližně 2x vyšší příjmy pochází z ilegálního pěstování koky a produkce kokainu. Významný je také vývoz ananasů, citrusů a řezaných květin.
Lesy pokrývají téměř polovinu území a poskytují dostatek suroviny rychle rostoucímu dřevozpracujícímu průmyslu. V deštných pralesích i horských lesích se stále ještě nacházejí vzácné druhy orchidejí, parazitujících rostlin, lián, kaučukovníky, z nichž se získává zvláštní tvrdá guma, stromy plodící ořechy para a jiné endemické stromy a palmy, jejichž dřevo se používá pro uměleckou i jinou řemeslnou výrobu.
Ostatní plochy tvoří pastviny s rozsáhlým chovem skotu. Rybolov je dosud málo rozvinut a dříve rozvinutá říční doprava po řece Amazonce upadá a je nahrazována dopravou námořní.
Ekvádor:
Ekvádor jak jeho název napovídá leží v oblasti rovníku na západním pobřeží Jižní Ameriky, mezi Kolumbií na severu a Peru na jihu a východě. Jeho součástí jsou též ostrovy Galapágy vzdálené asi 1000 km na západ v Tichém oceánu.
Pro 30 % obyvatel je hlavním zdrojem obživy zemědělství. Ekvádor je přední vývozce banánů, cukrové třtiny, kávy a kakaa. Pro domácí spotřebu jsou nejdůležitější rýže, sladké brambory a kukuřice. Živočišná výroba je nedostatečná. Velmi významný je rybolov – zvláště garnáti.
Tropické lesy na východě jsou těžce dostupné a těžba dřeva se teprve rozvíjí.
Na bázi vodní energie pracuje petrochemie, zpracování cukru, rybí moučky a dřeva.
Brazílie:
Brazílie je největší zemí Jižní Ameriky, podle rozlohy 5. A počtem obyvatel 6. Největší zemí světa. Brazílii tvoří dvě geografické oblasti. Rozsáhlá Amazonská nížina s největším říčním systémem světa zaujímá sever a západ.
Jihovýchod pak vyplňují hustěji obydlené plošiny Brazilské vysočiny.

Severní hranici Brazílie s Venezuelou, Guyanou, Surinamem a Francouzskou Guyanou tvoří izolované masivy Guyanské vysočiny .
Odtud na jih a na západ se rozkládá obrovská Amazonská nížina. Celé území je rovinaté s rozsáhlými bažinami a zaplavovanými oblastmi. Členitější povrch se vyskytuje jen na okrajích. Kostru oblasti tvoří řeka Amazonka.Nížinaté je ještě severní pobřeží země.
Z Amazonské nížiny se k jihovýchodu pomalu zvedá převážně plochá Brazilská vysočina.
Podnebí je na většině území tropické, teplé, většinou vlhké, se sezónními dešti. Nejvyšší průměrné teploty s minimálními výkyvy během roku se vyskytují v povodí řeky Amazonky.
Asi 65%území pokrývají lesy. Tropické, vždy zelené deštné pralesy, které v povodí Amazonky mají nejbohatší flóru na světě.
Ohrožení a ochrana:
Amazonie je obrovský ekosystém, který je ve velkém nebezpečí!I jeden z nejznámějších přírodovědců na světě, kapitán Cousteau, zkoumal druhou tvář Amazonie – svět plný změn. Jedna z největších továren na světě zvaná Jari byla vybudována na výrobu celulózy. Tato továrna, která je velká jako francouzská oblast lle France, je jedním z projektů zprůmyslňování Amazonie. Existují plány na další obrovské továrny, zlaté doly, nová města, přehrady, velkostatky pro masový chov dobytka ,téměř celý svět si dělá starosti s ničením Amazonských deštných pralesů, jejich bezohledným mýcením. Vyvíjí se sice mezinárodní úsilí ke zpomalení procesu nekontrolovaného pleněné pralesa, přírody a řeky, ale stále to ještě nestačí.
Bezpochyby je na místě si položit několik otázek. Jestliže pokácíme strom – co se stane s dalšími 500 druhy, které žili spolu s ním? Je třeba zřídit rezervace? Pro co se rozhodnou jihoamerické země, pokud jde o budoucnost pralesa?
Vždyť Amazonské pralesy jsou PLÍCE PLANETY
Amazonka, tento majestátní veletok tvoří zákruty v srdci džungle. Protéká vesnicemi, stává se součástí života jejich obyvatel a všech lidí na světě, kteří jí chtějí chránit.Hospodářský rozvoj v Amazonii musí počítat s divokým rostlinstvem a živočišstvem, s tradičním způsobem života domorodých kmenů. Nesmíme zapomenout, že Amazonka je největší světový veletok!
Proto tuto Jihoamerickou živou oblast je třeba chránit pro zdraví celé naší PLANETY!

Použitá literatura:
1.) Tajemství Amazonie:
Nakladatelství – Slovart 1994 v Bratislavě
Autor – Jacques –Yves Cousteau
2.) Encyklopedie A – Č:
Nakladatelství – Československá Akademie věd v Praze 1984
Autoři – M. Štěpánek, B. Kvasil a spol.
3.) Hostem u čarodějů:
Nakladatelství – Olympia v Praze 1973
Autor – Claude Pezin
4.) Poslední záhady světa:
Nakladatelství – Gemini v Bratislavě 1992
Autor – Roland Goock