Amsterdam

Korunovační a ústavní město Nizozemského království leží u ústí řeky Amstel na jižním břehu jezera Ijsselmeer.

Původní město Amstelredamme znamenalo ves lidí bydlících u hráze řeky Amstel. Hláskoslovným vývejm prošlo až k dnešní podobě.

Znak města pochází z 15. století. Jeho tři kříže mají symbolizovat spravedlnost. Devíza znaku zní Heldhafting, vastberaden, barmhartig (hrdinný, rozhodný, laskavý); právo užívat ji udělila městu královna Vilemína za postoj lidu během nacistické okupace.

Historický vývoj města Amsterdam

Počátky vzniku Amsterdamu se ztrácí v dávné minulosti. Vyrostl v bažinaté deltě řeky Amstel jako rybářská osada. Později byl zde postaven hrad (1204). Nejstarší písemná zmínka o Amsterdamu (1275) zachycuje jeho výsadu provozovat obchod bez poplatků panovníkovi. Po první městské listině pro Amsterdam (1300) přicházejí brzy další výsady, obchodní město se stalo členem hanzy. Střed města byl obehnán hradbami (1380) a později zde vyrostla nová pevnost (1481). Poloha přístavu v blízkosti Rýna přispěla k tomu, že během 15. a 16. století se Amsterdam vyvinul v přední obchodní středisko Nizozemí, zaměřené na obchod s Pobaltím.

V období nizozemské buržoazní revoluce se Amsterdam přidal na stranu povstaleckých měst proti Španělsku, které celou zemi v 16. století ovládlo. Po vzniku Spojených nizozemských provincií (1581) se stal Amsterdam hlavním obchodním a finančním střediskem západní Evropy. Vznikla amsterdamská peněžní burza, významně se rozvíjelo broušení diamantů. Využívají bohatství holandských kolonií, především Nizozemské Indie, dosáhlo vrcholu. V Amsterdamu měly nová skladiště, kanceláře, loděnice. Středověké jádro města obklopily prstence kanálů. Ve městě se rozvíjela také řemesla, věda a kultura. Tehdy vznikla i holandská malířská škola, jejímž nejvýraznějším představitelem je Rembrandt van Rijn.

K prudkému růstu Amsterdamu přispěl také velký příliv náboženských uprchlíků z celé Evropy. Byli to nejprve nekatolíci z Antverp, Brabantska a Flander, v 17. století pak hugenoti z Francie i židé z Pyrenejského poloostrova. Azyl tu nalezl i náš Jan Amos Komenský, který v Amsterdamu zemřel (1670).

Porážka Holandska ve válkách s Anglií (2. polovina 17. století) vedla ke stagnaci obchodu a ztěžovala spojení s koloniemi. Amsterdam postupně ztrácel svůj význam a po vzniku USA jeho úpadek pokračoval ještě výrazněji. Město obsadila nejprve pruská (1787), pak francouzská armáda (1795). Umožnila ustavit Batávskou republiku, po Napoleonově vítězství přeměněnou na Holandské království (1806). Tento stát se nakonec stal součástí francouzské říše (1810). Napoleonova porážka přispěla k vytvoření Nizozemské království (1813), spojujícího Nizozemí s Belgií, jehož hlavním městem se podle ústavy stal Amsterdam, ale sídlem krále a vlády zůstal Haag.

V polovině 19. století upadal amsterdamský obchod i průmysl, přístav ztrácel na významu. Růst města byl omezován malým prostorem. Situaci zlepšila až výstavba průplavu pro námořní dopravu, rozšíření přístavu, zajištění cirkulace vody v městských kanálech a otevření ústřední vodárny. Do měst byl zaveden plyn a elektřina, rozšířila se i dopravní síť. Otevření průplavu ze Severního moře (1876) přispělo k přeměně města ve velký přístav a obchodní středisko.

Po první světové válce, v níž bylo Nizozemí neutrální, se město rozšířilo na několikanásobek. Velký význam pro jeho rozvoj a výživu mělo přehrazení mořské zátoky Zuiderzee (1932) a její postupné vysoušení. Vysušená plocha se mění na zemskou půdu.

Přestože Nizozemí neutralitu i počátkem druhé světové války, bylo okupováno hitlerovskými vojsky. Židé, tvořící asi 10% obyvatelstva, byli deportovány a z velké části vyvražděni. Byla mezi nimi i mladá dívka Anna Franková autorka Světoznámého deníku. Dům, kde se skrývala se svými rodiči, patří dnes k nejvyhledávanějším objektům Amsterdamu. Válečnými událostmi bylo město silně poškozeno a jeho obnova byla dokončena až v roce 1951.

Titul hlavního města pro Amsterdam je pouze symbolický. Sídlo vlády a parlamentu zůstalo v Haagu, v Amsterdamu jsou však korunováni nizozemští králové.

Dnešní vzhled města

Splavnou řekou Amstel s mnoha zvedacími mosty je Amsterdam rozdělen na dvě hlavní části. Město dále dělí téměř 80 km kanálů asi na sto ostrovů, které jsou navzájem propojeny skoro 500 mosty. Právě proto se na ulicích města stejně jako v celém rovinatém Nizozemí hodně používá jízdních kol, která jsou málo náročná na parkovací plochu.

Výstavba města byla od 17. století plánována.Domy se stavěly na dřevěných pilířích vbíjených až 18 m hluboko do země. Tento stavební postup přinesl Amsterdamu přívlastek Benátky severu a inspirovala i architekty jiných zemi. Byl uplatněn zejména v Leningradu a v brazilském Recife.

Historické jádro města vděčí za své kouzlo domům bohatých kupců a vysokých úředníků. Byly postaveny v 17. a 18. století z červených cihel, mají vysoká schodiště a úzká, až tři poschodí vysoká průčelí. Do poloviny 17. století měla většina domů stupňové štíty.

Vnitřní část Amsterdamu si zachovala urbanistické řešení 17. století. Tehdy kolem středověkého jádra s úzkými a křivolakými uličkami, vedoucími paprskovitě z přístavu, byly vykopány čtyři obloukovité kanály. Město tak získalo výrazně polokruhový tvar. Tyto kanály (grachty) dodnes nesou historické názvy Herengracht, Keizersgracht, Prinsengracht a Singelgracht; měly rovněž brannou funkci.

Vzniklý půlkruh, který přiléhal k pobřeží Ziuderzee, byl proťat několika paprsčitými kanály. Vykopaná zemina přitom sloužila ke zvýšení úrovně pozemků mezi kanály. Přesto však střed starého města, náměstí dam, leží jen 2,2 m nad hladinou moře. Zde je Nieuwkerk (1408), korunovační kostel nizozemských panovníků. Naproti němu stojí královský palác (1648-1655), zbudovaný na 13 659 kůlech. Postavil ho v klasicistickém slohu Jakub van Kempen původně jako radnici a teprve od roku 1808 slouží královské rodině. Před palácem se tyčí pomník obětem druhé světové války.

Z historických budov této části města je třeba si všimnout dvou věží Starého opevnění. Schreinstoren slouží dnes jako historické muzeum, zatímco Sint Anthonieswaag jako lékařské muzeum. Ve starobylém kostele sv. Mikuláše (Oudekerk) jsou bohaté sbírky skla, Trippenhuis je dnes sídlem Královské akademie věd. Přestavitel tzv. holandského obrození 17. století, architekt Hendriek de Keyser, po sobě zanechal budovu Východoindické společnosti, kostely Zuiderkerk, v němž je nyní stála výstava městské výstavby, Westerkerk s nejvyšší věží města (86 m), místo Rembrandtova posledního odpočinku, a další stavby.

Ve východní části starého města se kdysi usadilo židovské obyvatelstvo, po němž se zachovalo pět historických synagóg. Je zde také Rembrandtův dům, kde umělec žil a pracoval.Staré město má několik parků, z nichž největší je Vandelpark, známé jsou také Starphatipark, Osterpark a Artis se zoologickou zahradou.Staré město má tři hlavní náměstí. Kromě náměstí Dam je to Leidseplein s městským divadlem, kiny a restauracemi a Rembrandtsplein, kde odhalili mistrovi pomník.

Kolem vnitřního města se rozkládá nové čtvrtě. Které vznikly hlavně v druhé polovině 19. století po výstavbě průplavu Nordzee. Mezi olympijským stadiónem a letištěm Asterdamse Bos je území ležící 4m pod hladinou moře. Neustále je odvodňováno systémem 300 km trubek. Amsterdam je dodnes jedno z největších obchodních s finančních středisek Evropy. Město je proslulé broušením diamantů, přestože značná část brusíren po druhé světové válce přesídlila do zahraničí. Je tu velký námořní a říční přístav. Hospodářsky významné jsou amsterdamské doky a průmysl strojírenský (zvláště výroba letadel), elektrotechnický, chemický a potravinářský.