Argentina

Název Argentina pochází z latiny a znamená "země stříbra". Připomíná, že v prvopočátcích koloniálního období byla země považována za bohatou tímto kovem a přitahovala přistěhovalce z celé Evropy. I když přírodní a lidské zdroje umožňují přeměnit zemi v moderní a rozvinutý stát, jeho sociální a ekonomický rozvoj byl dlouhodobě bržděn politickou nestabilitou.

Přírodní poměry Argentiny

Argentina zaujímá větší část jihu Jižní Ameriky s územím zužujícím se od severu k jihu. Zemi tvoří dvě naprosto rozdílné oblasti: vysokohorský systém And na západě a rozsáhlé rovinné planiny na východě, přičemž přírodní podmínky se výrazně mění také od severu k jihu.

Povrch a vodstvo

Neprostupná bariéra horského pásma And se táhne po celé délce západních hranic s Chile a rozšiřuje se u hranic s Bolívií na severozápadě. Zde horské hřebeny obklopují náhorní plošinu Puna de Atacama se solnými pánvemi. Četné masivy jsou vulkanického původu, včetně nejvyšší hory Jižní Ameriky Aconcagua. Celé sopečné pásmo hor a podhůří je oblastí častých zemětřesení.

Na severu, u hranic s Paraguayí se rozkládají sušší planiny Gran Chaca, pokryté zakrslými subtropickými dřevinami a křovinami. Severovýchodní část země zaujímá rozsáhlá vlhká a lesnatá nížina mezi řekami Paraná na hranici s Paraguayí a řekou Uruguay na hranici s Brazílií a Uruguayí, pro které je toto území přezýváno Mezopotámie (Meziříčí).

Dále na jih přechází Laplatská nížina v široké a ploché území s úrodnými pastvinami v pampu, která se táhne na jihovýchod až k pobřeží Atlantského oceánu. Tato část je také nejhustěji osídlena, samotná aglomerace hlavního města Buenos Aires na břehu nálevkovitého ústí Rio de la Plata koncentruje 1/3 obyvatel země. Jih země vyplňuje suchá a pustá tabule Patagonské vysočiny s bohatými zásobami nerostných zdrojů. Patagonské pobřeží je členité s útesy po celé své délce. Směrem k jihu je krajina divočejší, plošiny a náhorní tabule jsou rozřezány řekami a občasnými toky směřujícími do Atlantského oceánu. Ohňová zem, jejíž východní polovina patří Argentině, je již výrazně modelována ledovci. Patagonské Andy jsou tvořeny divokými žulovými štíty (Fitz Roy 3441 m) s množstvím ledovců a jezer.

Argentina - Podnebí

Většina země se nachází v mírném klimatickém pásmu. Vliv oceánu slábne k západu, kde také ubývá srážek (v závětrné poloze And pouze kolem 100 mm). Subtropické podnebí s největším množstvím srážek má nížinná oblast Mezopotámie na severovýchodě (až 1800 mm). Vyšší srážky spadnou zejména v zimním období také na východě Gran Chaca a v oblasti pamp. Směrem k jihu je klima stále sušší a chladnější. Rozsáhlé oblasti Patagonie jsou vystaveny silným písečným a prachovým bouřím. Nejzazší jih s Ohňovou zemí má již drsné subpolární klima. Významnou roli hraje vertikální členitost v oblasti And.

Fauna a flóra

Největší plochu země pokrývá typická stepní vegetace pamp s porosty trav a křovin. Ve vlhkých lesích na severovýchodě dominují obrovské cedry a vavříny. Pro východní Gran Chaco i Mezopotámii jsou typické parkové lesy stromů kebračo, ze kterých se získává tanin, a algarrobo, poskytující klovatinu.

Fauna obsahuje většinu jihoamerických druhů: tapíry, jeleny, pekari, mravenečníky, lamy, jaguáry a pumy, opice vřešťany a malpy, vzácné činčily, v Patagonii žijícího pštrosa nandu, množství hadů včetně anakondy a ptactva (tukani, papoušci, kolibříci). V tocích na severu žijí kajmani, želvy i dravé piraně. Na pobřeží na jihu země se vyskytují lvouni. V Patagonii zdivočeli vepři přivezení přistěhovalci z Evropy.

Lidé a dějiny

Původní jihoameričtí Indiáni patřili hlavně ke kočujícím lovcům. Na severovýchodě nynější Argentiny také zakládali trvalá sídla a zemědělské komunity. Španělští kolonisté začali v první polovině 16. století pronikat na území severní Argentiny z Bolívie, Chile a Paraguaye. Asunción se stal prvním koloniálním centrem celé oblasti. Město Buenos Aires bylo založeno v roce 1536, posléze opuštěno a znovu založeno v roce 1580. Zakládala se též další města, ale území zůstalo po celá dvě století ve skutečnosti kolonií tehdejšího Peru. V roce 1776 bylo zřízeno samostatné místokrálovství Rio de la Plata a Buenos Aires se stalo jeho hlavním městem. V roce 1810 byl vyhlášením nezávislosti zahájen boj proti španělské koloniální nadvládě, v jehož čele stál vojevůdce José de San Martín (1778-1850). V roce 1826 vznikla Federativní republika Argentina. 19. století bylo obdobím velkého hospodářského růstu, politického soupeření centralistů a federalistů, vojenských diktatur podporovaných velkými vlastníky půdy a prosperujícími chovateli dobytka. V letech 1916 až 1930 byly u moci umírněné a demokratické vlády. Pak následoval vojenský převrat, období krize a hospodářského růstu během 2. světové války, v níž Argentina zůstala neutrální. V roce 1943 byl dalším vojenským převratem vynesen do čela země plukovník Juan Domingo Perón (1895-1974), který se v roce 1946 stal prezidentem. Realizoval rozsáhlé sociální reformy, ale hospodářský úpadek vedl k jeho sesazení armádou v roce 1955. Po období politické nestability a střídání převážně vojenských vlád byl Perón v roce 1973 povolán z exilu, aby se opět ujal úřadu, ale o rok později zemřel. Před smrtí předal moc do rukou své druhé ženy Isabely (nar.1931). Peronistický režim byl opět svržen pučem v roce 1976 a potom následovalo sedm let represivní vlády vojenské junty. Uniforma se od doby vojenských režimů v 19. století změnila jen nepatrně.

V roce 1982 provedla Argentina invazi na Falklandské ostrovy (Malvíny), o jejichž navrácení Velkou Británií usilovala od roku 1820. V ozbrojeném konfliktu byla poražena. Generál Leopoldo Galtieri (nar. 1926), tehdejší prezident a vůdce vojenské junty, musel po porážce rezignovat. Ve svobodných volbách uskutečněných v roce 1983 zvítězila Radikální strana v čele s Raúlem Alfonsínem (nar. 1926). Za jeho prezidentství byla realizována řada hospodářských a sociálních reforem. V roce 1989 se jeho nástupcem stal peronista Carlos Saúl Menem (nar. 1930), za jehož vlády došlo k velkému hospodářskému rozvoji.

Státní zřízení v Argentině

Argentina je federativní republikou. Hlavou státu i vlády je prezident, který je volen jen na jedno šestileté období. Dvoukomorový parlament tvoří poslanecká sněmovna se 257 poslanci volenými na čtyři roky a senát se 48 senátory (vždy po dvou zástupcích z každé provincie) volených na devět let.

Země má 22 provincií, jedno teritorium (Tierra del Fuego) a federální distrikt hlavního města Buenos Aires. Provinciální vlády se vyznačují silnou závislostí na federální vládě, v oblasti legislativní, soudní i výkonné.

Obyvatelstvo Argentiny

Je z 85% evropského původu. Většina Argentinců jsou potomci španělských a italských imigrantů, z přistěhovalecké vlny, která začala po roce 1870. Mnoho nových osadníků přišlo také z Německa, Polska, Ruska, Francie i Británie. Mladí lidé z horních vrstev společnosti Buenos Aires dávají najevo svou eleganci a bohatství. V Chacu se usídlila významná česká a slovenská komunita. Úředním jazykem je španělština. V severozápadních Andách se používají indiánské jazyky aymará a kečua.

Kultura a zvyky jsou silně ovlivněny evropskou tradicí. Ta nachází odraz v umění, hudbě a literatuře, ale také v popularitě fotbalu a póla. Více než 90 % obyvatel je římskokatolického vyznání, zbytek tvoří zejména protestanté a židé. Největší jihoamerická židovská komunita se nachází v Buenos Aires. Polovina obyvatel je koncentrována v provincii Buenos Aires a Santa Fé. Co se sportu týká, tak fotbal je pro všechny Jihoameričany doslova posvátný.

Hospodářství v Argentině

Argentina má relativně rozvinutou tržní ekonomiku a dostatek zdrojů, ale politická nestabilita spojená s vysokou inflací a velkým zahraničním dluhem vždy brzdily její hospodářský rozvoj.

Zemědělství a rybolov

Zemědělská půda zabírá více než polovinu země, přičemž většinu tvoří pastviny. Chov skotu s největšími stavy v Latinské Americe představující tradiční zdroj příjmů je koncentrován hlavně ve velkých rančích v Pampě. Vývoz hovězího masa i kůží patří stále k nejdůležitějším exportním komoditám. Významný je i chov ovcí na vlnu a koní.

Země je také obilnářskou velmocí. Pěstuje se hlavně pšenice (na vývoz), kukuřice a sorgo. Významnými plodinami jsou dále sójové boby a další krmiva, cukrová třtina, bavlník, olejniny (zejména slunečnice), tabák a yerba maté, ze které se připravuje tradiční čaj. Argentina patří k největším světovým producentům vína, rozšiřuje se pěstování citrusu.

Více než 1,75 celkové plochy země je zalesněna, avšak těžba dřeva nestačí krýt ani domácí potřebu. Z kůry stromů kebračo se získává tanin používaný k vydělávání kůží. Rybolov je nízký, přesto se rybí produkty a tuk vyvážejí.

Průmysl

Argentina je energeticky soběstačná. Hlavními zdroji výroby elektřiny jsou hydroelektrárny a ropa. Ta se těží zejména v Patagonii a v Ohňové zemi, kolem Mendozy v podhůří centrálních And a při hranicích s Bolívií. Energetickou bilanci doplňuje zemní plyn a elektřina z několika jaderných elektráren. Dále se těží rudy uranu, zinku, olova, mědi, wolframu a stříbra, významná je těžba berylia a soli. Existují velká ložiska železné rudy. Kolem 1 5 aktivních obyvatel je zaměstnáno v průmyslu, nejvíce pak v potravinářství. Argentina je významným světovým producentem hovězího masa, masových extraktů a konzerv, tuků, kůží a dalších živočišných výrobků. Hodnotou produkce již dominuje zpracování ropy a petrochemický průmysl soustředěný podél La Platy od San Lorenza po Buenos Aires. Rychle se rozvíjí strojírenství (zemědělské a obráběcí stroje, automobily), jemuž ale nestačí domácí hutnická výroba a část polotovarů se musí dovážet. Významný je tradiční průmysl kožedělný a obuvnický, bavlnářství i vlnařství. V Buenos Aires je čtvrť umělců. Pastelově zbarvené domy a restaurace jsou ve čtvrti La Boca, místě, kde se vylodili první osadníci.

Doprava a spoje

Argentina má nejlepší komunikační systém z celé Jižní Ameriky. Dobré přírodní podmínky umožnily vybudování velmi husté sítě silnic i železnic zejména v centrální oblasti země. Přeprava nákladů po železnici však již ustupuje automobilové a lodní pobřežní (Buenos Aires, Bahía Blanca) i říční dopravě. Dobře rozvinutá je letecká vnitrostátní i mezinárodní doprava s letišti ve všech větších městech. Většina rozhlasových a televizních stanic je provozována soukromými společnostmi, i když vysílání bylo v různých obdobích pod silným státním vlivem. V zemi vychází přes 200 novinových titulů.

Sociální péče, zdravotnictví a školství

Systém sociálního zabezpečení byl rozvinut již za prezidentství J. Peróna. Rada sociálních problémů však přetrvává. Bytová výstavba je soustředěna do velkých městských aglomerací, kam se stěhuje obyvatelstvo z venkova za prací. Podíl obyvatel žijících ve městech se blíží 90 %. Zdravotnická péče zahrnuje státní i soukromý systém služeb, ale její úroveň se regionálně značně liší. Základní vzdělání je do 13 let povinné. Bezplatný je celý systém vzdělávání až po vysoké školy. proto také úroveň gramotnosti a vzdělanosti je nejvyšší v celé Jižní Americe. V zemi existuje přes 50 univerzit s největší koncentraci v Buenos Aires.