KDO LÉTÁ VYSOKO, TEN SE MŮŽE HLUBOKO PROPADNOUT:
ASIJSKÉ HOSPODÁŘSTVÍ SE DOSTALO DO KRIZE. DRAVÝ KAPITALISMUS S BEZOHLEDNÝM VYKOŘISŤOVÁNÍM ČLOVĚKA A PŘÍRODY I VYSOCE SPEKULATIVNÍMI INVESTICEMI POSTIHL NYNÍ SVÉ VLASTNÉÍ DĚTI.
DŘÍVĚJŠÍ VELMI RYCHLE ROSTOUCÍ HOSPODÁŘSVÍ SE VZPAMATOVÁVÁ JEN S POMOCÍ ZAHRANIČNÍCH ÚVĚRŮ.
Mezi asijské tygry patřily nejdříve státy Honkong, Singapur, Tchaj-wan a Jižní Korea. Od poloviny 80.let 20.století se mezi ně řadí i Indonésie, Malajsie, Thajsko, Vietnam. Druhá generace je také označována jako malí tygři.
Asijští tygři jsou rozdělováni do několika vln, podle toho, kdy se staly Asijskými tygry.
Země 1. vlny: Jižní Korea, Hon-kong, Singapur, Tchai-wan.
Země 2. vlny: Thajsko, Malajsie, Indonésie, Filipíny.
Země 3. vlny: Vietnam, Loas, Čína, Kambodža, Pákystán, Indie.
Zatímco západní průmyslové státy a Japonsko bojovaly s hospodářskou krizí, vykazovaly asijští tygři od poloviny 60. let do let 90. konstantní hospodářský růst více než 5 % ročně. Autoritativní vlády těchto států vytvořily podmínky pro růst v jihovíchodní Asii. Jakmile se modernizovalo zemědělství, mohla přejít uvolněná pracovní síla z primárního sektoru do průmyslu. Neudržitelně stoupající produkce byla doprovázena represivními opatřeními. Mzdy byly udržovány na nízké úrovni, pracovní doba a ochrannépodmínky vzkazovalzy charakter evropského kapitalismu
19.století.
Odbory a další hnutí za práva občanů byly systematicky potlačovány. Další zápornou stránkou
této vynikající hospodářské bilance bylo drancování přírody. Neinvestovalo se téměř do zachování ekologické stabiliti území, v jihovýchodní Asii dosahovalo ničení přírodního prostředí katastrofálních rozměrů.
Modernizací hospodářství vznikla nová střední vrstva, která se ve svých požadavcích na zachování lidských práv a spravedlivé rozdělení společenského bohatství dokázala prosadit. Došlo také ke změně orientace hospodářství původně zaměřeného na vývoz-nyní vyrábělo i pro stále rostoucí domácí poptávku. Postupně se přeměnila pracovně intenzivní výroba na kapitálově intenzivní.
Vzestup druhé generace probíhal podobně. Indonésie, Malajsie, Thajsko a Vietnam měli prospěch především z toho, že v polovině 80. let ztratil japonský jen oproti americkému dolaru výrazně ze své hodnoty. Aby Japonsko bylo nadále schopné konkurovat, přesunulo velké části své produkce do států s levnou pracovní silou, jako je Indonésie nebo Thajsko.
Od začátku 90. let 20. století proudilo do místních ekonomik stále více zahaničního kapitálu. Americké a evropské investiční fondy si tak chtěli zajistit nové kapitálové zdroje. K přilákání zahraničního kapitálu byli možné portfoliové investice a povoleny zahraniční banky a pojišťovny.
Dalším podnětem pro zahraniční investory byly fixní směnné kurzy k americkému dolaru, čímž ročně přitékaly do asijských tygrů až 4 miliardy US dolarů převážně amerického přímého kapitálu. Tento kapitál se pak investoval do obchodů s nemovitostmi a do spekulací na burze, což slibovalo vysoké zpětné zisky.
Již roku 1996 se ukazovalo, že tento stavební boom se ocitl ve slepé uličce. Na všech místech zely prázdnotou velké plochy obytných a průmyslových komplexů.
Hrozící krize se rýsovala v roce 1997, když se v Jižní Korei propadly kurzy akcií o 75%. Hodnoty za rok 1998 pak odkryly celkový rozsah hospodářské krize. Nejsilněji byla postižena Indonésie, kde se hrubý domácíprodukt propadl o 13,7%. Thajsku, v Jižní Korei, Honkomgu a Vietnamu to nevypadalo o moc lépe. Pouze v Singapuru, Thaj-wanu a Číně, která je v současnosti také řazena k asijským tygrům, se hospodářský propad držel v mezích únosnosti.
Úpadek bank a pojišťonen jakož i neschoppnost splácení mnoho stavebních a průmyslových podniků vedly k drastickému nárůstu nezaměstnanosti. Zahraniční obchod se silně propadl, protože kvůli chybějícím podnikatelským investicím a velkému poklesu kupní síly domácího obyvatelstva došlo k drastickému propadu vývozu i dovozu. Aby se zmírnily následky troufalé finanční politiky devadesátých let povolil Mezinárodní měnový fond (IWF) jen v letech 1997 až 1998 úvěry o celkové hodnotě asi 115 miliard US dolorů. S těmito penězi mělo dojít ke stabilizaci místních měn a měl být vytvořen nový schopný bankovní systém.
Podmínkou Mezinárodního měnového fondu byly např. zvýšené kontroly bank, zprůhlednění finančních toků, rozbytí monopolů, privatizace státních podniků, odbourání dotací a drastické snížení podpory v sociální oblasti. Především poslední podmínka vedla k většímu rozevření nůžek v sociální oblasti a způsobila další zchudnutí značné části obyvatel. Kromě toho bylo stále více obyvatel postiženo nezaměstnaností a vliv zahraničí na asijské hospodářství ještě vzrostl. Úspěch či neúspěch těchto drastických opatření se zatím nedá odhadnout. Současně s tím ovšem začíná na asijském hospodářském nebi stoupat nová hvězda. Svůj význam neustále posiluje Čínská lidová republika, a kdyby se vládě podařilo udržet také v budoucnosti slibná čísla hospodářského růstu, mohla by převzít vedoucí pozici v Asii.
Čína je největším východoasijským státem, i když valná část jejího území sahá i do centrální Asie. Rozlohou je po Sovětském svazu a zhruba stejně veliké Kanadě největší zemí světa, počtem svých obyvatel daleko předčí ostatní země. Je veliká skoro jako Evropa, má však mnohem více lidí.
Velkou část země tvoří vysočiny a vysoko položené náhorní plošiny. Skoro 70% území leží ve výšce nad 1 000m. Nížiny, většinou hustě obydlené a intenzívně obdělávané, činí něco přes 10%rozlohy. Hlavním klimatickým a krajinným předělem je hřeben Velkého Chinganu, dosahující skoro 2 000m, Sveročínská vysočina, západní okraj Sečuánské pánve, Čínsko-tibetská a Jünnanská vysočina. Západně od tohoto předělu leží vysoká pohoří Ťan-Šanu (Chang-Tengri 6 995m), Pamíru (muztag-Ata 7 860m), mohutného masívu Kchun-lunu (Ulug-Muztag 7 723m), pohoří Karákoram, Transhimaláje a Himaláje (Mt Everest 8 848m) s nejvyššími horami světa. Pohoří uzavírají rozsáhlé bezodtoké pánve, jako např. pánev Tarimská s Turfanskou proláklinou (-154m), nebo Tibetská plošina s nadmořskou výškou v průměru 4 000-5 000m. Na východ se území svažuje k mořskému pobřeží a tímto směrem také tečou hlavní čínské řeky Chuang-che a Jang-tse. Mezi nimi probíhá od západu k východu dlouhé rovnoběžkové pohoří Čchin-ling-šan (4 600m), které je výrazným klimatickým a krajinným rozmezím severní a jižní Číny.Na severu převládá mírné klima s pravidelnými zimními mrazy. Množství srážek je menší a jeho rozložení se řídí zhruba vzdáleností od Tichého oceánu. Naproti tomu jih už má typicky monzunové, vlhké subtropické až tropické podnebí. Zimní monzun přináší jasné, suché a poměrně chladné počasí a vane převážně od severozápadu. Letní monzun přichází od jihu až jihovýchodu a přináší teplé a vlhké počasí. Monzunové deště jsou ovlivněny horskými svahy, které jim stojí v cestě a proto do horského vnitrozemí už téměř neproniknou. Proto je tam extrémně suché vnitrozemské podnebí s velkými tepelnými rozdíly. Zdejší suché pastviny a stepi přecházejí na severu v rozsáhlou kamenitou poušť Gobi. Řeky vznikají hlavně z monzunů a z tajících ledovců. Většina jich zaniká v suchých oblastech a proto je více než 1/3 území bezodtokou oblastí. Řeky mají velký plavební, zavlažovací a energetický význam.Čína má bohatá naleziště černého uhlí, ropy a zemního plynu, dále železné rudy, barevných kovů a solí.Kolem 95% obyvatelstva tvoří Číńané. Na severu a západě žije na 40 různých nečínských národností. Čínský národ je nejpočetnější a zároveň také nejstarší národ světa. Čínská civilizace se vyznačuje ojedinělou národní, jazykovou a geografickou kontinuitou po tisíciletí. Obyvatelstvo se soustřeďuje hlavně do měst - proto je zde mnoho milionových velkoměst. Vedle hlavního města Pekingu je to Šanghaj, Čchung-Čching, Kuang-džou, Šen-jang, Tchien-ťin, Lü-Ta,Wu-chan,Nan-Ting. V Číně je rýže nedílnou součástí potravy. Jedí ji jakkoli upravenou zatepla, ale i nasladko a zastudena. Všude se jí tradičními čínskými hůlkami.Čínská lidová republika je 2. největší asijský stát po Rusku, 3. na světě a nejlidnatější stát světa. V roce 1981 byl vyhlášen protipopulační program plánované rodiny a byl vytyčen cíl 1 dítě v rodině. Došlo ke snížení přirozeného přírůstku obyvatel.Čína má pestré přírodní podmínky a značné nerostné bohatství-zásoby černého uhlí (1/5 světových zásob), ropy, zemního plynu, železných rud.V průmyslu převažují odvětví těžkého průmyslu. Zemědělství má bohatou tradici, pěstuje se hlavně rýže, pšenice, bavlna, juta, tabák. Čína je vyspělejší než sousední Indie. Ve světovém hospodářství je postavení Číny v některých odvětvích špičkové, v jiných periferní. Čína se řadí mezi nejdynamičtěji se rozvíjející země světa.
První státní útvar vnikl na území dnešní republiky už na přelomu letopočtu, a v 7. století byla země definitivně sjednocena. Invazi Japonska odrazila Korea s pomocí Číny na konci 16. století. V letech 1876-1885 byla evropskými velmocemi a USA prolomena dlouholetá izolace země. Císařstvím se Korea prohlásila roku 1897. V průběhu rusko-japonské války roku 1905 okupována Japonskem a prohlášena japonským protektorátem, v roce 1910 byla připojena k Japonsku. Po roce 1945 osvobozena americkou a sovětskou armádou a demarkační linie na 38. rovnoběžce se v důsledku odlišného vývoje stala hranicí mezi Severní a Jižní Koreou. Korejská republika byla vyhlášena 15. 8. 1948, krátce poté vznikla KLDR (Korejská lidově demokratická republika). 25. 6. 1950 rozpoutala Severní Korea válku, která skončila příměřím v roce 1953 (jednání o sjednocení poloostrova probíhají doposud). Protože byl ostrov rozdělen a válečný stav přetrvával, byl i v Korejské republice aplikován značně despotický režim a bylo pravidlem, že liberálně smýšlející prezidenti byli záhy odstraněni. Od konce 60. let, zejména v souvislosti s prudkým ekonomickým rozvojem, dochází však k postupné liberalizaci veřejného života. V prezidentských volbách v roce 1992 byl zvolen první civilní prezident od roku 1961. Dnes patří Korejská republika k vysoce rozvinutým průmyslovým státům a je počítána mezi tzv. asijské tygry.Počasí je srovnatelné s počasím v Evropě, v zímních měsících ( především v lednu) teplota klesá pod bod mrazu - průměrně 3 stupně pod nulou a nejteplejší měsíce jsou stejně jako u nás červenec a srpen, teplota se pohybuje okolo 26 stupňů.Jižní Korea leží ve východní Asii na jižní části Korejského poloostrova, obklopena Japonským mořem a Žlutým mořem, na severu pak Severní Koreou. Povrch země je převážně hornatý, ale na jihu země se rozkládají široké pobřežní nížiny. Nejvyšší horou je Halla-san 1950 m n. m. Korea je na velmi vysoké životní úrovni. Tato turisty zapomenutá země je symbolem překotného asijského rozvoje a vitality. Korea je úchvatnou zemí s dlouhými písečnými plážemi, typickými památkovými oblastmi a také svébytnou kulturou. Pod moderním povrchem však stále žijí šamanské, konfuciánské a buddhistické tradice, mezi mrakodrapy se vynořují tichá zákoutí svatyní a klášterů. Členitý reliéf poloostrova je nesmírně bohatý na přírodní krásy, pokroucené borovice na skalách, rozeklané skalní soutěsky. Jižní Korea je zemí s dynamicky se rozvíjejícím moderním průmyslem. Podstatnou část zemědělství tvoří rostlinná výroba. Pěstuje se zde: rýže, kukuřice, ječmen, pšenice, batáty, maniok, proso, sója, zelenina, ovoce, tabák, bavlna a konopí.
Chov hraje druhořadou roli - skot, prasata, drůbež. Dlouhou tradici má chov bource morušového.
Zásadní význam má rybolov. Z nerostných surovin se zde těží: černé uhlí, rudy wolframu, žele, mědi, zinku, cínu, olova, ale také azbest, zlato a stříbro. Základním energetickým zdrojem jsou jaderné elektrárny.Na nejvyšší úrovni jsou v textilním průmyslu (bavlna, hedvábí), potravinářském průmyslu, dále je zde chemický a rafinérský, hutnictví železa a barevných kovů, strojní a elektrotechnický průmysl, výroba aut a lodí.Dopravní síť je zde průměrná. V přepravě zboží hraje hlavní roli železniční doprava a přímořská doprava. Hlavní přístavy jsou: Pusan, Inchon, Ulsan.
Jižní Korea vyváží především elektronické výrobky, látky, oděvy, lodě, osobní automobily, hutní a ocelové výrobky, obuv.Obchodní vztahy udržuje Korea především s Japonskem, USA a Čínou.
Hongkong byl osídlen již od neolitu. První Evropan, který toto místo navštívil, byl portugalský mořeplavec Jorge Álvares v roce 1513. Portugalci poté zřídili obchodní stanici v sousedním Macau.
Roku 1699 začala v Číně obchodovat britská Východoindická společnost. V Evropě byla v té době velká poptávka po čínském zboží, naopak v Číně po evropském jen velmi malá, Číňané vyžadovali po Evropanech za své zboží (hedvábí, porcelán, čaj) platby ve stříbře. Britové tak začali do Číny nejprve vyvážet a později pašovat ve velkém opium, které produkovali ve svých koloniích v Indii. Drogově závislých na opiu v Číně rapidně přibývalo. V roce 1839, kdy jich byly podle odhadů již 2 miliony, komisař Lin z pověření čínského císaře rázně zakročil a nechal zatknout 1 600 čínských překupníků a zabavit a zničit přes 1 000 tun opia. Tato opatření dala podnět k první opiové válce - Britové vyslali do Číny válečné loďstvo, které do roku 1842 obsadilo několik pobřežních měst a donutilo čínskou stranu podepsat 29. srpna 1842 Nankingskou smlouvu, podle které museli Číňané podstopit Velké Británii Hongkong, bez omezení otevřít 5 svých přístavů zahraničním obchodním společnostem, povolit obchod s opiem, zaplatit Britům zničené opium (6 milionů stříbrných dolarů) a válečné výdaje (12 milionů stříbrných dolarů) a odpustit britským obchodníkům dluhy ve výši 3 milionů stříbrných dolarů.Poloostrov Kowloon byl podstoupen Británii v roce 1860 podle Pekingské smlouvy po druhé opiové válce. Přiléhající území, kterým se říká „New Territories“ (včetně New Kowloon a ostrova Lantau), byly pronajaty Británii na dobu 99 let, a to počínaje 1. červencem 1898 a konče 30. červnem 1997.V osmdesátých letech bylo jasné, že smlouva o pronájmu „New Territories“ brzy vyprší. Bylo nutné, aby Británie vyjednala vrácení Hongkongu Číně. Podle smlouvy, která je známá jako „Čínsko-britské společné prohlášení“, která byla podepsána ČLR a Velkou Británií 19. prosince 1984, se celé území Hongkongu pod britskou koloniální vládou 1. července 1997 stalo „Hongkongem, zvláštní administrativní zónou ČLR“. V tomto společném prohlášení se ČLR zavázala, že podle zásady „jedna země, dva systémy“, kterou navrhl pokrokový čínský politik Teng Siao-pching, socialistický ekonomický systém Číny nebude v Hongkongu praktikován a že současný kapitalistický systém a životní styl zůstane nezměněn po 50 let, tedy až do roku 2047. Smlouva vešla v platnost po půlnoci 1. července 1997, když poslední britský guvernér Chris Patten odplul na Královské jachtě Britannia.
Singapur je městský stát v jihovýchodní Asii na stejnojmenném ostrově a přilehlých ostrůvcích při jižní výspě Malajského poloostrova. Jeho název, odvozený ze sanskrtu, znamená v češtině 'Lví město'. Singapur patří mezi nejvyspělejší státy světa, je světovým finančním, obchodním a dopravním centrem. Toto přístavní město je velmi dobře udržované. Průmyslová orientace státu je na farmacii a lékařství. Je zde také vybudovaná rafinérie. Dále je tu jedno z největších obchodních center. Singapur je také velice důležitý dopravní uzel. Je druhým největším přístavem světa. Letiště Changi je dopravním uzlem mezi Evropou, Asií a Austrálií.
Ve středověku byl ostrov osídlen Číňany z pevniny, část původního obyvatelstva ale přežila. Po čínsko-japonské válce v roce 1895 ostrov připadl Japonsku. Obyvatelé Tchaj-wanu se s tím nechtěli smířit a vyhlásili nezávislou Republiku Tchaj-wan. Ta dokázala Japonsku vzdorovat asi pět měsíců. Okupace Japonskem měla i své pozitivní důsledky - Japonci započali industrializaci země, stavěli železnice, školy, kanalizaci a další. V roce 1935 začal proces plného včlenění ostrova do Japonského císařství jako plnoprávné provincie.Na Postupimské konferenci bylo s přihlédnutím k závěrům z konference v Káhiře (1943) rozhodnuto, že Tchaj-wan bude znovu přičleněn k Číně.Už od 20. let však probíhala v Číně občanská válka. Komunisté pod vedením Mao Ce-tunga se oddělili od Národní strany Kuomintang a začali bojovat proti oficiální vládě. Po vítězství komunistů v občanské válce roku 1949 se na ostrov Tchaj-wan uchýlily zbytky Čankajškovy armády. Na pevnině byla vyhlášena Čínská lidová republika a pojem Čínská republika se zúžil na ostrovy udržené nacionalistickou armádou. Ostrov odolal mohutnému bombardování a udržel si nezávislost na komunistech až dodnes. Až do začátku devadesátých let na Tchaj-wanu autoritativně vládla jedna strana, nacionalistický Kuomintang, protože kvůli trvajícímu vyhlášení výjimečného stavu nemohly být uspořádány volby. Poté následovala postupná demokratizace.Podobně jako pevninská Čína považuje Tchaj-wan pouze za svou odpadlickou provincii, tak i tchajwanská vláda po desetiletí proklamovala, že ona je tou pravou čínskou reprezentací, která dočasně ztratila kontrolu nad částí (podstatnou) svého území. Vedle „federální“ vlády v Tchaj-pej existují ještě vlády dvou provincií, které však mají víceméně pouze symbolický význam. Ve „federálním“ parlamentu na ostrově zasedalo množství přestárlých poslanců za pevninské provincie, které neměl kdo vystřídat, protože vláda pochopitelně nemohla na komunistickém území uspořádat volby. Na přelomu tisíciletí ovšem někteří politici na Tchaj-wanu od doktríny „my jsme Čína“ zvolna upouští a volají po vyhlášení nezávislosti samotného Tchaj-wanu. Tím paradoxně vyvolávají ostřejší reakce nejen u komunistické vlády na pevnině, ale i u většiny nacionalistického obyvatelstva, než při nárokování jednotné Číny. Čínská republika byla jako vítězná mocnost 2. světové války zakládajícím členem OSN a byla také stálým členem Rady bezpečnosti. Tím zůstala i po prohře v občanské válce, což se nelíbilo SSSR, proto se dlouho neúčastnil hlasování v Radě bezpečnosti OSN (čímž mj. například umožnil vojenský zásah vojsk OSN v Jižní Koreji). Tento stav se změnil začátkem sedmdesátých let, kdy došlo k oteplování vztahů mezi ČLR a USA. Tchaj-wan byl v OSN a Radě bezpečnosti nahrazen právě ČLR v roce 1971. Jelikož obě země trvaly na existenci jediné Číny, byť z různých úhlů pohledu, a většina zemí světa během 70. let změnila své rozhodnutí a začala uznávat Čínskou lidovou republiku, je Čínská republika v současné době oficiálně uznávána 24 státy. Z evropských států ji v současnosti uznává pouze Vatikán; v letech 1999-2001 ji uznávala i Makedonie.Vzhledem k přírodním podmínkám je západní část ostrova hustě zalidněná a protkaná hustou silniční sítí. Prochází tudy i jediná tchajwanská dálnice, která spojuje Tchaj-pej na severu a Kao-siung na jihu. Střední část ostrova vyplňují vysoká pohoří, která dosahují téměř čtyřtisícových výšek a na východním pobřeží spadají prudkými srázy rovnou do vod Tichého oceánu. Komunikací, které překonávají tento přírodní val, je jen velmi málo, jsou inženýrsky velmi náročné (a turisticky atraktivní), často s množstvím tunelů a serpentin v horských stěnách. Bohužel kvůli zemětřesením a tajfunům zde dochází k častým sesuvům půdy, kvůli kterým je třeba horské silnice neustále opravovat.
Thajské království, zkráceně Thajsko, je stát v jihovýchodní Asii. Jeho sousedy jsou Myanmar, Laos, Kambodža a Malajsie. Hlavním městem je Bangkok. Thajsko patří k častým turistickým cílům.Thajsko bylo v minulosti známo pod názvem Siam, které bylo oficiálním jménem do 11. května 1949. Slovo thai (ไทย) v thajštině znamená „svoboda“.Thajsko neboli Thajské království bylo nezávislé již od roku 1238 a je jedinou zemí v jižní a jihovýchodní Asii, která nebyla nikdy kolonizována, na což jsou Thajci velmi hrdí. Od 24. června 1932 je Thajsko konstituční monarchií a v jejím čele stojí král Bhumiphol Adulyadej. Jedná se o podobný systém jako ve Spojeném království, i když v Thajsku má monarchie větší vliv. Má daleko větší dozorčí úlohu ve státě a předkládá řadu projektů na rozvoj země. Král a jeho rodina je národem velmi milován a bezmezně uctíván. Král nastoupil na trůn v roce 1946 a je nejdéle vládnoucím panovníkem. Královská moc je regulovaná ústavou a je také podřízena jejím ustanovením. Král zahajuje zasedání parlamentu a jmenuje premiéra a také členy kabinetu. Monarchie má tři správní články. Jedná se o Kabinetní (tajnou) radu, Úřad královského domu a Sekretariát krále. Kabinetní rada vystupuje jako poradce krále a někdy ho i zastupuje, Úřad královského domu spravuje nemovitosti a administrativu, organizuje ceremonie a Sekretariát vykonává administrativní a sekretářské práce. Výkonná moc vlády je podřízena premiérovi, který je volen parlamentem, jenž se skládá z dolní (360 křesel) a horní (270 křesel) sněmovny. Ústava zřizuje dvoukomorové Národní shromáždění, které je složeno ze Senátu a Parlamentu. Členi jsou voleni lidovým hlasováním na 4 roky. Soudní moc je vykonávána ve jménu krále. Soudci jsou voleni a odvoláváni králem. Soudní systém existuje ve třech úrovních. Nejnižší jsou soudy první instance, střední úroveň plní odvolací soudy a na nejvyšším stupni stojí Vrchní soud. Soudy první instance se dělí na 20 smírčích soudů a 85 provinčních soudů. Existuje také Ústřední soud pro nezletilé. Nejvyšší soud se skládá z prezidenta a 21 soudců. Armáda se skládá z Královské thajské armády, Královského letectva a Královského námořnictva a konečně z policie. Od revoluce roku 1932 měla armáda a policie značný vliv na dění v zemi, poslední vojenský zásah se uskutečnil roku 1992. Existují však důkazy o tom, že vývoj směrem ke skutečné demokracii získává stále více příznivců.Thajsko bylo konstituční monarchie až do 19. září 2006 kdy došlo k vojenskému převratu. V současné době je Thajské království pod vojenskou vládou pod konstituční monarchií vedená generálem Sonthi Boonyaratkalin. Vojenská přítomnost v není nijak viditelná a Thajsko je bezpečnou zemí pro turismus.Thajsko je rozděleno do 76 provincií a v čele každé stojí provinční guvernér, jehož období jsou 4 roky. Provincie se dělí do okresů (amphoe), podokresů (king-amphoe), dále do obcí nebo vesnic (tambon), komunálních okresů (kukhaaphibaan) a samosprávných obcí (thetsabaan). Hlavní město provincie má stejný název jako samotná provincie. Bangkok, v jehož čele stojí volený guvernér, se dělí na 38 městských obvodů. dnes už na 39 obvodůTheravádový buddhismus je hlavním aspektem soudobého thajského sebeuvědomění. Přesto v nejjižnějších oblastech Thajska převažuje islám. Jako ve většině asisjských kultur, je klíčová v thajském spirituálním učení úcta k předkům.Thajské podnebí je tropické, s vysokými teplotami i vlhkostí a vlivem monzunů. Duben a květen jsou měsíce s nejvyšími teplotami v roce, dosahující v průměru 35-36 stupňů. V červnu začíná Jihozápadní Monzun, který přináší deštnou sezónu přibližně až do konce září. I v období deštné sezóny, je podnebí vhodné pro turismus. Velmi často se srážky vyskytují jen na krátký čas (hodinu) nebo přes noc.
Malajsie je volená federativní konstituční monarchie v jihovýchodní Asii, rozkládající se na jihu Malajského poloostrova a na severu ostrova Borneo. Jejími sousedy jsou Indonésie, Brunej, Singapur a Thajsko.V posledních 25 letech prožívá Malajsie rozkvět, který ji umožnil se změni ze země třetího světa závislé na dovozu kaučuku a cínů v převážně průmyslovou zemi. V době ekonomického růstu dodržovala přibližně 8% růst HDP.Mezi hlavní hospodářské produkty země patří rýže, palmový olej, kaučuk, dřevo, kakao, pepř, ananas a ryby. Důležitá je těžba ropy, zemního plynu, cínové rudy, železa a mědi.Mezi hlavní průmyslová odvětví země patří zemědělství, těžba ropy, hornictví, potravinářský průmysl, výroba pneumatik a cementu, elektronika, chemický a textilní průmysl.Roku 1509 byla Melaka dobyta Portugalci, čímž začala evropská nadvláda nad zemí. Roku 1614 byly vystřídání Nizozemci, kteří v zemi zůstali na 200 let. Roku 1824 převzali správu Britové. Za druhé světové války byla okupována Japonci. Roku 1963 získává nezávislost v rámci Commonwealthu.Malajsie má 23 953 136 obyvatel, které je tvořeno pestrou směsicí ras. Přibližně 50% jsou Malajci, 32% Číňani, 9% Indové a další domorodé národy. Politickou moc v zemi mají v rukou Malajci, ale Číňané ovládají hospodářství.
Indonésie je ostrovní stát v jihovýchodní Asii, zasahující částí i do Austrálie. Jeho sousedy jsou Malajsie, Papua-Nová Guinea a Východní Timor.Již v 8. století vznikl na indonéských ostrovech první státní útvar říše Šrívidžaja. Oblast byla centrem obchodu mezi Čínou a Indii. Od roku 1755 začali do země pronikat Nizozemci celý proces se završil roku 1913 dobytím sultanátu Acech. V letech 1942-1945 zemi okupovali Japonci. Roku 1945 vyhlásila Indonésie nezávislost.Ta byla uznána až v roce 1949. V čele země stanul diktátor Sukarno vůdce Národní strany Indonésie. Po něm se převratem (1965) dostal k moci generál Suharto, který vládl až do roku 1998. Roku 1999 Indonésie souhlasila s samostatností Východního Timoru.Země se rozkládá na souostroví Sundy, které tvoří předěl mezi Indickým a Tichým oceánem. Největšími ostrovy jsou Kalimantan, Sumatra, Jáva a Sulawesi dále západní část ostrova Nová Guinea. Celá oblast je tektonicky aktivní, častým jevem jsou sopečné výbuchy, zemětřesení a tsunami. Lesy pokrývají 11 % procent rozlohy státu (stav na začátku roku 2006). Roční je vykáceno 2 800 000 ha lesa z toho polovina nelegálně. Odlesněním hrozí eroze a sesuvy půdy hlavně na hornatém ostrově Jáva.
Filipíny jsou ostrovní stát v jihovýchodní Asii. Jejich nejbližšími sousedy jsou Tchaj-wan (300 km severně za Luzonským průlivem), Malajsie (ostrov Kalimantan se nachází jihozápadně za Suluským mořem, od Palawanského a Suluského souostroví v držení Filipín ho dělí jen úzké průlivy) a Indonésie (severní výběžek ostrova Celebes se nachází asi 400 km jižně od filipínského Mindanaa). Poloha a charakter územíFilipíny se nacházejí v Tichém oceánu mezi 6. a 18. stupněm s.š. Celé souostroví je vzdáleno od břehů Asie asi 1000 km. Filipíny jsou omývány čtyřmi moři, z východu Filipínským, ze západu Jihočínským a z jihu Suluským a Celebeským. Tři čtvrtiny povrchu státu zaujímají vysočiny. Nížiny se nacházejí pouze při pobřežích nebo v říčních údolích. Samotné souostroví se nachází v neklidné oblasti, vždyť na samotných ostrovech je 50 mohutných sopek. Nejvyšší z nich Apo (2954 m n. m.). Dalším známým vulkánem je smíšená sopka Pinatubo (1600 m n. m.). Její nejznámější erupce se odehrála v červnu 1991. Turisticky velmi oblíbená sopka je Mayon Volcano (2462 m n. m.). V současné době stejně jako nedaleký Bulusan vykazuje vysokou sopečnou aktivitu.Filipíny leží v horkém a vlhkém tropickém podnebném pásu. Podnebí ovlivňuje také východoasijské monzunové proudění. Období dešťů začíná v listopadu a končí v lednu. Roční úhrn srážek se pohybuje asi od 1000 do 5000 mm. V nížinách se průměrná roční teplota pohybuje mezi 23–30 °C, v horách mezi 15–20 °C. Velké nebezpečí představují tajfuny, které jsou zde poměrně časté.36 % rozlohy země zaujímají původní lesy. Roste v nich například filipínský mahagon a jiné vzácné stromy. Ve vyšších oblastech převládají borovicové lesy, na pobřeží rostou mangrovy. Typickým zástupcem živočišné říše jsou zde opice, ty někdy dokonce vyhledávají blízkost lidí.Nejdelší filipínskou řekou je Mindanao (551 km). To znamená, že řeky v zemi jsou krátké, mají ale rychlý spád. I přest tento dobrý předpoklad nejsou příliš často využívané k zisku elektrické energie, je vybudováno pouze několik vodních elektráren.Filipíny se dělí na 3 skupiny ostrovů: Luzon, Visayas a Mindanao. Ty se dále dělí na 17 regionů, 81 provincií, 131 měst, 1497 obcí a 41994 malých obcí zvaných barangay.24.7.2006 filipínská prezidentka Arroyová oznámila návrh na vytvoření pěti ekonomických superregionů, zaměřených na hospodářské přednosti jednotlivých oblastí.Co se nerostného bohatství týče, jsou Filipíny velmi bohaté. Nachází se zde naleziště rud železa, mědi, zinku, olova, manganu, chromu ,zlata, stříbra, rtuti a kobaltu. Jsou zde i ložiska dvou důležitých paliv, ropy a černého uhlí.Zemědělstvím se živí asi 40% obyvatel. Zemědělská půda zaujímá asi 34% území státu. Nejvýznamnější plodinou je kokosová palma. Zpracováním dužiny jejich plodů (kokosové ořechy) se vyrábí tzv. kopra. Filipíny jsou v její výrobě a produkci první na světě. Ještě se zde pěstují ananasy, banány, batáty, cukrová třtina, kakao, kaučukovník, káva, kukuřice, maniok, rýže a tabák.Filipíny patří k rozvojovým zemím. Donedávna zde převládala tradiční odvětví průmyslu – průmysl potravinářský, textilní, dřevařský a částečně chemický. Od 70. let 20. století začíná na významu nabírat strojírenství. Významnými odvětvími strojírenství se stala výroba videorekordérů, televizorů a radiomagnetofonů a montáž automobilů. Největším průmyslovým centrem země je hlavní město Manila, zde je soustředěno téměř 90% veškerého filipínského průmyslu.Drtivou většinu populace ostrovů tvoří Filipínci (96%).
SEZNAM
- www.maturita.cz
- www.moonshining.cz
- www.teenage.cz
- www.images.cz
- www.exotika.orbion.cz
- www.wikipedia.cz
- www.ecesty.cz
- www.celysvet.cz
- www.esotravel.cz
- www.zeme.sopka.cz
KNIHY
- vydala: Euromedia Group k s.
název: Svět, v němž žijeme- ASIE
nakladatelství: Universum
v roce: 2004
stran: 79
zuzka22
28. prosinec 2012
24 166×
4457 slov
