Austrálie

Poloha a rozloha

Austrálie se rozkládá na jižní polokouli a je téměř půlena obratníkem Kozoroha .
Nachází se mezi 10 a 30°. Skládá se z 8 svazových států. Queensland na severovýchodě, Nový Jižní Wales a Viktorie na jihovýchodě, Jižní Austrálie na jihu , Západní Austrálie zaujímající západní třetinu kontinentu a Tasmánie – ostrovní stát na jih od Viktorie. K pevninským teritoriím patří Severní Teritorium ( sev. a stř. Austrálie)a území hlavního města Candberra v Novém Jižním Walesu.
Austrálie má rozlohu 7 682 300 km2. Je to 6 největší stát na světě. Větší je pouze Rusko, Kanada, Spojené státy americké, Brazílie, Čína. Je to nejmenší kontinent na světě.

Historie

Prvními přistěhovalci do Austrálie zřejmě byli její současní domorodci – australští
černoši, kteří sem přišli z jihovýchodní Asie někdy před 40 000 lety. Živili se lovem a sběrem a životní prostředí kontinentu ovlivňovali jen nepatrně. Dnes, po 2 stoletích evropské kolonizace, původní životní prostředí Austrálie utrpělo nenapravitelné škody.
Prvním Evropanem, který v březnu 1606 prokazatelně spatřil australskou pevninu, byl holandský kapitán Villem Jansz. Španěl Luis Vaez de Torres sice o několik týdnů později proplul průlivem , který dnes nese jeho jméno , ale je téměř jisté , že Austrálii vůbec nespatřil. Tuto oblast zmapovalo až několik pozdějších holandských mořeplavců. Tasmánie se původně jmenovala Van Diemenova země; nazval ji tak Abel Tasman
(asi 1603 – 59) , který ji objevil v r. 1642. Na Tasmánii byla přejmenována až v roce 1855. Další průzkum zde provedl britský mořeplavec James Cook (1728 – 79) , který roku 1770 objevil a pojmenoval Botanický záliv v Novém Jižním Walesu.
Britští zločinci odsouzení k vyhnanství byli v tomto období dopravováni do Ameriky , ale když vypukla americká válka za nezávislost ( 1775 – 83 ), byla zapotřebí nová trestanecká kolonie. Britská vláda pro ni nejprve vybrala Botanický záliv a později severnější Port Jackson , z něhož se později vyvinulo Sydney , Tasmánie , Queensland , Viktorie a Západní Austrálie byly původně také trestaneckými koloniemi . Deportace odsouzených vězňů skončily až v r. 1868.
Prudký rozvoj chovu ovcí v 30. letech 19. století vytlačil původní obyvatele z jejich historických území. Objevení zlatých dolů v Novém Jižním Walesu a ve Viktorii v letech 1851 a 1852 vyvolalo nové vlny přistěhovalců. Demonstrace horníků proti vysokým licenčním poplatkům a za přiznání hlasovacího práva byly r. 1854 poblíž Ballaratu ve státě

Viktorie potlačeny vojskem. Šest samosprávných kolonií v r. 1901 založilo federaci Australský svaz s parlamentem v Melbourne. V r. 1911 bylo z Nového Jižního Walesu vyčleněno teritorium australského hlavního města, na němž začalo vyrůstat nová federální metropole Canberra. Parlament v ní poprvé zasedal v r. 1927. Za 1. světové války bojovaly australské jednotky po boku Britů. Austrálie byla podobně jako Británie v třicátých letech těžce postižena světovou hospodářskou krizí, ale po vypuknutí 2. světové války opět přispěchala Británii na pomoc. Po japonském útoku na havajský přístav Pearl Harbor se v r. 1941 rozpoutaly dlouhé a těžké boje o kontrolu nad Tichým oceánem, které sblížily Austrálii se Spojenými státy.
Po válce vzrost vývoz zemědělských produktů a mnoho měst prožívalo nové období rozkvětu. Nové vlny přistěhovalců z Evropy oslabovaly australské svazky s Británií.
Přetrvávaly však také rasové předsudky vůči australským domorodcům. Původní obyvatelé až do r. 1962 neměli občanská práva a do sčítání obyvatelstva byli poprvé zahrnuti až v r. 1971.

Přírodní poměry

Povrch Austrálie tvoří tři základní oblasti: Velká západoaustralská plošina zaujímající přes polovinu země, Středoaustralská pánev a východní hornatina Velkého předělového pohoří.
Velká západoaustralská plošina je vcelku jednotvárná, členitější oblasti představují vysočina Kimberley a Arnhemská země na severu a Mac Donnellovo a Musgraveovo pohoří uprostřed kontinentu. Plošina se zvedá od západního pobřeží na pak mírně klesá k východu do „ rudého středu“ kontinentu, pojmenovaného podle výrazně rudohnědého zbarvení půdy. Mezi okrajem plošiny a Musgraveovým pohořím se tyčí největší skalní monolit na světě – Ayersova skála, známá také pod svým původním domorodým názvem Uluru; měří po obvodu 10 km, je přes 300 m vysoká a na slunci opticky mění barvu.
Středoaustralskou pánev tvoří tři rozsáhlé artéské, často slané pánve, oddělené od sebe nízkými hřbety; každá z nich je bohatou zásobárnou podzemní vody. Největší je Eyreova
pánev odvodňovaná do Eyreova jezera v jejím jihozápadním cípu. Plošně nejmenší Murrayovou pánví protékají dvě nejdelší a hospodářsky nejvýznamnější řeky – Murray a její přítok Darling.
Na východ od Středoaustralské pánve se povrch zvedá k Velkému předělovému pohoří a pak poněkud prudčeji spadá k pobřežním nížinám, které soustřeďují více než polovinu obyvatelstva země. Od severního Queenslandu až na jižní pobřeží Viktorie se horská pásma táhnou rovnoběžně s pobřežím a pak se znovu objevují na Tasmánii. V nejvyšší části, tzv. Australských Alpách, na jihovýchodě přesahují výšku 2000 m. Na jihu západně od Sydney se zvedají Modré hory. Střední část je nízká, vyšších výšek (přes 1500 m) dosahuje pohoří na severu u města Cairns. Paralelně s pobřežím Queenslandu se táhne nejvyšší korálový útvar na světě – Velký bradlový útes, který v délce asi 2300 km sahá až k Nové Guineji. Australská pevnina je geologicky poměrně stabilní, naopak oceánská teritoria tvoří četné mladé ostrovy sopečného původu.

Podnebí

Podnebí se mění se zeměpisnou šířkou od tropického až k mírnému. Nejchladněji je v horách na jihovýchodě a na Tasmánii – jsou to jediná místa, kde pravidelně sněží. Leden a únor obvykle bývají nejteplejší měsíce; letní období se prodlužuje směrem k severu. Nejzazší sever, nejblíže u rovníku vykazuje vysoké teploty po celý rok. V oblastech západní a střední Austrálie bývají dlouhé periody sucha. V pánvi Eyreova jezera často ročně nenaprší ani 150 mm srážek. Naproti tomu Arnhemská země na severním pobřeží a severovýchodní Austrálie mají vlhké monzunové klima. Severozápadní a východní pobřeží sužují občasné záplavy a tajfuny. Na severním a jihovýchodním pobřeží a na Tasmánii roční průměrný úhrn srážek přesahuje 2000 mm, v Queenslandu i 3000 mm.
Řeka Murray a její přítoky napájené vydatnými srážkami ve Velkém předělovém pohoří poskytují vodu většině zavlažované půdy v zemi. Podzemní voda artéských pánví je životně důležitým zdrojem umožňujícím život obyvatel a chov dobytka, zejména v suchém vnitrozemí. Velká část území Austrálie je bezodtoká.

Fauna a Flora

Zvířena je vesměs endemická. Většina původních savců jsou vačnatci , mezi ně patří klokani , medvídkové koaly , vombati a vačice , jejichž mláďata se rodí po velmi krátké době a dorůstají pak v matčině břišním vaku. Ještě neobvyklejší jsou savci z řádu ptakořitných, zastoupení dvěma druhy : ptakopysky a ježurami, které kladou vejce a kojí mláďata . Většinu australského ptactva tvoří endemické druhy např. běhavý pštros emu hnědý nebo ledňák obrovský. Zcela chybějí šelmy. V Austrálii žije také jinde nevídané množství druhů jedovatých pavouků a plazů.
Hadi- je pravda , že z 10 nejjedovatějších hadů na světě jich 7 žije v Austrálii. Nejhorší z nich, tzv. Fierce Snake , má více než 7x silnější jed než kobra indická. Další v pořadí ,Taipan , na tom není o nic hůř . Víc než 80% všech hadů v Austrálii je jedovatých , takže pokud nějakého potkáte, je velká šance, že bude jedovatý.
Pavouci- opravdu nebezpeční jsou jenom dva – Funnel Web žijící v příměstských oblastech Sydney a Red Back , rozšířený na širším území.Zbytek pavouků má příliš malá kusadla na to, aby vám prohryzla kůži a nebo jejich jed není smrtelný.

Původní lesy a křoviny se vyskytují převážně na severním a východním pobřeží a podél vnitrozemských vodních toků. Charakteristickými stromy Austrálie jsou blahovičníky (eukalypty) a trnovníky (akácie). Směrem do vnitrozemí s přibývajícím suchem přechází krajina v savany (buš) a křovinaté porosty , polopouštní a pouštní formace.
Rozsáhlé oblasti původních porostů byli vymýceny pro stavební dřevo, získání orné půdy , často na jejich místě byly vysázeny dovezené užitkové druhy. Původní rostlinstvo v některých oblastech kontinentu mizí vinou miliónových stád pasoucího se dobytka a cizorodých plevelů zavlečených do země s evropskými obilninami.

Obyvatelstvo a města

Většina z téměř 18 miliónů Australanů je evropského, zejména britského původu. Původní obyvatelé – Austrálci představují jen 1,5% veškeré populace a dalších 5,3% tvoří buď rodilí Asiaté nebo občané asijského původu.
Snahy zvýšit počet obyvatel vedly po 2. světové válce k podpoře přistěhovalectví bělochů z evropské pevniny. Australská vláda teprve v r. 1973 formálně vyhlásila ukončení diskriminační imigrační politiky „bílé Austrálie“, což značně ovlivnilo charakter přistěhovalectví v následujících letech.
Trvalá chudoba, chatrné zdraví a nedostatek vzdělání posilovaly nedůvěru domorodců ke společnosti ovládané bělochy. Federální vláda až v r. 1976 uznala nároky Austrálců na jejich půdu a v částech Severního teritoria jim udělila právo na volnou držbu pozemků. Některé svazové státy pak následovaly jejího příkladu. Téměř všechny z 260 původních jazyků zmizely; zachovalo se jich jen velmi málo. Po celé Austrálii se dnes užívá angličtina.
Hlavním náboženstvím bylo a zůstává křesťanství (76%). Téměř polovinu věřících tvoří protestanté, jednu čtvrtinu římští katolíci. 11% současné populace o sobě tvrdí, že nevyznává vůbec žádné náboženství.
Většina populace žije ve městech na pobřeží, 6 největších aglomerací (Sydney, Melbourne, Brisbane, Adelaide, Perth a Canberra) soustřeďuje téměř 70% obyvatel země. Vnitrozemí je osídleno minimálně (méně než 1 obyvatel na 1 km2). Austrálie má vysokou míru porodnosti a nízkou míru úmrtnosti. Muži se zde dožívají v průměru 73 let, ženy 79 let. Je zde téměř stoprocentní gramotnost.

Hlavní město Canberra se rozkládá na svém vlastním území (Australian Capital Territory –
ACT). V městských oblastech, zejména pak v hlavních městech jednotlivých států, žije 86 % veškerého obyvatelstva.
Největším městem je Sydney, leží ve státě Nový Jižní Wales a má 3 715 000 obyvatel, za ním následuje Melbourne, leží ve státě Viktorie a má 3 125 000 obyvatel, jezdí se zde Velká cena Austrálie F1. Město Perth se nachází ve státě Západní Austrálie, má 1 960 000 obyvatel, Brisbane v Queenslandu má 1 370 000 obyvatel. Adelaide leží v Jižní Austrálii a má
1 050 000 obyvatel.
Asi 50% australských silnic jsou silnice s pevným povrchem. V tom je zahrnuto 16 000 km státních dálnic, které spojují hlavní města států mezi sebou a Severní území s halvním městem Canberrou a s celým teritoriem hlavního města. Na kontinentě je asi 8,8 milionů aut a více než 1 milion nákladních aut a autobusů.

Hospodářství

Hospodářství Austrálie je založeno na širokém spektru oborů s vysoce rozvinutým odvětvím finančním, výrobním, obchodním a sektorem služeb. Je to jeden z největších světových producentů vlny, pšenice, masa, mléčných výrobků, cukru a ovoce. Australské nerostné bohatství je obrovské. Země je největším producentem bauxitu a významným dodavatelem uhlí, železné rudy, zlata a uranu. V r. 1979 zde začala těžba diamantů, protože byla objevena bohatá ložiska v oblasti Kimberley v Západní Austrálii. Od té doby předstihla Austrálie v těžbě tohoto vzácného drahokamu doposud vedoucí Jižní Afriku. Další oblasti nerostných surovin jsou v Broken Hillu v buši Nového Jižního Walesu a v oblasti Kakadu východně od Darwinu.
Průmyslová výroba je soustředěna kolem Sydney, Melbourne, Adelaide a Brisbery. Tato města jsou průmyslovými centry země a zároveň hlavními obchodními centry. Důležitými výrobky jsou motorové dopravní prostředky, letadla, elektrické spotřebiče, chemické a textilní výrobky.
Asi 26% australského vývozu směřuje do Japonska. Druhým největším obchodním partnerem jsou USA (10,8%), dále následuje Jižní Korea (5,5%), Nový Zéland (5,3%), Singapur (4%),
Tchaj-wan (3,7%), Velká Británie (3,6%) a Hongkong (2,7%).
Z celkového dovozu je 24,1% z USA, 19,2% z Japonska, 6,7% z Německa, 6,5% z Velké Británie, 4,2% z Nového Zélandu, 3,8% z Tchaj-wanu a 3,2% z Itálie.