Badlands

Fenomén zvaný BADLANDS

Významným činitelem, který modeluje zemský povrch, je dešťová voda a její povrchový odtok. Přesvědčujeme se o tom po každé prudké bouři (splavenou půdou zanesené strouhy, vodní nádrže a komunikace, ronové rýhy a stružky na povrchu atd.).

Jako významný exogenní činitel je povrchový odtok vody jedním z předmětu studia všeobecné geologie a geomorfologie. Důležitou součástí studia je klasifikace vznikajících tvarů. V hierarchii intenzity postižení krajiny tímto typem eroze stojí nejvýše termín BADLANDS. Ten charakterizuje rozsáhlejší území, budovaná jen málo zpevněnými horninami, zpravidla v oblastech semiaridních, s malým vegetačním krytem. Krajina je tvořena horizontálně uloženými vrstvami jílů, břidlic a pískovců. V důsledku přívalových dešťů je erozí a splavem silně rozčleněna ve změť roklí, stolových hor a slepých údolí, bez rostlinného krytu. Nejzajímavější krajiny ve státě Dakota byly prohlášeny národním památníkem Badlands National Monument, 985 km2.

Mezinárodní definici národního parku přijalo 10. generální shromáždění Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN), konaná v roce 1969 v indickém Dillí. Praví se v ní, že jde o oblast poměrně rozlehlou (velkoplošné chráněné území podle české terminologie). V ní se vyskytuje jeden nebo i více ekosystému podstatně nezměněných lidskou činností, s rostlinnými a živočišnými druhy, stanovišti zvláštního vědeckého, výchovného a rekreačního významu, nebo jde o přirozenou krajinu velké krásy. V této oblasti nejvyšší kompetentní úřední orgán příslušné země učinil opatření zabraňující nebo zcela vylučující využívání a činností, jež by narušovaly ekologické, geomorfologické a estetické rysy, které vedly ke zřízení chráněného území.

Nejkrásnější badlandy amerického kontinentu jsou zvané BIG BADLANDS. Ty právě dosahují svých maximálních rozměrů a těžko popsatelnou monumentalitu, v jistém smyslu i malebnost. Před 25 – 35 mil. let byla v těchto místech rovinatá, bažinatá krajina, kam tekly řeky ze skalnatých hor i nedalekých Black Hills a zanechaly tady mocné vrstvy sedimentů. Při mohutných výbuších sopek v nedalekém Wyomingu, v Yellowstonu, sem vítr zanesl obrovité množství sopečného popelu. V těchto říčních a sopečných nánosech zůstávaly i kostry zvířat, která zde kdysi žila. Při zvýšeném průtoku vody v dobách meziledových spojených s táním ledovců začaly řeky prastaré vrstvy prořezávat, vznikala hluboká říční údolí s měkkými sedimentárními svahy, a tak byla otevřena cesta mocné erozi. Prudké lijáky rozmávaly říční břehy a svahy, v nichž postupně vznikaly různé zemní pyramidy, sloupy a jehly. Z odhalených vrstev na některých místech dokonce vystupují fosilní zbytky už dávno vyhynulých zvířat.

Území parku Badlands je z hlediska regionální fyzické geografie součástí Missourské plošiny, která patří k Jižním rovinám.

Nejstaršími horninami, které zde vystupují na povrch, jsou sedimenty křídového souvrství Pierre Shale. O mořském původu svědčí nejen jejich charakter, ale i hojné zkameněliny. Tektonická činnost v místech dnešních Black Hills a Rocky Mountains na konci křídy kromě jiného způsobila, že došlo k rozsáhlému ústupu moře a ukončení usazování. Vznik elevačních pásem na západě i jihozápadě a pokles přilehlých oblastí vedl k rychlé erozi a postupnému zarovnávání povrchu.

Občasné bouře způsobily dravé proudy s přínosem a sedimentací hrubšího materiálu. Tak se ve vrstevním sledu střídají sedimenty písčitých valů, jílovitých niv a zarůstajících močálů. Dnes tvoří tyto sedimenty paleontologicky nejbohatší polohy svého druhu v Severní Americe. Orientaci v nich usnadňuje cyklicita vývoje i paleontologický obsah.

Národní park Badlands se táhne podél Bílé řeky (White River) v délce 160 km a jen asi 6 % jejího území spadá do působnosti služby národního parku. Je to velmi zvláštní typ krajiny. Jde o části prérie soustavně modelované vodní a větrnou erozí do roztodivných tvarů. Některé hory a kopce vypadají jako kužele nasypané z písku a díky sedimentárnímu původu hornin jsou většinou jakoby vodorovně pruhované. Před 80 mil. let vyplňovalo toto území moře, které sahalo daleko na sever a hluboko na jih až někam k dnešnímu Mexickému zálivu. Později se jeho vyzdvižené dno částečně stalo základem západních plání.

Odkryté vrstvy země vypovídají o zdejší geologické minulosti, pradávných dějích i o životě v této krajině. Bělavé jezerní a říční usazeniny jsou pravým rájem paleontologů, kteří zde už řadu generací nacházejí velké množství zkamenělin prehistorických živočichů.

V Badlands objevil americký profesor O. Ch. Marsh v 70. letech 18. stol. většinu nalezišť, jež později posloužila k rekonstrukci celého vývoje koňovitých. Bohatý fosilní materiál, který Marsh nasbíral, pocházel z bezprostředně následujících vrstev, a tak umožnil sledovat vývoj krok za krokem: myšlenka postupného ubývání pralesů, šíření stepí a souvislost mezi změnami životního prostředí a vývoje koně se potvrdila. Práci paleontologů však značně ztěžují měkké horniny, divoce rozbrázděné hlubokými kaňony a strmými stěnami. Mnoho drahocenných koster a lebek zvířat bylo napřed vyhledáno dalekohledem a pak vyzvednuto horolezci za pomocí vrtulníku.

Stovky mil kolem tohoto prazvláštního kraje se kdysi rozprostírala nekonečná vlnící se prérie plná stád bizonů, bezpočtu kolonií psounů a kroužících majestátních orlů. Kam zmizela? Bílý muž ji vyměnil za lány obilí, ostnaté dráty farem a tisíce mil asfaltových dálnic. Indiáni žili s bizony pokojně vedle sebe, bílí lovci je však téměř vyhubili. Nejprve kvůli kůži, pak pro jazyk považovaný za vynikající pochoutku a dostat tak vyhladovělé domorodce pod kontrolu v rezervacích.

Vraťme se však opět do kdysi obávaného a tajemného území Badlands. Indiáni zde dokázali žít již před tisícem let, pro bělochy si tato pustina zachovala nehostinnost velmi dlouho. Ještě v roce 1823 v ní dva muži z americké kožešinové společnosti nalezli smrt žízní. Území také prý navštívil generál Custer a popsal je jako: „Peklo s dočasně vyhasnutým ohněm“.

Dnes už se ovšem peklo přizpůsobilo turistickému ruchu. Dokonalé asfaltky nás zavedou na nejkrásnější vyhlídky, dá se zde pohodlně kempovat, leckde se občerstvit, vše si nechat vysvětli, na vše se zeptat. A pochopitelně za vše i patřičně zaplatit …

Národní park BADLANDS byl zřízen v roce 1939 jako národní památník a jeho statut v roce 1978 povýšil Kongres na národní park. Od vyhlášení ochrany nad tímto územím uběhla už řádka let. Díky tomu jsou na zdejších zelených pastvinách opět vidět stáda bizonů, čiperní psouni si v klidu hrabou svá podzemní města a nad tím vším čas od času zakrouží i orel skalní.

Badlands – národní park patří k největším turistickým atrakcím státu. Je to unikátní přehlídka podivuhodných erozních tvarů, které vytvořily deště a příležitostné potoky. Obecný termín badlands byl přenesen na krajiny stejného charakteru i jinde ve světě. Ty však mohou vzniknout i lidskou činností (např. půdní erozní v místech nevhodné těžby třeba na svazích). Badlands se vyskytuje i v Číně, Nigérii, Alžírsku, Maroku, Itálii a Bulharsku.