Biosféra-zoogeografické oblasti Země

- ¾ živočišných druhů žijí na souši, v mořích malý počet druhů ve velkém množství
- od rovníku k pólům se snižuje druhová rozmanitost, přibývá jedinců daného druhu
(u obratlovců), zvětšuje se velikost těla živočichů
Zoogeografické oblasti – rozdělení povrchu Země na určité oblasti, které vykazují shodné nebo příbuzné prvky fauny. Rozdělení je podmíněno jak evolucí fauny, tak ekologickými změnami, jež měly vliv na její šíření. Živočišné oblasti nejsou tak výrazné jako u rostlin kvůli pohyblivosti a sezónnímu stěhování živočichů. Mezi základními oblastmi neexistují přesné hranice a tím vznikají přechodná území, která se někdy vydělují jako zvláštní podoblasti.
Základní oblasti:
1. Palearktická- zaujímá Evropu, severní Afriku (hranicí je Sahara), Arabský poloostrov (krom jeho jihu), Blízký východ (k Indu), sever Asie (od Evropy k Čukotce, hranicí jsou Himaláje), Japonsko, př.: medvěd, vlk, vysoká zvěř, rys
2. Orientální (indomalajská)- nejpestřejší, zaujímá Indii, Indonésii, Indočínu, jižní Čínu, Filipíny, Cejlon př.: tygr a slon indický, orangutan, varan, panda
3. Etiopská- zahrnuje Afriku jižně od Sahary, Madagaskar (endemické druhy) př.: primáti-gorila, šimpanz, kočkovité šelmy-lev, gepard, nosorožec, hroch
4. Australská- zaujímá Austrálii /jež je nejstarším kontinentem, který prošel izolovaným vývojem a jsou zde proto ojedinělé druhy/, Novou Guineu, Nový Zéland, Oceánii př.: klokan, koala, ptakořitní (ptakopysk, ježura), vakovlk, kiwi
5. Nearktická- zahrnuje Severní Ameriku, Grónsko, sever Mexika př.: medvěd, puma, los, orel, kojot
6. Neotropická- zahrnuje střední a Jižní Ameriku, Karibskou oblast př.: lama, kormorán, jaguár, anakonda

V současnosti je vážně ohroženo okolo 10% známých druhů savců a ptáků. Jedním ze zásadních faktorů, které ovlivňují vymírání druhů, je snižování biodiverzity- zánik a omezování přirozených stanovišť. To má za následek snižování počtu jedinců jednotlivých druhů, a tím pádem snižování jejich genetické variability a životaschopnosti. Místo nich tak vyplňují uvolněné areály přizpůsobivější a nenároční živočichové např.: hlodavci. Příkladem tohoto stavu mohou být globálně důležité tropické lesy. Dalšími faktory způsobujícími vymírání živočichů je znečišťování ovzduší, vody, půdy, nadměrný lov, využívání biotických zdrojů nad možnosti přirozené obnovy (tropické lesy), průmyslový charakter zemědělství.
Jedním ze způsobů ochrany dosavadní přirozené rozmanitosti jsou přírodní parky či rezervace. Byly zakládány již od 19. století, přičemž nejstarším národním parkem je Yellowstonský v USA z roku 1872.
Příklady světových parků:
1. Galapágy- endemické druhy (želva sloní, leguán galapážský)
2. Kruegerův- v JAR, typická africká fauna
3. Serengeti- afričtí býložravci a šelmy
4. Amazonia /Tapajós/- vysoká rozmanitost tropických druhů ptáků, ryb, hmyzu
5. Bělověžský- nížinný les se stádem zubra evropského
6. Bajkalský a Barguzinský- endemické druhy tuleně bajkalského a sobola barguzinského
V ČR nejstarší přírodní rezervací Žofínský prales z roku 1838, v současnosti 4 národní parky- KRNAP, Labské pískovce, Šumava, Podyjí, 23 chráněných krajinných oblastí a 1800 přírodních parků a rezervací.
Další důležitou složkou zabývající se ochranou přírody jsou mezinárodní i národní organizace. Mezi nejznámější patří UNESCO (jako subjekt OSN), WWF (Celosvětový fond pro přírodu), IUCN (Mezinárodní unie ochrany přírody), CITIES (Seznam pro obchodování se zvířaty), Greenpeace.
V ČR např.: Český svaz ochránců přírody.