Brno

V brněnské kotlině žil člověk již od pravěku, na území Brna byla sídliště v době Velkomoravské říše. Kolem r. 1000 vznikla osada u brodu přes řeku Svratku, nynější Staré Brno, a ta dala městu jeho jméno. Od 11.stol. zde stál břetislavský hrad, sídlo přemyslovského údělného knížete. V předhradí se vyvíjely české trhové vsi - jak na Starém Brně, tak kolem Horního (Zelného) trhu. Od 13. stol. přicházeli cizí kolonisté: Němci, Flandrové a Valoni, kteří se usídlili kolem Dolního náměstí (Svobody). Svoji obec vytvářeli i Židé v dolní části dnešní Masarykovy. Právní oporou pro rozvoj města se stalo větší a menší privilegium, které mu r. 1243 udělil český král Václav I. Město se ohradilo hradbami s pěti branami (Měnínskou, Židovskou, Starobrněnskou, Veselou a Běhounskou). Se dvěma farními kostely - sv.Petra a sv. Jakuba - se o duchovní potřeby staralo několik klášterů: benediktinský v Komárově, premonstrátský v Zábrdovicích, kláštery žebravých řádů - dominikánů a minoritů, heburský, johanitská komenda a cisterciačky na Starém Brně, jejichž klášter založila královna Eliška Rejčka. Hrad Špilberk byl koncem 13. století přestavěn do gotické podoby. Město bylo ve 14. stol. sídlem moravských markrabat a prožívalo svůj rozkvět. Tehdy bylo ve městě asi 1000 domů a 11 000 obyvatel. Díky právu výročních trhů vzrůstal mezinárodní obchod, který si vynutil důkladnou znalost právních předpisů, a tak r.1355 sestavil radniční písař Jan Knihu výroků brněnských konšelů, která se stala právním vzorem mnoha měst. V čele města stál rychtář a městská rada dvanácti konšelů. Od poloviny 14. stol. bylo Brno sídlem moravských zemských sněmů, které se scházely střídavě v Brně a v Olomouci. Tyto orgány zemské samosprávy řešily otázky politické, soudní a finanční a vedly zápisy do zemských desek.

Za husitských válek zůstalo město věrné králi Zikmundovi a husité je dvakrát marně obléhali v r.1428 a 1430. Probíhala zde i první diplomatická jednání, která vyústila v basilejská kompaktáta. Roku 1454 král Ladislav Pohrobek vypověděl Židy z města a ti se soustředili kolem dnešní ul. Křenové. Za krále Jiřího z Poděbrad se Brno přidalo k jeho protivníku Matyáši Korvínovi, uznávanému na Moravě za českého krále. Za obou občanských válek v 15. stol. stagnoval počet domů i obyvatel a obchod upadal.

pol. 16. stol. se Brno začalo přiklánět k protestantismu, jehož stoupenci získali převahu v městské radě. Rekatolizační úsilí přivedlo do města nové katolické řády, z nichž zejména jezuité a kapucíni získali velký vliv. Počet obyvatel v předbělohorské době byl zhruba na stejné úrovni, jako před 200 lety. Město se r. 1619 přidalo ke stavovskému povstání, za což bylo potrestáno. Roku 1643 a zvláště r. 1645 se jako jediné město na Moravě ubránilo dlouhému obléhání švédských vojsk a tím umožnilo rakouské říši zformování nové armády a zastavení švédského tlaku. Při obraně se vyznamenali vojenský velitel Radouit de Souches a rektor jezuitů P. Martin Středa. Město bylo za své zásluhy odměněno novými privilegii včetně povýšení znaku. Během třicetileté války se Brno stalo jediným hlavním městem Moravy a od roku 1641 byly v Brně trvale uloženy Zemské desky pro Moravu. Po třicetileté válce se stalo město nedobytnou barokní pevností. Roku 1742 je marně dobývali Prusové. Postavení Brna podtrhlo i založení biskupství v r. 1777.

V 18. stol. dochází k rozvoji průmyslu a obchodu, který pokračuje i ve století následujícím. V Brně se soustřeďuje textilní a strojírenský průmysl, rychle jsou zaváděny nejnovější technologie a roku 1839 přijíždí do Brna první vlak. S rozvojem průmyslu rostou předměstí a město ztrácí charakter pevnosti stejně jako Špilberk, ze kterého se stalo vyhlášené vězení. Vedle kriminálních zločinců sem byli zavírání i političtí odpůrci rakouské říše. Postupně se bourají hradby, které jsou po vzoru Vídně nahrazovány budovami a zelenými plochami, tvořícími nový městský okruh. Roku 1850 je k městu připojeno 32 okolních obcí, takže počet obyvatel dosáhl 46 tis. Je zavedeno plynové osvětlení (r.1847), pouliční dráha (r.1869), vznikají gymnázia, reálky i vysoké školy (německá technika r.1873, česká r. 1899). Na přelomu 19.a 20.stol. vrcholí ve městě národnostní rozpory mezi německým a českým obyvatelstvem. Převaha Němců v městské samosprávě končí až roku 1919.

Za první republiky bylo Brno druhým městem po Praze - jak svou velikostí (r.1921: 210 tis. obyv., r. 1937: 300 tis.), tak i významem - bylo hlavním městem země Moravskoslezské. V té době byla založena Masarykova universita (r.1919) a výstavou soudobé kultury je otevřeno brněnské výstaviště (r.1928). Město bylo nejen střediskem průmyslu a obchodu, ale i školství a kultury. Ze známých osobností zde působili zejména Leoš Janáček, Viktor Kaplan, Jiří Mahen a Bohuslav Fuchs.

Druhá světová válka způsobila Brnu značné škody. Za nacistické okupace zahynulo v na popravišti v Kounicových kolejích mnoho českých občanů. Důsledkem toho byl odsun německého obyvatelstva z Brna v r. 1945. Následující období komunistické vlády přineslo městu hospodářskou i politickou stagnaci, jejíž důsledky se dodnes těžce překonávají.

Augustiniáni v Brně:
Od roku 1356 žijí a působí řeholníci řádu sv.Augustina v Brně. Zakládající listinu jejich brněnského kláštera vystavil moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský. Toto bylo potvrzeno v roce 1356 papežem a vzhledem k tomu, že Brno spadalo do správy olomoucké diecéze, olomoucký biskup vydal souhlas, aby na místě zvoleném moravským markrabětem byl vystaven klášter. Ten byl zřízen před brněnskými hradbami v blízkosti Rýnské brány (ústí do nynější Běhounské ulice). Nyní je znám pod názvem Místodržitelský palác. Z něj byli za josefinských reforem v roce 1782 přesídlení do bývalého cisterciáckého kláštera na Starém Brně.

Augustiniánská thurnovská nadace: V roce 1653, tedy ještě v době, kdy augustiniáni sídlili v klášteře na nynějším Moravském náměstí, z odkazu brněnské šlechtičny Sibylly Polyxeny Františky z Montani, rozené hraběnky z Thurnu a Walsassina, vznikla nadace (známá jako Augustiniánská thurnovská nadace) k podpoře rozvoje hudby. Hlavním přínosem této fundace bylo významné obohacení tehdejšího brněnského hudebního i hudebně-pedagogického života. Činnost této fundace byla natolik rozsáhlá a závažná, že lze oprávněně říci, že v XVII. století augustiniáni dali Brnu opravdovou odborně vedenou hudební školu. V roce 1865 se stal jedním z fundatistů i mladičký Leoš Janáček, který později působil jako ředitel starobrněnského kůru.

Palladium města Brna:
Starobrněnská Madona - PANNA MARIA SVATOTOMSKÁ. Podle tradice tento obraz namaloval sv. Lukáš. Z Konstantinopole, kam se dostal zásluhou sv. Heleny, ho přenesl pozdější milánský biskup Eustorgius přes Janov do Milána. Císařem Friedrichem byl obraz darován českému králi Vladislavovi, který ho přenesl do Prahy. Další osudy obrazu jsou spojovány s Karlem IV., který jej podle kronik daroval svému bratru markraběti Janovi, a to v roce l356. Ten obraz pravděpodobně v roce 1373 věnoval brněnským augustiniánům. V současné době je obraz umístěn na "stříbrném" oltáři starobrněnské baziliky.

Augustiniánské opatství:
Augustiniánský konvent založený v polovině XIV. století byl v roce 1752 papežem Benediktem XIV. povýšen do hodnosti opatství, které tvoří integrální část Řádu sv. Augustina. Opat, světoznámý badatel Johan Gregor Mendel, byl v pořadí šestým opatem. Nynější opat Lukáš Evžen Martinec je jedenáctým opatem od vzniku opatství. Potřeba založení opatství je pochopitelná mimo jiné i z té skutečnosti, že totiž brněnské biskupství vzniklo teprve v roce 1777. Opat jako osoba mající právo užívat pontifikálií (např. berlu, mitru, pektorál.) pak po celou dobu důstojně reprezentoval církev nejen v Brně, ale na celé Moravě. Nutno však připomenout, že prakticky po celou dobu existence augustiniánů v Brně jejich převorové měli výsadu nosit pontifikálie.