Český ráj

Českým rájem se nazývá malebný kraj mezi Železným brodem, Turnovem a Jičínem. (Tyto velké aglomarace ovšem do CHKO zahrnuty nejsou.)

Název oblasti se začal postupně používat v 70. letech 19.století lázeňskými hosty Sedmihorek u Turnova, kteří tuto oblast považovali za nejkrásnější v Čechách.

CHKO Český ráj byla založena 1. 3. 1955. Rozloha činí 92 km. Je rozložena od 234 – 488
m. n. m., zvláštní ochrana 11 malých území. Český ráj je nejstarším velkoplošných chráněným územím v České republice.

Rozlohou se jedná o ne příliš rozsáhlé území, bohaté na přírodní zajímavosti i pamětihodnosti: romantika skal, malebnost údolí, vzácné minerály, botanické a zoologické zajímavosti aj. Zahrnuje taková krásná zákoutí jako jsou Prachovské skály, Hruboskalsko, Trosky, Sobotecko, Mnichovohradišťsko i část Mladoboleslavska.

Zahrnuje romantickou krajinu severovýchodních Čech, kde se nalézají známá pískovcová skalní města. Tyto bizarní útvary jsou největší pozoruhodností Českého ráje a hlavním motivem jeho ochrany. Co je skalní město viz učebnice str. 67.

Vlivem snadné propustnosti pískovců vznikly na mnoha místech četné prameny a bažiny. V údolí říčky Žehrovky byly na několika místech založeny rybníky, které mají nejen vodohospodářský význam, ale jsou též důležitým krajinotvorným prvkem.

Polovinu území zaujímají lesy, jejich přirozená skladby byla člověkem značně pozměněna. Pro vrcholové partie pískovcových skal je charakteristická teplomilná a suchomilná vegetace. Bohatší na vegetaci jsou stinné rokle a doliny, kde nalezneme i javorové lesy. V rašeliništních společenstvech kolem rybníků můžeme vidět některé vzácnější druhy rostlin včetně vstavačů a rosnatky okrouhlolisté. Nachází se zde také významné chráněné stromy nebo jejich skupiny. Rovněž zvířena oblasti je zajímavá (pavouci, sovy, mufloni).

Území Českého ráje bylo osídleno již v pravěku, jak dokazují četné archeologické nálezy v okolí vrchu Mužský. Ze 6. - 10. století pochází osídlení Slovany.
Suché Skály
Členitá skalní hradba Suchých skal je atraktivním prvkem krajiny Pojizeří. Chráněné území od roku 1965. Suché skály (dříve též zvané Kantorovy varhany) jsou horopisně součástí ještědsko-kozákovského hřbetu. Geologicky jde o pevné pískovce, které byly na lužické poruše tektonicky rozlámány a vztyčeny do polohy rozeklané skalní zdi. Jde o krajinářsky velice atraktivní a v Čechách vzácný geomorfologický útvar. Skalní stěny a věže jsou vyhledávaným horolezeckým terénem.
Bučiny u Rakous
Jedno z nejmladší chráněných území Pojizeří (vyhlášené v létě r. 1995) . Nachází se ve strmém levém břehu Jizery mezí obcí Rakousy a Betlémským mlýnem. Předmětem ochrany je zachovalá bučina. V hluboce zaříznutém údolí Jizery (bývalý nárazový břeh meandru) jsou odkryta souvrství druhohorních vápnitých pískovců až slínovců, které tvoří geologické podloží kvádrovým pískovcům (např. Betlémské a Klokočské skály). Rezervace je situována ve strmém svahu, který přechází místy až v svislý skalní stupeň - skalní defilé. Zachovaly se zde polopřirozené lesy květnatých vápnomilných bučin a suťových lesů. Díky slínovcům bohatých na vápník, zde nalezneme pestrá společenstva rostlin (téměř 200 druhů) i bezobratlých (měkkýši, hmyz). V bučině rostou např. orchideje okrotice bílá a korálice trojklanná, na skalách břečťan popínavý , teplomilná tolita lékařská a hlavně tráva pěchava vápnomilná , která zde má ojedinělý reliktní výskyt. Nejnápadnější je v přírodní rezervaci časně jarní rostlinný aspekt a naopak pestrá směs barev podzimu.

Na Hranicích
Rezervace se nachází se v horní části pravobřežního svahu zakleslého meandru Jizery. Od r. 1953 slouží k ochraně bučiny s výskytem přesličky největší. Geologický podklad je tvořen vápnitými slínovci. Četné prameny vynášejí na povrch uhličitan vápenatý, který se ukládá za spoluúčasti rostlin (mechů) v podobě pěnovce - geologicky živého travertinu. Na území nalézáme několik pěnovcových kup, a to jak fosilních, tak i živých. Na tato prameniště je vázán i výskyt v regionu vzácné a velmi nápadné rostliny přesličky největší. Květnatá bučina s příměsí jedle, smrku, javoru hostí řadu typických druhů bylin (např. samorostlík klasnatý, kokořík přeslenitý, lýkovec jedovatý, hlístník hnízdák a v ochranném pásmu prstnatec Fuchsův.
Klokočské skály
Klokočské skály se nacházejí asi 4 km východně od Turnova a západně od Kozákova. Přírodní rezervace vyhlášena r. 1985, má nepravidelný tvar, kdy z čelní skalní stěny orientované na SV vybíhají k západu dva laloky, rozdělené obcí Rozumov. Předmětem ochrany je geomorfologicky i krajinářsky hodnotné území kvádrových pískovců se zbytky reliktních borů a výskytem horských rostlin v hlubokých inverzních údolích. Horopisně toto území leží na okraji České tabule v Turnovské pahorkatině. Geologicky je tvořeno druhohorními svrchnokřídovými pískovci o mocnosti až 60 m, které byly vyzdviženy do klokočské kuesty - plošiny ukloněné směrem k JZ a zakončené na SV strmým skalním čelem nad obcí Klokočí. Skalní stěna je asi 160 m dlouhá, téměř souvislá a oddělují se od ní izolované skalní věže. Vlastní plošina kuesty s četnými pseudokrasovými závrty je členěna zářezy erozních údolí, v jejichž svazích se nachází množství (asi 50) jeskynních dutin. Skalní útvary v severním výběžku území bývají označovány jako Betlémské skály. Skály i náhorní plošina jsou po botanické stránce velmi chudé, většinu plochy porůstá borový les s podrostem brusnic, metličky křivolaké a kapradiny hasivky orličí. Bohatší jsou naopak vlhká a chladná údolí, především Zelený důl, kde je možno nalézt rostliny vyšších poloh. Je to hlavně vitální populace horské kapradiny žebrovice různolisté, dále pak např. čípek objímaví, věsenka nachová, vrbina hajní. Z turistického hlediska jsou nejzajímavější tato místa: pseudokrasová jeskyně Postojná, je největší podzemní prostorou oblasti (půdorys 16x18 m). Klokočské průchody nad obcí Klokočí jsou atraktivní soutěskou, vzniklou odsednutím skalního bloku od masivu. Krásné rozhledy na severní až jihovýchodní část Českého ráje poskytuje stezka, vedoucí po skalní hraně kuesty. Na jihovýchodním konci této hrany se nalézá zřícenina hradu Roštejna.
Hruboskalsko
Přírodní rezervace od roku 1998. Tato oblast je stará přibližně 18 – 20 mil. Let. Rozděluje se na tři oblasti: Dračí skály, Zámecká rokle, Kapelník a Maják. Pod Mariánskou vyhlídkou se nachází symbolický hřbitov horolezců (expedice Peru aj.). V oblasti Hruboskalska se nachází také arboretum (sbírka ohrožených stromů). Na ploše 2, 73 ha. Se nachází 32 druhů ze severní Ameriky.

Kozákov
Chráněné území se nachází na západním svahu vrchu Kozákova, bylo vyhlášeno v r.1985 především za účelem ochrany geologických a geomorfologických jevů. Vrch Kozákov je díky své nadmořské výšce 744,1 m a převýšení nad okolím (téměř 450 m od hladiny Jizery u Semil) nejvýraznější krajinnou dominantou severní části Českého ráje; je nejvyšší horou krkonošského podhůří. Kozákov je součástí horopisného celku Ještědsko-kozákovský hřbet. Po stránce geologické je hlavní hmota Kozákova tvořena čedičem, které jsou na vrcholu, severních a východních svazích překryty třetihorním výlevem čediče a usazeninami sopečného popela a pum. Na JZ až SZ svahu se pak nacházejí kry prvohorních pískovců. Kozákov je také významnou lokalitou kulturně historickou, váže se k němu řada pověstí, především díky výskytu polodrahokamů, které zde byly sbírány a zpracovávány již od pozdní doby kamenné. a Vlastní národní přírodní památka Kozákov leží převážně na území tvořeném druhohorními svrchněkřídovými pískovci, které byly v období třetihor rozlámány do několika ker a vyzdviženy do současné polohy. Nejvýše do svahu vystupuje masiv Drábovny s komorou vytesanou do skály (původem ze středověku, zřejmě sloužila jako strážní hláska). O něco níže se nalézají pseudokrasové jeskyně Babí a Kudrnáčova pec. Na tomto území bylo zjištěno celkem 14 jeskynních útvarů. Horolezecky využívané je romantické Měsíční údolí se soutěskovitým vyústěním.
Votrubcův lom, vyhlášený nálezy drahokamových odrůd křemene (především jaspisová Karlova žíla) i dalších vzácných minerálů. Nakonec nelze nepřipomenout skutečnost, že vrchol Kozákova je jedinečným vyhlídkovým bodem
Prachovské skály: vyhledávaná část Českého ráje, rozkládající se na sz. okraji Jičínské kotliny. Skalní město je turistickým a horolezeckým terénem. Nadmořská výška skal je asi 350-450 m; jsou SPR od r. 1933. Prachovské skály patří mezi první navštěvované oblasti Českého ráje.
Příhrazské skály: izolovaná pískovcová kra se skalními bloky na okrajích patří do Vyskeřské vrchoviny. Její záp. okraj se nápadně zdvihá nad širokým údolím Jizery mezi Bosní a Březinou, sev. strana je lemována rybníkem Žabakor a údolím Žehrovky. Nad průměrnou nadmořskou výškou, asi 370 m, vyniká čedičový vrchol Mužského (463 m). Na plošině kry je úrodná spraš hospodářsky využívaná v okolí vsi Mužský a samot Slivice (v současnosti rozsáhlé ovocné sady).Turisticky patří Příhrazské skály do spádové oblasti Středočeského kraje (okresy Mladá Bolslav a Mělník) a okolí Turnova. Po záp. a sev. okraji plošiny; jsou z nich vynikající rozhledy (od Drábských světniček a z Ochozu).
V oblasti Český ráj jsou další oblasti např. Sobotecko a samozřejmě Podtrosecká údolí a dominantou Českou ráje Troskami (čedič). A taky nemůžeme opomenout na Semtínskou Lipu která se bohužel již zřítila.

Drábské světničky: samostatná skupina sedmi skalních pískovcových bloků (380 m). Asi v první třetině 15.stol. zde byl vybudován hrádek z větší části dřevěný, který se stal opěrným bodem sirotčích vojsk (hejtman svazu Jan Čapek ze Sán) k ostraze dálkové cesty podél Jizery a Nisy do Lužice. Skalní bloky byly mezi sebou propojeny dřevěnými mosty, dřevěnými nebo kamennými schodišti a ochozy. Světničky tesané ve skále, jichž se dochovalo celkem 18, jakož i 6 chodeb, byly doplněny dřevěnými stavbami a palisádami. Využitím přirozených a výhodných podmínek vznikl obranný systém, doplněný i obytnými místnostmi, modlitebnou, kazatelnou, věznicí i strážnicí. Jediný chráněný přístup byl od Ženských vrat. Po bitvě u Lipan byl fortifikační systém opuštěn a zchátral. V pozdějších dobách se zde skrývali pronásledovaní, za druhé světové války partyzáni - i z řad místních horolezců.
Trosky: dvouvrcholový vypreparovaný čedičový sopouch (488 m), byl tu postaven hrad v I. 1380-90 Čeňkem z Vartenberka. Na obou sopečných vrcholcích byly postaveny věže, Panna a Baba, a hřbet mezi nimi byl zastavěn obytnými budovami. Hlavní palác byl pod Pannou (vých. věž) a je alespoň zčásti zachován. Po smrti stavebníka připadl hrad králi Václavu IV., který jej věnoval pánům z Bergova. V r. 1438 se nepříliš opevněný hrad stal hnízdem zemských škůdců Sofa a Švejkara na několik let. R. 1458 připadl hrad Zajícům z Hasenburka, kteří jej připojili ke Kosti. Za Lobkoviců ztratil na významu, takže v polovině 17. stol. byl již zříceninou. V r. 1841 zahájil majitel hruboskalského panství Alois Lexa z Aehrenthalu opravu zříceniny, jeho smrt v r. 1843 však jeho snahy překazila. Hrad je opravován; prohlídka zříceniny je omezena. Nepřístupné strmé skály pod hradem, tvořené olivínským nefelinitem (hornina příbuzná čediči), jsou významným nalezištěm vzácných druhů rostlin. Na jediné lokalitě v Českém ráji zde např. roste trýzel škardolistý, na jedné z dvou lokalit skalník celokrajný. Trosky jsou též významným mineralogickým nalezištěm.