CHKO Třeboňsko

CHKO Třeboňsko se nachází v jihovýchodní části jižních Čech při hranici s Rakouskem (okresy Jindřichův Hradec, České Budějovice a Tábor). Rozloha je 70 000 ha. Na tomto území žije cca 28 500 obyvatel. Sídlem správy je lázeňské město Třeboň, které má 7 300 obyvatel. Datum vyhlášení chráněné krajinné oblasti je 15.11.1979, biosférická rezervace byla vyhlášena o dva roky dříve.
Charakter a specifika: Rovinatá a vodami bohatá pánevní oblast (403-550 m.n.m.) budovaná sedimentárními horninami. Oblast přetvářená více než 800 let lidskou činností. Centrum českého rybníkářství (460 rybníků). Lesnatost zhruba 50 %. Velké zastoupení rašelinišť.
Oblast je bohatá zejména na mokřadní vegetaci a vodní ptactvo. Hlavními ekosystémy jsou rybníky (např. Svět, Hejtman, Rožmberk, Velký a Malý Tisý), různé typy mokřadů (mokřady v okolí rybníků, aluviální mokřady, slatiniště, přechodová rašeliniště, mokré louky), lesy (borovice, smrk, buk, dub, olšiny, vrbiny), luční ekosystémy, agroekosystémy.
Nejvýznamnější toky: Lužnice, Nežárka, Dračice, Zlatá stoka, Nová řeka, Koštěnický potok. Hlavní ekonomické aktivity: rybářství (kapr), zemědělství , lesnictví, těžba štěrkopísku a rašeliny, lehký průmysl (dřevozpracující p., výroba stavebních hmot, textilní p., sklářský p., pivovarnický p.), turistický ruch a lázeňství.
Z hlediska ochrany přírodního prostředí je chráněná krajinná oblast a biosférická rezervace rozdělena do tří zón: centrální, nárazníkové a přechodové. Centrální zóna o rozloze 3749 ha zahrnuje nejcennější a nejméně poškozené části oblasti, chráněné většinou ještě formou maloplošného zvláště chráněného území, pokrývá 5.4% území. Veškerá činnost v centrální zóně musí být podřízena ochrannému režimu daného území. Jedná-li se o stadium ekosystému podmíněné určitou činností člověka, je nezbytně nutné tuto činnost udržet v takové podobě, která vznik cenných biotopů umožnila. Nárazníková zóna o rozloze 35879 ha slouží jako ochranná zóna eliminující negativní vlivy okolního území na zónu centrální. Rozlohou tvoří 50.3% území CHKO/BR. Zde je možno realizovat jen takovou činnost, která neohrozí zónu centrální. Navíc v této zóně bývají obvykle umístěny výzkumné lokality, experimentální území či území sloužící k restaurování degradovaných ekosystémů. Rovněž přechodová zóna o rozloze 30372 ha slouží k ochraně centrální zóny před vnějšími vlivy, regulační opatření v ní jsou mírnější než v zóně nárazníkové, zaujímá 44.3% území CHKO/BR.
Nejcennější části Třeboňska jsou chráněny v 31 maloplošných zvláště chráněných územích o celkové rozloze 4 048 ha tj. 5.9% území. Z toho je pět v kategorii národní přírodní rezervace o celkové rozloze 926 ha. Největší z nich je s 750 ha je NPR Stará řeka. Dále je zde jedna národní přírodní památka, 20 přírodních rezervací pokrývajících 2134 ha, z nichž největší je s 414 ha PR Horní Lužnice, a pět přírodních památek. V současné době je na území CHKO/BR Třeboňsko rovněž přes 200 stromů chráněných státem (památné stromy). Z toho je 1 javor klen, 2 buky lesní, 1 hrušeň, 13 lip srdčitých (nejmohutnější má v obvodu 830 cm) a téměř 200 dubů letních o průměrném obvodu 496 cm (nejmohutnější 820 cm).
Na území CHKO/BR Třeboňsko se nachází dvě území (tvořená větším množstvím dílčích lokalit), která byla zařazena na seznam mokřadů mezinárodního významu chráněných Ramsarskou konvencí. Jako první byly po připojení naší republiky ke konvenci v r. 1990 do seznamu zaneseny Třeboňské rybníky a následně v r. 1993 i Třeboňská rašeliniště mající do té doby dočasně statut kandidáta. Ramsarské území Třeboňské rybníky má rozlohu 10.165 ha, z toho vlastní rybníky zaujímají 5289 ha a představují 70 % plochy rybníků na Třeboňsku. Do mokřadů mezinárodního významu je zahrnuto celkem 159 rybníků s rozlohou od 1 do 490 ha a biotopy na ně bezprostředně navazující. Jedná se o mokřady v převážné většině vzniklé lidskou činností - rybníky, mokré louky, olšiny, vrbiny, rákosiny, ostřicové louky, rašeliniště ve výtopách rybníků. Území splňuje kritérium Ramsarské konvence svým významem pro vodní ptáky nejen jako hnízdiště, ale především jako tahová zastávka. Ramsarské území Třeboňská rašeliniště má rozlohu 1100 ha a tvoří je území navzájem nesouvisejících přechodových rašelinišť porostlých převážně lesem. Centrum tří lokalit tvoří přirozené, místy až pralesovité porosty borovice blatky s bohatým podrostem rojovníku bahenního. Důvodem zařazení území na seznam Ramsarské konvence byla skutečnost, že se jedná o unikátní ostrovní ekosystémy s výskytem mnoha chráněných a ohrožených druhů rostlin a živočichů
Z ohrožené flory Čech roste na území CHKO/BR téměř 400 druhů, z nichž 104 patří mezi chráněné (34 druhů mezi kriticky ohrožené , 34 silně ohrožené a 35 ohrožené). Bohatstvím třeboňské krajiny jsou rozsáhlé jehličnaté a listnaté lesy, v nichž rostou místní provenience středoevropských stromů a keřů. Jednou z nejvýznamějších je lokální varieta borovice lesní (Pinus sylvestris) se štíhlým, rovným a jen na vrcholu větveným kmenem s vydatnou produkcí nesmolnatého dřeva. Dalším vzácným stromem je borovice blatka (Pinus
rotundata). Blatka spolu s borovicí lesní a jejich vtroušeným křížencem tvoří na Třeboňsku rozsahem zcela unikátní rašelinné lesy, v nichž je i největší česká populace rojovníku bahenního (Ledum palustre) tvořící desítky hektarů souvislých porostů.
Je pochopitelné, že obrovské diverzitě biotopů Třeboňska odpovídá i bohaté druhové složení fauny. Tato diverzita se projevuje především v zastoupení společenstev bezobratlých živočichů, kteří jsou v daleko větší míře vázáni na určité mikroklima, vegetační a půdní podmínky než obratlovci. V případě obratlovců, hlavně jejich zoogeograficky významných a ohrožených druhů, se na Třeboňsku uplatňuje především přítomnost různých typů mokřadů, na které jsou nejcennější druhy oblasti vázány, a přítomnost rozsáhlých lesních komplexů. Ekosystémy, mající zásadní význam pro společenstva bezobratlých, tj. ekosystémy rašelinišť, vátých písků a přirozených lesů přetrvávajících pouze ve fragmentech jsou z hlediska výskytu obratlovců, většinou méně významné. Patrně nejcennějším ekosystémem Třeboňské pánve vyznačujícím se charakteristickou faunou bezobratlých jsou rašeliniště. Můžeme je charakterizovat jako izolované ekosystémy velmi blízké mokřadní severské lesotundře. Na Třeboňsku se nachází v zóně listnatých lesů. Obecně lze konstatovat, že význam Třeboňska spočívá z hlediska výskytu bezobratlých živočichů především v obrovské diverzitě ekosystémů. Na trase pouhých několika desítek kilometrů se nachází v těsném kontaktu biotopy blízké mokřadní severské tundře, různé typy listnatých a jehličnatých lesů, teplé lesostepi, kulturní krajina, antropogenně podmíněné mokré louky, inundace řek a
litorály rybníků.
Základ "zoologického bohatství" obratlovců Třeboňska tvoří ptáci. Byl zde zaznamenán výskyt 277 druhů ptáků, z nichž 182 druhů hnízdí nebo hnízdilo, z toho 79 patří mezi chráněné. Pro další desítky druhů je Třeboňsko pravidelnou migrační zastávkou či zimovištěm. I když zde žijí díky rozsáhlým lesům a rašeliništím druhy lesní nebo druhy považované spíše za horské, nejtypičtějšími pro tuto oblast jsou vodní ptáci či ptáci nějakým způsobem vázaní na mokřady. Obrovská koncentrace rybníků, stok a močálů dělá z Třeboňska jednu z nejvýznamnějších lokalit pro vodní ptáky ve střední Evropě. Počty migrujících ptáků zdržujících se na hladinách rybníků se na podzim pohybují mezi 10 -20 000 ex. Na Třeboňsku byl prokázán výskyt přibližně padesáti druhů savců. Ve většině jsou to druhy více či méně hojné po celém území ČR. Kvalitativní a především kvantitativní zastoupení této skupiny je dáno, hlavně u větších druhů, poměrně nízkou hustotou osídlení a relativně klidnými rozsáhlými plochami lesů a mokřadů. Za významné druhy je možno považovat pouze dva: celoevropsky ohroženou vydru říční (Lutra lutra) a losa (Alces alces). Vydra patří v současné době mezi běžné druhy oblasti. Třeboňská populace s odhadem 80 až 100 dospělců patří patrně k největším a nejstabilnějším ve střední Evropě. Los se na Třeboňsku pravidelně vyskytuje od počátku sedmdesátých let, kdy se sem dostávali migrující jedinci z Polska. V současné době na Třeboňsku a v přilehlých lesních komplexech na severovýchodě existuje mikropopulace do 10 ex. Los se zde pravidelně rozmnožuje.