Čína

Charakteristika Číny:

Oficiálním názvem Čínská lidová republika se rozkládá na 9 572 405 km2 (včetně Hongkongu). Při posledním sčítání lidu, které bylo provedeno v červenci roku 1997 bylo spočítáno 1 228 506 889 obyvatel, což je asi 128 obyv./km2 (včetně Hongkongu a Macaa). Hlavní město je Peking, s aglomerací 12 510 000 obyvatel. Měna je jüan, je to nová měna. 1 jüan = 10 jiao/ťiao = 100 fenů.
Úřední řeč je čínština, v autonomních oblastech i příslušný místní jazyk.
Územní členění: 23 provincií, 3 samosprávná města, 1 zvláštní administrativní oblast Hongkong a 5 autonomních oblastí.
Největší město: Šanghaj – 13 342 000 obyvatel
Nejdelší řeka: Chang Jiang – 5 520 km
Nejvyšší vrchol: Mount Everest (Qomolangma Feng), který měří 8 848 m.
Nejnižší bod: - 154 m (Turfanská proláklina, Turpan Pendi)

Čína se rozkládá asi na pětině asijského kontinentu. Čína je po Kanadě a Rusku třetím největším státem na světě. Žije v ní nejvíc obyvatel na Zemi. Každý den se tu narodí okolo 50000 dětí. Čína leží v západní pacifické oblasti východní Asie a většina její plochy spadá do mírného pásu. Na východě a jihovýchodě je obklopena Tichým oceánem, na jihu a jihozápadě Indočínským poloostrovem a Indopákistánským subkontinentem, a na západě a severu Turkestánem a Sibiří.

Země – geografická charakteristika:

Hranice mezi vnitřní a vnější Čínou je již několik staletí prakticky neměnná. Pro vnitřní Čínu je charakteristické usedlé, často závlahové intenzivní zemědělství, vysoká hustota osídlení a naprostá převaha hanského/chanského obyvatelstva. Vnější Čína je vhodnější pro pastevectví, kombinované s nezávlahovým zemědělstvím nebo doplňkovými zemědělskými oblastmi (např. v oázách). Většinu obyvatelstva tvoří tradiční pastevecké národy – Mongolové, Tibeťané a turkické národy. V posledních dvaceti až třiceti letech však i do vnější Číny směřuje především z politických důvodů řízená hanská imigrace.
Čína je hornatá země – pohoří, náhorní plošiny a pahorkatiny pokrývají přibližně dvě třetiny jejího povrchu (asi 68 % povrchu Číny leží v nadmořské výšce nad 1000 m, pouze 16 % pod 500 m). Asi 43 % povrchu pokrývají pohoří, 26 % tvoří náhorní plošiny a dalších 19 % zaujímají pánve s převážně zvlněným povrchem.
Fyziograficky se dá povrch Číny rozdělit na několik velkých geografických oblastí:
1. severozápad – tato oblast zahrnuje dvě pánve: Džungarskou na severu a Rarimskou na jihu Xinjiangu a pohoří Tian Shan. Džungarská pánev má rozsáhlé plochy písečné a kamenité pouště a podporuje závlahové zemědělství.
2. Mongolské pohraničí – oblast severostřední Číny vyplňuje zejména Vnitromongolská náhorní plošina s písečnými kamennými a štěrkovitými pouštěmi, souhrnně známými jako Gobi.
3. Severovýchod - historické území Mandžuska východně od Velkého Chinganu zahrnuje Mandžuskou nížinu a s ní hraničící vrchoviny. Nížina má rozsáhlé oblasti úrodných půd, vrchoviny jsou pahorkaté až hornaté s četnými širokými údolími a mírnými svahy.
4. Severní Čína – tato oblast leží mezi mongolským pohraničím na severu a údolím Chang Jiangu na jihu a sestává z několika charakteristických topografických útvarů. Severočínská nížina je důležitou zemědělskou oblastí s nejrozsáhlejší plochou obdělávané půdy v ČLR. Jihozápadně ležící horstva stření Číny tvoří impozantní bariéru mezi severní a jižní Čínou.
5. Jižní Čína – oblast zahrnuje údolí Chang Jiangu a topograficky rozmanité oblasti na jih od ní. Údolí Chang Jiangu provází řada kotlina nížin s úrodnými půdami, které křižují vodní cesty – umělo i přirozené – a jež jsou posety množstvím jezer. Sichuanská pánev na západě tvoří poměrně izolovanou oblast pahorkatého terénu. Je známa intenzivním terasovým zemědělstvím.
6. Qinghaisko - tibetská náhorní plošina – zabírá nejzazší jihozápad Číny. S průměrnou nadmořskou výškou 4510 m je nejvyšší náhorní plošinou na světě a se svou plochou 2,3 miliónů km patří i k největším. Tvoří vrchol topografického „schodiště“ Číny. Plošina je pokryta jezery a mokřinami a pramení zde řeky Indus, Ganga, Brahmaputra, Mekong, Huang He, Chang Jiang.

Horopis:

V pohraničí Číny, v Tibetské autonomní oblasti se rozkládá horský masiv Himaláje, v němž se na pomezí Číny a Nepálu vypíná nejvyšší štít – Mount Everest (8 848,13 m). Na hranicích mezi AO Xinjiang a Kašmírem leží horstvo Karakorum s průměrnou nadm. výškou 6000 m a druhým nejvyšším vrcholem na světě Qogir (8 611 m). Od vých. části Pamíru probíhá k západu přes AO Xinjiang i Tibet další mohutné pásmo Kunlun a zasahuje až do provincie Qinghai. Průměrná nadm výška je 6000 m, a známým štítem Kongur (7 719 m). Hory Tian Shan tvoří 8 rovnoběžkových pohoří s průměrnou výškou hlavních hřebenů 4 500m. Horské pásmo Gangdise s průměrnou výškou 6000m protíná jihoz. část Tibetu. V provincii Qinghai leží Bayan Har s nadm. výškou v průměru 5-6000 m. Hory Hengduan v záp. Sichuanu a Yunnanu s průměrnou výškou 2-6000m a nejvyšším bodem Gongga (7 556 m) jsou méně známé. Další pohoří : Altay Shan, Qin Ling, Changbae, Da Hinggan Ling, Nan Ling, Qilian, Xiao Hinggan Ling, Wu Yue, Hua Shan, Tai Shan, Song Shan, Heng Shan, Wutai Shan, Putuo Shan, Jiuhua Shan a Emei Shan.

Klimatické podmínky:

Většina země leží v mírném a subtropickém pásmu, nejjižnější oblasti zasahují do tropického pásma, velehorské oblasti na západě země mají vysokohorské podnebí. Určující vliv na čínské podnebí má monzunová cirkulace. Nejvyšší teploty na území ČLR se vyskytují v oblasti Turpanu, kde je nejníže položené místo v zemi – jezero Aydingkol 154 m pod úrovní mořské hladiny. Denní průměrná teplota přesahuje 40°C. V létě může teplota na poušti stoupnout až na 38°C a v noci klesnout na –34°C. Nejchladnější kraje leží na severu a severovýchodě. Ve vnitřním Mongolsku, v okresu Hailar, mají průměrné teploty v lednu -27,7°C.
Trvání a ráz ročních období v jednotlivých částech Číny jsou rozdílné. Liší se i množství srážek. Jejich převážnou část přinášejí letní monzuny od východu a jihovýchodu a směrem do vnitrozemí jich ubývá. Toto nerovnoměrné množství srážek v průběhu roku způsobuje na jedné straně opakovaně záplavy, na druhé straně zase katastrofální sucha.

Rostlinstvo a živočišstvo:

Čína má ze všech zemí největší variabilitu živočišných i rostlinných druhů. Žije zde na 2000 druhů terestrických obratlovců, tj. přes 10 % z celkového světového výskytu. Domov tu mají vzácné druhy zvířat, např. panda velká, zlatá opice, bílý jelen, čínský říční delfín, čín. aligátor atd.
V Číně roste přes 7000 druhů dřevin, z toho 2 800 druhů stromů, některé se jinde nevyskytují, např. metasekvoje, určité druhy cypřiše, jedle, modřínu aj.
Snaha o ochranu národních zoologických i botanických zdrojů vedla v Číně k vytvoření 793 přírodních rezervací s celkovou plochou přes 71 mil. ha. Úspěchem je, že do současné doby se podařilo v Číně zachovat přes 60 druhů zvířat, kterým hrozilo vyhynutí.

Správní členění Číny:

km2 Obyv. tis. (1990) Správní středisko
Provincie
An-chuej 139 000 56 750 Che-fej
Če-ťiang 102 000 41 680 Chang-čou
Čching-chaj 721 000 4 480 Si-ning
Fu-ťien 121 000 30 370 Fu-čou
Chaj-nan 34 000 6 630 Chaj-kchou
Chej –lung-ťiang 463 000 35 430 Charbin
Che-nan 167 000 86 490 Čeng-čou
Che-pej 188 000 61 590 Š-ťia-čuang
Chu-nan 210 000 61 280 Čchang-ša
Chu-pej 186 000 54 390 Wu-chan
Jün-nan 394 000 37 310 Kchun-ming
Kan-su 454 000 22 550 Lan-čou
Kuang-tung 178 000 63 460 Kanton
Kuej-čou 176 000 32 680 Kuej-jang
Liao-ning 145 000 39 670 Šen-jang
S-čchuan 567 000 108 040 Čcheng-tu
Šan-si 156 000 28 990 Tchaj-jüan
Šan-tung 153 000 84 930 Ťi-nan
Šen-si 206 000 33 160 Si-an
Tchaj-wan 36 000 19 920* Tchaj-pej
Ťiang-si 166 000 38 100 Nan-čchang
Ťiang-su 103 000 67 670 Nanking
Ťil-lin 187 000 24 830 Čchang-čchun
Autonomní oblast
Čuangská Kuang-si 236 000 42 610 Nan-ning
Chuejská Ning-sia 66 000 4 700 Jin-čchuan
Tibet 1 220 000 2 220 Lhasa
Ujgurská Sin-ťiang 1 600 000 15 290 Urumči
Vnitřní Mongolsko 1 183 000 21 630 Chu-che-chao-tche
Samosprávné město
Peking 17 000 10 860 -
Šanghaj 6 000 13 370 -
Tchien-ťin 11 000 8 840 -
*1989

Obyvatelstvo – počet a složení obyvatelstva:

Čína má 1 228 506 889 obyvatelstva. Tedy nejvíce obyvatel na světě. První oficiální sčítání lidu proběhlo až v r. 1953, které částečně obsahovalo i odhady. Výsledný počet byl 602 mil. osob. Každý den se narodí okolo 50 000 dětí. Porodnost je 2,1 % a úmrtnost o,63%. Populační politika se snaží o snížení porodnosti. Stř. délka života mužů 67 a žen 71 let. Děti do 15 let tvoří 27 % populace a negramotných 1,5 % (v r. 1990)
Čína patří mezi mnohonárodnostní země.Čínské obyvatelstvo tvoří z 93% etničtí Číňané, Hanové/Chanové (jejich počet tedy přesahuje miliardu jedinců). Zbývajících 7% obyvatel Číny (více než 100 miliónů příslušníků „menšinových národností“) obývá téměř 60% rozlohy země. Žije zde 55 menšinových národností. Počet příslušníků národnosti Hui, Miao, Yi, Zhuang, Bouyei, Dong, Yao, Bai, Tujia, Hani přesahuje milion, a stejně tak i Mongolové, Tibeťané, Korejci, Mandžuové a Ujguři.
V současné době tvoří 51,6 % obyv. muži, 48,4 % ženy. Přes 30 % lidí žije ve městech, zbytek na venkově.

Obyvatelstvo: vývoj populace

1996 2050
Pořadí Stát Obyv. (v mil.) Stát Obyv. (v mil.)
1. Čína 1 200 Indie 1 640
2. Indie 983 Čína 1 606
3. USA 266 Pákistán 381
4. Indonésie 201 USA 349
5. Brazílie 164 Nigérie 339
6. Rusko 147 Indonésie 319
7. Pákistán 145 Brazílie 264
8. Japonsko 126 Bangladéš 239
9. Bangladéš 123 Etiopie 194
10. Nigérie 115 Kongo 164
11. Mexiko 96 Írán 163
12. Německo 82 Mexiko 161

Odhad: pramen: UNO, Satistisches, Bundesamt

Jazyk:

Hlavním jazykem je čínština. Patří k nejstarším jazykům světa. Vyvíjela vlivem různých historických okolností na severu a jihu odlišně. Rozdíly mezi severními dialekty nejsou tak velké jako mezi jižními, které jsou stále častěji považovány za samostatné čínské jazyky. Tyto jazyky se často mezi sebou liší nejen výslovností, ale i gramatikou, a přestože používají čínské znakové písmo, doplňují ho v řadě případů i vlastními znaky. Nejrozšířenější z čínských jazyků je tzv. mandarínština, severní čínština, na jejímž základě byla vytvořena moderní standardní čínština. Většina obyvatel jižní Číny se však standardní čínštině učí téměr jako cizímu jazyku.

Čínské jazyky na území ČLR:

Jméno Čínské jméno Počet mluvčích v Číně (%) Početdialektů Geografickérozšíření
Severní čínské j.
Mandarínština, severní čínština Guanhua/kuan-chua,beifanghua/Pej-fang-chua 70 5 Severně od Chang Jiangu, jihozápadní Čína, částečně Guangxi, Hunan
Jinyu/ťin-jü Jinyun/ťin-jü 4,4 1 Shanxi,izolovaná místa v Shaanxi a Henanu
Huizhou/chuej-čou Huizhou/chuej-čou ? 5 Jižní Anhui, severní Zhejiang
Jižní čínské jaz.
wu Wuyu/wuůjü 7,5 7 Části Anhule,Zhejiangu a Jiangsu,Shanghai
kantonština Yueyu/jüe-jü 4,5 5 Většina Guangdongu,Hongkong, Macao, Hainan,jižní Guangxi
Hunanština/chunanština Xiangyu/siang-jü 3,5 3 Hunan, částečně Sichuan, Guangxi a Guagdong
hakka Keyu/kche-jü, kejiahua/kche-ťia-chua 2,5 8 Východní a severových. Guangdong,částečně Fujian,Jiangxi a Hunan
kan Ganyu/kan-jü 2 5 Jiangxi,jihových. cíp Hubeie, částečně Anhui,Hunan a Fujian
Fujianština/fuťienština severní Min bei fangyan/min-pej fang-jen 1,2 ? Severní Fujian
Fujianština východní Min dong fangyan/min tung fang-jen ? 1 Severových. Fujian až po Fuzhou
Fujianština jižní Min nan fangyan/man-nan fang-jen 2,5 6 Jižní Fujian,Guangdong,jižní Hainan,jižní Zhejiang,jižní Jiangxi
Fujianština centrální Min zhong fangyan/min-čung fang-jen ? ? Střední Fujian
Pu-xian fangyan/pchu-sei fang-jen ? 2 Okresy Putian/Pchu-tchien a Xianyou/Slen-jou ve východ. Části stř. Fujianu

Písmo:

Čínské znakové písmo mělo bezprostřední vliv na vývoj kultury, vzdělanosti a zvláště výtvarného umění nejen ve vlastní Číně, ale i v dalších zemích. Nejstarší dochovaná podoba čínských znaků pochází z věštebních kostěných destiček, želvích krunýřů a bronzů (14-11. st. př.n.l.). Pokusů o zjednodušení čí reformu čínského písma bylo mnoho.Nejdůležitější reforma proběhla v 50. a 60. letech 20 stol., kdy byl uveřejněn seznam 2 238 zjednodušených znaků. Na konci 50. let byla vypracována nová přepisová abeceda, používá se nejen v Čína, ale také např. v zahr. sdělovacích prostředcích. V r. 1960 byl vydán středně velký slovník, obsahující 56 000 hesel. Odhaduje se, že vzdělaní lidé v současnosti používají 6-8 000 znaků, na čtení novin a časopisů je potřeba znát 2-3 000 znaků.

Politika:

Čínská lidová republika je republika s vedoucí rolí komunistické strany v čele s prezidentem. V roce 1949 zavládl v Číně komunismus a nastaly mnohé změny. Politika kolísala vůči národnostem mezi tolerancí a snahami vnutit hanské standardy.Životní úroveň většiny obyvatel vzrostla. Rodinný život se značně změnil. Dříve žilo v jedné domácnosti několik generací, dnes jsou rodiny mnohem menší. Také se změnily náboženské zvyky, komunisté začali náboženskou víru potírat. Dělo se tak hlavně v 60 letech během období tzv. kulturní revoluce. Nyní je vláda snášenlivější a lidé mohou znovu volně vyznávat svou víru. Oficiální politika ČLR uznává polyetnickou povahu čínského státu, v němž jsou všechny „menšinové národnosti“ a Hanové formálně rovni. Od konce 70. let usilují ústřední úřady o to, aby si hlaví „menšinové národnosti“ naklonily, například sponzorováním obnovy náboženských svátků a zvyšováním subvence nejchudším národnostním oblastem. Metodou „cukru a biče“ se tak čínské vládě poměrně úspěšně daří předcházet větším etnickým konfliktům.

Politika zahájená počátkem 80. let, která si kladla za cíl rodinu s jediným dítětem, by měla zastavit přírůstek obyvatelstva. Protože podle konfucianismu jsou ženy považovány za méněcenné, ovlivnila tato politika i vysokou míru potratů ženských plodů. Demografové počítají s tím, že asi 70 mil. mužů nenajde v roce 200 žádnou partnerku.

Prezident ČLR: Ťiang Ce-min – 27.3.1993 se stal nástupcem Jang Šang-kchuna ve funkci prezidenta
Předseda vlády: Ču Žung-ti- 17.3.1998 se stal premiérem
Ministr zahraničí: Tchaj Ťia-süan – od roku 1998
Ministr Obrany: Chi hao-ťian- ministrem od roku 1998

Vývoj Čínské lidové republiky:

1.10. 1949 Vítězství komunistů v první občanské válce (1945-49),Mao Ace-tung vyhlásil v Pekingu Čínskou lidovou republiku
1.3. 1950 Čankajšek zakládá na Tchaj-wanu Čínskou republiku
30.9. 1954 Roztržka ČLR se SSSR
27.4. 1959 Odstoupení Maa po ztroskotání hospodářské politiky „Velkého skoku vpřed“.
Březen 1959 Krvavé potlačení povstání v Tibetu (1950 obsazeno čínskými vojsky). Útěk Dalajlámy do Indie.
Konec 1965 Počátek tzv. kulturní revoluce (do 1969), vlna teroru a čistek studentských Rudých armád.
26.10. 1971 ČLR členem OSN, vyloučení Tchaj-wanu
28.4. 1982 Nová ústava, zahajuje reformy modernizace a liberalizace politiky a hospodářství.
2.8. 1984 Britsko-čínská smlouva o navrácení korunní kolonie Hongkongu Číně k 1. 7. 1997
4.6. 1989 Masakr na náměstí Nebeského klidu v Pekingu (3000 mrtvých) rozbil demokratizační hnutí.
Duben 1993 Smlouva mezi Čínou a Tchaj-wanem o pravidelných konzultacích.
Září 1993 Čína a Indie se zavázaly k mírovému řešení otázky hranic v Himálajích (průběh hranic od r. 1982 sporný)
Říjen 1993 Dohoda s Vietnamem o mírovém urovnání pohraničních konfliktů trvajících od r. 1978
1994-1996 Podzemní atomové výbuchy v oblasti jezera Lobnor. Naposledy 29.7. 1996.
Září 1994 Čína a rusko se zřekly používat atomové zbraně jako první. Průběh hranic byl dohodnut smluvně.
1.7.1997 Čína převzala bývalou britskou korunní kolonii Hongkong, zaručuje kapitalistický vývoj na 50 let.

Tibet:

V roce 1999 uplynulo 40 let od útěku Dalajlámy z Tibetu do Indie. V roce 1951 vtrhla čínská vojska do Tibetu a obsadila jej. Dalajláma utekl po neúspěšném povstání. Za čínské okupace zahynuly stovky tisíc lidí. Čína odmítá nezávislost Tibetu. Dalajláma nechce samostatnost, ale žádá, aby si Tibeťané řídili sami všechny oblasti života, kromě zahraniční politiky a armády.

Tibet-potlačování lidských práv:

rok Popravy polit. aktivistů Politická vazba Demonstrace za nezávislost Podíl zatčených na demonstraci
1987 10 neuvedeno 8 90
1989 150 neuvedeno 27 90
1991 - 78 36 90
1992 - 127 24 90
1993 - 180 30 50

Náboženství:

V Číně žije asi 58% obyvatel bez vyznání, 30% lidí věří v taoismus a konfuciánství, 8 % je buddhistů a 2,5 % je muslimů.
Snad nejhlubší vliv mělo v Číně konfuciánství, oficiální ideologie čínské říše po mnohá staletí; ujalo i v další zemích Dálného východu. Konfuciánství je však v Číně chápáno především jako filozofické učení, nikoliv jako náboženství.
Taoismus se na rozdíl od konfuciánství soustřeďoval na vztah člověka k přírodě. Za základní princip bytí i chování je povazována „cesta“, čínsky dao (tao).Taoismus ovlivnil čínské umění a literaturu, zvláště poezii, a měl velký význam pro prosté lidi, kterým poskytoval možnost úniku z všedního, neradostného bytí.
Buddhismus se dostal do Číny z Indie, rychle se rozšířil a přijal celou řadu domácích prvků. Ústřední myšlenkou buddhistů je pojetí života na zemi jako utrpení. Vysvobození z koloběhu znovuzrození, tedy nirvány, může dosáhnou ten, kdo přestane lpět na životě, vzdá se tužeb a přání, jež ho svádějí ze správné cesty.
Islám je v Číně nejvíce vyznáván v Ujgurské AO Xinjiang a Huiské AO Nigxia. Islám putoval do Číny kolem poloviny 7. stol. spolu s arabskými obchodníky po Hedvábné cestě. Zde našel mnoho stoupenců, kteří se od ostatního čínského obyvatelstva liší dodržování různých zvyků, spojených s vírou.

Historie:

Formování čínské civilizace začalo ve 3-2 tis. př. n. l.Původní osídlení na území Číny patří k nejstarším na světě. V polovin. 2 tis. př. n. l. už se v rámci vyspělé doby bronzové odlévaly bronzy, které patří k nejvzácnějším pokladům čínského umění; v neolitu se začalo vyrábět hedvábí. V době dynastie Zhou dosáhla Čína v mnoha ohledech pozoruhodného rozvoje. Během 1. Tisíciletí př. n. l. se velmi rozšířilo závlahové zemědělství, byla vybudována síť průplavů. Dařilo se obchodu, vznikla nová města. Politické sjednocení Číny za dynastie Čchin a Chan vedlo k vytvoření polit., ekonomického a kulturního celku s výrazným vlivem od Sibiře po jihových. Asii. Roku 1279 padla Čína do rukou Mongolů, udrželi se v číně do roku 1368 a jejich dynastie je známá pod jménem Yuan. Byli nelítostní vládci, zrušili systém státních zkoušek až do r. 1315. Po Mongolech nastupuje r. 1368 dynastie Ming. Říše se stává opět velmocí. Díky rozsáhlým námořním výpravám se rozšířil její vliv do Jv Asie. Stavěly se manufaktury, tavba železa, stavba lodí. Slavné jsou tehdejší výrobky z porcelánu, laky, email, řezby ze slonoviny, dřeva apod. Po nich si zemi podrobili Mandžuové a r. 1644 založili dynastii Qing. Číňané se museli podřídit. Relativně dlouhé období míru vytvářelo příznivé podmínky pro hospodářský i sociální rozvoj, vznikly velké manufaktury, narůstala produkce uměleckých řemesel..
1839-1842- 1. opiová válka, jejím výsledkem byly nerovnoprávné smlouvy, vnucené Číně po této i následujících opiových válkách. Čína musela zaplatit vysokou válečnou náhradu.
Nespokojenost obyvatel rostla a revoluční vlna neustupovala, až 29. 12. 1911 byla vyhlášena Čínská republika a dynastie Qing abdikovala.
Po vypuknutí 1. Světové války se stupňovala snaha Japonska o získání pozic v Číně. Vzniklo hnutí, do něhož se zapojila čínská inteligence, která souhlasila s předáním čínských území, původně zabraných Němci, Japoncům. R 1921 byla založena Komunistická strana Číny v čele se Sunjatsenem. Generálu Čankajškovi se podařilo sjednotit celou Čínu pod svou vládou. Komunisté se orientovali na venkov.
Za 2. Světové války byla Čína na straně tzv. Silné čtyřky. Po válce USA podpořily Kuomintang. Ten však udělal mnoho chyb v politické, vojenské i ekonomické oblasti. V následující občanské válce zvítězily komunistické oddíly-Čínská lidově osvobozenecká armáda. Čankajšek se stáhl na Taiwan a 1. Října 1949 byla na náměstí Tian’anmen vyhlášena Čínská lidová republika.

Historické památky:

Velká čínská zeď - symbol čínského národa, se počalo konstruovat v 7. století před naším letopočtem. Začíná u Shanhaiguanu na východě a končí u Jiayuguanu na západě, ve své délce přes 6000 km protíná 7 provincií, městských řízení a autonomních oblastí. Čínská zeď je jedním z největších stavebních projektů na světě.

Zakázané město – známé rovněž jako Západní, bylo imperiální sídlo vládců dynastií Ming a Qing. Bylo postaveno v letech 1406, později bylo dále rekonstruováno a rozšířeno na současných 720 000 m2. S téměř 10 000 halami a pokoji a 3 km dlouhou zdí je největším existujícím souborem čínské palácové architektury. Dříve byl palác místem, kde panovník pořádal velkolepé ceremonie a oficiální audience, zatímco později sloučil k vyřizování úředních záležitostí a jedna jeho část jako sídlo vládcovi rodiny.

Hroby Mingů – nazývané rovněž Třicáté, které se nalézají 50 kilometrů severozápadně od Pekingu, je pohřebiště 13 císařů a jejich císařoven dynastie Mingů (1406-1644). Hrobky jsou rozptýleny na ploše asi 40 km2 a jsou chráněny impozantními a skvostnými horskými hřebeny na východě, západě a severu. Nejzajímavější stavby jsou kamenné podzemní chodby a věře vedoucí do hrobek, kamenná deka na věži, kamenné sochy zvířat a postav, velkolepá pohřební komora nebo podzemní palác Dinglingova mausolea.

Letní palác – leží asi 16 kilometrů severozápadně od Pekingu, bylo letní sídlo dynastii Qing. Rozsáhlé stavební práce začaly zde v r. 1750 a byly kompletně dokončeny za 15 let. Zahrady tvoří Kunmingské jezero a pahorek, dohromady pokrývají území o rozloze 290 hektarů, z čehož tři čtvrtiny zabírá jezero. Letní palác je nejskvostnější vládní zahradou přetrvávající v Číně.

Pekingská univerzita – se zahradou Yan zaujímá rozlohu 160 ha, z nichž jednu desetinu zabírá jezero. V severní části je stará Yenching univerzita a část zahrad Mingů a Qingů(1368-1911 n.l) Jezero, které se nazývá Bezejmenné, zrcadluje okolní krajinu. Centrální část budovaná od roku 1952 obsahuje budovy s třídami. Uprostřed se nachází knihovna, která se honosí vlastnictvím 3 600 000 svazků.

Náměstí Tian an Men –Brána, původně nazývaná Chengtianmen brána, je hlavním vstupem do zakázaného města dynastie Ming a Qing a je především známa svou polohou. Na Tian An Men bránu byla přejmenována v osmém roce vlády císaře Shunzhi z dynastie Qing. Po převratu se stalo náměstí místem, kde se konaly vlastenecké a demokratické demonstrace. 1. října 1949 zde předseda Mao Ce-Tung slavnostně prohlásil z řečniště založení Čínské lidové republiky. Je jedním z největších náměstí na světě, zaujímá rozlohu 400 000 m2 a pojme shromáždění o 500 000 účastníků.

Kultura a umění:

Čínská kultura vyniká nejen vysokým stářím, kontinuálním vývojem, ale také svou úrovní. Výrobky čínských uměleckých řemesel nalézaly sběratele a obdivovatele ve všech částech světa. Stejně tak neklesá popularita čínské kuchyně, bohových či rehabilitačních cvičení, filozofie…
Číňanům se podařilo v mnoha oblastech dosáhnout historického prvenství. Zasloužili se o důležité objevy a vynálezy, především kompasu, seismografu, střelného prachu, hedvábí, výroby papíru i knihtisku.

Literatura: v 6. stol. př. n. l.byla sestavena Kniha písní, která obsahuje 305 básní, znamenala základ pro vývoj formy a stylu čínské poezie. Kromě této antologie patřily mezi nejstarší literární památky také věštecká příručka Kniha proměn, prózy s filozofickým a náboženským zaměřením Kniha dokumentů, rituální texty a Kniha hudby.
Moderní čínské literatuře dominuje Lu Xun(1881-1936), jehož novely, eseje i překlady tvořily jakýsi předěl mezi starou a novodobou tvorbou, jeho ostrá kritika patřila především staré čínské společnosti, konvencím, pověrám.
Mnoho básníků, spisovatelů a dramatiků se snažilo ve 40. a 50. letech podpořit revoluci i budování ČLR;jejich literární práce jsou ovšem poplatné době.

Divadlo: čínská opera má za sebou více než 800 let starou tradici. Představuje integritu zpěvu, hudby, dialogů, hereckých výkonů i akrobacie. Dochovalo se na 300 druhů místních oper. Tradiční opera je plná symboliky, gesta jsou vysoce stylizovaná, zpěv je i pro čínské obecenstvo bez promítání textu nesrozumitelný. Představení bývala mnoha hodinová. Čínské tradiční divadlo se také objevuje ve výtvarném umění, ať už ve formě novoročních obrázků, dřevořezeb, vystřihovánek nebo malbě na porcelánu.

Architektura:. k pokladům architektury patří četné chrámy. Liší se podle toho zda se jedná o chrám konfuciánský, buddhistický, taoistický, chrám předků nebo vybudovaný k poctě např. historické osobnosti. Nejstarší nalezené obydlí je z doby neolitu. Vesnice Banpo je stará 6000 let.

Výtvarné umění: soustřeďuje se zejména na kaligrafii a malířství, které užívá rozličné materiály (hedvábí) a techniky (tušové malování).Obojí vychází ze stejného estetického cítění. Kaligrafie vychází z esence čínského znakového písma. Uznávaným kaligrafem byl např. Wang Xizhi (321-379). Tradiční malířství se ubírá dvěma základními směry:volný štětec a detailní štětec. Z novodobých malířů, věrných tušové a akvarelové malbě, proslul např. Qi Baishi.

Hudba: v nejstarších dobách doprovázela písně a tance. Byla jednohlasná, k nejstarším hudebním nástrojům patřily buben, zvony a bambusové píšťaly. Zvláštní oblast tvoří hudba obřadní, chrámová, velmi bohatá je i lidová hudba.

Keramika a porcelán: Čína je zemí vyspělé keramiky, která se tu zhotovuje od dávnověku, k nejstarším nálezům malované keramiky patří nádoby z období kultur Yangshao a Longshan, kdy se již užívalo hrnčířského kruhu.

Bojová umění: čínský box je bojovým uměním, jeho počátkem byla drsná forma boje jednotlivců, doprovázená dobrou formou cvičení.Během své existence byla tato forma ovlivňována různými taoistickými meditativními a dechovými technikami. Tyto techniky se dále modifikovaly vlivem buddhismu. Takto vzniklé vnější a vnitřní formy se dochovaly do současnosti jako čínské bojové umění. Snahy o sportovní využití tohoto umění se však dosud nesetkaly s velkým úspěchem.

Závěr: Při zpracovávání této práce jsem zjistila, že Čína je třetím největším státem na světě. Má nejvíce obyvatelstva a nejvyšší horu na Zemi. V Číně vznikla nejstarší dodnes existující civilizace, která zanechala psané dějiny, jež popisují události staré 3 500 let. Mezi její mnohé objevy patří papír, hedvábí a kompas. Během 20. století se v Číně událo mnoho změn. Po více než 2000 letech císařství se země stala republikou. V roce 1949 byl po povstání v Číně nastolen komunismus. Dnes je Čína rozvojovým státem s rozdílnou životní úrovní obyvatelstva. Pro své postavení hraje důležitou úlohu na hospodářské a politické mapě světa.