Dánsko

ZÁKLADNÍ ÚDAJE
Oficiální název státu: Království Dánsko(kongeriget Danmark)
Hlava státu: Královna Margareta II.
Rozloha: 43 094 km
Počet obyvatel: 5 303 000
Hlavní město: Kodaň
Státní zřízení: pluralitní konstituční monarchie s jednokomorovýmparlamentem
Správní členění: 14 okresů a 2 města, 2 autonomní úzení:Grónsko, Faerské ostrovy
Úřední jazyk: dánština
Měna: 1 dánská koruna = 100 ore
Oficiální náboženství: luteránské
Nejvyšší hora: Ydieng Skovhoj
Významná řeka: Gudena
Největší ostrovy: Sjaelland, Fyn, Lolland

Dánsko se rozkládá ze 2/3 na Jutském poloostrově, protaženém do délky 300 km od hranic s Německem na sever. Zbytek připadá na 483 ostrovů, z toho je 97 obydlených. Suchozemskou hranici má Dánsko pouze s Německem(necelých 70km). Pobřeží má délku kolem 7 300km, což mu zaručuje 104 000km vodní plochy. Od zbytku Skandinávie oddělují Dánsko od západu na východ průlivy Skagerrak, Kattegat a Oresund.
POVRCH
Rovinný povrch celého Dánska modeloval ledovec, který zde zanechal četné morénové uloženiny. Průměrná nadmořská výška Dánska je pouhých 30 m a nejvyšší kopce překračují 125 m. Západní pobřeží Severního moře lemují písečné duny až 30 m vysoké. Některé úrodné oblasti leží pod úrovní hladiny světového oceánu. Na severu dlouhý Limfjord odděluje část pevniny vybíhající ke Švédsku od hlavního Jutska.

PODNEBÍ, ROSTLINSTVO A ZVÍŘATA
Klima v Dánsku v dosahu působení teplého Golfského proudu je oceánské, mírné, vyrovnané a poměrně vlhké. Srážek ubývá od západu k východu. Země leží v mírném pásu, má chladné léto (průměr 16°C) a mírnou, deštivou zimu (průměr 0,5°C).
Vyznamnou plochu zabírají jezera slaná i sladkovodní, podíl bažin a mokřadel klesl.
V lesích, které tvoří již jen kolem 10% plochy země a jsou převážně druhotně vysázené, se střídají porosty buků a dubů s borovicemi. Mnoho stromů bylo vysázeno jako větrolamy na pobřeží Severního moře. Pro Jutsko jsou typická vřesoviště. Chudou zvířenu reprezentují v lesích srnčí a divoká zvěř. V Limfjordu se vyskytují ústřice.

ZEMĚDĚLSTVÍ
Dánské zemědělství má k dispozici přes 60% plochy země, kterou zabírá orná půda, ale zaměstnává pouze 5% pracujících. Vysoce produktivní malé formy a zemědělská družstva jsou orientovány na chov vepřů (asi 9 000 000 kusů) a skotu pro mléko. Zejména pro jeho potřeby se pěstují pícniny a ječmen( též na výrobu piva). Důležitá je produkce pšenice, cukrovky, brambor a řepky olejné. Asi polovina zemědělské produkce se vyváží, zejména do státu Evropské unie. Zbytek zásobuje dánský potravinářský průmysl, který je druhým největším spotřebitelem pracovních sil. Úlovkem ryb se řadí Dánsko na 10. – 11. místo na světě, loví se převážně sledi, tresky a platýzi.

PRŮMYSL A OBCHOD
Nerostné zdroje Dánska jsou omezené. Hlavní bohatství představuje ropa a zemní plyn těžené ze šelfu Severního moře, které kryjí domácí spotřebu ( plyn se dokonce vyváží do Německa a Švédska). Dále se těží jen kámen, cihlářské hlíny, křída a kaolín.
97% vyrobené elektřiny připadá na spalování ropy a plynu, zbytek na větrnou energii stovek malých generátorů stavěných zejména na západě Jutského poloostrova. Vyspělý strojírenský průmysl staví námořní lodě (rybářské a chladírenské), produkuje lodní motory, zemědělské stroje a zařízení pro potravinářskou výrobu. Rychle se rozvinula výroba elektroniky a spojovací techniky. Proslulá je produkce mléčných, masných a rybích výrobků, stejně jako piva. Významná je výroba cementu, ropných produktů, dusíkatých hnojiv, porcelánu, keramiky, nábytku a oděvů. Dánsko má ze všech Skandinávských zemí daleko nejvyšší příjmy z cestovního ruchu.
OBYVATELSTVO
Dánové blízce spříznění s ostatními Skandinávci jsou homogenní společností. Počty německé menšiny již dávno předstihli imigranty zejména z Turecka a dalších asijských zemí. Velký prostor má na dánských školách angličtina, dokonce musela být přijata opatření na ochranu dánského jazyka. Rozmístění obyvatel, kteří žijí z 85% ve městech, je velmi nerovnoměrné a souvisle zastavený pás východního pobřeží Sjoedlandu od Kodaně po Helsingor soustřeďuje více než 1/4 populace země. Téměř 90% obyvatelstva se hlásí k protestantství.

HISTORIE
Několik pazourků z jižního Jutska svědčí o tom, že zde lidé žili již někdy mezi 250-200 tisíci lety před n.l., souvislejší osídlení však přichází až s koncem doby ledové, tj. přibližně od 9. tisíciletí před n.l. Od čtvrtého tisíciletí před n.l. se rozvíjí megalitické kultury, které své mrtvé pohřbívají do dolmenových hrobek. V celém Dánsku se jich dodnes zachovalo na 4700 a tento způsob pohřbů se udržel až do příchodu křesťanství 800. Celkem vzato se keltské (ca.500 před n.l.-0) ani římské (0-400) období do dánské historie vážněji nezapsalo, historii Dánska rozhodující měrou formovaly až germánské kmeny, které přicházely v prvních staletích našeho letopočtu, především Anglové, Sasové a Jutové (po nich je pojmenován Jutský poloostrov), kteří v pátém století obsadili Anglii a udělali tak místo Dánům, kteří přišli asi v šestém století ze Švédska. Volně žijící rody se poprvé sjednotily pod králem Godfredem, aby čelily expanzi Karlovské říše. V této době měl žít i legendární Holger Danske, jeden z družiníků Karla Velikého, který odpočívá pod Helsingorem a vyrazí, až bude Dánsku nejhůř.
Další staletí patří vikingům, skandinávským nájezdníkům, kteří pronikali na rychlých štíhlých lodích (drakarech) do zálivů a ústí řek. Dánští vikingové (nazývaní také Normané, tj. lidé ze severu) obsadili v 9. století východní polovinu Anglie (tzv. "Danelaw") a podnikali nájezdy do ústí francouzských řek, až jejich náčelník Rollo získal roku 910 léno Normandii. Vikinská rozpínavost a nezávislost znemožňovaly centralizaci moci, proto se někteří panovníci obraceli ke křesťanství, které jim dávalo punc bohem vyvolených.

Založením arcibiskupství v Lundu (dnes Švédsko) se Dánsko roku 1104 zbavilo posledních stop závislosti na Německé říši a především za biskupa Absolona z Roskilde, který založil Kodaň, a krále Valdemara I. (1154-1182) zdařile expandovalo na úkor pobaltských Slovanů. Za jeho jmenovce Valdemara II. (1202-1241) se křivka pomalu obrací a nastává krize, která vrcholí ve 30. letech 14. století, kdy je Dánsko dokonce zastaveno bohatým hrabatům Šlesvicko-Holštýnska. Estonsko, získané Valdemarem II., je roku 1346 prodáno řádu německých rytířů, dánské pozice ohrožuje i sílící hansa.
            Obnovení mocenských pozic je spjato s působení Valdemara IV. Atterdaga (1340-1375) a především jeho dcery, norské královny Markéty. Ta se po smrti svého manžela Hakona a syna Olafa (1387) ujala vlády v Dánsku i Norsku, 1389 získala po vnitřních sporech i Švédskou korunu. Dánsko-Norsko-Švédská unie byla stvrzena v Kalmaru v roce 1397 a alespoň teoreticky trvala až do roku 1532 (spojené Dánsko-Norské království dokonce až do napoleonských válek). Vzápětí přichází občnská válka a jí v patách reformace (1536). Katolické statky jsou zkonfiskovány korunou, upevňje se i moc šlechty. Výraznou postavou je Christian IV. (1588-1648), velice úspěný ve své stavební činnosti, méně již ve válkách se Švédskem v rámci třicetileté války, ve kterých Dánsko definitivně ztratilo nadvládu nad Baltem. Jeho nástupce Frederik III. ztratil další území, zato doma zavedl v roce 1660 dědičnou a k tomu ještě absolutistickou monarchii, která trvala až do bouřlivých událostí let 1848-1849, kdy byl král Frederik VII. nucen podepsat ústavu, která je dodnes v platnosti. Absolutistickou etapu charakterizuje další ztráta území i významu, nejšťastnější nebylo ani spojenectví s Napoleonem, kvůli kterému odpadlo Norsko (1814). Částečným úspěchem bylo obsazení Šlesvicko-Holštýnska v roce 1721, které Dánsko drželo do války s Pruskem (1864) a část (severní Šlesvik) opět získalo po plebiscitu, konaném v roce 1920. Časté změny hranice vytvořily silné národnostní menšiny, jak dánskou v Německu, tak i německou v Dánsku.
            V 1. světové válce zůstalo Dánsko neutrální, za 2. světové války opět vyhlásilo neutralitu, bylo však Němci ze strategických důvodů (kontrola Norska) obsazeno, aniž by viditelně pozbylo suverenity. Sílící protiněmecké manifestace vedly k vyhlášení válečného práva 23. srpna 1943, kdy se Němci konečně začali chovat jako okupační mocnost. Dánské loťstvo se raději potopilo, než aby přešlo do německých ruku. Stejně rozhodně zachránili Dánové i své židovské obyvatele, které na poslední chvíli tajně převezli do Švédska. Za války se zcela osamostatnil Island, v roce 1948 (částečně již o sto let dříve) získaly autonomii Faerské ostrovy a 1979 Grónsko.
Kultura a umění
Architektura
Současnou dánskou architekturu zastupují Jorn Utzon (Opera v Sydney) a Johan von Spreckelsen (La Grande Arche čili Archa v Paříži).

Sochařství Světově proslulý klasicistní sochař Bertel Thorvaldsen (1768-1844) strávil polovinu života v Římě, aby svůj návrat do Dánska proměnil v triumfální průvod, jehož momenty byly zachyceny na zdech Thorvaldsenova muzea v Kodani. Jeho monumentální dílo lze obdivovat i v kostele Panny Marie a muzeu v Naso a samozřejmě i jinde v Evropě (např. náhrobek Pia VII. vŘímě).

   Literatura
První výraznou postavou je autor mnoha dodnes hraných satirických komedií Ludvig Holberg (1684-1754). Pedagog a církevní reformátor Nicolai Frederik Severin Grundtvig (1783-1872) rozhodující mírou pozvedl vzdělanost a inspiroval dodnes oblíbenou instituci lidových vysokých škol (Folkehojskole). Jeho současník, romantický básník a dramatik Adam Oehlenschläger (1779-1850) se inspiroval idealizovaným světem vikingů. Do poloviny 19. století spadá tvorba dvou nejvýznamnějších dánských literátů vůbec, pohádkáře Hanse Christiana Andersena (1805-1875) a filosofa Sorena Kierkegaarda (1813-1855). Andersen pocházel z nuzných poměrů a od mládí toužil po uznání. Po ztroskotání divadelních snah se prosadil jako literát, který kromě pohádek (Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko, Princezna na hrášku, Malá mořská víla) psal i dramata, cestopisy a vícero autobiografií.
            I literatura 20. století má co nabídnout. Básník Karl Gjellerup a prozaik Henrik Pontoppidan (1857-1943) získali Nobelovu cenu za rok 1917, Martin Andersen Nexo (1869-1954), plodný autor spjatý s dělnickým hnutím, se proslavil svým románem Pelle dobyvatel. Nejvýznamnější dánskou spisovatelkou je Karen Blixen (1885-1962), píšící pod pseudonymem Isac Dinesen. Čerpala často ze svého afrického pobytu (1913-1931). Ze současných spisovatelů se největší popularitě těší Peter Hoeg a Klaus Rifbjerg.
Hudba
             Národním skladatelem je bezesporu Carl August Nielsen (1865-1931), který se stal legendou již za svého života. Premiéry jeho děl byly celonárodní událostí. Všestranný umělec psal symfonie (nejuznávanější je pátá), koncerty, opery (Saul a David, Maskarade) atd. Organicky spojoval klasické formy s atonálními experimenty.

            V posledním desetiletí se etablovala tradice operních koncertů pod širým nebem. Pořádá je královská opera jako bezplatnou pozvánku na následující sezónu. Zdá se, že stejnou tradici zakládá i královský balet. Třítýdenní festival vážné hudby Kodaňské léto probíhá na přelomu července a srpna. V dnešním Dánsku se velké oblibě těší i jazz. Velké popularitě na taneční scéně se v současnosti těší skupiny Aqua a S.O.A.P

Film
            Mezinárodní renomé si z získali vynikající dánští režiséři. Lars von Trier získal již 1986 Cenu poroty na festivalu v Cannes za Elements of Crime, pozoruhodné je také Breaking the Waves (Prolomit vlny). Oscarem byl oceněn film Gabriela Axela Babettes Gaestebud (1998) Kromě Ameriky triumfoval i v Evropě (Zlatá palma, německý Felix...).

Design
            Světově proslulý je dánský design, který se vyznačuje jednoduchostí, lehkostí a praktičností. Za zmínku stojí výrobky firem Royal Copenhagen (porcelán), Bang&Olufsen (Hi-fi) či Georg Jensen (stříbro, po stejnojmenném designérovi 1904-1994).

Kodaň

             dostal biskup Absolon od krále Valdemara a vybudoval tu od roku 1167 pevnost Slotsholmen. Královským sídlem se stala za Erika VII. (1416), dlouho ale zůstávala uvnitř těsných hradeb, dokola obehnaná vodním příkopem. Do nových čtvrtí se chodilo po mostě (bro) a odtud i jejich názvy: Vesterbro, Osterbro, Norrebro. Bouřlivý rozvoj nastal s průmyslovou revolucí, kdy rychle pohltila přilehlé obce. Dnes má velká Kodaň (Storkobenhavn) na 1,4 milionu obyvatel. Historii města dokládají modely, mapy a další exponáty městského muzea. Symbolem města je Malá mořská víla, dílo sochaře E. Eriksena, od roku 1913 melancholicky sedící u pobřeží. V posledních letech nemá moc štěstí, již dvakrát jí lovci suvenýrů uřízli hlavu.
Na Slotsholmen je dodnes sídlo dánské moci, reprezentované majestátním zámkem Christiansborg: audienční královské místnosti, parlament, ministerstva, soudní dvůr, státní archiv. V přilehlých křídlech zámek skrývá muzeum královských drožek, divadelní společnost a muzeum, kostel atd. V podzemí zámku jsou zakonzervovány ruiny původního Absalonova hradu, za zmínku jistě stojí i nedaleká renesanční budova burzy, která odolala mnoha ničivým požárům. Zato královská rodina nevydržela a po jednom z nich se odstěhovala do dalšího z kodaňských zámků, severnějšího Amalienborgu. Ten nechal rokokově vystavět král Frederik V. v polovině 18. století jako nové centrum města. Je-li královna přítomna, vlaje nad ním vlajka. Na své narozeniny 16. 4. odtud zdraví své poddané a koná se slavnostní přehlídka. Ze stejné doby jako zámek je i impozantní kostel Marmorkirke.
Ze všech dánských králů se nejvýrazněji podepsal na podobě města Christian IV., člověk vpravdě renesanční. Nechal postavit nejlepší vyhlídku na Kodaň, věž Rundetarn bez jediného schodu.. Vybudoval i letní sídlo Rosenborg, nejkrásnější příklad dánské renesanční architektury, kde jsou uchovávány dánské korunovační klenoty, od Christianovy koruny po perly současné královny.
Středem Kodaně, od radnice, před kterou sedí H.C.Andersen v nadživotní velikosti až po romantický přístav Nyhavn, vede nejstarší pěší zóna na světě - Stroget, doslova napěchovaná hospůdkami, obchody a památkami. Pokud se od radnice zvolí opačný směr po Vesterbrogade a za nádražím zahne doleva, dorazí se do ulic s etnickými restauracemi, nočními kluby a tetovacími salony (Abel Cathrines Gade). Nezávislý statut má komuna Frederigsberg se zámkem (dnes vojenská akademie) a parkem stejného jména, který byl založen na barokním, souměrném půdorysu, ale romanticky přestavěn, čímž vznikla zákoutí s pseudo letohrádky, chrámy a spoustou vody.

Faerské ostrovy
Oficiální název: Fóroyar
Rozloha: 1 399km
Počet obyvatel: 45 293
Hlavní město: Thorshavn (11.tisíc obyvatel)
Úřední jazyk: faerština, dánština
Nejrozšířenější náboženství: Evangeličtí lutheráni
Státní zřízení: samosprávné zámořské území Dánska
Faerské ostrovy leží mezi Severním mořem a severním Atlantickým oceánem, přibližně v polovině cesty z Islandu do Norska.

Ostrovy tvoří kupovité vrcholy někdejšího sopečného pohoří, které ještě v terciéru spojovalo sz. Skotsko s Islandem, a které později z největší části klesalo pod hladinu oceánu. Skladají se z Třetihorních láv a tufů. Největší ostrovy jsou Stromo (373,5km), na němž leží nejen hlavní město, ale též největší rybářský přístav Vestman.Další velké ostrovy jsou Ostero (286,4km), Vago (177,6km), Sydero (166km), Sando (112,1km) a Bordo (94,9km), kde leží Klaksvik, jenž je druhým největším osídlením na ostrovech. Třebaže krajina působí mohutným dojmem, přesahuje průměrná výška 300m.n.m. a nejvyšší vrchol Slaettaratindur dosahuje jen 882m.n.m. Pobřeží - většinou nepřístupné, srázné a rozbrázděné množstvím fjordů má celkovou délku cca.-900km. Lesy tu nerostou Krajina je porostlá jen travinami, jsou tu též močálůy a vřesoviště, občas se vyskytne křovinatá vrba a javor.
Vzhledem k vlhkému ocaánskému podnebí a těsné blízkosti Golfského proudu se na ostrovech v podstatě udržují stejnoměrné teploty (leden +3°C, červen +9°C). Prší tu zhruba 270 dnů v roce. Téměř stálým jevem je silný vítr a s ním související bouře, při nichž dosahují vlny výšky až 30m.
Obyvatelé se živí zemědělstvím, což představuje hlavně chov ovcí, pěstování brambor a řepy, dále rybářství, poskyováním služeb a částečně též lovem ptactva. Ovce žijí po celý rok na pastvinách a jejich vlna, zvyklá na vlhkost, se dobře hodí k předení pletací příze na svetry do každého počasí.

Grónsko
Oficiální název: Groenland
Hlavní město: Nuuk
Rozloha:2 175 600km
Počet obyvatel:57 000
Úřední jazyk:dánština, grónština (grónská eskymáčtina)
Státní zřízení: Samostprávné zámořské území Dánska
Grónsko je největší ostrov na světě.Více než 84% plochy pokrývá pevninský ledovec, který dosahuje mocnosti až 3 410m. Ostrov má po Antarktidě druhé největší zalednění na světě.
Nejsevernějším bodem arktické pevniny a Gronska je kap Morris Jesup. Nedaleko od pobřeží se táhne hranice nejzazšího dosahu plujících ledovců.
Podnebí ostrova je velice drsné, s charakteristickými celoročně nízkými teplotami; nejnižší teplota naměřená dosáhla -62°C.
V Grónsku žije v porovnání s obrovskou rozlohou jen velmi malý počet obyvatel. K největší koncentraci sídel a obyvatelstva dochází v jz. pobřežní části. Její klima pozitivně ovlivňuje Severofrónský mořský proud. Na celém ostrově žije pouze kolem 53 tisíc obyvatel, z toho kolem 10.tisíc v hlavním městě Nuuk. Základem obyvatelstva jsou Gróňané ( Eskymáci smíšení s bílými přistěhovalci).
Základ grónského hospodářství tvoří těžba nerostných surovin, která významem předčila rybolov a lov kožešinových zvířat. Těží se zejména měď, uran, olovo, zinek a molybden. Železné rudy těžené u hl. města obsahují až 38% železa. Rozvíjí se též těžba ropy a zemního plynu v pobřežním šelfu. Mořští živočichové (treska, losos, korýši) se loví při JZ pobřeží.