Drážďany

První písemná zmínka o Drážďanech pochází z roku 1206. Z názvu se můžeme dozvědět něco o jeho prehistorii – vypovídá totiž o slovanském původu nejstaršího sídliště: slovo dreždane znamenalo v jazyce Slovanů „obyvatelé lesních bažin“. Krajina, kde později Drážďany vyrostly, skutečně v té době oplývala lesy a močály.
Ve 2. pol. 16. stol. shromáždil kurfiřt August v sedmi místnostech zámku v Drážďanech obrazy soudobých malířů, plastiky, vzácné knihy, hodiny, různé matematické a fyzikální přístroje a nejrůznější kuriozity. Tento soubor, tzv. Kurfiřtská umělecké komora, se stal základem všech pozdějších slavných drážďanských sbírek. Měl mnohem šťastnější osud než rudolfínské sbírky v Praze.
K největšímu rozkvětu se těšily Drážďany v 1. pol. 18. stol. za Augusta Silného. Vytvořil z Drážďan jedno z nejkrásnějších barokních měst, které stalo světovým kulturním centrem. Významně rozšířil drážďanské sbírky, protože měl zálibu ve výtvarném umění své doby, antických sochách, a zejména v drahocenném exotickém porcelánu.
Z bouřlivých událostí vycházely Drážďany bez větších ztrát – až do závěru 2. SV. Barokní centrum celkem bez úhony přežilo všechny požáry a nepřátelské odstřelování. Třicetileté válka se města dotkla jen nepřímo. Drážďanům se vyhnula dokonce i nebezpečná epidemie cholery, která v letech 1840 – 1841řádila po celém Sasku; na znamení vděčnosti byla u Zwingeru postavena Cholerová kašna.
Z trosek brzy povstal Zwinger, katolický dvorní kostel, později Semperova opera. Většina exponátů uměleckých sbírek byla včas odvezena do bezpečí. Z ruin začal vystupovat protestantský kostel Panny Marie (Frauenkirche), jehož kupole byla před osudným náletem dominantou Drážďan. Symbol města, kostel Panny Marie, býval obklopen ulicemi s domy a paláci postavenými ve stylu drážďanského baroka, v němž zdejší architekti hledají inspiraci. Typické jsou stavby s vysokými, až pětipatrovými průčelími, strmé mansardové střechy a ozdobná vikýřová okna.
Pöppelmannův zámek Pillnitz, který nebyl v roce 1945 zasažen bombami, leží mimo město u řeky. U jehož schodiště kdysi přistávaly gondoly, které pluli po Labi. Drážďany nabízejí Rembrantovy, Vermeerovy, Raffaelovy obrazy, sbírky uměleckých předmětů z cínu, porcelán, arabský hvězdný glóbus v Matematicko-fyzikálním salónu. K načerpání nových sil stačí zajít do plaveckého a osvěžovacího střediska Elbamare. A ti, kteří mají o regeneraci jiné představy, jistě navštíví některou z místních cukráren, neboť zde vyrobené zákusky získaly u znalců stejně dobrou pověst jako drážďanská hudba nebo výtvarné umění.