Eurotunel patří bezesporu k nejvýznamnější dopravní stavbě v Evropě nejen v posledním desetiletí, ale možná i v celé historii dopravních staveb. Představuje silnou konkurenci jak tradiční dopravy trajektem, tak i letecké dopravy. První návrhy pradědečka Eurotunelu jsou historicky doloženy již z roku 1750. Od té doby návrhů na tuto dopravní stavbu bylo 26. Ten poslední byl úspěšný. Tunel se stavěl v letech 1987 – 1994. Na stavbě tunelu se podílelo mnoho evropských firem, bank a další tisíce stavařů a dělníků. Tunel byl pro veřejnost otevřen 14. listopadu 1994, ale oficiální otevření tunelu proběhlo 6. května 1994 za přítomnosti anglické královny Alžběty II. a francouzského prezidenta.
Tunel spojuje Francii a Anglii. Jeho délka je 50,5 km, z toho pod mořem je vedeno 37,9 km. Několik kilometrů od pobřeží na každé straně tunelu je prostor pro křižování 170 metrů dlouhý a 19 metrů široký. Svou délkou ale nepatří tunel k nejdelšímu. Současný rekord v délce tunelu drží Japonsko se svým tunelem Seikan. Ten je dlouhý 53,85 km a byl dokončen roku 1988. Z následujících čísel tedy vidíme, že k tomu, aby byl Eurotunel nejdelší na světě, by musel měřit ještě o 3 kilometry a 350 metrů více. Eurotunel je komplex dvou na sobě nezávislých jednokolejných tunelů, mezi kterými je ještě veden tunel servisní. Přes 70 krychlových metrů vzduchu se za sekundu včerpá do servisního tunelu šachtou, která vede na povrch. Tento vzduch se dostane do obou dopravních tunelů, které jsou propojeny v pravidelných 375 metrových intervalech. Pístové odlehčující kanály, které jsou každých 250 metrů vyrovnávají tlak při rychlém průjezdu vlaku. Dopravu tunelem zajišťují jednak kyvadlové vlaky Le Shuttle, které přepravují osobní a nákladní automobily mezi terminály na britském a francouzském pobřeží, jednak vysokorychlostní jednotky Eurostar spojující Londýn s Paříží a Bruselem, které mají na francouzském území k dispozici vysokorychlostní trať, v Británii pak pouze upravenou trať stávající. Technickou stránku tunelu zajistila firma ABB, která obstarala nejen elektroinstalaci, ale i zabezpečovací techniku. Přece jen tunel není zcela bezpečný, jak dokládá následující ukázka z Britských listů, vydaných dne 21. února 1996.
Požár v tunelu pod kanálem La Manche
„Nemá cenu o tom tady referovat podrobněji, protože jste se určitě o tom již všichni dočetli v novinách anebo jste to viděli v televizi. Shrňme jen, že požár vznikl na nákladním automobilu, převáženém v noci nákladním vlakem. Nákladní automobil převážel zásilku polystyrénových výrobků. Tunel se naplnil kouřem a asi třicet osob v přední části vlaku muselo být po zastavení vlaku evakuováno do paralelního služebního tunelu a druhým hlavním tunelem s kolejemi (který vede opačným směrem odvezeni). Mnozí utrpěli otravu kouřem, ale brzo se vzpamatovali. Nikdo nebyl vážněji zraněn, tunel však byl silně poškozen a normální provoz nebude obnoven zřejmě ještě dlouho. Věc vyvolala velkou diskusi ohledně bezpečnostních opatření. Proč byli zalarmováni hasiči na britské straně tunelu až hodinu po začátku požáru? Nějací zřízenci prý viděli, že nákladní vlak hoří, už před tím, než vjel do tunelu, ale nikoho o tom neinformovali. Velká kontroverze. Potíž také je, že nákladní vozy jsou – na rozdíl od osobních automobilů – převáženy na otevřených vagónech z jakéhosi pletiva s velkými oky. To prý mělo být bezpečné, nyní se to velmi kritizuje. (Osobní automobily jsou převáženy ve vzduchotěsně uzavřených kabinách.)“
Pro zájemce jen dodám, že zprostředkování jízdenek Eurotunelem zajišťuje na našem území cestovní kancelář INTERCONTACT Praha, telefon 573 137 93, nebo 53 06 32, fax 53 07 88.
8. červenec 2008
5 127×
557 slov
