Lidská společnost je velmi rozmanitá, mezi lidmi existují značné rozdíly z hlediska jejich biologických, socioekonomických či kulturních znaků. Tato rozmanitost která je v kladném slova smyslu nezbytnou podmínkou společenského vývoje, má však i své záporné rysy, neboť může přerůstat v ničivé konflikty. Informace o strukturálních charakteristikách obyvatelstva jsou také nedílnou součástí všech lokalizačních rozhodnutí. Na jedné straně reprezentují kvalitu pracovní síly, na straně druhé nároky budoucích spotřebitelů.
Tak jako v případě věkové struktury, je i složení obyvatel podle dalších znaků výsledkem dlouhodobého vývoje a zároveň významně formuje i budoucí procesy. Jednou z nejdůležitějších biologicky podmíněných charakteristik je rasové složení obyvatelstva.
Rasy - velké skupiny lidí, které spojuje dlouhodobý společný vývoj.
Morfologické a fyziologické znaky - je barva kůže, charakter stavby těla, tvar vlasů, apod. Na základě těchto znaků můžeme rozlišit tři hlavní rasové skupiny - europidní (bílou), mongoloidní (žlutou) a ekvatoriální (černou), která se ještě někdy člení na větev negroidní a australoidní.
Dnešní rasová struktura lidstva je značně složitá. Postupně se zvyšuje zastoupení přechodných a smíšených typů, které se formují jednak v oblastech kontaktu hlavních ras, jednak v územích s velkým přistěhovalectvím. V prvém případě se jedná například o oblast východní Afriky nebo jihovýchodní Asie, ve druhém především o Střední a Jižní Ameriku, kde probíhá míšení místních Indiánů (mongoloidní rasa) s přistěhovalci evropského původu (europoidní rasa) a v minulosti s dovezenými otroky z Afriky (ekvatoriální rasa).
Míšenci - mestic, zambo, mulat.
Národnostní složení obyvatel je formováno na základě ekonomických, sociálních a kulturních principů. Jednoznačné vymezení pojmu národ je obtížné. Na jedná straně existují objektivní znaky, jako je dlouhodobý historický vývoj v jednom územním celku, společný jazyk nebo silné vnitřní ekonomické vazby. Na straně druhé je nezbytné subjektivní vědomí sounáležitosti k určitému společenství lidí.
Struktura obyvatel podle – věku, pohlaví, profese, vzdělání, náboženského vyznání
Etnogeneze – proces vytváření různých typů etnických skupin.
Jazyková klasifikace je založena na vymezování skupin příbuzných jazyků, u kterých se předpokládá, že se vyvinuly ze společného jazykového základu. Na nejvyšší úrovni můžeme rozlišit přes 30 tzv. jazykových rodin, přičemž asi 45 procent lidstva hovoří jazyky indoevropské jazykové rodiny.
Náboženství - například vývoj evropské civilizace je dlouhodobě ovlivňován křesťanstvím. Základní ideje toho kterého náboženství prorůstají životem společnosti, působí na myšlení a chování lidí ve všech sférách jejich činnosti. Typickým příkladem může být vztah mezi náboženským vyznání a charakterem přirozené reprodukce, především v otázce vědomého omezování plodnosti. Náboženství ovlivňuje i politickogeografický vývoj některých částí světa. Mezi nejrozšířenější patří tři světová náboženství - křesťanství, islám a buddhismus. V jejich rámci existuje řada různých směrů (římští katolíci a protestanti)
Rozmístění obyvatelstva je ovlivňováno přírodními podmínkami a dosaženým stupněm sociálně ekonomického vývoje.
V minulosti hrály přírodní podmínky zcela rozhodující roli. Postupem času však překonávala lidská společnost, díky rozvoji vědy a techniky a novým způsobem hospodaření, stále ve větší míře závislost na přírodních faktorech.
Trvale obydlená a hospodářsky využívaná území představují asi 43 procent povrchu souše, 37 procent zabírají plochy slabě zalidněné, často využívané pouze sezónně a 20 procent připadá na neobydlené oblasti pouští, velehor, polárních krajin, apod.
Faktory ovlivňující rozmístění obyvatel - vzdálenost od mořského pobřeží, nadmořská výška a klimatické podmínky.
Všechny tři spolu poměrně úzce souvisejí.Historicky tradičními regiony vysokého zalidnění se staly nížinné oblasti s příhodnými klimatickými poměry umožňující rozvoj zemědělské výroby a s dostupností potravinového bohatství moří, blízkost moře a rovinný terén. V současnosti žije přes 50 procent obyvatel Země ve vzdálenosti do 200 km od mořského pobřeží a okolo 60 procent v územích s výškou do 200 m.n.m.
Socioekonomické faktory ovlivňující rozmístění obyvatelstva vycházely po dlouhá staletí hlavně z přírodních předpokladů. I při nástupu industrializace se většina průmyslových aglomerací rozvíjela ve vazbě na místa výskytu nerostných surovin a energetických zdrojů. Příkladem může být řada tradičních koncentrací obyvatelstva v Evropě - Porúří, střední Anglie, Horní Slezsko, apod.
Důležitým faktorem je i rozložení dopravních sítí.
A významný byl i proces urbanizace, kdy postupná koncentrace obyvatel do měst, zvláště pak do velkých aglomerací, dále prohloubila nerovnoměrnost v rozložení obyvatelstva, a to jak mezi vyspělými a rozvojovými státy, tak i uvnitř těchto států.
Hustota zalidnění – počet lidí na km2
Demografie – studium rození a vymírání obyvatel – přirozená reprodukce
Rozložení počtu obyvatel je ovlivněno přirozeným pohybem (úmrtnost) a stěhováním (migrací) =) přírůstek nebo úbytek migrační (území) nebo přirozený (celá země) Sociálně ekonomický pohyb – změna zaměstnání, rodinného stavu, úroveň vzdělání
Hrubé míry – počet událostí se vztahuje k celkovému počtu obyvatel na sledovaném území (porodnost, úmrtnost)
18.a19.století – změna v obratu reprodukčního chování obyvatel (ekonomický a sociální vývoj)
Demografická revoluce – vysoká plodnost i úmrtnost přechází v nižší plodnost i úmrtnost. Pokročilé země v 18.stol., Afrika nyní
Věková skladba – složení obyvatel podle věku. 15 let: 40-50 % při vysoké plodnosti, ve vyspělých zemích je situace opačná – do 15 let: pod 20%, starší 65 let:12-15% - demografické stárnutí
Mobilita – územní pohyb obyvatelstva – stěhování a dojížďka
Migrace – podle vzdálenosti – mezikontinentální, mezistátní, vnitrostátní
Mezistátní přesuny hlavně kvůli ekonomickým, sociálním a náboženským problémům. Politicky a etnicky motivované přesuny hlavně v 90.letech na území Jugoslávie, Afrika.
Vnitrostátní hlavně kvůli urbanizaci – stěhování z vesnice do měst
Atraktivní místa – Florida, jih Francie nebo Německa
Oblasti s málo přeměněnou přírodní krajinou – oblasti s obsluhou těžkých zařízení (ropy, plynu, rud, dřeva), dopravy, provozovacích stanic. Jsou nevhodné pro hustší osídlení, a proto je nazýváme periferní oblasti – polární oblasti, tundry, oblasti jehličnatých a smíšených lesů, pouště, polopouště, tropické deštné lesy
Jádra a jádrové oblasti – základ tvoří velké aglomerace (propojená velká i malá města - TOKAJDÓ) s centry (city) – banky, správní instituce, …
Aglomerace představují oblasti s maximálním a nevratným stupněm přeměny původního přírodního prostředí, velká koncentrace dopravních sítí s vysokou frekvencí
18. duben 2008
5 393×
898 slov
