Hospodářství Latinské Ameriky

Hospodářství jižní+střední Ameriky,tzv.Latinské Ameriky

I přesto,že Mexiko zeměpisně nepatří k těmto zemím, je zařazováno do této skupiny (tzv. Latinské Ameriky – tj. země ovlivněné španělským a portugalským jazykem a kulturou pocházející z Pyrenejského poloostrova).
Hospodářství zemí Latinské Ameriky závisí především na zemědělství a zemědělské výrobě, jedná se většinou o země rozvojové.

Mexiko (HNP 3790 USD,1996)– je na přelomu mezi rozvojovou zemí a pokročilejším stupni ekonomiky. Patří do společenství CEVTA (USA,Kanada a Mexiko)

Jádrová oblast ekonomiky je ve středním Mexiku – hl. město(Mexico City) a okolí a druhé největší město Guadalajara. Největší rozdíl je mezi jádrovými a periferními oblastmi. Jádrové obl.– slušná životní a kulturní úroveň, periferní obl. – velmi chudé a zaostalé. Např. Mexico City – vyspělé centrum města, chudinská předměstí, která se každoročně zvyšují přílivem venkovanů hledajících práci.

Zemědělství je hl. zdrojem obživy obyvatel, pěstuje se hlavně kukuřice a fazole a dále káva, kakao, bavlník, ananas atd. V produkci je 1.místě těžební průmysl těžba stříbra(1.na světě), železných rud, v Mexickém zálivu těžba ropy a zemního plynu. Roste zpracovatelský průmysl, hlavně vlivem severoamerického kapitálu. Velký význam má cestovní ruch, největší návštěvnost mají staré indiánské památky.

Střední Amerika – tvoří důležité spojení mezi Sev. a Již. Amerikou. Země stř. Ameriky lze charakterizovat jako slabě rozvinuté. V oblasti Malých a Velkých Antil hraje nejdůležitější roli cestovní ruch. Ostatní země jsou zemědělské a závislé na několika vývozních plodinách. Většina zemí se orientuje na produkci banánů a jiných trop. plodin (Guatemala, Honduras, Kostarika, Panama) a také na výrobu a prodej cukrové třtiny (Belize, Kuba, Portoriko), na kávu (Guatemala, Nikaragua, Honduras, Salvador). Ekonomická stabilita Stř. Ameriky roste i klesá s cenami těchto plodin na trhu.

Průmyslová výroba je zaměřena hlavně na zpracování zemědělských plodin, je zde nedostatek nerostných surovin. Vyjímkou je těžba bauxitu na Jamajce. Kuba je na vyšší úrovni industrializace, avšak nepovedlo se zde zrealizovat plánovaný sovětský model průmyslu.

Ostrovní země mají dobré předpoklady pro cestovní ruch a ten také tvoří většinu jejich ekonomiky – Bahamy, Portoriko, Jamajka, Dominikánská republika a další.

Velký dopravní význam má Panamský průplav, vybudovaný v nejužším místě Panamské šíje.

Jižní Amerika – je rozprostřena ve třech klimatických pásech (tropický, subtropický, mírný).

Lze ji rozdělit na Andské země, soustřeďující se hlavně na zemědělství.

Brazílii- velmi rychle se rozvíjející průmyslovou zemí, bohatou na suroviny a Argentinu, která ekonomicky velmi posílila, avšak v současnosti má velké ekonomické a politické problémy(přelom roku 2001-2002).

Z Jižní Ameriky pocházejí velmi významné plodiny jako jsou brambory, kakaovník a kaučukovník.

Brazílie (HNP 4400 USD)– nejlidnatější a největší země kontinentu, dělí se na tři velké přír. oblasti – Amazonskou nížinu, Guyanskou a Brazilskou vysočinu. Tropický prales, suchý severovýchod a příznivý jih ovlivnily rozmístění obyvatel a průmyslu.

Hospodářsky je jednou z nejvyspělejších zemí kontinentu, má dostatek nerostných surovin, kromě ropy a koksovatelného uhlí. Díky obrovským zdrojům vodní energie, surovin a levné pracovní síly, ale i kvůli daňovým úlevám sem vyspělé země umístily mnoho firem (Japonsko,USA,Německo).

Je zde obrovské tempo industrializace, jež nemá ve světě obdoby, avšak vedlo k obrovskému zadlužení země. Nejvyspělejším regionem země je jihovýchod (44%obyvatel a 65% průmyslové výroby).

V letech 1970-1976 byla vybudována 5600 km dlouhá dálnice (Transamazonica) napříč amazonským pralesem. Přicházely další cesty, to vedlo k postupnému osídlování. Přistěhovalci dostávají půdu a státní dotace, avšak po vypálení lesa se zem. půda stává neúrodnou. Využívají se naleziště vzácných a užitkových surovin(bauxit, cín mangan), byly zde postaveny továrny, vodní elektrárny – ekologické důsledky jsou však tragické, za 90 let ztratil deštný prales přes polovinu své rozlohy.

V roce 1956 bylo v centru země vybudováno nové hl. město – Brasília, administrativní a politické centrum bylo vybudováno za pouhé čtyři roky.

V roce 1996 namísto plánovaných 0,5 mil. obyv. dosáhla téměř 2 mil. obyv., kolem města se rozrůstají osady chatrčí(favely).
Sao Paulo – 22 mil. obyv.
Rio de Janeiro – 19 mil. obyv.

Argentina (HNP 8380 USD) – imigranti (především Evropané) sebou přinesli skot, stavěli, farmy, mlékárny, sila, vybudovali i hustou síť silnic a železnic( nejhustší v již. Americe).
velkou část(asi 1/5)území tvoří Pampa(Velká pláň) mezi řekami Salado a Colorado, bohatá na úrodné půdy – pěstuje se pšenice, sója, slunečnice, kukuřice. Půda je většinou pronajímána, hospodáři kočují každých 5-10 let po znehodnocení úrodné půdy.
Hospodářským jádrem je pobřeží La Platy, petrochemický průmysl, železárny, strojírny jsou soustředěny na dolním toku řeky Paraná v oblasti aglomerací Buenos Aires(11.6mil.) a Montevideo(hl. město Uruguaye). Průmysl tvoří jen 25% HNP, zemědělství se podílí 60% (20%obilí,15%maso a dobytek, 20%vlna,kůže).

Jižní oblast – Patagonie chladnější a chudá na srážky – zde především pastevectví, někde těžba ropy a barevných kovů.

Andské země – pásmo horských zemí rozkládajících se na výchdě kontinentu, zde se rozkládala říše Inků.

Andské země mají značné množství nerostného bohatství. Koloniální země odtud Ve velkém vyvážely drahé kovy, město Potosí po 300 let zásobovalo kolonialisty stříbrem. 1/3 mědi pochází z Chile a Bolívie, Bolívie je 1. v těžbě antimonu, 2.v těžbě cínu, četné drahé kovy vyváží Peru.

Těžba ropy – laguna Maracaibo (Venezuela), Amazonie (Kolumbie, Ekvádor,Peru), Peru a Chile jsou přední velmoci rybolovu – Humboldtův proud.

Problémem těchto zemí je výroba a export drog. Pěstování koky má zde hluboké historické kořeny, Indiáni koku žvýkali dávno před příchodem Evropanů.

V 19.st. se začal vyrábět kokain- výnosy obchodu s drogami vysoce převyšují obchod s ostatními zemědělskými produkty. Plantáže koky se neustále zvětšují, největšími exportéry jsou Peru a Bolívie. Zde tvoří obchod s kokou 65% exportu, jen 10% kontroluje stát. Největším zpracovatelem koky a výrobcem kokainu je Kolumbie. Narkomafie ročně vydělává 4mld USD.