Indie

Dnešní Indická republika zaujímá největší část Indického subkontinentu. Rozkládá se na ploše velké asi jako třetina Evropy. Mohutné pohoří Himaláje tento subkontinent odděluje na severu, jako hradba od ostatní Asie. Indický poloostrov je ze západu omýván Arabským mořem, z jihu Indickým oceánem a z východu se ho dotýká Bengálský záliv.

Povrch Indie je výsledkem pohybů kontinentálních bloků, v dávné geologické minulosti, i mladé tektoniky. Himaláje, nejvyšší hory na světě, a velká předhlubeň na jihu, byly vytvořeny obrovským tlakem po nárazu indické desky na starý asijský kontinent, asi před 15 mil. let.
Himaláje: Toto pohoří klesá k jihozápadu do rovin Paňdžábu a Indoganžské nížiny, která se táhne napříč Indií od západu k východu. Nejsevernější himalájské pásmo vybíhá ze severního Kašmíru a svou pouť končí hluboko v sousedním Tibetu. Himaláje se dají rozdělit na: „Vysoké Himaláje“ (nadmořské výšky přesahující 7000m), tvoří hradbu věčného sněhu a ledu, zejména v oblasti Gharválu. „Nízké Himaláje“(vrcholy 3000-5000m nad mořem), v tyto Himaláje přechází již zmíněné velké Himaláje směrem k jihu. Ještě jižněji pak přechází Himaláje v pískovcové pohoří Siválik, které lemuje severoindické nížiny.
Ty vznikly z předhlubně, hluboké původně až 2000m, kterou nyní vyplňují štěrky a nánosy jiných řek. Mezi tyto řeky patří i Indus, jehož největší přítok je Satladž, který pramení v Tibetu a odvodňuje severozápad Indie. Další významnou řekou, obzvláště pro hinduisty, kteří jí považují za posvátnou a vykonávají v ní očistné koupele, je Ganga, která pramení na indicko-tibetských hranicích a protéká severoindickou nížinou. Do Bengálského zálivu unášejí svůj uděl, v podobě vody, řeky Mahánadí, Gódávárí a Krišna. Do Arabského moře teče Narmada.
Střed Indického poloostrova vyplňují vrchoviny a plošiny Dakkhinu, v jehož podloží se nacházejí jedny z nejstarších krystalických hornin světa. Na jihozápadě se nachází také pohoří Západní Ghát ( 2695m ). Pobřeží bengálského zálivu nesouvisle lemuje nevysoký Východní Ghát.

Od prosince do března vanou z Himalájí na jih studené větry, které způsobují mírné a suché zimy. Jižní a západní oblasti však zůstávají horké a vlhké. V dubnu a květnu se převládající směr větru mění a do Indie proudí teplejší vzduch od jihu. Toto nejteplejší období roku je velmi suché, přičemž denní teploty dosahují až 40°C. Cenná vláha přichází až s letními monzunovými dešti. Když monzun, trvající obvykle od června do září, nepřijde, postihuje Indii sucho a hlad. Největší množství srážek bylo zaznamenáno na severovýchodě země v Asámu( Čerápundží u Šilaungu patří k nejdeštivějším místům na světě), a na jihozápadním pobřeží (4000mm). V říjnu a listopadu větry znovu mění směr a někdy s sebou přinášejí tropické cyklony. Z tohoto důvodu je nejpříhodnější doba pro cestování právě období od prosince do března.
Dnes je zalesněna jen necelá 1/5 povrchu Indie. Souvislé mangrovové porosty pokrývají pobřeží říčních delt. Sundarban (Krásný les) v ústí Gangy je jednou z největších mangrovových bažin na svět; rozkládá se na ploše 4000km². Ve vyšších polohách se slabými srážkami najdeme suché tropické lesy. Dále vlké tropické deštné lesy se nacházejí na severovýchodě Asámu a na jihozápadním Ghátu. Ve vlhčích částech východního Himaláje roste stále zelený dub a kaštan a ve vyšších polohách rododendrony. Indie má dosud bohatou zvířenu, ale postupným ubýváním lesních porostů dochází k narušování jejího přirozeného prostředí. Mezi chráněné živočichy dnes patří slon, indický nosorožec, gaur(druh divokého býka), asijský lev, tygr bengálský, sněžný levhart, gazela pižmová, indický drop veliký a ganžský krokodýl zvaný gaviál. Mezi další zvířata, žijící na indickém subkontinentu, patří: Gazela obecná, Promyka zlatá, Dikobraz indický, Ježek pustinný, Hyena žíhaná, Makak rhesus, Šakal obecný, Prase divoké, Medvěd pyskatý, Ratufa obrovská, Nilgau, Hulman posvátný, Antilopa jelení, Veverka palmová, mangusty, indická forma vlka, Kočka bengálská, Jeřáb antigonin, a jiná.

Hospodářství:
Indie je rozvojovou zemědělsko-průmyslovou zemí s velkým přírodním bohatstvím, ale také zahraničním dluhem. Hrubý národní produkt na obyvatele je stále velmi nízký.
Zemědělství: 2/3 práceschopného obyvatelstva pracují v zemědělství. Drobní rolníci jsou příliš chudí na to, aby se mohli dovolit umělá hnojiva nebo strojní vybavení. Zemědělství stále ohrožují povodně a sucha, i když zelená revoluce v 70. a 80. letech pomohla zlepšit systém zavlažování,docílit mnohem vyšší sklizně a soběstačnosti v produkci potravin. Hlavní plodinou je rýže, které se pěstuje přes 4000 odrůd. V sušších oblastech se daří pšenici. Indie je největším světovým producentem čaje, juty, prosa a podzemnice olejné. Na vývoz se na plantážích také pěstuje cukrová třtina, káva, bavlna, tropické ovoce, tabák, koření a kaučuk. Indie má nejvyšší stavy skotu na světě, ale pro nedostatek krmiv je dojivost krav velmi nízká. Světově největší jsou také stáda buvolů (pro tah) a koz. Významný je chov drůbeže. Indické pobřežní vody jsou bohaté na mořské ryby, jejichž zpracování se rychle rozvíjí.
Nerostné bohatství+průmysl:
Nerostné bohatství přestavují především velké zásoby černého uhlí, které je nejdůležitější palivem, a železné rudy. Těžba ropy se rozvíjí, ale domácí spotřebu uspokojuje je asi z poloviny. Dále se těží rudy manganu, chromu, mědi a uranu, bauxit (bóxit), slída a sůl. Významnou položkou zůstávají drahokamy. Přes 2/3 potřebné elektrické energie dodávají tepelné elektrárny, ¼ vodní a zbytek atomové elektrárny. Zpracovatelský průmysl se rychle rozvíjí. Převládá dosud malovýroba spotřebního zboží: textilu a obuvi, jízdních kol a elektrických spotřebičů. Nejrozšířenější je průmysl potravinářský a textilní. Většina těžkého průmyslu je pod státní kontrolou. Vzrůstá zejména produkce hutnictví železa ve státě Bihár, strojírenství a chemického průmyslu s výrobou umělých hnojiv.
Hospodářský rozvoj : Modernizace ekonomiky počátkem 90. let, ukázala své první výsledky, 1994-97 bylo dosaženo průměrného hospodářského růstu 7% ročně. Pro zlepšení hospodářských podmínek snížila vláda r. 1997 daně a cla. Přímé daně byly sníženy v průměru o třetinu.Obchodní politiku vlády charakterizovala další liberalizace.
Za překážku vysokého hospodářského růstu považovala Světová banka MMF pomalou privatizaci státních podniků. Protože pracovní síly jsou téměř nevypověditelné, existuje v mnohých státech převis pracovníků, což snižuje rentabilitu podniků a stěžuje privatizaci. Záměr změnit pracovní právo byl vzhledem k volbám plánovaným na r. 1996 odložen na neurčito.