Island je ostrovní republika, která se nachází v severní části Atlantiku, přesně mezi 66,32° a 63,24° stupni SŠ a 24,32° a 13,30° ZD. Je zhruba v polovině cesty mezi Evropou a Severní Amerikou. Jeho rozloha je 103 000 km2. Je tam ale málo obyvatel-240 000 Islanďanů a několik tisíc Američanů na vojenské základně v Keflavíku. Hlavní město se jmenuje Reykjavík. Ostrov je sopečného původu a je geologicky značně mladý. Předpokládá se, že se vynořil z vod Atlantiku v raných třetihorách, někdy před 60 miliony let.
Antický zeměpisec Pytheas popsal již v 5. století př. n. l. zemi dalekého Severu, ale mohl tím myslet Norsko. Na Islandu byly nalezeny mince ze 3. stol n. l. Prvními prokazatelnými obyvateli Islandu jsou irští mniši, kteří ostrov obývali za cílem najít klid k pobožnému životu. Začali tam přicházet v 7. století a představují keltské osídlení země. Během 9. stol. Na ostrov pronikli Vikingové. Jsou to příslušníci severogermánských kmenů, kteří dali vznik severogermánským národům (Islanďanům, Faercům, Norům, Dánům a Švédům). Vikingové se rozdělovali na východní a západní. Dobývali území dnešního Norska, Švédska a Dánska. Východní Vikingové se jmenovali Varjagové a proslavili se hlavně podílem na vzniku Kyjevské Rusi. Západní Vikingové se usazovali v sev. Francii a mnoho jiných území. Nakonec připluli až k Islandu. Nazvali jej Zem sněhu. Dnešní název je podobný - Země sněhu.
Důležitým mezníkem v historii Islandu byl rok 872. Norsko bylo rozděleno na řadu samostatných království a právě tento rok je všechna sjednotil násilným způsobem král Haraldur Hárfagri – Harald Krásnovlasý. Mnoho bývalých králů a náčelníků odjíždělo na Island. Jako první se tam usadil Ingólfur Arnarson roku 874. Island se stává čistě severskou zemí.
Parlament (Althing) byl založen roku 930, prvý svého druhu na světě a kolem roku 1 000 přijímá křesťanství. Dostali se i do Grónska a i do sev. Ameriky, na Newfoundland a pojmenovali jej Vínland (země vína).
Již v šedesátých letech 13. století spadá Island pod Norsko, které si roku 1380 přivlastnilo Dánsko. Dánsko si přivlastnilo daně z Islandu, omezovala se kultura a zrušili Althing. Mimo něj dosadili do Reyakjavíku tři soudce. Veškeré cenné rukopisy převezli do Dánska. Od roku 1779 až do roku 1986 však lid nejvíce sužují přírodní katastrofy. Např. epidemie, zemětřesení a sopečné výbuchy. Počat obyvatel se zmenšil o celou čtvrtinu.
Celé 19. stol. Bojoval Island za národní obrození. Roku 1918 se stal Island zvláštním královstvím, které je ale s Dánskem spojeno osobou panovníka – dánským králem. Roku 1940 zemi obsadili britské jednotky. Hned rok nato je ale nahrazují Američané. Island nemá a neměl vlastní armádu, ale je členem NATO a proto jsou američtí vojáci v zemi stále přítomni.
17. června 1944 je Islandská republika vyhlášena za ostrov a zbavuje se posledních pout s Dánskem. Island rozšiřoval chráněné území vody a lovit v ní směl jen Islanďan. Velká Británie s tím nesouhlasila, ale Island na to měl právo. Ryby tvoří a výrobky z nich tvoří 90 % jejich ročního vývozu a proto je jejich jednání oprávněné. Islanďané se věnují i chovu ovcí, skotu a pěstováním brambor. Kromě alkoholismu nesou v zemi závažnější sociální problémy. Všichni se dožívají poměrně vysokého věku. Kriminalita je velmi nízká. Častěji se na ostrově objevují sebevrazi.
Islanďané jsou lidé uzavření a málomluvní, ale jsou čestní, spolehliví a naučili se vzájemně se respektovat a pomáhat si.
Islanďané mají velký vztah k poezii a literatuře. Jejich jazyk se za dobu více jak 1 100 let moc nezměnil a dnešní Islanďané čtou tisíc let staré knihy stejně dobře jako denní tisk. Run se dochovalo jen minimum, protože byly vyrývány do dřeva. Jinak se ale runami tak často nepsalo.
Na ostrově je mnoho sopek. Činných jich je asi 45. Nejznámější jsou Hekla a Askja. Hekla zde způsobila mnoho škod. Nachází se u pobřeží v obydleném pásu.
K sopečným výbuchům v islandských pobřežních vodách dochází především na jižním pobřeží. V listopadu roku 1963 byl podmořským sopečným výbuchem vytvořen ostrov Surtsey a v lednu 1973 se během jedné noci zrodila sopka na hlavním ostrově souostroví Vestmannaeyjar. 6 000 obyvatel muselo být urychleně evakuováno. Kráter sopky byl ale vytvořen tak, že většina lávy stékala do moře, ale i tak bylo město zasypáno sopečným popelem. Trvalo měsíce, než se do něj vrátilo obyvatelstvo.
Na Islandu se nachází i velké množství horkých plamenů. Ty mají svá jména. Nejsilnější z nich je Geysir. Toto jméno proniklo mimo jiné i do češtiny – gejzír. Tyto horké prameny jsou dosti hojně využívány. Třeba na vytápění bytu, bazénů, skleníků i pro průmysl. Rozmáhá se i lázeňské vyžívání pramenů. Kolem horkých pramenů lze velmi často spatřit kouřové clony. Hlavní město Reykjavík znamená v překladu doslova Kouřový záliv.
Na islandu najdeme i četné ledovce. Ten největší (Vatnajökull) by do sebe pobral všechny ledovce Evropy. Ledovcového původu je také mnoho řek a údolí. V některých korytech (sopečného nebo ledovcového původu) se vytvořili vodopády. Island je obydlen hlavně u pobřeží. Většina území vnitrozemí je totiž pokryta lávou. Jen 25 % území se nachází v nadmořské výšce do 200 m. Island je hornatý ostrov a nejvyšší hora je Hvannadalshnúkur a měří 2 120 m. Na Islandu nejsou železnice. Doprava se opírá hlavně o lodní spojení a občas tam přistane nějaké to letadlo.
16. červen 2008
5 860×
856 slov
