Izrael

Oficiální název: Stát Izrael
Mezinárodní označení: IL
Státní zřízení: republika
Nejvyšší představitel: prezident
Správní členění: 6 krajů
Hlavní město: Jeruzalém
Rozloha: 21 056 km2
Počet obyvatel: 6 mil., z toho 79% Židů
Úřední jazyk: hebrejština, arabština
Měna: Šekel; 1 NIS (nový izraelský šekel) = 100 agor = cca 10 Kč
HDP: 64,2 miliardy USD (16.400 USD per capita)
Turistický ruch: 2 miliony turistů ročně, většina z Evropy
Nejvyšší bod: Har Meron 1208 m n. m.
Nejnižší bod: hladina jezera Yam HaMelah (Mrtvé moře) –408m
HNP/ obyv.: 15 870 USD (1996)
Náboženství: židovské 81%, muslimové 15%, křesťané 3%
Očekávaná délka života při narození: 80,2 let (Ž), 76,3 let (M) (1997)
Průměrný roční přírůstek obyvatelstva: 2,5% (1991-1996)
Členství v mezinár. Org.: OSN
29°30´ až 33°18´ s. z. š., 34°16´ až 35°34´ v. z. d.

Přímořský stát v jihozápadní Asii u pobřeží Středozemního a Rudého moře. Pevninskou hranici má s Egyptem, Libanonem, Sýrií a Jordánskem. Izrael okupuje arabská území tzv. Palestinské autonomie Gazy a Západního břehu Jordánu (viz Závislá území)

Hospodářství
Vyspělý průmyslově-zemědělský stát s vybudovaným bankovním sektorem. Těžba kuchyňské a draselné soli, fosfátů a kaolínu. Hlavní průmyslová odvětí: chemický, strojírenský, elektrotechnický, textilní, potravinářský průmysl a průmysl stavebních hmot; významné je broušení diamantů. Nejdůležitější průmyslová střediska: Tel Aviv-Yafo, Hefa, Netanya a Ashqelon. V Izraeli je hustá síť produktovodů. Veškerá elektrická energie se vyrábí v tepelných elektrárnách. Rostlinná produkce: pšenice, brambory, rajčata, pomeranče, mandarinky, grapefruity, citróny, banány, broskve, hrozny, olivy, datle. Živočišná produkce: skot, prasata, ovce, kozy, drůbež, vejce; rybolov. Intenzivní věda a výzkum. 30% státního rozpočtu připadá na vojenské účely. Výzkumný cestovní ruch. Turisticky nejatraktivnějšími středisky jsou: Yerushalayim, Tel Aviv-Yafo, jezero Yam HaMelah a Elat.

Základní fyzicko-geografické poměry
Povrch státu lze rozdělit do tří částí. Při pobřeží Středozemního moře leží úzký pruh nížiny. Sever vyplňuje vápencová náhorní plošina (přesahuje 1200 m n. m.), která je pokračováním pohoří Jabal Lubnan. Plošina prudce spadá k V do příkopových propadlin Al Ghavr (S) a Ha’Arava (J), jimiž protéká největší řeka v zemi- Jordán. Tyto tektonické deprese, které jsou součástí Velké příkopové propadliny táhnoucí se podél východní hranice Izraele a Rudým mořem do Afriky, vytvářejí nejhlubší prolákliny na světě. Hladina slaného jezera Yam HaMelah (980 km2, salinita kolem 300%) leží 408 metrů pod úrovní moře (nejnižší místo na světě) a dále se kvůli vysokému výparu snižuje. Na S ležící jezero Yam Kinneret je nejníže položeným sladkovodním jezerem na světě (209 m pod úrovní moře); zároveň slouží jako velká zásobárna vody pro celý Izrael. J země vyplňuje poušť Nagev, dotýkající se v zálivu Khalij al Aqabah Rudého moře. Podnebí je na S, SZ a Z středomořské s horkým suchým létem a mírnou vlhkou zimou, na J a V suché subtropické. Průměrná lednová teplota dosahuje v Yerushalayimu 10°C. červencová 24°C (u jezera Yam HaMalah 36°C). průměrný roční úhrn srážek činí na pobřeží Středozemního moře 400-700 mm, na náhorní plošině 600-900 mm a v příkopové propadlině 100-400 mm.

Zajímavost
O Izraeli se říká, že je to země čtyř moří – Středozemního, Rudého, Mrtvého (Yam HaMelah) a Tibetského (Yam Kinneret) „moře“. Tvar země připomíná židovskou dýku vklíněnou do okolního arabského světa. V Izraeli je povinná základní vojenská služba i pro svobodné plnoleté ženy. Letiště Ben Gurion u Tel Aviv-Yafo je nejstřeženějším civilním letištěm na světě.

Kultura
Již od babylónského zajetí za krále Nebuchadnézara žije většina Židů mimo Palestinu (dnešní Izrael). Hovoříme-li o kultuře v Izraeli, jde tedy defakto o menšinový proud židovské kultury jako takové.

Literatura
Moderní hebrejská literatura posledního století je pres všechny změny formální i obsahové organickou součástí tří tisíciletí hebrejského písemnictví. V díle naprosté většiny autorů - snad s výjimkou nejmladší generace - zaznívají motivy z biblických či středověkých děl. Autoři narození v diaspoře přinášejí kulturní tradice s vlivy literárních směru svého původního prostředí, ti mladší jsou ovlivněni izraelskou, značně amerikanizovanou společností. Hlavním tématem presto stále zůstává obraz země izraelské.
Základy moderní literatury položili autoři tzv. evropského období, kteří většinou vyšli z ortodoxních komunit východní Evropy. Psali čistou osvícenskou hebrejštinou (jejich hovorovým jazykem byla většinou jidiš), formálně nic méně sledovali soudobé trendy ruské nebo německé poezie. Pravým "národním básníkem" je Chajim Nachman Bialik (1873-1934), především dějinami diaspory se inspirují básně Šaula Černichovského (1875-1943). Na poli prózy našly okamžitou odezvu agitátorská díla Miky Josefa Berdičevského a Josefa Chaima Brennera (1881-1921), jednoznačně největším prozaikem nejen této, nýbrž i dalších generací je však Šmuel Josef Agnon (1888-1970), autor desítek románů, novel a povídek, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1966. Ve svých dílech (Svatební obrat, Noční host, Včera a předevčírem atd.) archaizujícím jazykem často popisuje postupný rozklad tradičních forem židovského života.
Palestinské období vyplňuje zhruba délku britského mandátu (1920-1948). Psané slovo se přibližuje mluvené hebrejštině, v poezii se objevují novinky formální (volný verš) i tematické, např. osobní lyrika. Vůdčím motivem jsou zkušenosti s budováním země. Mezi hlavní představitele patří Uri Cvi Greenberg (1896-1981) či Abraham Šlonský (1900-1971).
Izraelské období začíná generací "nezávislosti", úzce spjaté se založením státu a válkou za nezávislost, což je téma, které se od této doby stále znovu vrací. Jednoznačně nejznámějším básníkem je Jehuda Amichai (nar. 1924). Výbor z jeho díla vyšel pod názvem "Svícen v poušti" česky roku 1998. Pro prózu autoru jako S. Jizhar nebo Moše Šamir je charakteristická snaha o nalezení a zformování vlastní izraelské identity zcela mimo náboženský rámec. Dílo satirika Ephraima Kishona (nar. 1924) bylo přeloženo do více než 30 jazyku (česky Nevděk světem vládne; Inkognito v Praze; Povídky o rodině atd.).
Především v próze se jasně vyprofilovala "generace státu", vstupující na scénu na přelomu padesátých a šedesátých let, která obrací pozornost k individualitě a jejímu prožitku. Mezinárodní proslulost získal Amos Oz, jehož vyzrálé dílo z let 1973-1995 je pravidelně překládáno do češtiny (Dotkni se vody, dotkni se vetru; Hora zlého úradku; Kde vyjí šakali; Dokonalý mír; V Zemi izraelské; Černá skříňka; Poznat ženu; Fima. Zatím poslední román Panter ve sklepe česky vyšel roku 1999). Dalšími, dodnes plodnými autory jsou Aharon Appelfeld a Abraham B. Jehošua. Podobný posun pozorujeme i v díle telavivských básníku Meira Wieseltiera (*1941), Jaira Hurwitze (1941-1988) a jiných. Publikačním zázemím techto autoru byly dnes již legendární literární časopisy Kešet, Achšav a Siman kria. Reprezentativním kulturním periodikem byl multi jazykový Ariel, který se dokonce - péčí Viktora Fischla - dočkal i speciálního čísla v češtině. Přestal vycházet roku 2000.
U nejmladších autoru je patrný vliv anglo-americké kultury, boření mýtu a tabuizovaných témat, civilnost i snaha šokovat. Tímto směrem ukázala i nejvýznamnější moderní hebrejská básnířka Jona Wallach (1944-1985).

Izraelská hudba
Vážnou hudbu produkovanou izraelskými skladateli lze chronologicky rozdělit zhruba na tri periody. V předválečném období ji reprezentují prakticky výhradně skladatelé, kteří získali klasické hudební vzdělání již v diaspoře, často ovlivnění vynikajícími židovskými skladateli (Walter Sternberg rozvíjel postmahlerovský styl), a snažili se je spojit s tradičním židovským folklórem, především orientálním (Paul Ben Chaim, Menachem Avidom, Mark Lavry). Bývají razeni k predstavitelum tzv. středomořské školy. Návrat ke kořenům byl heslem dne, neocenitelným pomocníkem bylo dílo Avrahama Cvi Idelsohna, který vydal obsáhlou sbírku tradiční židovské, především liturgické hudby. Objevem a inspirací byla pro mnohé jemenská židovská hudba, kterou proslavila zpěvačka Bracha Zefira.
Čtyřicátá a padesátá létá jsou obdobím mezinárodní izolace, kdy se v Izraeli daří lidové tvorbě. Mladí skladatelé (Jedidija Adman, Mordechaj Zeira) opouštějí molové a durové tóniny a preferují staré liturgické skladby nebo folklórní prvky včetně arabských a drúzských. Rozvíjí se tradiční tance hora, debka.
Významným mezníkem bylo zasedání Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu v Izraeli roku 1954. Přihlásilo se k odkazu skladatele (židovského!) Arnolda Schönberga, zakladatele atonální hudby a dodekafonní techniky. Vůdčí roli převzal "triumvirát" Partos, Boskovic a Seter, často užívající nekonvenčních forem a orientálních, méně upravených motivu. Pro popularizaci vážné hudby v Izraeli byly klíčovými rozhlasový porad "Nová dimenze v hudbě", který uváděla původem americká skladatelka Franks-Williams, a vydavatelské dílo Izraelského institutu pro židovskou hudbu Renanot.
Současná hudební scéna je velmi otevřená směrem jako serialismus, minimalismus, neotonalismus či hudební divadlo. Libůstkou izraelských skladatelů je používání elektronických efektu. K nejznámějším orchestrum patří Izraelský symfonický orchestr, Izraelský komorní orchestr a Haifský symfonický orchestr.
Na mezinárodní scéně sklízejí tradičně vetší pozornost izraelští dirigenti. Zubin Mehta je dvorním dirigentem "tří tenoru" a zároveň šéfdirigentem hlavního izraelského tělesa, Izraelského symfonického orchestru se sídlem v Tel Avivu, který plodně spolupracuje i s českými hudebními tělesy a účinkoval i v Praze, aniž by dokázal plně potvrdit své renomé. Nedávno v Praze pracovně působila výborná dirigentka Dalia Atlas.
Interpretu vážné hudby nebyl v Izraeli nikdy nedostatek, o pravidelný přísun se stará hlavně imigrace z Ruska. Hnacím motorem je bezesporu vynikající tradice židovských hudebníku, prezentovaná jmény jako Yehudi Menuhin, Isaac Stern, Perlman apod. Zastavme se u jednoho z nejvýznamnějších představitelů nejmladší generace, kterého v Cechách proslavily spíše rubriky společenské než hudební: Šalev Ad El se narodil 1968 v Izraeli, absolvoval Královskou konzervatoř v Haagu a roku 1987 zvítězil na soutěži Francois Shapira. Účinkuje jako sólista nejvýznamnějších orchestru v Izraeli i mnoha zahraničních, chápe se i dirigentské taktovky (Musica Viva Amsterdam Baroque Orchestra, festivaly v Praze, Mecklenburgu, Halle), od sezóny 1997-1998 působí jako hostující dirigent Filharmonického orchestru Halle. Pedagogicky je činný na Masarykově univerzitě v Brně, drážďanské Akademii pro ranou hudbu, bostonské univerzitě atd. Je členem několika souboru barokní hudby: izraelské Academia Daniel, švýcarské Dorian Consort a britské Il Gardellino. Nahrál již 18 CD.
Populární hudba
Patrný je rozdíl mezi interprety "západními", kteří dělají muziku běžnou v euroamerickém světě a "orientálními", kteří ji obohacují o arabské prvky. Výraznou osobností je zpěvák protestsongu Šlomo Arci, nejznámější je ale určite transvestita Diana International, vítězka ceny Eurovize .Mamutí koncerty pod širým nebem se konají v přírodním amfiteátru u Jeruzaléma.

Divadlo
Tradičním centrem je Tel Aviv, kde má stálou scénu státní divadelní společnost Habima, jejíž kořeny sahají do Ruska a obnovena byla již 1931 (tel: 03-526 6666). Jí konkuruje Tel Avivské Městské divadlo. Kvalitní opery dává divadlo Cameri na ulici Dizengoff (tel. 03-523 3335). V tanečním souboru Kol demama Moše Efratiho, založeném 1965, tančí i neslyšící tanečníci. Statistiky UNESCO radí Izrael na první místo na světě v návštěvnosti divadel a poctu představení na osobu (pro ilustraci: Habima má 30.000 stálých předplatitelů).