Už v lednu 1933, kdy se Adolf Hitler dostal k moci, cítil se povolán zasahovat do všech oblastí života lidí a společnosti. Začal diktovat svůj „vkus“ i v oblasti kultury a umění. Známé jsou zejména jeho megalomanské plány přestavby rakouského Lince. Událo se to měsíc předtím, než bylo Rakousko připojeno k Velkoněmecké říši (březen 1938). Zde Hitler přijíždí už s konkrétními záměry a plány zbudovat zde moderní metropoli, Mekku jeho Nové Evropy. Plány na přestavbu města podle vůdcovy koncepce byly po válce nalezeny v solném dole u Alt – Ausee. Centrem města Linec mělo být náměstí s obrovským Führermuseem, divadlem a knihovnou. Chtěl zde také umístit expozici německého malířství 19. století, kterého byl až do roku 1939 sám soukromým sběratelem a obrazy tehdy nakupoval většinou u berlínského obchodníka Karla Haberstocka. Vybudováním těchto velkolepých sbírek byl vůdcem pověřen Němec dr. Hans Posse (původně ředitel drážďanské galerie). S nacistickou důkladností byla vytvořena samostatná organizace zabývající se loupežemi a konfiskacemi uměleckých děl – Sonderauftrag Linz. S postupným okupováním jednotlivých zemí Evropy také přibývalo nejen nákupčích agentů, ale zejména ukradených uměleckých předmětů.
Tak bylo například z Prahy odcizeno šest tapisérií z Maltézského paláce na Malé Straně, které Němci v noci bez udání důvodů odvezli z Prahy. Dodnes tyto nebyly vráceny. Také podobným osudem mohly být postiženy památné desky Mistra vyšebrodského, pocházející z období kolem roku 1350, dovezené na podzim 1938 do Prahy k restaurování. Dílo mělo přispět k podpoře chabých teorií o starém říšském území. Už zmiňovaný dr. Posse označil tyto desky, „že patří k nejstarším a nejslavnějším výtvorům německého malířství …“ a nechal je odvést do Mnichova pro vůdcovu sbírku do Lince. Po válce se celý soubor vrátil do Prahy. Nepovšimnutými nezůstaly i sbírky zbraní ze zámeckých sbírek z Opočna, Hluboké a sbírka zbraní arcivévody Ferdinanda na Konopišti. V té době však u nás loupili i nacističtí pohlaváři, zejména Bormann, maršál Göring a také ministr propagandy Josef Goebbels. Na jedenatřicet za války Němci ukradených obrazů se do pražské Národní galerie už nikdy nevrátilo.
Umělecké předměty na Západě, hlavně ve Francii, zase „získávala“ vůdcova organizace Einsatzstab Rosenberg. Zde byly nejvíce takto postiženy sbírky židovské. Ve Francii Němci uloupili na půl miliónu vzácných knih, na 22 tisíc uměleckých předmětů z 203 soukromých sbírek a 79 619 židovských bytů bylo kompletně odvezeno do Německa. Byl připraven i seznam nejznámějších děl pro ukořistění pro Říši v případě dobytí Anglie. Z porobeného Polska bylo Hitlerovi dodáno v podobě souboru na třicet Dürerových kreseb a zabaveno bylo 843 uměleckých předmětů ze slavné sbírky Czartoryských. Němci ale tehdy kradli i jinde. Říšští "odborníci" se zejména těšili na sbírky slavné Leningradské Ermitáže, to se jim ale nesplnilo.
Nejasný je dodnes osud tzv. Jantarové komnaty ze Selského dvorce u Leningradu, kterou roku 1716 věnoval král Fridrich Vilém I. carovi Petru I. V roce 1941 jí Němci rozebrali a spolu s 200 m2 jantarového obložení odvezli do Královce (dnes Kaliningradu). Podle některých odborníků, kteří dodnes vyšetřují krádeže umění z nacistické éry, mohly být exponáty z Jantarové komnaty uloženy například v šachtě solného dolu ve Volpriehausenu, nacházejícího se jižně od Hannoveru. Tento důl tehdy skutečně říšská vláda používala od roku 1944 jako skladiště své kořisti uměleckých předmětů a nejrůznějších nacistických archívů. Před 60 lety, v létě roku 1945, zahájily britské okupační úřady spolu s dalšími odborníky průzkum Volpriehausenu. Bylo zde zjištěno, že v hloubce asi 660 metrů se skrývají poklady o obsahu zhruba 24 železničních vagónů. Na povrch byly vyzvednuty bedny s knihami, archívy a dvě bedny s věcmi z Jantarového muzea Královské univerzity. Šachtu však 29. září 1945 po mohutném výbuchu zaplavila voda a tak se nepodařilo potvrdit zda Jantarová komnata v dole skutečně je. Podle jiných verzí, vzácnou Jantarovou komnatu dodnes skrývají vody Baltského moře. Po skončení války všechny spojenecké armády pátraly s týmy odborníků po věcech ukořistěných během války. Tak bylo objeveno hlavní říšské skladiště uloupených předmětů v solném dolu u Alt – Aussee, v Mnichově, ve zmíněném dole ve Volpriehausenu, na hradě Königstein u Drážďan a jinde. Zabaveny byly i předměty v soukromých sbírkách nacistů, velká část z nich patřila právě maršálu Göringovi.
A tak i dnes, 60 let od skončení války, je hodně věcí k objevování a zejména k napravování křivd nejen na lidech, ale i na umění a na památkách vůbec. Tajemstvím pro nás i pro další generace zůstává také osud slavné Jantarové komnaty.
13. červenec 2008
3 800×
712 slov
