Geografie Japonska
Japonské císařství (japonsky "Nippon") je ostrovním státem u východního pobřeží Asie.
Rozloha: 377 835 km2
Obyvatelstvo: 125 miliónů obyvatel (1994) hustota zalidnění 331 obyvatel na km2
Hlavní město: Tokio (8 miliónů obyvatel, aglomerace 11,7 miliónů obyvatel, 1994)
Úřední jazyk: japonština
Měnová jednotka: 1 jen (JPY) = 100 senů
Administrativní členění: 9 regionů se 44 prefekturami a 3 městské prefektury
Japonsko se skládá z hornatých ostrovy, které jsou součástí východoasijského ostrovního pásma na okraji Tichého oceánu. Japonsko a Tichý oceán je vysoce aktivní sopečná a zemětřesná oblast. Největší ostrovy, které patří Japonsku, jsou Honšú (227 414 km2), Hokkaidó (78 073 km2), Kjúšú (36 554 km2) a Šikoku (18 256 km2). Japonsko má členitější východní pobřeží, na jihu s množstvím drobných ostrovů. Více než 20% plochy Japonska zaujímají sopečné horniny. V současnosti je na území Japonska 36 sopek činných a další dobře viditelné projevy sopečné aktivity, tj. vývěry plynů a minerálních pramenů. Nejvyšší sopkou a horou zároveň je vyhaslá Fudžisan (3 776 m n. m.). Nejvyšším japonským pohořím jsou Japonské Alpy, které kupodivu nevznikli sopečným způsobem. Ty leží na ostrově Honšú, patří k nim pásma Akaiši (3 192 m n. m.), Kiso a Hida. Sopečného původu je i souostroví Rjúkjú, lemované korálovými útesy. Vůbec největší a nejrozsáhlejší nížinou je Kantó (14 700 km2) rozprostírající se v okolí Tokia.
Podnebí
Je monzunové, na severu mírné, ve střední části subtropické a na krajním jihu přechodné k tropickému. Zimní monzun přichází z asijské pevniny a ochlazuje Japonsko a též s sebou přináší nějakou tu sněhovou nadílku. Teplý letní monzun je nejsilnější na jihozápadě, doprovázen vydatnými dešti. Tajfuny jsou časté zejména na podzim. Průměrné lednové teploty od -10 °C na severu, do 18 °C na jihu, červencové 17-27 °C. Průměrné roční srážky na severu 1 000 mm, na jihu i přes 4 000 mm. Říční síť je velice hustá, ale řeky jsou krátké (nejdelší Šinano, 369 km) a prudké, proto jsou intenzívně využívané jako zdroj energie i pro zavlažování. Japonsko se může pyšnit řadou jezer vulkanického, tektonického i lagunového původu (tektonické jezero Biwa 675 km2).
Vegetace Japonska
Na severu (Hokkaidó) rostou jehličnaté lesy mírného pásma, které pak směrem k jihu přecházejí v listnaté opadavé lesy a posléze ve vždyzelené (evergreen :-)) subtropické listnaté lesy. Nejjižnější část Kjúšú a souostroví Rjúkjú jsou pokryty tropickými vždyzelenými lesy s bohatým podrostem. Horní hranice lesa je na severu v 500-1 200 m. n. m., na jihu ve 2 000 m. n. m. i výše.
Historie Japonska
Japonské etnikum bylo formováno mnoha migračními vlnami jak z oblasti Tichomoří, tak z různých částí asijského kontinentu. Nejstarší neolitické kultury džómon a Jajoi vyústily na přelomu letopočtu v pokusy vytvářet první státní útvary. Starověký centralizovaný stát vznikl až ve druhé polovině 7. století podle čínského vzoru okolo císařské dynastie panující dodnes. V 11.-12. století rostla moc vzájemně soupeřících feudálních rodů; císařství bylo oslabeno a v roce 1182 vznik šógunátu: moci se na téměř sedm století ujala vojenská vrstva samurajů v čele se šóguny, dědičně nastupujícími z vojenských rodů. Po období styku s Evropany (1542 - 30. léta 17. století) začalo založením šógunátu rodem Tokugawa 1603 tzv. předmoderní období, typické mj. úmyslnou přísnou izolací od okolního světa. Od 50. let 19. století se Japonsko nuceně otevřelo světu, což po restauraci císařské moci v roce 1868 vedlo k budování velmi moderního státu. Po čínsko-japonské válce v letech 1894-1895 a rusko-japonské válce 1905 patřilo Japonsko na začátku 20. století ke světovým velmocím a vstoupilo do světové politiky. Začátkem 30. let Japonsko na Dálném východě rozpoutalo konflikt, vedoucí v roce 1941 k napadení USA a k totální porážce Japonska ve 2. světové válce (Hiroshima a Nagasaki). Díky poválečným reformám se Japonsko znovu zařadilo mezi nejvyspělejší a nejmocnější státy světa.
Politické zřízení
Japonsko je nezávislý stát a konstituční monarchie. Hlavou státu je císař, jehož titul je dědičný po mužské linii podle zásady prvorozenosti. Avšak Císař je pouze symbolem státu a jednoty lidu. Zákonodárným orgánem je dvoukomorový parlament, který tvoří Sněmovna reprezentantů (dolní; 252 členů, volených obyvatelstvem na 6 let tak, že každý třetí rok se volí nově polovina jejího složení) a Sněmovna poradců (horní; 511 členů, volených obyvatelstvem na 4 roky).
Obyvatelstvo
Japonsko má štěstí, že je národnostně homogenní stát, když obyvatelstvo tvoří z 99% Japonci; a zbytek (necelý 1 milión) cizinci (zejména Korejci a Číňané), na ostrově Hokkaidó též Ainové. Japonština má vlastní znakové písmo, běžně se užívá 1 850 znaků. Většina obyvatelstva vyznává šintoismus (ryze japonské polyteistické náboženství) i buddhismus. Menšina poté křesťanství (1,2%, zejména protestanti). Dříve velice striktně uzavřená japonská kultura postupně přijímá západní civilizační ideje a tradice. Přirozený přírůstek obyvatelstva je jen 0,29% (1994) a kojenecká úmrtnost 4,5‰ (z nejnižších na světě), střední délka života mužů je 77 let, žen 83 let (z nejvyšších na světě). V Japonsku je velký důraz kladen na vzdělání (31% populačního ročníku pokračuje ve studiu na vysokých školách), a proto zde negramotnost prakticky neexistuje. Obyvatelstvo je velmi nerovnoměrně rozmístěno. Většina obyvatelstva žije ve velkých aglomeracích a konurbacích (spojení několika velkých měst dohromady) poblíž pobřeží. Urbanizace 77,4% (1993), 11 miliónových velkoměst, konurbace Tokio-Jokohama je největší na světě (25,8 miliónů obyvatel na ploše 2 820 km2; 1992).
Průmysl v Japonsku
Vysoce rozvinutý průmyslový stát s intenzívním (vzhledem k malému množství orné půdy) zemědělstvím, významně zapojený do mezinárodního obchodu. Hospodářským potenciálem zaujímá 2. místo na světě, objemem zahraničního obchodu 3. místo. Významné centrum vědy a výzkumu, světově důležitý vývozce kapitálu, investic a vyspělých technologií. Hrubý národní produkt 37 560 USD/obyv. (1994, z nejvyšších na světě). Ekonomicky aktivních 53,2% obyvatel (1994), z nich 5,6% pracuje v zemědělství, 32,4% v průmyslu. Orná půda a trvalé kultury pokrývají 11,8% území (z toho 69% zavlažováno), louky a pastviny 1,8%, lesy 66,7%. Zemědělství je vysoce produktivní. Hlavní plodinou rýže (15 miliónů tun, 1992, nejvyšší hektarový výnos na světě), dále pšenice, brambory (3,4 miliónů tun, 1994), batáty, luštěniny, sója (260 000 tun), zelenina (14-16 miliónů tun), čajovník (86 000 tun čaje, 1994), cukrová řepa i třtina (915 000 t cukru), tabák, chmel, ovoce mírného (jablka) i tropického pásma (1,6 miliónu tun mandarinek, 1. místo na světě), vinná réva. Živočišná výroba druhořadá; chov prasat (10,6 miliónů kusů, 1994), skotu (5 miliónů kusů), drůbeže. Významný rybolov (8,7 miliónů tun, 1993), chov perlorodek a ústřic.
Průmyslová výroba je rozsáhlá a komplexní. Přední místo na světě v hutnictví (100 miliónů tun železa, 103 miliónů tun oceli, 1994, 1. místo na světě), srojírenství (1. místo na světě ve stavbě lodí a výrobě automobilů - 8,5 miliónů kusů, 1994), chemickém průmyslu, výrobě elektrotechnického zboží a spotřební elektroniky (SONY aj.).
Nerostné suroviny
Japonsko nemá velká ložiska nerostných surovin. Těžba je v Japonsku zanedbatelná a nevýznamná (uhlí, rudy olova, zinku, mědi, stříbra, pyrity, síra, sůl). Získávání surovin především dovozem (zejména paliv).
Japonská infrastruktura
Hustá a výkonná dopravní síť (tři obyvatelé na jeden osobní automobil). Celosvětově známá vysokorychlostní (a "ultrapřesná") železnice. Mimořádně významná námořní doprava. Námořní obchodní loďstvo 24,2 miliónů BRT (1992, 3. místo na světě), největší přístavy Kóbe a Čiba.
2. červen 2008
9 838×
1171 slov
