Jihoafrická republika (JAR)

Základní údaje

Jihoafrická republika (Pretoria) je přímořský stát v jížní Africe na pobřeží Atlanského oceánu a Indického oceánu. Rozloha činí 1 221 037 km2. Má 39 818 000 obyvatel, z toho 27 000 000 Afričanů, 5 000 000 Evropanů, 1 000 000 Asijců (převážně Indů) a 5 000 000 míšenců. Hlavní město Pretoria má přibližně 800 000 obyvatel. Administrativně je země rozdělena na 4 provincie. Měna 1 rand = 100 centů (1 US dollar = 0,85 randu, duben 1979). Úřední řeč je zde afrikánština a angličtina. Neoficiálně se zde používají bantunské a indické jazyky.

Dějiny

Nejstarší obyvatelé Hotentoti a Křováci byli postupně vytlačováni bantuskými kmeny. Portugalci sem přišli v roce 1486. V 17. století sem pronikali Nizozemci a Angličané, později Francouzi. Bílí usedlíci se zmocňovali půdy místního afrického obyvatelstva a začali dovážet otroky. Ozbrojený konflikt mezi Brity a Bury (potomky nizozemských přistěhovalců) skončil vítězstvím Britů. Roku 1806 Britové ovládli Kapskou kolonii, Burové odešli na sever a východ, kde postupně vytvořili 3 nezávislé státní celky: 1838 Natalskou republiku, 1842 Oraňský svobodný stát a 1870 transvaalskou republiku. V letech 1899-1902 proběhla anglo-burská válka, ve které Burové podlehli a mírem z 31. května 1902 ztratili nezávislost. V letech 1906 a 1907 získaly burské provincie vnitřní autonomii. Dne 31. května 1910 z britských kolonií a burských provincií byla vytvořena Jihoafrická unie jako britské dominium v rámci Společenství. Roku 1920 získala Jihoafrická unie mandát společnosti národů nad bývalou německou Jihozápadní Afrikou (dnes Namibie), kterou nezákonně okupovala. Po druhé světové válce zavedla jihoafrická vláda systém nejbrutálnější rasové diskriminace zvaný apartheid, jenž zbavuje nebělošské obyvatelstvo všech občanských práv. Dne 21. března 1960 střelba do pokojné demonstrace Afričanů ve Sharpeville, kde bylo zabito 67 Afričanů. Dne 31. května 1961 byla vyhlášena Jihoafrická republika (JAR), která vystoupila z britského Společenství. 16. června 1976 masakr v Sowetu, kde bylo zabito 176 Afričanů. 26. října 1976 první pokus oklamat světovou veřejnost vytvořením tzv. nezávislého bantustanu Transkeie.

Odpor vůči apartheidu znovu ožil v období ekonomické recese počátkem 70. let, kdy se do něj zapojily černí průmysloví dělníci ve velých městských algomeracích. Novou vlnu protestů inspirovalo i vítězství národně ozvobozeneckého hnutí na Portugalci v Mosambiku a Angole (1974-1975). Násilnosti vyvrcholily v červnu 1976, kdy policie postřílela stovky demonstrujících školáků v Sowetu - předměstském černošském sídlišti na okraji Johanesburgu.

Jihoafrická vláda byla poté donucena k menším ústupkům, neboť afrikánské podnikatelské kruhy si nepřály eskalaci konfliktu. Byly provedeny drobné kosmetické úpravy apartheidu, které poskytly větší sociální jistotu černým středním vrstvám a kvalifikovaným dělníkům ve městech. Vláda v Pretorii zároveň navenek hlásala, že Jihoafrická republika baštou světového boje proti komunismu.

Vyhlídky ANK (Africký národní kongres) znovu ožily v letech 1980-1981, kdy zesílil jeho vliv ve městech. Sílila i protivládní gerilová aktivita, i když se vláda P. W. Bothy snažila vojenským i hospodářským nátlakem proti sousedním státům zablokovat tamní partyzánské základny ANK. Ale ANK získával stále větší podporu mezi středními a kvalifikovanými vrstvami a v roce 1985 inicioval založení legální masové politické strany - Sjednocené demokratiké fronty.

Promyšlené změny jihoafrické ústavy zavedly v roce 1983 centralizovaný prezidenstský systém, přičemž rozdělily parlamentní moc do tří oddělených komor - pro bělochy, pro míšence a pro Indy. To ještě více popudilo černošskou skupinu, které byla i nyní odmítnuta občanská práva. Mezi lety 1984 a 1987 však jihoafrická vláda postupně ztrácela nad černošskými městskými sídlišti, i když se snažila prosadit svoji autoritu pomocí armády, policie i pomocných černošských pořádkových sborů. Vláda se také snažila rozdělit černošskou opozici podporou hnutí Inkatha, nacionalistické organizace Zulů, vedené náčelníkem Buthelezim, který se 1981 s ANK rozešel.

Represe však už nedokázaly africké hnutí za zrovnoprávnění zastavit. Jihoafrická ekonomika začala také pociťovat nepříjemné důsledky sankcí, uvalených na JAR Spojenými státy a dalšímy západními státy i mezinárodními finančními institucemi. Jihoafrická vláda se navíc zapletla do beznadějné války s kubánskými silami v Angole kde měli namibijští partyzáni - organizovaní v osvobozeneckém hnutí SWAPO - své vojenské základny.

Když byl v roce 1989 zvolen prezidentem JAR F. W. Klerk, rozhodl se využít konce studené války i k ukončení vleklého konfliku v Jihozápadní africe (Namibii). V Angole bylo dojednáno příměří a zároveň byl zrušen zákaz ANK a poprvé došlo mezi kongresem a vládou k jednáním která vyústila v pretorijskou dohodu ze srpna 1990.

Během roku 1991 odstranila jihoafrická vláda apartheid a legální rasovou diskriminaci. V prosinci 1991 byla zahájena další jednání o ústavě "nové", nerasistické Jížní Afriky.

Hospodářství

Průmyslově vyspělá země. Rozvoj je umožněn obrovským nerostným bohatstvím, dostatkem levných pracovních sil a krutým vykořisťováním něbělošského obyvatelstva. Rozhodující roli v ekonomice hrají domácí a zahraniční monopoly (např. 500 britských, 400 západních a 350 severoamerických). V těžbě nerostů a jejich zásobách je JAR na jednom z předních míst ve světě. Těží se zlato, chromity, manganová ruda, antimon, platina, diamanty, osinek, vanadium, kamenné uhlí, železná ruda, meď, stříbro, fosfáty, fluority, cín, drahokamy, polodrahokamy atd. Vysoká je produkce uranových koncentrátů. V hodnotě výroby je nejhodnotnější průmysl potravinářský a tabákový, významná je hutnická výroba, výroba dopravních prostředků a zařízení, kovoprůmysl, chemický průmysl aj. Subtropické podnebí je příznivé pro všestranný rozvoj zemědělství. Pěstuje se kukuřice, pšenice, arašídy, slunečnicové semeno, ječmen, oves, citrusové plody, ovoce, cukrová třtina, bavlník apod. Zahraniční obchod je orientován především na země západní Evropy, na Spojené státy a Japonsko.